Zvědavost a zvídavost

 Člověk je tvor zvídavý. Odmalička objevujeme svět kolem sebe, a učíme se nové věci. Postupně jsme čím dál zvědavější. 

Jenže někdy může být zvědavost nevhodná, a dokonce nebezpečná.

Bydlím v malé vesnici, a je to tady hotová líheň klepů a drbů. Nejhorší je, že často nejsou vůbec pravdivé, nebo jen zčásti, a když si někdo při předávání informací o někom něco dalšího přibarví a přikrášlí, nakonec je na světě úplná hloupost. Sama to vidím v práci. Kolegyně často probírají věci o ostatních, nad kterými zůstává někdy rozum stát. Dotyčné třeba osobně znám, a dost mi vadí, když se o nich šíří bludy.

Tak se ozvu a zastanu se jich. Nelíbí se mi, když někdo pomlouvá mé kamarády a vykládá o nich nesmysly. Je to ale asi v lidské nátuře, že se zajímáme o životy ostatních, ale musí to být v nějaké rozumné míře. Já sama takové věci nevyhledávám, ale člověk se tomu nikdy úplně nevyhne. 

Před lety jsem měla na intru spolubydlící, která byla hotová studnice snad o všem, co se ve škole a na intru šustlo. K její nejčastější zábavě, krom koukání na nekonečné seriály, bylo sledování sociálních sítí a "co je nového." Projížděla si profily lidí ze školy a intru, a s radostí mi oznamovala, kdo se s kým rozešel, kdo otěhotněl či jiné "důležité" věci. Kdyby mi to řekla jednou za čas, tak fajn. Ale to bylo skoro denně, její informace byly většinou nezáživné, a navíc jsem spoustu lidí o kterých mluvila, ani neznala. To mi pak strkala před obličej notebook s fotkami dané osoby a s křikem "to je přeci on, však víš!"

Nechodily jsme spolu do třídy, moje spolubydlící byla o rok výš. Po tom, co jsme se ve škole po absolvování rozloučili, tak mě milá spolubydlící dál pořád otravovala na Facebooku se zprávami o tom, co je nového, a chtěla co nejvíce detailní informace. Odpovídala jsem spíše mlhavě, což ji asi hodně rozčilovalo. 

Když jsem si našla prvního přítele - jsme spolu dodnes - tak jsem si jako zamilovaná puberťačka změnila status na Facebooku na "zadaná." Spolubydlící z toho byla v šoku. Pořád mi psala, jestli je můj přítel skutečný, chtěla, ať jí pošlu jeho profil, ať se na něj může podívat, a když jsem odmítla, tak mě nařkla, že si vymýšlím. 

Kolikrát jsem na její hloupé zprávy ani neodpovídala, a na to pak reagovala zprávami s hromadou otazníků. Nakonec jsem si ji zablokovala, protože jsem toho měla dost. Nebavilo mě, jak pořád strkala nos do mých záležitostí a zajímaly ji detaily snad každé maličkosti. Kde přítel pracuje, kolik vydělává, v jak velkém bytě bydlíme... To už mi přišlo opravdu přes čáru.

A víte co? Ona, která chtěla vědět úplně vše o ostatních, o sobě mlžila a neprozradila na sebe skoro nic...

Některé lidi je lepší vytěsnit ze svého života. Všeho moc škodí.

Někdy jsou situace, kdy zvědavost není úsměvná nebo otravná, ale může být i nebezpečná. Když se někde stane dopravní nehoda, vražda, nebo jiná tragická událost, na místo se krom policejních a záchranných složek brzy sejdou hromady čumilů. 

Lidé, kteří okounějí, chtějí vědět, co se stalo, aby to mohli zatepla vyprávět známým a rodině. Lidé jsou v určitých ohledech jako supi. Jistá míra zvědavosti je ještě v normě, ale bohužel, okounějící lidé často ztěžují práci policii a záchranářům.

A nejhorší je, že lidé si krom koukání tragické události často natáčejí na mobilní telefony. Je pro nás blízkost tragédie a smrti tak zajímavá? Nebo chceme být zajímaví na sociálních sítích? Video rozmačkaného auta, nebo trosek domu po výbuchu, proč bychom se měli na něco takového dívat? Místo toho, aby se snažili pomoci nebo být jinak užiteční, si to celé dokumentují. 

Před třemi týdny se na internetu objevil článek s videem. V něm policie vytrestala pěkně čumila, který si natáčel dopravní nehodu na telefon. Kolem byla policie, záchranáři. Došlo k nehodě kamionu s dvěma osobáky. Dva lidé zemřeli na místě, třetí bojoval o život. A muž, který si kousek od nehody zaparkoval svůj Range Rover, si to celé natáčel.

Policii ale s mužem došla trpělivost. Vytáhli ho z auta, přivlekli ho až za bariéry, kde byl asi docela masakr, ať se tedy podívá zblízka na tu hrůzu, když má takovou drzost si toto natáčet... Asi účinná terapie šokem, muž má na videu zamazaný obličej, ale z řeči těla je patrné, že mu to nebylo příjemné. 

A dnes se na serveru Blesk.cz objevil podobný článek. V Praze při dopravní nehodě zemřeli dva lidé, dva byli těžce zraněni. A řidiči si opět vše natáčeli na mobil. Tentokrát dostali pokutu za celé čtyři tisíce dohromady. Čtyři pokuty, čtyři řidiči, každý tedy zaplatí tisícovku. Adekvátní trest, a nebála bych se finanční postih ještě zvýšit.

Článek z Blesku můžete najít tady:

https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/680017/cumilove-si-nataceli-tragickou-nehodu-v-chuchli-neeticke-hyenismus-rika-expert-chce-prisnejsi-tresty.html

Jasně, člověk se může ohlédnout, co se asi stalo. Je přirozené, že nás to zajímá, ale musí jít o zvědavost v normálních mezích. Přeci si nepůjdu tragédii natáčet na mobil, nebo fotit krvavé skvrny na silnici... To už je jen úchylné. 

Video si můžete v případě zájmu pustit zde, žádné drastické záběry tam nejsou, jen vidíme chování policistů k muži, které je v daném okamžiku na místě:

https://www.youtube.com/watch?v=33qavy56fkM

Co si o tomto myslíte Vy? Může zvědavost někdy škodit? Setkali jste se někdy s až vlezlou, nebo nevhodnou zvědavostí? Stali jste se někdy terčem pomluv, které neměly žádný reálný základ? A co si myslíte o čumilech, kteří si tragédie natáčejí na mobil? Jsou tito lidé normální?

Napište mi Vaše názory a zkušenosti do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