Knižní recenze 340 Démon ze sídliště

 Autor: Iva Hadj Moussa 

Žánr: Pro mládež, Detektivní, Horor, Humoristický 

Mé hodnocení: 70% 

Obsah: Šestnáctiletý Šimon žije na předměstí Tábora, v místní části Klokoty, a studuje první ročník na gymnáziu. Právě prochází dost těžkým obdobím, ač by se mohlo zdát, že pubertu má už dávno za sebou. Bydlí s rodiči, se kterými nemůže najít společnou řeč, starší sestrou a jejím přítelem Alešem, kterého z hloubi srdce nenávidí, v malém domku, z kterého má výhled na pestrobarevné, kýčovité paneláky.

Jediným parťákem v rodině pro něj zůstává babička, kterou rád navštěvuje v jejím starém domku, kde už roky bydlí sama.

Šimon se zoufale snaží uniknout nudnému, a dle něj i pokryteckému městskému životu. Spolu se svými kamaráda Drakem, Armanem a Ludacrisem hraje v blackmetalové kapele. Čtveřici spojuje právě láska k metalu, a texty, které společně skládají, mají místy až nádech satanismu. Hraní v kapele se pro všechny stává únikem z reality. Krom toho jsou všichni čtyři tak trochu výtečníci - kolikrát se společně domluví, nejdou do školy, nebo popíjejí v místní zaplivané hospůdce, kde jim místní majitel vždycky načepuje sklenici dobře vychlazeného piva.

Ale Šimon má jedno velké tajemství. Je až po uši zamilovaný do spolužačky Rondy, která jej i přes svou podívinskost a lásku ke knihám, šíleně přitahuje. Jednoho nudného večera si k partě muzikantů přisedne podivný chlapík. Vypadá tak na padesát, je příšerně vychrtlý, a oblečený celý v černém. Představí se jako Sorat, a kluky si získá tím, že je několikrát pozve na panáka. 

Později začne kluky tak trochu popichovat řečmi o temných entitách, a nakonec je vyzve, ať jdou s ním na místní hřbitov. Je tu totiž pohřbená dívka jménem Anna Strnadová, která byla údajně čarodějnice - uměla vrhat kameny, a dokonce jí mělo v dlani obživnout kotě. Zemřela v šestnácti letech, kdy spáchala sebevraždu skokem do rybníka. Nebo tak se to tedy alespoň vypráví. 

Nakonec se tam tedy všichni vypraví. Hrob dívky tu opravdu je, ale Sorat zajde ještě dál. Chce ducha dívky vyvolat. A to proto, aby všichni získali její čarodějnické schopnosti. Šimon je z toho tak trochu rozpolcený. Samozřejmě jej vyvolávání duchů láká, ale co když se něco špatného stane? Když nakonec dojde k tolik očekávanému rituálu, nestane se vůbec nic. Tedy - zdánlivě.

Jenže už za pár dní se začnou dít podivné věci. Opravdu se jim povedlo vyvolat ducha nešťastné dívky? A jak to vlastně s Annou bylo? Šimon začne pátrat na vlastní pěst, vyzpovídá nenápadně i svou babičku, a přijde na šokující informace. 

Věci se dávají rychle do pohybu, a když dojde na sídlišti, u kterého Šimon bydlí, k vraždě, přičemž čtveřice najde mrtvolu, začne jít do tuhého, a sídliště obchází strach. Vraždil někdo z  party, nebo šlo o náhodného šílence? A nebo se jedná o nadpřirozené síly? Atmosféra houstne, přátelé se začínají  podezírat i mezi sebou. 

Největší temnota se totiž skrývá v nás samotných!

Hodnocení: Démona ze sídliště jsem si půjčila při své poslední návštěvě knihovny. Knížka byla zastrčená bokem v sekci literatury pro mládež a děti. Na první pohled mě upoutal název, a pak také anotace nezněla vůbec špatně. 

Příběh je vyprávěn z pohledu Šimona. Musím říct, že mě tak trochu překvapil právě ten styl vyprávění. Je totiž poměrně neotřelý, místy plný vulgarit, sexuálních narážek, a podobně. Ale zase, je psán opravdu mluvou, kterou používají dnešní mladí. Vždyť to není tak dávno, co jsem mluvila stejně, a měla velmi podobně strohý vztah k rodičům, jako hlavní hrdina. V šestnácti je ještě člověk opravdu poměrně nevyzrálý.

Ale hned jsem se do příběhu začetla. Nástrahy dospívání, problémy s první láskou, průšvihy, takové to hraní si na drsňáky, to mě moc bavilo. A pak už se rozjela ta trochu temnější linka. Hned jak se na scéně objevil Sorat mi bylo jasné, že přijde pořádný průšvih. A taky že ano.

Atmosféra začínala poměrně houstnout, scéna s vyvoláváním ducha byla prostě geniálně hororová, ale zároveň i tak trochu komická. Ono je to vlastně dost zvláštní, jak se střídaly humorné, a hororové pasáže. Druhá polovina byla už víceméně detektivní, pořád mi nešlo do hlavy, kdo vlastně vraždil, a nakonec jsem podezírala už úplně každého. 

Tedy, hlavního hrdinu ne. Ten mi byl nejvíc sympatický, pohodový klučina, který se tak trochu hledá, škola ho baví tak průměrně, ale kdyby se víc snažil, gympl by dal levou zadní. Autorka si hezky pohrála i s dalšími postavami, stačilo pár slov, a bylo jasné, co jsou vlastně zač. 

Příběh hezky odsýpal, opravdu jsem se při čtení bavila. Byl to pěkný exkurz do myšlení dnešních mladých. Ale co mě tak trochu zklamalo, byl závěr. Došlo sice k objasnění zločinu, ale na můj vkus to bylo poměrně povrchní, a pak také konec zůstal dost otevřený - spousta událostí nebyla vůbec vysvětlená. 

To tak trochu zkazilo dojem ze čtení. Cílová kategorie pro Démona ze sídliště je opravdu tak těch patnáct, šestnáct let, mladí se v tom určitě místy tak trochu najdou. U čtení jsem se bavila, místy se i bála, byla v příjemném napětí, takže za mě dobrý. Nebýt toho divnýho, až moc uspěchanýho konce, bylo by hodnocení ještě vyšší.

Ale mladším ročníkům, zvláště metalistům, můžu opravdu doporučit!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji Vám krásný den, Vaše Eliss ♥