Přeskočit na hlavní obsah

Sladký jed

 O víkendu mě brácha vezl autem i s Julinkou na nákup. Peníze na benzin nechtěl, tak jsem mu v obchodě vzala dvě proteinové tyčinky. Už o Vánocích mi říkal, že se rozhodl jíst zdravěji, tak mi to přišlo jako dobrá varianta. Jenže když jsem mu tyčinky předávala, s úsměvem je odmítl. "Nejím už teď nic, v čem je cukr, a snažím se jíst věci, co jsou jen živočišného původu." 

Tak jsme jeli ještě do jiného obchodu a já mu koupila místo toho hovězí maso. Nejlepší je prý v tomto směru irské, ale to je těžko k sehnání, navíc je pěkně drahé. No, tak jsem mu alespoň udělala nějakou radost. 

Popravdě mě to zaujalo a velmi překvapilo. On totiž ten cukr je prakticky ve všem, v pečivu a jiných výrobcích, těžko se mu vyhnout. Tedy tomu uměle přidanému. Ale pokud brácha najel na stravu, která je jen živočišného původu, zase ten jídelníček nemá tak pestrý. Maso, vajíčka, mléko, mléčné výrobky. Já přitom vím, že bych se cukru vzdát nedokázala. A přiznávám, že jsem si na něm vypěstovala regulérní závislost. Každý den potřebuju alespoň něco sladkého - bonbon, čokoládu, případně třeba kakao. Sladké pečivo, jogurty, tyčinky, to všechno se v mém nákupním košíku vyskytuje v hojném počtu. 

Co naopak nekupuju vůbec, jsou sladké nápoje. Piju vodu z kohoutku. Nesladím si ani čaj, jen kávu. Občas si dám v kavárně horkou čokoládu, ale to výjimečně. A taky jsem v těhotenství měla náběh na těhotenskou cukrovku. A i díky tomu, že jsem nemohla jíst maso. Tak mě nenapadlo nic lepšího, než se ládovat sladkostmi. No ale kousla jsem se, a dost jsem to omezila, protože Julinka je pro mě důležitější než nějaká tabulka čokolády. 


Mám radost, že se mi podařilo k omezení sladkých nápojů přimět i přítele. Tedy, nepřímo, nijak jsem ho nenutila, jen když viděl, že já nepiju sladké, postupně jsme to přestali kupovat úplně. A dokonce si už nesladí nic cukrem, ale medem, dává si jej i do kávy. Mě med v čaji ani kávě nechutná, ale když je namazaný na chlebu, nebo v šálku horkého mléka, je to lahoda. 

Cukr kupuju výhradně třtinový. Kdysi jsem na zkoušku z obchůdku se zdravou výživou donesla ten kokosový, ale nijak nás s přítelem nezaujal. Do kávy se nehodil, a do čaje také ne. Cukr z kokosové palmy vzniká tepelným zpracováním z poupat uvedené rostliny a obsahuje velké množství železa, zinek a vápník. 

Špatnou alternativou není třeba ani javorový sirup. Občas si kupuju čaje značky Basilur, a právě jeden moc dobrý druh černého čaje obsahuje i javorový sirup. Ta chuť je prostě bezvadná, ale samotný jsem sirup ještě neochutnala. Je to ale přírodní antibiotikum, a příznivě ovlivňuje složení střevní mikroflóry. K získání jednoho litru javorové sirupu je zapotřebí čtyřicet litrů javorové šťávy, a proto je jeho výroba drahá. 

Sirup z agáve má obrovskou popularitu v Mexiku. Obsahuje velké množství fruktózy, je tedy sladší než cukr - až o čtyřicet procent, a výborně se táhne - hodí se do koláčů nebo zmrzlin. Jedná se sladkou šťávu, která vytéká z rostliny přímo po jejím naříznutí. Jeho příjemná chuť zvýrazní původní chuť jídla. 

Hotovým zázrakem, zejména pro diabetiky, je rostlina jménem stévie. Jako sladidlo se využívá výtažek z lístků - a opět, má až 300krát větší sladivost než řepný cukr. Šikovný zahradník si ji může vypěstovat i u nás ve skleníku, její domovinou je jinak Jižní Amerika. 



Dokonce se dá koupit i ve formě želírovacího cukru. 

Ona závislost na cukru je do určité míry i daní evoluce. Cukry bohaté na energii hrály velkou roli v přežití našich předků. Každá trocha v medu či ovoci jim přišla vhod a nemohli si dovolit propást příležitost se nasytit. Cukr rovná se energie. Evoluce nás tedy vybavili velkou slabostí pro sladkou chuť, a nejvíce po ní prahneme v dětském věku. A to z toho důvodu, že děti našich předků potřebovaly velký přísun cukrů k zdárnému růstu. 

