Poměrně dlouhou dobu se v mediálním prostoru řeší téma domácích úkolů. A to konkrétně jejich úplné zrušení. Příkladem nám má být Polsko, kde dojde ke zrušení domácích úkolů na základních školách od letošního dubna. Polská ministryně školství chce toto později aplikovat i na středních školách.
Co se bavím s kamarádkami, které mají dítka školou povinná, tak povětšinou si mi opravdu stěžují, že domácích úkolů je přespříliš. Takže pokud má dítě mimo školu třeba i nějaký kroužek či jiné aktivity, tak je toho na něj moc. Na jeden den prý jsou třeba i čtyři domácí úkoly, z toho dva jsou poměrně složitější. Když jsem chodila na základku já, tak sama za sebe můžu říct, že mi domácí úkoly nijak moc nevadily.
Bavily mě úlohy z pravopisu, a hlavně z dějepisu, protože dějiny mě vždycky strašně zajímaly. Nevadilo mi učit se zpaměti kus básničky, nebo si vést čtenářský deník. Tyto úkoly jsem většinou dělala samostatně. Ovšem co jsem opravdu z duše nenáviděla, to byly domácí úkoly z matematiky. Mám poruchu učení - dyskalkulii - ale bohužel mi byla v pedagogické poradně diagnostikována až na druhém stupni, a to jen díky tomu, že jsem v osmé třídě v první pololetí propadla. Jinak jsem měla známky průměrné, ale ta čísla...
A můžu opravdu říct, že domácí úkoly z matiky pro mě byly traumatem. Počtářské úlohy se mnou vždycky dělal táta, protože ten měl opravdu svatou trpělivost. Ale když mi vysvětlil, jak to mám spočítat, a dobrat se výsledku, buď jsem to nepochopila, nebo jsem si to pamatovala přesně do chvíle, než jsem měla začít samostatně počítat další příklad.
Párkrát se taky stalo, že mi táta unaveně nadiktoval postup a výsledky. Prostě bych to za celý večer nespočítala, tak to bylo se mnou špatné. A jelikož jsem na poruchu učení neměla žádné potvrzení, bylo to něco hrozného. Učitelé si mysleli, že se mi prostě nechce počítat, nebo že dělám naschvály.
Ale jinak mi vážně domácí úkoly nijak nevadily. Byla jsem v tomto ohledu dost zodpovědná. Tedy - pominu-li to, že jsem párkrát opsala právě domácí úkol z matiky od spolužáka, jen abych měla ušetřené nervy. Problém ovšem nastal, když si učitelka vymyslela, že ú úkolu má být i podpis. I to jsem ovšem zvládla s trochou nácviku, a naučit se padělat tatínkův podpis zase nebylo tak složité...
Plně chápu to, že dítě má po škole i svoje aktivity. Kroužky, kamarády, případně i povinnosti doma. Ale přes to všechno si přeci musí najít čas na jeden, či dva domácí úkoly. Problémem samozřejmě je to, pokud učitelé žáky zbytečně přetěžují. Dnes už je přeci možnost udělat různé tabulky v elektronické třídní knize, kde budou učitelé vpisovat úkol, který žákům z dané třídy zadali, a pak také datum, do kterého má být splněn.
Asi není úplně optimální mít na jeden den čtyři úkoly, a pak na další dva dny nic.
Před šesti lety vyšel článek od jednoho blogera s tím, že domácí úkoly ničí vztahy mezi děti a rodiči. S tím bych souhlasila v případě, že dítě má nějakou poruchu učení. Neumí třeba pěkně číst, pletou se mu písmenka, nebo má problémy s pravopisem. A tady právě může ve své podstatě dojít k jakémusi "soupeření" u domácích úkolů, kdy se rodič octne, sic neprávem, v roli zlého policajta, protože chce dítěti pomoct, ale prostě to nedokáže!
Ale zase na druhou stranu. Když se bude rodič stavět negativně k dělání domácích úloh, zajisté tím také svého potomka moc nenamotivuje. Takže jediné řešení asi je - obrnit se nekonečnou trpělivostí.
Ony ty domácí úkoly mají něco do sebe. Dítě se naučí samostatnosti, zopakuje si danou látku, a hlavně, ve škole není často prostor na procvičení, a zejména ani tolik potřebný klid. A ono i domácí prostředí má něco do sebe, rozhodně působí v jistém smyslu slova uklidňujícím dojmem. Ale na druhou stranu tak trochu chápu i zaneprázdněné rodiče, kteří třeba nemají tolik času se ratolestem věnovat. Jenže to už je problém zase někde jinde...
Dalším důležitým aspektem domácích úloh je zodpovědnost. To, že dítě musí i ve svém volném čase sednout doma k úkolu a vypracovat jej, to už je přeci do jisté míry důležitý návyk, který se bude hodit v budoucím životě. Neučíme se přeci pro ostatní, ale hlavně pro sebe, což ale puberťák na základce často nedocení.
A tento návyk zodpovědnosti se může hodit přeci i na střední škole. Když jsem studovala maturitní obor já, tak je pravda, že mnoho domácích úkolů jsme nedostávali. Maximálně, co si pamatuji, tak nějaký referát z biologie, ale tak třikrát po nás učitelka z literatury také chtěla, ať se naučíme kus básničky. A upřímně řečeno, tato příprava mi nikdy nezabrala moc času, ale samozřejmě byli i tací, co doma neudělali vůbec nic.
