Přeskočit na hlavní obsah

Zvědavost a zvídavost

 Člověk je tvor zvídavý. Odmalička objevujeme svět kolem sebe, a učíme se nové věci. Postupně jsme čím dál zvědavější. 

Jenže někdy může být zvědavost nevhodná, a dokonce nebezpečná.

Bydlím v malé vesnici, a je to tady hotová líheň klepů a drbů. Nejhorší je, že často nejsou vůbec pravdivé, nebo jen zčásti, a když si někdo při předávání informací o někom něco dalšího přibarví a přikrášlí, nakonec je na světě úplná hloupost. Sama to vidím v práci. Kolegyně často probírají věci o ostatních, nad kterými zůstává někdy rozum stát. Dotyčné třeba osobně znám, a dost mi vadí, když se o nich šíří bludy.

Tak se ozvu a zastanu se jich. Nelíbí se mi, když někdo pomlouvá mé kamarády a vykládá o nich nesmysly. Je to ale asi v lidské nátuře, že se zajímáme o životy ostatních, ale musí to být v nějaké rozumné míře. Já sama takové věci nevyhledávám, ale člověk se tomu nikdy úplně nevyhne. 

Před lety jsem měla na intru spolubydlící, která byla hotová studnice snad o všem, co se ve škole a na intru šustlo. K její nejčastější zábavě, krom koukání na nekonečné seriály, bylo sledování sociálních sítí a "co je nového." Projížděla si profily lidí ze školy a intru, a s radostí mi oznamovala, kdo se s kým rozešel, kdo otěhotněl či jiné "důležité" věci. Kdyby mi to řekla jednou za čas, tak fajn. Ale to bylo skoro denně, její informace byly většinou nezáživné, a navíc jsem spoustu lidí o kterých mluvila, ani neznala. To mi pak strkala před obličej notebook s fotkami dané osoby a s křikem "to je přeci on, však víš!"

Nechodily jsme spolu do třídy, moje spolubydlící byla o rok výš. Po tom, co jsme se ve škole po absolvování rozloučili, tak mě milá spolubydlící dál pořád otravovala na Facebooku se zprávami o tom, co je nového, a chtěla co nejvíce detailní informace. Odpovídala jsem spíše mlhavě, což ji asi hodně rozčilovalo. 

Když jsem si našla prvního přítele - jsme spolu dodnes - tak jsem si jako zamilovaná puberťačka změnila status na Facebooku na "zadaná." Spolubydlící z toho byla v šoku. Pořád mi psala, jestli je můj přítel skutečný, chtěla, ať jí pošlu jeho profil, ať se na něj může podívat, a když jsem odmítla, tak mě nařkla, že si vymýšlím. 

Kolikrát jsem na její hloupé zprávy ani neodpovídala, a na to pak reagovala zprávami s hromadou otazníků. Nakonec jsem si ji zablokovala, protože jsem toho měla dost. Nebavilo mě, jak pořád strkala nos do mých záležitostí a zajímaly ji detaily snad každé maličkosti. Kde přítel pracuje, kolik vydělává, v jak velkém bytě bydlíme... To už mi přišlo opravdu přes čáru.

A víte co? Ona, která chtěla vědět úplně vše o ostatních, o sobě mlžila a neprozradila na sebe skoro nic...


Některé lidi je lepší vytěsnit ze svého života. Všeho moc škodí.

Někdy jsou situace, kdy zvědavost není úsměvná nebo otravná, ale může být i nebezpečná. Když se někde stane dopravní nehoda, vražda, nebo jiná tragická událost, na místo se krom policejních a záchranných složek brzy sejdou hromady čumilů. 

Lidé, kteří okounějí, chtějí vědět, co se stalo, aby to mohli zatepla vyprávět známým a rodině. Lidé jsou v určitých ohledech jako supi. Jistá míra zvědavosti je ještě v normě, ale bohužel, okounějící lidé často ztěžují práci policii a záchranářům.

