Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 408 Nenávist

 Autor: Bernard Minier

Žánr: Detektivní, Thriller

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Poručice Lucia Guerrerová právě v Galicii spolupracuje se svým kolegou Ariasem na případech podivných vražd. Poslední a třetí v řadě, dvaadvacetiletá Vera Saéz Lourová, byla nalezena na pláži, a jako příčina smrti se jeví nůžky zabodnuté do krční tepny. Vedle mrtvoly, jako v předchozích dvou případech, nechybí sítko, růženec a tři hlavičky česneku - což je jakýsi druh rituálu, kterému se přezdívá vzduch. Vzduch je jakýsi druh "nepohody," únavy, neviditelné tíhy na ramenou. 

Ženy spojuje věk kolem dvacítky, a pak také sociální poměry - všechny vstávají velmi brzy ráno, a pospíchají, aby za minimální mzdu dělaly těžkou práci. Jsou takříkajíc nenápadné, neviditelné, přesto si je neznámý vrah vybral. Stop je málo, a náhodný svědek, kterému je deset let, tvrdí: "Viděl jsem na pláži Slendermana..." 

Lucia se pustí i s Ariasem do pátrání, a ještě téhož dne se octne pachateli na stopě, je dokonce přesvědčená, že tentokrát je velice horká! Jenže její nadšení zchladí telefonát od nadřízeného z Madridu. Peňa pro ni posílá vrtulník, protože teď to hoří jinde - v hlavním městě došlo k brutální vraždě Marty Millanové, ženy bohaté a slavné, téměř denně se ocitala na hlavních stránkách bulvárních deníků. Krom toho se věnovala i podnikání a byla proslulá i jako sběratelka umění. 

Lucia se tedy urgentně vrtulníkem přepraví zpět, na místě nechá kolegu a s sebou si veze i frustraci a vztek - proč má mít prioritu tento případ, a ne chudé a strhané ženy, které nejsou dostatečně slavné a bohaté, aby jejich osud opravdu někoho zajímal...? 

Když se octne na místě činu, v grandiózní vile Gran Vía a je zde přítomen sám ministr vnitra. Lucia toho viděla za svou kariéru u policie už dost, přesto s ní hrůzný výjev otřese. Polovina ženina těla je přivázána k lustru, zcela nahá, a je očividné, že si před smrtí užila své. Křídově bílá kůže, černé vlasy, a do toho růžové vnitřnosti, syrové maso... 

Je očividné, že Marta nezemřela tady, a velmi záhy se najde druhá polovina těla, tentokrát v její horské chatě. Co je ale znepokojivé, je nápis v ložnici, krvavým písmem je zde napsáno: Smrt boháčům. Dvě slova, která způsobí to největší pozdvižení, a ministr pověří Lucii vyšetřováním - má ho brát jako největší prioritu. 

Lucia dostane k ruce nového kolegu, mladého Mattea Solera. Vrah po sobě nezanechal téměř žádné stopy, a zdá se, že nezůstane u jediné vraždy, což se brzy potvrdí. Stopy nejsou téměř žádné, čas běží, a navíc ve městě začínají propukat nepokoje zaměřené proti policii. Občané se necítí v bezpečí, někteří dokonce nepokrytě souhlasí s vraždami bohatých lidí, a Lucia musí řešit i problémy v soukromém životě. 

Její matka, která je už nějakou dobu v kómatu v nemocnici, se podle názorů lékařů začíná pomalu probouzet. I když měla Lucia s mámou komplikovaný vztah, který má i se svou sestrou. Krom toho řeší neshody s bývalým manželem, a přála by si mít více času na svého synka...

A jako by toho nebylo málo, začne Lucia dostávat anonymní výhružky do interního emailu, takže je nejspíš posílá někdo z oddělení. Vyšetřování se komplikuje, situace se zhoršuje i v Galicii, kde se pohřešuje mladá dívka, a pokud policisté rychle nezasáhnou, bude už opravdu pozdě. Zdá se, že oba vrahy spojuje jediné - nenávist, která je opravdu velmi silná.


