zomablog

 Poměrně dlouhou dobu se v mediálním prostoru řeší téma domácích úkolů. A to konkrétně jejich úplné zrušení. Příkladem nám má být Polsko, kde dojde ke zrušení domácích úkolů na základních školách od letošního dubna. Polská ministryně školství chce toto později aplikovat i na středních školách.  Co se bavím s kamarádkami, které mají dítka školou povinná, tak povětšinou si mi opravdu stěžují, že domácích úkolů je přespříliš. Takže pokud má dítě mimo školu třeba i nějaký kroužek či jiné aktivity, tak je toho na něj moc. Na jeden den prý jsou třeba i čtyři domácí úkoly, z toho dva jsou poměrně složitější. Když jsem chodila na základku já, tak sama za sebe můžu říct, že mi domácí úkoly nijak moc nevadily. Bavily mě úlohy z pravopisu, a hlavně z dějepisu, protože dějiny mě vždycky strašně zajímaly. Nevadilo mi učit se zpaměti kus básničky, nebo si vést čtenářský deník. Tyto úkoly jsem většinou dělala samostatně. Ovšem co jsem opravdu z duše nenáviděla, to byly domácí úkoly z matematiky. Mám

 Všichni tak nějak víme, že krást se nemá. Ale jsou situace, kdy se sebrání určitého předmětu nemusí posuzovat jako krádež. Když jsem třeba na dovolené u moře, a odvezu si pár mušlí, nebo kamínků. Samozřejmě u toho nebudu plenit a drancovat místní přírodu. I já sama mám doma pár mušliček a kamínků, přivezených z cest po dovolených.  Jenže jsou starověké či přírodní památky, odkud si nesmí zvídavý turista odnést nic jiného, než fotografie a zážitky. Odnášení čehokoliv se tu trestá pěkně tučnou pokutou. Mezi tato přísně střežená místa patří i Pompeje. Toto starověké italské město bylo v roce 79 zničeno mohutnou erupcí sopky Vesuv. Silná vrstva popela pohřbila město, ale v podstatě tak došlo k jakési "konzervaci" budov a památek, díky čemuž zůstaly Pompeje obdivuhodně zachovány.  K jejich znovuobjevení a prozkoumání došlo až po roce 1749. I v dnešní době zájem turistů o návštěvu Pompejí nijak neutichá. A stejně, jako u jiných významných památek, zde platí přísný zákaz a mnohá va

 Předně se chci omluvit, že jsem se dva dny neozvala, bylo toho na mě teď trochu moc, a potřebovala jsem se dát trochu do pořádku. Už od začátku minulého týdne jsem se necítila moc dobře, objevily se žaludeční problémy, až už mi to bylo podezřelé. Vyzvracela jsem třeba v práci těstovinový salát, doma mi zase na žaludek nesedla čokoláda...  Na pátek jsem si tedy vzala propustku k lékaři. Měla jsem teda dost velké obavy, ale nakonec se ukázalo, že jsem se bát nemusela. Pan doktor mi oznámil, že jsem aktuálně v sedmém týdnu těhotenství, podle ultrazvuku je zatím všechno v pořádku - gestační váček byl pěkně vidět, mám doma i první snímek. Zeptal se mě, jestli chci napsat neschopenku. Odvětila jsem, že ne, že tu si vyřídím v pondělí u svojí praktické doktorky. Kartičku pro těhotné dostanu až pří příští návštěvě, jestli vše dopadne dobře. Nedovedete si představit, jakou jsem měla po odchodu z ordinace radost. Přece jen, o miminko jsme se s přítelem snažili už celkem dlouho, už jsem pomalu př

  Autor: Iva Hadj Moussa  Žánr: Pro mládež, Detektivní, Horor, Humoristický  Mé hodnocení: 70%  Obsah: Šestnáctiletý Šimon žije na předměstí Tábora, v místní části Klokoty, a studuje první ročník na gymnáziu. Právě prochází dost těžkým obdobím, ač by se mohlo zdát, že pubertu má už dávno za sebou. Bydlí s rodiči, se kterými nemůže najít společnou řeč, starší sestrou a jejím přítelem Alešem, kterého z hloubi srdce nenávidí, v malém domku, z kterého má výhled na pestrobarevné, kýčovité paneláky. Jediným parťákem v rodině pro něj zůstává babička, kterou rád navštěvuje v jejím starém domku, kde už roky bydlí sama. Šimon se zoufale snaží uniknout nudnému, a dle něj i pokryteckému městskému životu. Spolu se svými kamaráda Drakem, Armanem a Ludacrisem hraje v blackmetalové kapele. Čtveřici spojuje právě láska k metalu, a texty, které společně skládají, mají místy až nádech satanismu. Hraní v kapele se pro všechny stává únikem z reality. Krom toho jsou všichni čtyři tak trochu výtečníci - koli

