Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 339 Tajemství zvídavé slečny

 Autor: Robert B. Parker

Žánr: Detektivní, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Sunny Randallová pracuje v rušném New Yorku jako soukromý detektiv. Práce je to někdy odpočinková, ale zase jsou tu dny, které jsou velmi těžké. A teď právě neprožívá Sunny ani ideální období v osobním životě. Stojí totiž před nečekanou událostí - svatbou svého exmanžela Richieho. I přesto, že se již před lety formálně rozvedli, jejich vztah, ač mnohdy velmi netradiční, přetrvával i nadále. 

Převážila však Richieho potřeba manželského svazku, a proto si našel jinou ženu. Sunny se teď snaží vzpamatovat z těžkého emocionálního otřesu. V skrytu duše pořád Richieho miluje, ale má tak trochu dojem, že nedokáže s nikým pořádně žít. Jediným stálým společníkem tak zůstává její věrná bulteriérka Rosie. 

A jako na zavolanou Sunny zavolá Barbara Steinová z malé právnické firmy, a má práci pro šikovné soukromé očko. Jde o jednadvacetiletou studentku vysoké školy, Sáru Markhamovou, která má velice delikátní problém. Sunny práci přijme. Alespoň přijde na jiné myšlenky, ne? Osobní setkání se Sárou je tak trochu zvláštní. Jedná se na první pohled o velice extravagantní mladou dámu s vytříbeným slovníkem pouličního dlaždice.

Jenže neskrývá se za tím vším jen obrovský emocionální problém, který svírá tuto mladou duši? Sára má totiž vážné podezření, že její rodiče nejsou těmi skutečnými, biologickými, ale že ji coby miminko adoptovali. Důkazem má být chladný vztah Sářiny matky, který by se dal nazvat všelijak, jen ne typickou mateřskou láskou. No uznejte, která matka mluví o své dceři jako o "malé couře?" 

Dalším důkazem má být to, že dívka se nikomu z rodiny nepodobá. A pak také to, že Sářini rodiče nemohou najít její rodný list, dokonce se nepamatují, v jaké nemocnici se narodila - to jsou další z řady podezřelých okolností. A třešničkou na dortu je to, že Markhamovi odmítají test DNA, který by jednoznačně potvrdil či vyvrátil jejich rodičovství. 

Když se Sunny setká se Sářinými rodiči, nedokáže se zbavit pocitu, že v této rodině je opravdu něco špatně. Ze všech stran tu čiší přetvářka, a očividná lež. Proč nechtějí říct dívce pravdu o jejím původu? Skrývá se tu snad něco daleko horšího? 

Sunny znovu začne chodit za psychologem. Nejen kvůli práci, ale také kvůli svému rozbouřenému osobnímu životu. Jenže přijde nečekaný okamžik, kdy se její pracovní a osobní život střetne. Pravda o vlastní minulosti může být velmi temná, a odkalení tajemství jedné zvídavé slečny může stát některé aktéry dokonce život...



Hodnocení: Když jsem Tajemství zvídavé slečny uviděla v poličce v knihobudce, kterou pravidelně o víkendu navštěvuji, hned jsem si knížku půjčila domů. Zaujalo mě totiž mimo jiné i pěkné grafické zpracování obálky - tak nějak jsem hned dostala chuť na kávu! Od Roberta B. Parkera jsem totiž už před lety několik titulů četla. Sice z jiné série - konkrétně s detektivem Spenserem, ale moc se mi líbily. Takže jsem byla zvědavá i na nové setkání se Sunny Randallovou. 

Jedná se sice už o čtvrtý díl série, ale to při čtení nijak nevadilo, jedná se totiž o trošku volnější pokračování. Sunny mi byla hned od začátku sympatická, i se svou poměrně složitou povahou a psychickými problémy. Tohle právě mám na knižních hrdinech ráda - když i oni mají své běžné problémy, a nejsou to neuvěřitelní hrdinové.

Detektivní linka mi přišla tak trochu neobvyklá, ale velmi zajímavá. Sára, která už dávno vyrostla z puberty, přesto se chová, jako by jí bylo třináct. A její velmi neobvyklá prosba. Musí být něco šíleného vyrůstat s lidmi, o kterých si myslíte, že nejsou vaši rodiče, a vlastně celý dospělý život vám z nějakého důvodu tají pravdu...

Tajemství zvídavé slečny je hodně konverzační detektivka, ale pár trochu svižnějších akcí se tu taky objeví. Setkání se zločinci v lese, temné výhružky smrtí po telefonu, přepadení na koleji... Za polovinou už byl děj opravdu svižný, bavila jsem se, a pořád jsem nedokázala přijít na to, jak to vlastně celé je? Dokonce jsem přestávala věřit i Sáře, která na mě působila místy trochu schizofrenně, ale ono se ve výsledku vlastně není čemu moc divit...

Bavily mě také rozbory u psychologa, kde se Sunny svěřovala se svými trápeními. Je dobré vidět, že i člověk, který působí navenek jako drsňák, může mít své démony. 

Ale tak trochu mě zklamal závěr, který mi přišel uspěchaný, a navíc se vztahoval k osobě, která mi přišla jako celý pachatel úplně nejvíc neuvěřitelná, a vlastně to tak trochu postrádalo logický smysl. Přesto se ale jedná o takové odpočinkové detektivní čtení. Takový typ knížky - nenadchne, neurazí, ale zase ideální, pokud se chcete u čtení uvolnit, a fakt nemáte náladu na žádný drsný krvák. 

Takže pokud si rádi přečtete i trochu starší tituly - první vydání bylo v roce 2005 - tak můžu doporučit. K dokonalosti sice ještě kus chybí, ale jedná se o něco lepší průměr. Hned zítra plánují knížku vrátit znovu do knihobudky, ať udělá radost někomu dalšímu!

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od Roberta B. Parkera? Líbí se Vám tyto knižní série? Máte rádi spíše konverzační detektivky, nebo dáváte přednost temným krvákům? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...