Jenže dnes už nepotřebujeme cukr abychom přežili, ale často proto, abychom ukojili svou závislost na sladkém. Jednoduše, jen ta chuť nám přináší uspokojení a uklidnění. To moc dobře znám. Jsem ve stresu - pomůže čokoládová tyčinka jako první pomoc. A najednou je to mnohem lepší, stačí, když se mi ta čokoláda rozplyne na jazyku. 

Umělá sladidla paradoxně chuť na sladké nezaženou - neošidí mozková centra, která řídí příjem potravy. A pozor, umělá sladidla jsou také dost nebezpečná, dokonce ve větší míře než klasický cukr! Před dvěma lety došli vědci k závěru, že aspartam je potencionálně rakovinotvorný. Dalším známým umělým sladidlem je sacharin. Zajímavostí je, že původně se vyráběl z toluenu, nyní například z uhlí, případně zcela na chemické bázi. No, opravdu mňamka.

Sladké nápoje jsou podle odborníků velmi zrádné, a přispívají k vzniku cukrovky a obezity. Například v Číně považují za bezpečné množství čtvrtlitru slzené limonády týdně. No, když vidím ty poházené plechovky od energy drinků a limonád u školy, děti to mají prostě rády. Ale ruku na srdce, u nás na základce jsme měli sladké pití snad všichni, a já si pamatuji, že jsem se ušklíbala zhnusením, když jsem se měla napít "obyčejné" vody. Dnes to mám přesně naopak. 

A tak věřím, že když nebudeme dávat sladké věci ve velkém Julince, ale jen výjimečně a za odměnu, bude si jich pak víc vážit. Je totiž fakt, že mě rodiče ve sladkém nikdy nijak neomezovali, mohla jsem toho sníst docela dost. Mám takovou "pěknou" vzpomínku, že jsem na Velikonoce kradla mámě z košíku sladkosti pro koledníky, kterými jsem se přecpala, pak jsme odpoledne ještě šli k sousedům na opékání makrel, a já následně problinkala celou noc, jak mi bylo špatně. 





Já bych bez cukru už žít nemohla. Miluju ho, dopřávám si ho denně ve formě sladkostí a vím, že mě to pravděpodobně zdravotně nějak dožene. Alespoň ale nepiju sladké nápoje, což je zase benefit pro ledviny, vím není to mnoho, a je to tak trochu z mé strany alibismus, protože vím, že ten cukr si zase vyberu jinde. 

Pořád je lepší být závislý na cukru než na drogách nebo alkoholu. A nebo je to srovnatelné? Co myslíte? 

Napište mi do komentářů, jak to máte s cukrem Vy! Používáte umělá sladidla? Máte rádi med, nebo javorový sirup? Sladíte si čaj a kávu? Napište mi do komentářů! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné květnové dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Sladký miluju a bohužel i sladký limonády a k otázce jestli je" lepší" bejt závislej na cukru než na alkoholu a drogách , tak na to asi odpověď nemám . Žádná závistlost není pro tělo dobrá .

    OdpovědětVymazat
  2. Cukru se nějak nedokážu vzdát. Kdysi jsem vařila v práci kávu i spolupracovnici a osladila jsem ji. Kolegyně prskala, ať se nezlobím, že sladkou kávu nevypije, že jí nechutná. Zkoušela jsem nesladit kávu, že si třeba zvyknu, ale kdepak. Sladím čaj á kávu, mám ráda čokoládu a cumlám bonpari. Vyrábím si doma marmeládu a sirupy. A čaj vlastně sladím domácím sirupem. Vnučky žijí moderně a nic sladkého nechtějí.

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, moc hezky píšeš a máš zajímavá témata. Zamlada, když jsem si začala vydělávat, jsem několik let žila jen ze sladkého. Zajímavé bylo, že se mi i podařilo zhubnout. Jedla jsem jen málo, ale skoro výhradně sladké. Než jsem byla těhotná, začala jsem jíst normálně. Teď cukr hodně omezuji, třeba při pečení sladkého a zaměřuji se na ten kokosový, třeba v cuketové buchtě chutná dost dobře a jak jsem četla, je lepší i pro diabetiky než řepný a třtinový. Ale zase se nehodí každého pečiva, tam tedy pro klid v duši dávám aspoň třtinový méně rafinovaný. Ale chutě na sladké mě bohužel neopouští, musím soustavně používat zdravý rozum. Naučila jsem se přidávat skoro ke každému jídlu zeleninu, abych i to málo sladkého nějak vybalancovala. Julinka je moc roztomilá. Zdena z Plzně

    OdpovědětVymazat
  4. Čaj si někdy osladím, ale jen medem... a kávu téměř nepiju. Když mám denní směnu, potřebuju ráno na rozjezd něco ve stylu "müsli s bílým jogurtem", ale jinak jsem schopná se bez sladkého docela dobře obejít. Koneckonců to by dokázal každý, je to opravdu jen o tom, než si na to hlava a tělo zvyknou. Samozřejmě si jednou za čas zajdeme na nějaký dortík, ale není to nic, bez čeho by se nedalo žít :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....