Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 408 Nenávist

 Autor: Bernard Minier

Žánr: Detektivní, Thriller

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Poručice Lucia Guerrerová právě v Galicii spolupracuje se svým kolegou Ariasem na případech podivných vražd. Poslední a třetí v řadě, dvaadvacetiletá Vera Saéz Lourová, byla nalezena na pláži, a jako příčina smrti se jeví nůžky zabodnuté do krční tepny. Vedle mrtvoly, jako v předchozích dvou případech, nechybí sítko, růženec a tři hlavičky česneku - což je jakýsi druh rituálu, kterému se přezdívá vzduch. Vzduch je jakýsi druh "nepohody," únavy, neviditelné tíhy na ramenou. 

Ženy spojuje věk kolem dvacítky, a pak také sociální poměry - všechny vstávají velmi brzy ráno, a pospíchají, aby za minimální mzdu dělaly těžkou práci. Jsou takříkajíc nenápadné, neviditelné, přesto si je neznámý vrah vybral. Stop je málo, a náhodný svědek, kterému je deset let, tvrdí: "Viděl jsem na pláži Slendermana..." 

Lucia se pustí i s Ariasem do pátrání, a ještě téhož dne se octne pachateli na stopě, je dokonce přesvědčená, že tentokrát je velice horká! Jenže její nadšení zchladí telefonát od nadřízeného z Madridu. Peňa pro ni posílá vrtulník, protože teď to hoří jinde - v hlavním městě došlo k brutální vraždě Marty Millanové, ženy bohaté a slavné, téměř denně se ocitala na hlavních stránkách bulvárních deníků. Krom toho se věnovala i podnikání a byla proslulá i jako sběratelka umění. 

Lucia se tedy urgentně vrtulníkem přepraví zpět, na místě nechá kolegu a s sebou si veze i frustraci a vztek - proč má mít prioritu tento případ, a ne chudé a strhané ženy, které nejsou dostatečně slavné a bohaté, aby jejich osud opravdu někoho zajímal...? 

Když se octne na místě činu, v grandiózní vile Gran Vía a je zde přítomen sám ministr vnitra. Lucia toho viděla za svou kariéru u policie už dost, přesto s ní hrůzný výjev otřese. Polovina ženina těla je přivázána k lustru, zcela nahá, a je očividné, že si před smrtí užila své. Křídově bílá kůže, černé vlasy, a do toho růžové vnitřnosti, syrové maso... 

Je očividné, že Marta nezemřela tady, a velmi záhy se najde druhá polovina těla, tentokrát v její horské chatě. Co je ale znepokojivé, je nápis v ložnici, krvavým písmem je zde napsáno: Smrt boháčům. Dvě slova, která způsobí to největší pozdvižení, a ministr pověří Lucii vyšetřováním - má ho brát jako největší prioritu. 

Lucia dostane k ruce nového kolegu, mladého Mattea Solera. Vrah po sobě nezanechal téměř žádné stopy, a zdá se, že nezůstane u jediné vraždy, což se brzy potvrdí. Stopy nejsou téměř žádné, čas běží, a navíc ve městě začínají propukat nepokoje zaměřené proti policii. Občané se necítí v bezpečí, někteří dokonce nepokrytě souhlasí s vraždami bohatých lidí, a Lucia musí řešit i problémy v soukromém životě. 

Její matka, která je už nějakou dobu v kómatu v nemocnici, se podle názorů lékařů začíná pomalu probouzet. I když měla Lucia s mámou komplikovaný vztah, který má i se svou sestrou. Krom toho řeší neshody s bývalým manželem, a přála by si mít více času na svého synka...

A jako by toho nebylo málo, začne Lucia dostávat anonymní výhružky do interního emailu, takže je nejspíš posílá někdo z oddělení. Vyšetřování se komplikuje, situace se zhoršuje i v Galicii, kde se pohřešuje mladá dívka, a pokud policisté rychle nezasáhnou, bude už opravdu pozdě. Zdá se, že oba vrahy spojuje jediné - nenávist, která je opravdu velmi silná.