A nejhorší je, že lidé si krom koukání tragické události často natáčejí na mobilní telefony. Je pro nás blízkost tragédie a smrti tak zajímavá? Nebo chceme být zajímaví na sociálních sítích? Video rozmačkaného auta, nebo trosek domu po výbuchu, proč bychom se měli na něco takového dívat? Místo toho, aby se snažili pomoci nebo být jinak užiteční, si to celé dokumentují. 

Před třemi týdny se na internetu objevil článek s videem. V něm policie vytrestala pěkně čumila, který si natáčel dopravní nehodu na telefon. Kolem byla policie, záchranáři. Došlo k nehodě kamionu s dvěma osobáky. Dva lidé zemřeli na místě, třetí bojoval o život. A muž, který si kousek od nehody zaparkoval svůj Range Rover, si to celé natáčel.

Policii ale s mužem došla trpělivost. Vytáhli ho z auta, přivlekli ho až za bariéry, kde byl asi docela masakr, ať se tedy podívá zblízka na tu hrůzu, když má takovou drzost si toto natáčet... Asi účinná terapie šokem, muž má na videu zamazaný obličej, ale z řeči těla je patrné, že mu to nebylo příjemné. 

A dnes se na serveru Blesk.cz objevil podobný článek. V Praze při dopravní nehodě zemřeli dva lidé, dva byli těžce zraněni. A řidiči si opět vše natáčeli na mobil. Tentokrát dostali pokutu za celé čtyři tisíce dohromady. Čtyři pokuty, čtyři řidiči, každý tedy zaplatí tisícovku. Adekvátní trest, a nebála bych se finanční postih ještě zvýšit.

Článek z Blesku můžete najít tady:

https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/680017/cumilove-si-nataceli-tragickou-nehodu-v-chuchli-neeticke-hyenismus-rika-expert-chce-prisnejsi-tresty.html

Jasně, člověk se může ohlédnout, co se asi stalo. Je přirozené, že nás to zajímá, ale musí jít o zvědavost v normálních mezích. Přeci si nepůjdu tragédii natáčet na mobil, nebo fotit krvavé skvrny na silnici... To už je jen úchylné. 

Video si můžete v případě zájmu pustit zde, žádné drastické záběry tam nejsou, jen vidíme chování policistů k muži, které je v daném okamžiku na místě:

https://www.youtube.com/watch?v=33qavy56fkM

Co si o tomto myslíte Vy? Může zvědavost někdy škodit? Setkali jste se někdy s až vlezlou, nebo nevhodnou zvědavostí? Stali jste se někdy terčem pomluv, které neměly žádný reálný základ? A co si myslíte o čumilech, kteří si tragédie natáčejí na mobil? Jsou tito lidé normální?

Napište mi Vaše názory a zkušenosti do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Hodně zajímavé téma, Eliss. Na klepy nemám čas, nevyhledávám je. Ze zkušenosti vím, že mohou moc ublížit. nespravedlnost nesnáším a od klepu je k ní maličký kousek. Už jsem dost stará na to, abych věděla, že si úsudek musím udělat sama...
    A točit si nehodu - to mi hlava fakt nebere...
    Měj hezkou sobotu, Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Klepy se šíří rychle. Většina lidí se ani nezajímá, co je na nich pravdy a šíří je dal.
    Osobně se o klepy nezajímám - nemám zapotřebí o někom něco šířit. A byla bych ráda, kdyby to nedělal nikdo, kdyby se každý tak, jak se stará o druhé, staral sám o sebe, udělal by líp.
    A lidí, co si fotí dopravní nehody a pak to vystavují na svých profilech nechápu.

    OdpovědětVymazat
  3. Moje babička vždycky říkal "Janinko, vyvaruj se klepů, nikdy z toho nevzejde nic dobrého." A tak se tím řídím už řadu let, pár lidí jsem kvůli klepům ze života vytěsnila a je mi fajn. V mojí hromosvodové kanceláři jsem jedním uchem tam a druhým ven, když to je ale přes čáru, zasáhnu. To by jeden nevěřil, jak se ze sebevědomého křiklouna po větě "Tak jí/mu to běž říct" stane docela maličký ratlík :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gůglil jsem si původ slova kleveta: Vedle toho má sloveso „klepati“ téměř ve všech slovanských jazycích význam „pomlouvati, klevetiti“ (na př. v ruštině, ukrajinštině, bulharštině, slovinštině). To je prostě nadsazující představa, že jazyk při rychlém pohybu klepe o zuby. — Tentýž základ je i v slově kleveta, klebeta, které souvisí s „klovati, klobati“.

      Vymazat
    2. Vida, jak dokáží být klevety zajímavé, i když úplně jiným způsobem!

      Vymazat
  4. O té včerejší dopravní nehodě jsem také slyšela, nechápu, že si někdo natáčí cizí tragédii. Člověk je tvor nevyzpytatelný, neštěstí druhého ho potěší, ale i tací jsou. Tvoji spolubydlící bych také určitě blokovala, zřejmě to je její životní náplň a koníček. Chudák holka 😕

    OdpovědětVymazat
  5. Ta tvá spolubydlící je úplně jak babička, akorát ta to do mě hustí pořád osobně místo na sociálních sítích, a je to horší - protože do mě hustí tyhle informace buď o svých vrstevnících, které logicky ani nemůžu znát, nebo o lidech z jejího okolí, přičemž bydlí v úplně jiné vesnici, kde nikoho neznám tak jako tak. Strašně zoufale mě to nezajímá, ale ona je schopná o nich mluvit hodiny. Ale tak to mám já se všema, osobní život ostatních mě nikdy nezajímá, pokud se s něčím chtějí svěřit, tak ať to udělají osobně.

    OdpovědětVymazat
  6. Spolubydlící byla dobrá čmuchalka! Třeba to ale nemyslela zle a teď si říká, co ti tak hrozného provedla, že skončila na black listu.

    Já jsem hodně upovídaná a o sobě prozradím ledacos. O to více si ale snažím dávat pozor na soukromí ostatních, protože vím, že ne každý to tak má. Dobré zprávy (svatby, děti a podobné radostné a "oficiální" události) ráda pošlu do světa, ale s rozumem...

    OdpovědětVymazat
  7. Dobře, že jsi svou spolubydlící vytěsnila, takoví lidé člověku zkracují život.. A to natáčení nehod je fakt nechutné, s pokutami souhlasím. Měj se hezky, zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  8. Jedna známá co neví, nepoví a má ráda drby... Babička taky občas kouká z okna a hlásí mi, koho viděla jít po ulici :D Někdy mi to přijde úsměvné, každopádně čumily, co si natáčejí nehody a motají se tam policii a záchranářům, tak to mi přijde hnusné!

    OdpovědětVymazat
  9. Myslím, že nejsem zvědavá, nikoho nešpehuji a spoustu věcí raději nemusím vědět. Záleží na povaze, způsobu života, prý i na znamení, ve kterém jsme se narodili a je jich pár, kde to vybočuje. Natáčení nebo focení na mobil mi vadí.

    OdpovědětVymazat
  10. Eliss, zdravím. Natáčení dopravních nehod, neštěstí druhých apod. považuju za hyenismus a souhlasím s postihy, klidně tvrdšími. A s těmi drby je to tak jak píšeš, každý drbající si k tomu něco přidá, asi aby byl zajímavý. Jeden můj kamarád byl nedávno v nemocnici kvůli covidu, po pár dnech ho propustili a je v cajku. A už šly drby, dokonce ho pohřbili...Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Taky jsem si jednu rádoby kamarádku zablokovala na FB. Nejdřív jsem jí zamezila jenom částečně a pak ji vyškrtla úplně, dokonce i z přátel. Pokecat s ní o ničem, to jo, ale víc nic, dokáže to mistrně zneužít v tu pravou chvíli...
    A že nás vábí smrt a neštěstí? Vždycky lidi vábila a obávám se, že vábit bude. Já sama mám ráda katastrofické filmy, ale nesnáším horory. Čím se od sebe tyhle dvě hodně podobné formy liší? Katastrofický film v naprosté většině skončí dobře, když ne, tak aspoň nechají otevřený konec. Horor s dobrým koncem jsem ještě neviděla. A ani neuvidím...
    Natáčení havárie na mobil je hnusné. Ale vlastně pochopitelné. Pokud to nepřesáhne určitou hranici. Na vině je lidská zvědavost. Točit přistávání a vzlétnutí vrtulníku , pokud je na místě záchranný tým, to ještě jde, ale fotit místo nehody po ... tak to je hyenismus. Stejně jako točit či fotit místo poskytnutí první pomoci...

    OdpovědětVymazat
  12. Velice zajímavé téma. Bydleli jsme kdysi s rodiči v zaracce, kse se obcas nejaka nehoda, bohuzel i smrtelná stala. Několikrát jsem poskytovala první pomoc, zatím co někdo další musel běžet někam k sousedům zavolat sanitku a policii. Tehdy měl telefon jen málokdo a ještě jen pevnou linku. Nikdy by me nenapadlo nehodu natáčet, jen bych se zeptala, zda nepotřebují pomoc. Toť vše. S těmi drby, to je také zajímavé. Měla jsem takovou švagrovou a strašně mě ty její drby šly na nervy. Navíc jsem celý život pracovala na místech, kde jsem měla podrobné informace o mnoha lidech včetně jejich majetků a finanční situace a tím i byla vázána mlčenlivostí. Nikdy bych o nich ani dnes, nic neprozradila. Tvoje články a úvahy se mi opravdu moc líbí. Měj se moc hezky a opatruj se

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se za chyby. Psala jsem komentář na mobilu a včas ho nezkontrolovala.

      Vymazat
  13. Každý člověk je asi zvědavý a zvídavý,ale musí to být v mezích normy.Natáčet si dopravní nehody je naprostý hyenismus a ty lidi nechápu.Asi jsou lační po senzaci a na sociálních sítích chtějí být zajímaví.
    Já se hodně bojím pomluv a závisti.Někteří lidé se neštítí ničeho.
    U nás na sídlišti máme dvě velké drbny,jedna bydlí dokonce naproti nám na chodbě.Ta pomluvami jenom žije,bohužel i hodně pije,tak je jasné,jak to asi vypadá.
    Elli,měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  14. Vidím, že máme stejné zkušenosti :) a stejný názor. Problém není zvědavost, ale neomalenost a nesoucitnost lidí, za což můžeme děkovat různým médiím vyzývajících lidi k tomu, aby sledovali, natáčeli a posílali příspěvky. Je to příklad toho, že dobrý skutek, tím mělo být asi upozorňování na nekalé záležitosti, se zvrtlo na honbu za senzací bez ohledu na následky pro ty, kterých se to týká. Je to opět takové odhalení kvalita lidského charakteru :(

    OdpovědětVymazat
  15. V tomhle ohledu mám v životě nesmírné štěstí - buď o mně žádné drby nekolují, anebo jsem se o nich nikdy nedozvěděla, což je vlastně ve výsledku totéž. A je mi tak moc dobře :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Čím je obec menší, tím je to horší. Klepy o mě šířil po vesnici můj bývalý přítel, bylo to hodně ubohé... Pak mě sotva pozdravil.
    Nikdy by mě nenapadlo natáčet si nehodu na telefon. To je takový hyenismus. Nechápu... Lidé asi nemají city. Co, kdyby se na místě zraněného ocitli oni? Byli by rádi, že si někdo natáčí jejich neštěstí? Policisté se zachovali dobře, souhlasím.
    Leník

    OdpovědětVymazat
  17. Mně se docela osvědčilo drby o sobě - prostřednictvím vhodných výkonných roznašečů - sám podněcovat. Když člověk nechce, aby si o něm lidé vymýšleli nesmysly, které pak nebude mít pod kontrolou, musí vzít svůj osud pevně do vlastních rukou a vymyslet a rozšířit o sobě něco tak neuvěřitelného, že to zcela přehluší tichou podvratnou činnost všech drben a drbačů :-).

    OdpovědětVymazat
  18. Bohužel cizí neštěstí člověka vždycky potěší....Nejhorší byla povodňová turistika to už je skoro jako tam stánek z buřty u požáru v hoří má panenko

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js