 Když jsem byla na základce, těžko jsem si hledala kamarády. Vždycky jsem byla hodně tiché, stydlivé dítě, které si těžko zvykalo na nové prostředí. Dodnes si živě pamatuji, jak jsem první den ve školce celý probrečela, protože jsem chtěla za mámou.  To mi vydrželo celé studium. Jsem hodně zakřiknutá, nerada se někomu svěřuju se svými pocity, a mám problém o sobě mluvit. A když se mi něco nelíbí, tak ty negativní emoce v sobě dost dlouho potlačuju. Vloni jsem měla velké psychické problémy v práci. Začalo to přidáváním dalších výrobků, pokračovalo to navýšením pracovní doby, a úplný vrchol pro mě bylo, když jsem měla pracovní směny snad každý den jiné. Ono je dost náročné vstát do práce ve tři. Jenže když jeden den vstávám ve tři, další až ve čtyři, a příští den mi šéf oznámí, že stačí přijít až na sedmou, tak jsem měla pekelně rozházený biorytmus. Hodně v tomto ohledu zapracovalo nové vedení. Bývalý šéf směny mi přišel takový víc empatický. Jenže z tohoto nového vedoucího tak nějak cít

 Co si pamatuji, olivy se u nás doma nikdy nejedly. Když jsme šli třeba k sousedům na oslavu, a tam na obložené míse byly i olivy, nijak mě nelákalo je vyzkoušet. Poprvé, a to vím fakt úplně přesně, jsem olivu ochutnala ve škole. Na základce jsme tenkrát měli akci "projektový týden," v jehož rámci jsme se promísili z jednotlivých tříd do skupin s různými názvy. A my měli v zadání něco souvisejícího právě i s olivami. Nijak mě její chuť nezaujala. Připadala mi tak trochu nahořklá, ničím nijak zvláštní. A od té doby jsem na olivy, možná trochu neprávem, zanevřela. Můj přítel je zase naopak miluje. Takže když mu chci udělat radost, jasná volba. Nejraději má ty plněné - tuňákovou pastou, nebo paprikou. Pokud jím třeba rajčatovou omáčku, a ta chutná po olivách, nevadí mi to. Ale tu olivu samotnou prostě nesním.  Mimochodem, dost mě šokovalo, když jsem se dočetla, že oliva se botanicky řadí mezi ovoce! Jaksi jsem automaticky čekala, že je to zelenina, a ono ne! Tak jsem zase o něco

Publicistické pořady nejsou zrovna tím, co bych nějak pravidelně vyhledávala. Kdysi mě bavilo Na vlastní oči , kde bývaly opravdu zajímavé reportáže, a hlavně se mi líbila ta různorodost. Ale od té doby toto opravdu nesleduji. Výjimku jsem udělala v pátek, kdy jsem si zpětně pustila jeden díl Reportérů ČT. Na Facebooku na mě totiž vyjel příspěvek, který na pořad odkazoval. Bylo mi jasné, že půjde o velmi emotivní díl. Celý půlhodinový díl se měl totiž zabývat tragickou střelbou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zprvu jsem váhala, zda to vůbec chci vidět. Přeci jen, řečeno a napsáno toho bylo už dost. Ale nakonec jsem velmi ráda, že jsem si jej pustila. První část je totiž velmi emotivní. Zpovědi lidí, kteří byli přímo na místě, ať už těsně po střelbě, nebo se jí, byť nepřímo, zúčastnili. Postarší učitel vstupoval do výtahu v budově FFUK za minutu tři. Výuku už zde ten den neměl, ale chtěl ještě kolegům popřát pěkné svátky a prohodit s nimi pár slov. A protože vracel ještě těžk

 Chytré dotykové telefony, tablety, plus s tím související téměř neustálé připojení na bezdrátový internet či mobilní data, možnost být neustále online a brouzdat po sociálních sítích, to se pro dnešní společnost stává samozřejmostí. Když jedu někdy kolem druhé, třetí hodiny odpoledne z práce, tak většina studentů z místní základky má v autobuse v ruce mobil, někteří samozřejmě i sluchátka, aby nemuseli vnímat svět okolo.  Je to tak trochu trend doby, v jistém ohledu je to, jak lidé kolem nás pořád koukají do mobilů, smutné. Neříkám, že dotykový mobil je zlo, jen je tu platí ono známé - všeho s mírou.  Já mám samozřejmě chytrý telefon také. Ale nemám žádná mobilní data, ani pořádně nevím, jak tato služba funguje. Možná jsem sto let za opicemi, ale nijak mi to nevadí. Na internet se připojím doma, nejčastěji na mobil, kde si ve volném čase projedu Facebook, a pak také mám svou milovanou online hru, kterou hrajeme s přítelem. Ale když jsem venku, nemám potřebu tahat telefon a brouzdat po