Hodnocení: Od Bernarda Miniera jsem již četla tuším dvě detektivky, ale z jiné série - s detektivem Martinem Servazem - ale tady byly pro změnu francouzské lokality. Tentokrát se autor, původem Francouz, rozhodl změnit prostředí a vzal nás do sousedního Španělska. Nenávist je druhým dílem s vyšetřovatelkou Lucií, ten jsem nečetla, a v knihovně u nás bohužel není. 

Děj se rozbíhá poměrně rychle, sotva se rozkoukáme na místě činu v Galícii, už se přesouváme do Milána, kde se zase jako úplný protiklad vraždí bohatí lidé, kteří jsou mnohým "obyčejným" lidem trnem v oku. 

Lucia je zajímavá postava, krom složitého vyšetřování to nemá jednoduché ani v osobním životě, je očividné, že s bývalým manželem se nerozešli zrovna přátelsky, a pak je tu také Alvar, Luciin syn, o kterém se toho příliš nedozvíme, jelikož po celou dobu vyšetřování je zmíněn jen okrajově. A pak také ta záležitost s matkou, nepěkný vztah se sestrou, bez toho by to asi nešlo, no.

Ale vyšetřování se odvíjí celkem rychle, poměrně mě překvapilo, že už se brzy "dozvíme" identitu pachatele, přičemž jsem čekala nějaké překvapení, ale to se nekonalo. Vrahové tu jsou dva, tedy vlastně nakonec tři, a celá zápletka je velmi spletitá. 

Škoda, že si autor trochu nepohrál s atmosférou místa, protože je to až příliš civilní - ano, většinu knihy jsme ve městě, chápu, že tam nejde něco vtlačit na sílu, ale přeci jen, octneme se i u staré elektrárny skryté hluboko v bažinaté oblasti, takže tady bych očekávala mnohem víc. Ale zase na druhou stranu, milovníci syrového násilí a detailních popisů mrtvých těl si přijdou na své, jak jsem starší tak mě tohle moc nebere, ale tady to má ve výsledku svůj účel. 

Obě detektivní linky jsou ale zajímavé, místy se i lehce prolínají, a když začala Lucia dostávat výhrůžky, opravdu pořádně přituhlo. A tak se nabízela otázka - kdo to má celé na svědomí? Autor to celé zamotal tak spletitě, že se dozvíme jméno pachatele, aby v epilogu zase došlo k velkému zvratu, a vlastně tu zůstal pro čtenáře i jeden velký otazník.

U nás byly vydány zatím jen dva díly, určitě si seženu i ten první, abych mohla posoudit, a celkově se mi knížka líbila, ale mohlo to být přece jen ještě o kus lepší. Hlavně mi vadila ta absence nějaké temnější atmosféry. A co mi tedy bohužel hodně zkazilo zážitek ze čtení, byly mnohé překlepy - chybí často uvozovky v přímé řeči, věta začíná malým písmem, prostě takové ty zbytečnosti, které jdou ale hodně vidět! 

Dávám sedmdesát procent, jedná se o dobrou detektivku, ale jsou tu ty maličkosti, které jsem vypíchla, a braní mi jít s hodnocením výše.

A co Vy? Četli jste nějakou detektivku či thriller od Bernarda Miniera? Máte rádi francouzské autory? Zaujala Vás recenze? Vadí Vám v knihách příliš mnoho násilí a krvavých detailů? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek týdne, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Tak chřipka...

 ...už bohužel zavítala i do naší domácnosti. Zatím jsem nemocná jenom já, mám teplotu, bolí mě hrozně svaly a nejhorší jsou ty zažívací potíže, dost mě bolí břicho a žaludek. Paráda, tak ležím, už jsem měla Brufen a piju horké čaje. Jenom doufám, že to nechytne Julinka, že moje miminko malé nebude nemocné... Ozvu se až bude líp, Vaše Eliss ♥