Zázrak jménem oliva

 Co si pamatuji, olivy se u nás doma nikdy nejedly. Když jsme šli třeba k sousedům na oslavu, a tam na obložené míse byly i olivy, nijak mě nelákalo je vyzkoušet. Poprvé, a to vím fakt úplně přesně, jsem olivu ochutnala ve škole. Na základce jsme tenkrát měli akci "projektový týden," v jehož rámci jsme se promísili z jednotlivých tříd do skupin s různými názvy. A my měli v zadání něco souvisejícího právě i s olivami. Nijak mě její chuť nezaujala. Připadala mi tak trochu nahořklá, ničím nijak zvláštní.

A od té doby jsem na olivy, možná trochu neprávem, zanevřela. Můj přítel je zase naopak miluje. Takže když mu chci udělat radost, jasná volba. Nejraději má ty plněné - tuňákovou pastou, nebo paprikou. Pokud jím třeba rajčatovou omáčku, a ta chutná po olivách, nevadí mi to. Ale tu olivu samotnou prostě nesním. 

Mimochodem, dost mě šokovalo, když jsem se dočetla, že oliva se botanicky řadí mezi ovoce! Jaksi jsem automaticky čekala, že je to zelenina, a ono ne! Tak jsem zase o něco chytřejší.

Nejvíce olivovníků se pěstuje v Řecku, Itálii a Španělsku. Podle staré legendy první kultivovaný olivovník darovala lidstvu bohyně Athéna v rámci soupeření s Poseidonem. Vypráví se také, že když Ježíše Krista pronásledovali jeho nepřátelé, lehl si pod olivovník a jeho slzy zalévaly kořeny. To je také důvod, proč Kréťané říkají, že olivovník je nejposvátnějším stromem na světě.

Průměrný olivovník se dožije 300 let, ale jsou exempláře, které prokazatelně rostou již více než 600 let! To je opravdu úctyhodné. Ale jeden z nejstarších exemplářů, který se nachází právě na Krétě, má mít podle posledních vědeckých zjištění již více než 4 000 let starý, a stále produkuje olivy! Tak to je neuvěřitelné číslo. 

Když se řekne oliva, většina z nás si představí olivový olej. Je pravdou, že jsme jej v poslední době začali s přítelem hodně používat, a to i v teplé kuchyni. Ale já si k němu pořád nemůžu najít moc cestu. Přítel ho miluje, ale když jej dáme do zálivky, třeba do salátu, tak mi v té chuti něco vadí. Prostě mi to nechutná. 

Přitom, já vím, on je olivový olej daleko zdravější než třeba řepkový. Jeho výroba začala už okolo 4 000 let před naším letopočtem v Egyptě. A již od svých počátků byl velmi ceněnou komoditou, a to jak z hlediska duchovního, či léčebného. Olivový olej si ve Starověkém Řecku vychutnávalo obyvatelstvo i jako dresink na zeleninu i maso. Obecně se věřilo, že je olivový olej posvátný a má božské vlastnosti - stejně jako olivovník. 

Asi devadesát procent sklizených oliv se použije právě na výrobu oleje. Ten se vyrábí lisováním, a důležité pravidlo je, že sklizené olivy se musí lisovat ještě ten den, aby měl olej opravdu tu nejlepší kvalitu. 

Olivový olej přináší také spoustu benefitů pro naše zdraví. Dokonce i Evropský úřad pro bezpečnost potravin schválil jeho širokou propagaci i s doporučením, aby ho lidé konzumovali alespoň dvacet gramů denně. Olivy, potažmo i olej z nich, obsahují totiž sloučeninu oleocanthal, a tu vědci již před lety prokazatelně označili jako látku, která zabíjí rakovinné buňky, zatímco ty zdravé zůstávají zcela bez poškození! 

Na celém světě se ročně spotřebuje 2.25 milionu litrů olivového oleje. 

Ale samozřejmě i oliva jako taková má pozitivní účinky na zdraví. Například Řekové mají ve zvyku každý den sníst přesně sedm oliv denně jako prevenci proti nemocem. Olivy mají o něco méně tuku než olej, ale o to více obsahují vlákniny. Jsou také zdrojem velkého množství vitaminu E. Kdysi se vedly spory i o tom, zda je lepší konzumovat ty zelené, nebo černé? 

V podstatě je to jedno. Nezáleží ani na odrůdě, protože nutričně jsou si všechny olivy dost podobné. Barevné rozdíly jsou způsobeny zralostí. Zelené olivy se sbírají těsně před dozráváním, zatímco sklizeň černých nastává, až když jsou zcela zralé. Pozor, syrové a čerstvé plody bývají nepoživatelné díky hořké chuti - musejí se tedy vložit do slaného nálevu. 

Ale upotřebit se dá třebas i olivové listí. Čaj z listí je považován doslova za všelék. Ve Středomoří jím léčí chřipku, nachlazení, a dokonce i vysoký krevní tlak. Listí se dá koupit v bylinkářství, nebo v čajovně. Do kastrůlku nasypeme patnáct gramů olivového listí, zalijeme 250 ml vody a vaříme deset minut na mírném ohni. Poté odstavíme, necháme čaj vychladnout, přecedíme přes jemné sítko.

Doporučuje se ochutit citronem, a osladit medem. To mě opravdu zaujalo, ráda bych vyzkoušela, jak takové sušené olivové listí chutná, příště se poptám v čajovně, kam chodím pro sypané čaje. Třeba mi zachutná více než oliva samotná! 

Olivy jsou opravdový přírodní zázrak, třeba jim věkem ještě přijdu na chuť. Věkem se mi chutě tak trochu mění, například třeba ještě před pěti lety jsem nesnášela hořčici, a dnes si bez ní neumím představit párek v rohlíku. Tak možná, za pár let, si budeme s přítelem pochutnávat společně na olivách!

A co Vy? Máte rádi olivy? Kupujete raději ty zelené, nebo černé? Vaříte doma s olivovým olejem? Chtěli byste ochutnat čaj z olivového listí? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