Hodnocení: Od Bernarda Miniera jsem již četla tuším dvě detektivky, ale z jiné série - s detektivem Martinem Servazem - ale tady byly pro změnu francouzské lokality. Tentokrát se autor, původem Francouz, rozhodl změnit prostředí a vzal nás do sousedního Španělska. Nenávist je druhým dílem s vyšetřovatelkou Lucií, ten jsem nečetla, a v knihovně u nás bohužel není. 

Děj se rozbíhá poměrně rychle, sotva se rozkoukáme na místě činu v Galícii, už se přesouváme do Milána, kde se zase jako úplný protiklad vraždí bohatí lidé, kteří jsou mnohým "obyčejným" lidem trnem v oku. 

Lucia je zajímavá postava, krom složitého vyšetřování to nemá jednoduché ani v osobním životě, je očividné, že s bývalým manželem se nerozešli zrovna přátelsky, a pak je tu také Alvar, Luciin syn, o kterém se toho příliš nedozvíme, jelikož po celou dobu vyšetřování je zmíněn jen okrajově. A pak také ta záležitost s matkou, nepěkný vztah se sestrou, bez toho by to asi nešlo, no.

Ale vyšetřování se odvíjí celkem rychle, poměrně mě překvapilo, že už se brzy "dozvíme" identitu pachatele, přičemž jsem čekala nějaké překvapení, ale to se nekonalo. Vrahové tu jsou dva, tedy vlastně nakonec tři, a celá zápletka je velmi spletitá. 

Škoda, že si autor trochu nepohrál s atmosférou místa, protože je to až příliš civilní - ano, většinu knihy jsme ve městě, chápu, že tam nejde něco vtlačit na sílu, ale přeci jen, octneme se i u staré elektrárny skryté hluboko v bažinaté oblasti, takže tady bych očekávala mnohem víc. Ale zase na druhou stranu, milovníci syrového násilí a detailních popisů mrtvých těl si přijdou na své, jak jsem starší tak mě tohle moc nebere, ale tady to má ve výsledku svůj účel. 

Obě detektivní linky jsou ale zajímavé, místy se i lehce prolínají, a když začala Lucia dostávat výhrůžky, opravdu pořádně přituhlo. A tak se nabízela otázka - kdo to má celé na svědomí? Autor to celé zamotal tak spletitě, že se dozvíme jméno pachatele, aby v epilogu zase došlo k velkému zvratu, a vlastně tu zůstal pro čtenáře i jeden velký otazník.

U nás byly vydány zatím jen dva díly, určitě si seženu i ten první, abych mohla posoudit, a celkově se mi knížka líbila, ale mohlo to být přece jen ještě o kus lepší. Hlavně mi vadila ta absence nějaké temnější atmosféry. A co mi tedy bohužel hodně zkazilo zážitek ze čtení, byly mnohé překlepy - chybí často uvozovky v přímé řeči, věta začíná malým písmem, prostě takové ty zbytečnosti, které jdou ale hodně vidět! 

Dávám sedmdesát procent, jedná se o dobrou detektivku, ale jsou tu ty maličkosti, které jsem vypíchla, a braní mi jít s hodnocením výše.

A co Vy? Četli jste nějakou detektivku či thriller od Bernarda Miniera? Máte rádi francouzské autory? Zaujala Vás recenze? Vadí Vám v knihách příliš mnoho násilí a krvavých detailů? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, díky za tip, autora neznám, ale kouknu na jeho tvorbu 😊

    OdpovědětVymazat
  2. To by mohlo být zajímavé čtení. Možná si knížku koupím do čtečky, autora totiž ještě neznám - teda, vím o koho jde, ale ještě jsem od něj nic nečetla. Děkuji za tip.
    Hezký večer. 🙂

    OdpovědětVymazat
  3. Od autora jsem nic nečetla, jméno znám jen z knihkupectví...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...