O víkendu mě brácha vezl autem i s Julinkou na nákup. Peníze na benzin nechtěl, tak jsem mu v obchodě vzala dvě proteinové tyčinky. Už o Vánocích mi říkal, že se rozhodl jíst zdravěji, tak mi to přišlo jako dobrá varianta. Jenže když jsem mu tyčinky předávala, s úsměvem je odmítl. "Nejím už teď nic, v čem je cukr, a snažím se jíst věci, co jsou jen živočišného původu."
Tak jsme jeli ještě do jiného obchodu a já mu koupila místo toho hovězí maso. Nejlepší je prý v tomto směru irské, ale to je těžko k sehnání, navíc je pěkně drahé. No, tak jsem mu alespoň udělala nějakou radost.
Popravdě mě to zaujalo a velmi překvapilo. On totiž ten cukr je prakticky ve všem, v pečivu a jiných výrobcích, těžko se mu vyhnout. Tedy tomu uměle přidanému. Ale pokud brácha najel na stravu, která je jen živočišného původu, zase ten jídelníček nemá tak pestrý. Maso, vajíčka, mléko, mléčné výrobky. Já přitom vím, že bych se cukru vzdát nedokázala. A přiznávám, že jsem si na něm vypěstovala regulérní závislost. Každý den potřebuju alespoň něco sladkého - bonbon, čokoládu, případně třeba kakao. Sladké pečivo, jogurty, tyčinky, to všechno se v mém nákupním košíku vyskytuje v hojném počtu.
Co naopak nekupuju vůbec, jsou sladké nápoje. Piju vodu z kohoutku. Nesladím si ani čaj, jen kávu. Občas si dám v kavárně horkou čokoládu, ale to výjimečně. A taky jsem v těhotenství měla náběh na těhotenskou cukrovku. A i díky tomu, že jsem nemohla jíst maso. Tak mě nenapadlo nic lepšího, než se ládovat sladkostmi. No ale kousla jsem se, a dost jsem to omezila, protože Julinka je pro mě důležitější než nějaká tabulka čokolády.
Mám radost, že se mi podařilo k omezení sladkých nápojů přimět i přítele. Tedy, nepřímo, nijak jsem ho nenutila, jen když viděl, že já nepiju sladké, postupně jsme to přestali kupovat úplně. A dokonce si už nesladí nic cukrem, ale medem, dává si jej i do kávy. Mě med v čaji ani kávě nechutná, ale když je namazaný na chlebu, nebo v šálku horkého mléka, je to lahoda.
Cukr kupuju výhradně třtinový. Kdysi jsem na zkoušku z obchůdku se zdravou výživou donesla ten kokosový, ale nijak nás s přítelem nezaujal. Do kávy se nehodil, a do čaje také ne. Cukr z kokosové palmy vzniká tepelným zpracováním z poupat uvedené rostliny a obsahuje velké množství železa, zinek a vápník.
Špatnou alternativou není třeba ani javorový sirup. Občas si kupuju čaje značky Basilur, a právě jeden moc dobrý druh černého čaje obsahuje i javorový sirup. Ta chuť je prostě bezvadná, ale samotný jsem sirup ještě neochutnala. Je to ale přírodní antibiotikum, a příznivě ovlivňuje složení střevní mikroflóry. K získání jednoho litru javorové sirupu je zapotřebí čtyřicet litrů javorové šťávy, a proto je jeho výroba drahá.
Sirup z agáve má obrovskou popularitu v Mexiku. Obsahuje velké množství fruktózy, je tedy sladší než cukr - až o čtyřicet procent, a výborně se táhne - hodí se do koláčů nebo zmrzlin. Jedná se sladkou šťávu, která vytéká z rostliny přímo po jejím naříznutí. Jeho příjemná chuť zvýrazní původní chuť jídla.
Hotovým zázrakem, zejména pro diabetiky, je rostlina jménem stévie. Jako sladidlo se využívá výtažek z lístků - a opět, má až 300krát větší sladivost než řepný cukr. Šikovný zahradník si ji může vypěstovat i u nás ve skleníku, její domovinou je jinak Jižní Amerika.
Dokonce se dá koupit i ve formě želírovacího cukru.
Sladký miluju a bohužel i sladký limonády a k otázce jestli je" lepší" bejt závislej na cukru než na alkoholu a drogách , tak na to asi odpověď nemám . Žádná závistlost není pro tělo dobrá .
OdpovědětVymazatCukru se nějak nedokážu vzdát. Kdysi jsem vařila v práci kávu i spolupracovnici a osladila jsem ji. Kolegyně prskala, ať se nezlobím, že sladkou kávu nevypije, že jí nechutná. Zkoušela jsem nesladit kávu, že si třeba zvyknu, ale kdepak. Sladím čaj á kávu, mám ráda čokoládu a cumlám bonpari. Vyrábím si doma marmeládu a sirupy. A čaj vlastně sladím domácím sirupem. Vnučky žijí moderně a nic sladkého nechtějí.
OdpovědětVymazatEliss, moc hezky píšeš a máš zajímavá témata. Zamlada, když jsem si začala vydělávat, jsem několik let žila jen ze sladkého. Zajímavé bylo, že se mi i podařilo zhubnout. Jedla jsem jen málo, ale skoro výhradně sladké. Než jsem byla těhotná, začala jsem jíst normálně. Teď cukr hodně omezuji, třeba při pečení sladkého a zaměřuji se na ten kokosový, třeba v cuketové buchtě chutná dost dobře a jak jsem četla, je lepší i pro diabetiky než řepný a třtinový. Ale zase se nehodí každého pečiva, tam tedy pro klid v duši dávám aspoň třtinový méně rafinovaný. Ale chutě na sladké mě bohužel neopouští, musím soustavně používat zdravý rozum. Naučila jsem se přidávat skoro ke každému jídlu zeleninu, abych i to málo sladkého nějak vybalancovala. Julinka je moc roztomilá. Zdena z Plzně
OdpovědětVymazatČaj si někdy osladím, ale jen medem... a kávu téměř nepiju. Když mám denní směnu, potřebuju ráno na rozjezd něco ve stylu "müsli s bílým jogurtem", ale jinak jsem schopná se bez sladkého docela dobře obejít. Koneckonců to by dokázal každý, je to opravdu jen o tom, než si na to hlava a tělo zvyknou. Samozřejmě si jednou za čas zajdeme na nějaký dortík, ale není to nic, bez čeho by se nedalo žít :-)
OdpovědětVymazat