V posledním ročníku jsme také dostali netradiční úkol - pořídit si právě do biologie herbář, vylisovat rostliny, správně ji pojmenovat, a vypsat k ní pár zajímavostí. Rostliny miluju, takže tohle mi nečinilo problém, ale samozřejmě byli i tací, co si koupili už hotové herbáře od známých, a tak podobně.
Takže, za mě domácí úkoly úplně nerušit, případně korigovat mezi pedagogickým sborem jejich počet, a snažit se úkoly rozvrhnout do více dnů, aby měl žák možnost se dostatečně připravit, a nebyl zavalen hromadou učiva, ze kterého by si ve výsledku odnesl akorát stres a bolest hlavy. Domácí příprava je pro studium velmi důležitá, ale je také na místě, aby mělo dítě čas na koníčky a na kamarády.
Nakonec přidávám ještě pár názorů z internetových diskuzí:
"Rozhodně bych domácí úkoly nerušil, spíše bych se zaměřil na jejich formu, obsah a množství. Jako fakt nevím, k čemu jsou různé úkoly typu "opiš stránku" "spočítej sto příkladů" a podobně. Žáka nic nového nenaučí, je to jen ztráta času."
"Domácí úkoly bych zrušil. Tolik balastu, co se děti dnes učí, to je neskutečné. Už jen dějepis, to je známka toho, jak špatné jsou osnovy. Proč se musí děti učit data nazpaměť, místo toho aby pracovali s běžně dostupnými informacemi?"
"Pro mě jako pro rodiče je domácí úkol způsob, jak zjistit, v čem má moje dítě vlastně mezery. A také jej to vlastně tak trochu nedobrovolně přinutí, aby se více věnovalo přípravě na vyučování."
No, tady opravdu platí, že co člověk, to názor!
Co si o tomto myslíte Vy? Je na místě úplně zrušit domácí úkoly jak na základních, tak na středních školách? Máte osobní zkušenost s tím, že učitelé nakládali studentovi příliš mnoho domácích úloh? Má to pak smysl, když to dítě ve volném čase spíše stresuje? Není na místě, aby se učitelé domluvili mezi sebou v množství zadávaných úloh?
Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Je to dávno, co jsem vyšla ze školy, tak těžko soudit . Možná se dneska dává víc úkolů než " za nás ", nevím . Faktem je , že když já chodila do školy, tak bylo normální domácí úkoly mít a nikdo se nad tím nepozastavoval . Na druhou stranu argumentovat tím, aby děti měli víc volnýho času mi taky nepřijde úplně k věci . Dnešní děti chodí do milion kroužků , takže stejně volnej čas nemají . I můj synovec chodí každej den do různých kroužků , což si nemyslim,že je úplně správně . Spíš než úkoly bych ubrala kroužky a času na regeneraci budou mít dost .
OdpovědětVymazatDomácí úkoly bych určitě nerušila, ale nedávala bych jich moc. Jsou potřebné na zopakování učiva a také učí k zodpovědnosti. Úkoly nemají být to, co se ve škole nestihne, ale k zopakování. Teď jsem učila celý týden v 1. třídě. Paní učitelka to má vymyšlené tak, že pondělí úkoly nemají, ostatní dny ano. V pátek na víkend pouze čtecí, ne psací. V té první třídě je hodně potřeba opakovat, doma hlavně číst, protože se to rychle zapomíná, když se to neopakuje. Není potřeba číst sálo dlouhé texty, ale krátké, na zopakování. Takže rozhodně bych za úkoly bojovala, protože to je zopakování probrané látky :).
OdpovědětVymazatNa prvním stupni základky jsme mívali vždycky maximálně jeden domácí úkol, myslím celkem ze všech předmětů. Většinou na všechno byla jedna paní učitelka a proto bylo jednoduché dodržet to. Jeden den byl třeba úkol z matematiky a druhý den ze čtení. Na druhém stupni už to bylo asi horší, z matematiky bývaly možná úkoly pravidelně. Z některých jiných předmětů (jako byl přírodopis nebo fyzika) úkoly bývaly jenom občas, taky tyto předměty jsme neměli každý den, ale většinou dvakrát do týdne. Takže na zpracování bylo více času. Podle mě je to tak ideální, protože jsem si získala návyk na domácí úkoly. A na střední škole nebo ještě dál se toho studenta potom už nikdo nebude ptát, jestli má úkoly i z jiných předmětů. Prostě si úkoly nebo učení musí rozvrhnout sám. Takže s mírou jsem určitě pro domácí úkoly.
OdpovědětVymazatBohužel komentář spadl zase do spamu :(
OdpovědětVymazatDomácí úkoly, jsou-li smysluplné, učí děti samostatnosti.
OdpovědětVymazatJsem proti jejich rušení.
Domácí úkoly jsou v pořádku - v tomto směru souhlasím s komentářem přede mnou. 🙂 Když jsem chodila do školy, domácí úkoly jsme dostávali. Někdy jich bylo víc, jindy míň. Když bylo třeba, abychom se učili na písemky, úkoly nebyly. A pokud byly, vždycky jsem si je udělala hned, ať mám čas si po škole odpočinout.
OdpovědětVymazatRozhodně ano, v rozumné míře. V nižších třídách aspoň mají rodiče přehled o tom, co se děti učí, později vedou k samostatnosti. A někdy taky k vychytralosti - od koho to ráno opsat?
OdpovědětVymazat