Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 339 Tajemství zvídavé slečny

 Autor: Robert B. Parker

Žánr: Detektivní, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Sunny Randallová pracuje v rušném New Yorku jako soukromý detektiv. Práce je to někdy odpočinková, ale zase jsou tu dny, které jsou velmi těžké. A teď právě neprožívá Sunny ani ideální období v osobním životě. Stojí totiž před nečekanou událostí - svatbou svého exmanžela Richieho. I přesto, že se již před lety formálně rozvedli, jejich vztah, ač mnohdy velmi netradiční, přetrvával i nadále. 

Převážila však Richieho potřeba manželského svazku, a proto si našel jinou ženu. Sunny se teď snaží vzpamatovat z těžkého emocionálního otřesu. V skrytu duše pořád Richieho miluje, ale má tak trochu dojem, že nedokáže s nikým pořádně žít. Jediným stálým společníkem tak zůstává její věrná bulteriérka Rosie. 

A jako na zavolanou Sunny zavolá Barbara Steinová z malé právnické firmy, a má práci pro šikovné soukromé očko. Jde o jednadvacetiletou studentku vysoké školy, Sáru Markhamovou, která má velice delikátní problém. Sunny práci přijme. Alespoň přijde na jiné myšlenky, ne? Osobní setkání se Sárou je tak trochu zvláštní. Jedná se na první pohled o velice extravagantní mladou dámu s vytříbeným slovníkem pouličního dlaždice.

Jenže neskrývá se za tím vším jen obrovský emocionální problém, který svírá tuto mladou duši? Sára má totiž vážné podezření, že její rodiče nejsou těmi skutečnými, biologickými, ale že ji coby miminko adoptovali. Důkazem má být chladný vztah Sářiny matky, který by se dal nazvat všelijak, jen ne typickou mateřskou láskou. No uznejte, která matka mluví o své dceři jako o "malé couře?" 

Dalším důkazem má být to, že dívka se nikomu z rodiny nepodobá. A pak také to, že Sářini rodiče nemohou najít její rodný list, dokonce se nepamatují, v jaké nemocnici se narodila - to jsou další z řady podezřelých okolností. A třešničkou na dortu je to, že Markhamovi odmítají test DNA, který by jednoznačně potvrdil či vyvrátil jejich rodičovství. 

Když se Sunny setká se Sářinými rodiči, nedokáže se zbavit pocitu, že v této rodině je opravdu něco špatně. Ze všech stran tu čiší přetvářka, a očividná lež. Proč nechtějí říct dívce pravdu o jejím původu? Skrývá se tu snad něco daleko horšího? 

Sunny znovu začne chodit za psychologem. Nejen kvůli práci, ale také kvůli svému rozbouřenému osobnímu životu. Jenže přijde nečekaný okamžik, kdy se její pracovní a osobní život střetne. Pravda o vlastní minulosti může být velmi temná, a odkalení tajemství jedné zvídavé slečny může stát některé aktéry dokonce život...



Hodnocení: Když jsem Tajemství zvídavé slečny uviděla v poličce v knihobudce, kterou pravidelně o víkendu navštěvuji, hned jsem si knížku půjčila domů. Zaujalo mě totiž mimo jiné i pěkné grafické zpracování obálky - tak nějak jsem hned dostala chuť na kávu! Od Roberta B. Parkera jsem totiž už před lety několik titulů četla. Sice z jiné série - konkrétně s detektivem Spenserem, ale moc se mi líbily. Takže jsem byla zvědavá i na nové setkání se Sunny Randallovou. 

Jedná se sice už o čtvrtý díl série, ale to při čtení nijak nevadilo, jedná se totiž o trošku volnější pokračování. Sunny mi byla hned od začátku sympatická, i se svou poměrně složitou povahou a psychickými problémy. Tohle právě mám na knižních hrdinech ráda - když i oni mají své běžné problémy, a nejsou to neuvěřitelní hrdinové.

Detektivní linka mi přišla tak trochu neobvyklá, ale velmi zajímavá. Sára, která už dávno vyrostla z puberty, přesto se chová, jako by jí bylo třináct. A její velmi neobvyklá prosba. Musí být něco šíleného vyrůstat s lidmi, o kterých si myslíte, že nejsou vaši rodiče, a vlastně celý dospělý život vám z nějakého důvodu tají pravdu...

Tajemství zvídavé slečny je hodně konverzační detektivka, ale pár trochu svižnějších akcí se tu taky objeví. Setkání se zločinci v lese, temné výhružky smrtí po telefonu, přepadení na koleji... Za polovinou už byl děj opravdu svižný, bavila jsem se, a pořád jsem nedokázala přijít na to, jak to vlastně celé je? Dokonce jsem přestávala věřit i Sáře, která na mě působila místy trochu schizofrenně, ale ono se ve výsledku vlastně není čemu moc divit...

Bavily mě také rozbory u psychologa, kde se Sunny svěřovala se svými trápeními. Je dobré vidět, že i člověk, který působí navenek jako drsňák, může mít své démony. 

Ale tak trochu mě zklamal závěr, který mi přišel uspěchaný, a navíc se vztahoval k osobě, která mi přišla jako celý pachatel úplně nejvíc neuvěřitelná, a vlastně to tak trochu postrádalo logický smysl. Přesto se ale jedná o takové odpočinkové detektivní čtení. Takový typ knížky - nenadchne, neurazí, ale zase ideální, pokud se chcete u čtení uvolnit, a fakt nemáte náladu na žádný drsný krvák. 

Takže pokud si rádi přečtete i trochu starší tituly - první vydání bylo v roce 2005 - tak můžu doporučit. K dokonalosti sice ještě kus chybí, ale jedná se o něco lepší průměr. Hned zítra plánují knížku vrátit znovu do knihobudky, ať udělá radost někomu dalšímu!

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od Roberta B. Parkera? Líbí se Vám tyto knižní série? Máte rádi spíše konverzační detektivky, nebo dáváte přednost temným krvákům? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula