zomablog

  Autor: Stephen King Žánr: Povídkový, Horor, Sci-fi  Mé hodnocení: 80% Obsah: Dvaadvacet povídek od krále hororů z různých období jeho života, přičemž tu nejstarší napsal v roce 1966, a tu nejnovější o sedmnáct let později. Všechny příběhy však spojuje jediné - čtenáři z nich naskakuje příjemná husí kůže strachu a neubrání se myšlenkám, jestli nejsou některé příběhy, byť sebevíce fantastické, možné i v reálném životě? Protože každého z nás tak trochu lákají tajemné a nevysvětlitelné věci... Úvodní povídka Mlha  nás zavede do západního Maine, kde zrovna proběhla na konci července silná bouře, která poškodila elektrické vedení a místním obyvatelům i větší či menší škody na majetku. Jedním z nich je i David Drayton. Draytonovým bohužel spadl strom přímo do obýváku, ale David se i s manželkou Steff a synkem Billem stihli schovat do sklepa, takže se vše naštěstí obešlo bez zranění. Jenže s dírou v domě se žít nedá, a proto se David pouští ihned do oprav na domě. A sotva se uk...

 V současné době máme, co se týče jídla, takřka neomezené možnosti. Tedy, omezené jsou, ale jen a pouze naší peněženkou. Ve velkém supermarketu máme na výběr ze spoustu druhů salámů, sýrů, cukrovinek, a také jogurtů. Můžeme vybírat podle obalu, výrobce, a také ceny. Pro většinu lidí je totiž hlavním ukazatelem při tom, kterou potravinu hodí do košíku, cena. Je to v akci, nebo chybí danému výrobku jen pár dní do data minimální trvanlivosti, a je proto levnější? Hurá s tím do košíku! Ale bohužel často platí to, že co je až moc levné, není většinou vůbec kvalitní. Kdysi jsem si coby chudý student snažila ušetřit každou kačku, a kupovala jsem si ty nejlevnější salámy, tuším že to byl nějaký druh Junioru. Když si dneska vzpomenu na tu vážně odpornou chuť, maso tam opravdu moc cítit nebylo, nejspíše tam bylo pomleté kdovíco, tak se otřesu odporem. Kdybych dneska neměla peníze, radši bych si nekoupila žádný salám, prostě bych si dala chleba jen tak s máslem, to taky není úplně k zahození,...

  Autor: Megan Miranda Žánr: Thriller, Mysteriózní, Krimi Mé hodnocení: 55% Obsah: Je to deset let, co osmadvacetiletá Nicollete Farellová odešla z rodného městečka Cooley Ridge v Severní Karolíně. A také je to deset let, co za velmi podivných okolností zmizela její nejlepší kamarádka Corinne, a i po tak dlouhé době není jasné, co se s ní vlastně stalo.  Nicol začala už dávno žít svůj nový život ve Filadelfii. Je zasnoubená se svým přítelem Everettem, pracuje ve škole jako výchovná poradkyně, a na nedostatek financí si také nemůže stěžovat, protože Everett patří k nejlepším právním zástupcům ve městě. Jenže pak si Nicol poslechne vzkaz v telefonu, který všechno změní. Volá její bratr Daniel, že je potřeba prodat dům po jejich otci, který je velmi nemocný a žije v centru pro dlouhodobě nemocné, a prosí sestru, aby přijela. Ta nejprve odmítne, ale když pak najde v poště dopis od otce, rázem změní názor. Otec se totiž v dopise zmiňuje, že viděl to děvče. Tím zmíněným děvčetem nem...

 Každý rok pětadvacátého listopadu si můžeme připomenout, a třeba i dodržet takový pěkný významný den, a sice Mezinárodní den bez nákupů.  Nápad na tento svátek vznikl v americkém Vancouveru již v devadesátých letech na popud aktivistů, kteří takto chtěli upozornit na čím dál větší rozmach konzumního života a zejména tomu, jak ničivý dopad mají zbytečné nákupy na naši planetu. V Americe dokonce lidé v tento den jezdí s prázdnými nákupními košíky po uličkách velkých obchodů. Trošku zvláštní, to už by přeci mohli zůstat raději doma a vůbec do obchodu nejít, než s prominutím takto šaškovat po obchodě.  Myslím, že v současné pandemické krizi se hodí zamyslet se nad smyslem tohoto svátku. Spousty lidí se dotkl zákaz nedělního prodeje. Jsou zavřeny malé obchůdky s pečivem, ale i velké řetězce, kde si můžete koupit všechno možné. Tedy, pokud na vás vyjde nákupní košík. Víte, já si myslím, že je v pořádku, aby byly obchody v neděli zavřené. Klidně to tak může zůstat i po dalším r...

 Vždycky jsem patřila k lidem, kteří preferovali možnost platit v hotovosti. Vidím peníze reálně před sebou, mám je uložené v peněžence, když jdu na nákup, a tudíž přesně vím, kolik si můžu v dané chvíli dovolit utratit a na co nemám, to si prostě nekoupím. S koncem studentského života a nástupem do práce však vyvstala nutnost začít pořádně spravovat svůj bankovní účet, který byl až do té doby veden jako studentský. Samozřejmě jsem ho párkrát použila už i předtím, nějaké peníze jsem tam měla, sice ne moc, ale něco přece. Když jsem asi před rokem platila kartou v obchodě poprvé, zmocnila se mě docela panika. Měla jsem strach, že zapomenu pin, nebo že mi kartu "sežere" ten terminál na placení. Nic z toho se ale nestalo, a transakce proběhla bez problémů. Mít svůj účet v bance je dnes tak trochu povinností. Málokterý zaměstnavatel vám bude ochotný vyplácet peníze na ruku, je prostě jednodušší je poslat na účet. Musím říci, že ze začátku jsem byla k používání internetového bankov...