  Autor: Robert B. Parker Žánr: Detektivní, Mysteriózní  Mé hodnocení: 60% Obsah: Sunny Randallová pracuje v rušném New Yorku jako soukromý detektiv. Práce je to někdy odpočinková, ale zase jsou tu dny, které jsou velmi těžké. A teď právě neprožívá Sunny ani ideální období v osobním životě. Stojí totiž před nečekanou událostí - svatbou svého exmanžela Richieho. I přesto, že se již před lety formálně rozvedli, jejich vztah, ač mnohdy velmi netradiční, přetrvával i nadále.  Převážila však Richieho potřeba manželského svazku, a proto si našel jinou ženu. Sunny se teď snaží vzpamatovat z těžkého emocionálního otřesu. V skrytu duše pořád Richieho miluje, ale má tak trochu dojem, že nedokáže s nikým pořádně žít. Jediným stálým společníkem tak zůstává její věrná bulteriérka Rosie.  A jako na zavolanou Sunny zavolá Barbara Steinová z malé právnické firmy, a má práci pro šikovné soukromé očko. Jde o jednadvacetiletou studentku vysoké školy, Sáru Markhamovou, která má velice delikátní problém. S

Článek obsahuje ke konci spoilery - vyzrazení závěru filmového děje. Pokud jste film neviděli, a ani jste neslyšeli o této události, a chcete být překvapení, jak to dopadne, doporučuji článek přestat číst kousek pod druhou fotografií.  Jelikož včera bylo počasí pěkně vánoční, od rána až do večera padá sníh, tak jsme si s přítelem pustili tematický film. Už minulý týden mluvil o filmu, který má úžasné recenze, a tak jej prostě musíme vidět. Má se jednat o dobrodružné drama, navíc inspirované skutečnými událostmi, takže by se nám to mohlo líbit! Když jsem se tedy podívala, o čem má Sněžné bratrstvo být, tak mi bylo jasné, že to opravdu musím vidět. Už těch osmdesát procent, které dali uživatelé na csfd.cz, bylo velmi lákavých. Už kdysi dávno jsem totiž o tragédii, o které měl film pojednávat, dost četla. Takže mi bylo zhruba jasné, co se tam bude odehrávat. Snímek točili v koprodukci Španělsko a Uruguay, a v současné době je ke zhlédnutí na Netflixu. 13. října 1972 letěl ragbyový tým z M

 Není mnoho pocitů, které jsou silnější než ta pravá láska. Snad s výjimkou intenzivní nenávisti, ve kterou se může někdy i ta velká láska paradoxně zvrhnout. Úplně první lásky bývají většinou ty dětské - ve školce, nebo na prvním stupni základní školy. I já jsem měla ve školce svého miláčka - Honzíka. Dávali jsme si pusinky, tajně se vodili za ruce, a dokonce jsme měli i krásnou školkovou svatbu. Dodnes s úsměvem vzpomínám na to, jak si Honzík kvůli mě odstřihl z čepice krásnou barevnou bambulku jen proto, že mi hrozně líbila.  Láska po školce vyprchala, ale zůstali z nás i ve škole kamarádi. I dodnes si občas napíšeme, a když se někde potkáme, vždycky si moc hezky popovídáme. Na základce jsem se vždycky zakoukala do nějakého kluka celkem snadno. Ale byla jsem velký introvert, takže to vždycky zůstalo jen u těch kradmých pohledů. Co mě ale vždycky ohromně bavilo, bylo alespoň o lásce snít. Ve svých představách jsem zažívala všechny možné romantické představy, někdy opravdu pěkně šílen

 Loňský Silvestr a oslavy nového roku u nás doma proběhly tradičně. Udělala jsem hromadu chlebíčků a jednohubek. Původně jsem myslela, že budeme s přítelem sami, ale nakonec přišla neohlášeně na návštěvu moje máma - ještě že bylo těch chlebíčků tolik! Na stole nechyběly ani tyčinky a brambůrky, prostě klasika. Chvíli jsme poseděli a povídali si o všem možném. Ač neohlášená návštěva, byla jsem moc ráda, že máma přišla. Původně jsme měli v plánu ještě procházku, ale tak nějak se nám po těch chlebíčcích nikam nechtělo. Tak jsem ještě nachystala další občerstvení, dosypala do misek brambůrky, a koukali jsme na televizi.  Vloni jsem také po letech dodržela pověru o praní prádla a nevynášení věcí z bytu - což se tedy týkalo odpadků. Mylně jsem se domnívala, že to platí jak na Silvestra, tak na Nový rok, ale na internetu jsem našla různé výklady. Ale nevadí, tak jsem si vyprala až dneska, a ten koš také nebyl ještě úplně plný. Tradičně si každý první den nového roku vaříme čočku s vajíčkem. N