Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 340 Démon ze sídliště

 Autor: Iva Hadj Moussa 

Žánr: Pro mládež, Detektivní, Horor, Humoristický 

Mé hodnocení: 70% 

Obsah: Šestnáctiletý Šimon žije na předměstí Tábora, v místní části Klokoty, a studuje první ročník na gymnáziu. Právě prochází dost těžkým obdobím, ač by se mohlo zdát, že pubertu má už dávno za sebou. Bydlí s rodiči, se kterými nemůže najít společnou řeč, starší sestrou a jejím přítelem Alešem, kterého z hloubi srdce nenávidí, v malém domku, z kterého má výhled na pestrobarevné, kýčovité paneláky.

Jediným parťákem v rodině pro něj zůstává babička, kterou rád navštěvuje v jejím starém domku, kde už roky bydlí sama.

Šimon se zoufale snaží uniknout nudnému, a dle něj i pokryteckému městskému životu. Spolu se svými kamaráda Drakem, Armanem a Ludacrisem hraje v blackmetalové kapele. Čtveřici spojuje právě láska k metalu, a texty, které společně skládají, mají místy až nádech satanismu. Hraní v kapele se pro všechny stává únikem z reality. Krom toho jsou všichni čtyři tak trochu výtečníci - kolikrát se společně domluví, nejdou do školy, nebo popíjejí v místní zaplivané hospůdce, kde jim místní majitel vždycky načepuje sklenici dobře vychlazeného piva.

Ale Šimon má jedno velké tajemství. Je až po uši zamilovaný do spolužačky Rondy, která jej i přes svou podívinskost a lásku ke knihám, šíleně přitahuje. Jednoho nudného večera si k partě muzikantů přisedne podivný chlapík. Vypadá tak na padesát, je příšerně vychrtlý, a oblečený celý v černém. Představí se jako Sorat, a kluky si získá tím, že je několikrát pozve na panáka. 

Později začne kluky tak trochu popichovat řečmi o temných entitách, a nakonec je vyzve, ať jdou s ním na místní hřbitov. Je tu totiž pohřbená dívka jménem Anna Strnadová, která byla údajně čarodějnice - uměla vrhat kameny, a dokonce jí mělo v dlani obživnout kotě. Zemřela v šestnácti letech, kdy spáchala sebevraždu skokem do rybníka. Nebo tak se to tedy alespoň vypráví. 

Nakonec se tam tedy všichni vypraví. Hrob dívky tu opravdu je, ale Sorat zajde ještě dál. Chce ducha dívky vyvolat. A to proto, aby všichni získali její čarodějnické schopnosti. Šimon je z toho tak trochu rozpolcený. Samozřejmě jej vyvolávání duchů láká, ale co když se něco špatného stane? Když nakonec dojde k tolik očekávanému rituálu, nestane se vůbec nic. Tedy - zdánlivě.

Jenže už za pár dní se začnou dít podivné věci. Opravdu se jim povedlo vyvolat ducha nešťastné dívky? A jak to vlastně s Annou bylo? Šimon začne pátrat na vlastní pěst, vyzpovídá nenápadně i svou babičku, a přijde na šokující informace. 

Věci se dávají rychle do pohybu, a když dojde na sídlišti, u kterého Šimon bydlí, k vraždě, přičemž čtveřice najde mrtvolu, začne jít do tuhého, a sídliště obchází strach. Vraždil někdo z  party, nebo šlo o náhodného šílence? A nebo se jedná o nadpřirozené síly? Atmosféra houstne, přátelé se začínají  podezírat i mezi sebou. 

Největší temnota se totiž skrývá v nás samotných!




Hodnocení: Démona ze sídliště jsem si půjčila při své poslední návštěvě knihovny. Knížka byla zastrčená bokem v sekci literatury pro mládež a děti. Na první pohled mě upoutal název, a pak také anotace nezněla vůbec špatně. 

Příběh je vyprávěn z pohledu Šimona. Musím říct, že mě tak trochu překvapil právě ten styl vyprávění. Je totiž poměrně neotřelý, místy plný vulgarit, sexuálních narážek, a podobně. Ale zase, je psán opravdu mluvou, kterou používají dnešní mladí. Vždyť to není tak dávno, co jsem mluvila stejně, a měla velmi podobně strohý vztah k rodičům, jako hlavní hrdina. V šestnácti je ještě člověk opravdu poměrně nevyzrálý.

Ale hned jsem se do příběhu začetla. Nástrahy dospívání, problémy s první láskou, průšvihy, takové to hraní si na drsňáky, to mě moc bavilo. A pak už se rozjela ta trochu temnější linka. Hned jak se na scéně objevil Sorat mi bylo jasné, že přijde pořádný průšvih. A taky že ano.

Atmosféra začínala poměrně houstnout, scéna s vyvoláváním ducha byla prostě geniálně hororová, ale zároveň i tak trochu komická. Ono je to vlastně dost zvláštní, jak se střídaly humorné, a hororové pasáže. Druhá polovina byla už víceméně detektivní, pořád mi nešlo do hlavy, kdo vlastně vraždil, a nakonec jsem podezírala už úplně každého. 

Tedy, hlavního hrdinu ne. Ten mi byl nejvíc sympatický, pohodový klučina, který se tak trochu hledá, škola ho baví tak průměrně, ale kdyby se víc snažil, gympl by dal levou zadní. Autorka si hezky pohrála i s dalšími postavami, stačilo pár slov, a bylo jasné, co jsou vlastně zač. 

Příběh hezky odsýpal, opravdu jsem se při čtení bavila. Byl to pěkný exkurz do myšlení dnešních mladých. Ale co mě tak trochu zklamalo, byl závěr. Došlo sice k objasnění zločinu, ale na můj vkus to bylo poměrně povrchní, a pak také konec zůstal dost otevřený - spousta událostí nebyla vůbec vysvětlená. 

To tak trochu zkazilo dojem ze čtení. Cílová kategorie pro Démona ze sídliště je opravdu tak těch patnáct, šestnáct let, mladí se v tom určitě místy tak trochu najdou. U čtení jsem se bavila, místy se i bála, byla v příjemném napětí, takže za mě dobrý. Nebýt toho divnýho, až moc uspěchanýho konce, bylo by hodnocení ještě vyšší.

Ale mladším ročníkům, zvláště metalistům, můžu opravdu doporučit!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji Vám krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Metalistům ? Že bych se koukla ve svý knihovně, až tam na začátku února půjdu ? Díky za tip :)

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu neznám a nevím, jestli by mě zaujala. Knížky pro mládež totiž moc nečtu. 🙂

    OdpovědětVymazat
  3. Myslel jsem, že Démon ze sídliště jseš ty před pár lety. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula