Přeskočit na hlavní obsah

Prokletí, nebo náhoda?

 Všichni tak nějak víme, že krást se nemá. Ale jsou situace, kdy se sebrání určitého předmětu nemusí posuzovat jako krádež. Když jsem třeba na dovolené u moře, a odvezu si pár mušlí, nebo kamínků. Samozřejmě u toho nebudu plenit a drancovat místní přírodu. I já sama mám doma pár mušliček a kamínků, přivezených z cest po dovolených. 

Jenže jsou starověké či přírodní památky, odkud si nesmí zvídavý turista odnést nic jiného, než fotografie a zážitky. Odnášení čehokoliv se tu trestá pěkně tučnou pokutou. Mezi tato přísně střežená místa patří i Pompeje. Toto starověké italské město bylo v roce 79 zničeno mohutnou erupcí sopky Vesuv. Silná vrstva popela pohřbila město, ale v podstatě tak došlo k jakési "konzervaci" budov a památek, díky čemuž zůstaly Pompeje obdivuhodně zachovány. 

K jejich znovuobjevení a prozkoumání došlo až po roce 1749.


I v dnešní době zájem turistů o návštěvu Pompejí nijak neutichá. A stejně, jako u jiných významných památek, zde platí přísný zákaz a mnohá varování o odnášení si jakýchkoliv kousků kamenů, či dokonce ozdobných omítek. A samozřejmě, i zde turisté na varování příliš nedbají.

Jenže se zdá, že odnést si něco z Pompejí znamená další, tentokrát nevítaný, suvenýr navíc. A tím má být obrovská smůla, která se "zloději" začne lepit na paty. V roce 2020 zaslala Kanaďanka, známá pouze pod jménem Nicole, na adresu archeologického parku omluvný dopis. 

V dopise byly dvě mozaikové dlaždice, části amfory a kus keramiky, které odtud odnesla již před patnácti lety. Zde jsou úryvky z dopisu: 

"Nyní je mi 36 let a dvakrát jsem prodělala rakovinu prsu. Naposledy to skončilo dvojitou mastektomií. Měla jsem také finanční problémy, i moje rodina. Jsme dobří lidé a já nechci toto prokletí přenést na svou rodinu nebo děti." 

Zvláštní shoda okolností je, že na začátku tohoto roku zaslala jiná žena zpět ukradenou pemzu z Pompejí. Ta v přiloženém dopise, ve kterém nechyběla ani omluva, dodala, že ji stihla "pompejská kletba" - diagnóza lékařů stejná jako v minulém případě - rakovina prsu.


No, tak trochu si myslím, že by na tom mohlo něco být. Jedná se přeci jen o posvátné místo, Pompeje jsou vlastně takové zvláštní pohřebiště. A nikoho soudného nenapadne odnést něco z takového místa. To je přece něco podobného, jako byste si ze hřbitova odnesli z cizího hrobu svíčku jen proto, že se Vám líbí. Trochu morbidní přirovnání, ale není to pravda? 

Podobnou pověst, kde jsou v hlavní roli prokleté kameny, má chráněné území Karlu Karlu - česky Ďáblovy kuličky. Rozlehlá pláň v australském vnitrozemí získává své jméno podle zvláštních geologických útvarů, které se zde nacházejí. Obrovské žulové balvany, na kterých zapracovala eroze, totiž skutečně připomínají cvrnkací kuličky. 

Pro domorodce je to posvátné místo, k němuž se pojí řada tajemných příběhů. Po příchodu evropských osadníků do Austrálie je v oblasti Ďáblových kuliček zaznamenáno několik podivných incidentů. V roce 1948 se pětadvacetiletý strážník Gilbert vrací v doprovodu domorodého stopaře do Tennant Creeku vzdáleného asi hodinu jízdy od Ďáblových kuliček. Kolem druhé hodiny odpoledne se jejich auto náhle a bezdůvodně převrátí. 

Zatímco stopař je z vozu vymrštěn a nic se mu nestane, Gilbert na místě umírá, a jeho tělo je nalezeno u paty jednoho z kulovitých kamenů. Hloupá náhoda, nešťastná nehoda, nebo prokletí? 

Jiná pověst totiž zase vypráví, že jeden z kamenů, který se zde nachází, byl přemístěn právě do již zmíněného Tennant Creeku, kde měl sloužit jako ozdoba. Vzápětí prý obyvatele postihla epidemie záhadné nemoci, při nichž mnoho nakažených umírá. A vše rázem jako když utne, když byl kámen odvezen zpět. 

Turisté, kteří v oblasti Ďáblových kuliček zůstanou přes noc, již několikrát vypověděli, že v noci slyšeli jakési hrůzostrašné kvílení, nebo podivné stíny, hýbající se mezi kameny.


Aborginci, původní obyvatelé Austrálie, si z generace na generaci předávají zvláštní pověsti, které se týkají právě Ďáblových kuliček. Ďábelský muž jménem Arrange sestoupí z nedalekého kopce a putuje tamní oblastí. Při procházce si vyrobí pásek z vlasových šňůr. Když kroutí prameny vlasů, aby z nich vytvořil šňůrky, upustí na zem několik chuchvalců. 

Z nich se pak stanou obrovské balvany - Ďáblovy kuličky. Tady si ovšem turisté nemohou kameny odnést domů, ale stejně je podle místních lepší se mu vyhnout, i když je tu moc krásně.

No, každopádně, je lepší si raději z podobných "nechvalně" vyhlášených turistických oblastí nic neodnášet. Přeci jen, odnášet cokoliv z posvátných pohřebišť, ale i třeba z místního hřbitova, to už z principu tak trochu zavání tím, že se na mě nalepí smůla! 

Je to opravdu zajímavé, a myslím, že na tom tak trochu něco pravdy bude. Věřím tomu, že když se někde stane velké zlo, tak se to pak přenese například i do těch kamenů a kusů omítek z Pompejí. I když, kdoví? 

Napište mi do komentářů co si o tomto myslíte! Je podle Vás v pořádku, když si turisté odnášejí kusy artefaktů i z míst, kde je to přísně zakázáno? Může být něco pravdy na "pompejské kletbě?" Nebo jde jen o hloupou náhodu? A co pověst o Ďáblových kuličkách? Budu se těšit na Vaše názory!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Těžko říct. Mě se stalo něco podobnýho v zaniklý obci . Potřebovala jsem si odskočit a využila jsem k tomu zbytky kamennýho zdiva z domu , co tam dřív stával . Za pár dní mi vyskočila vyrážka po celým těle , kterou jsem nikdy předtím neměla a trvalo mi skoro 14 dní než ustoupila . Na jednu stranu mi to přišlo vtipný , jakým stylem jsem to nevědomky znesvětila , ale zároveň jsem o tom dost seriózně přemýšlela .

    OdpovědětVymazat
  2. Netuším, zda něco jako kletba Pompeji funguje, ale odnášet cokoli z podobných míst je přinejmenším neetické. Ani by mě to nenapadlo. I vzhledem k tomu, kolik turistů tam zavítá. Kdyby si každý něco vzal, tak nebude brzy co navštěvovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Věci jako kletby neexistují. Samozřejmě, že to je náhoda, postav vedle toho všechny ty, kterým se vůbec nic nestalo, a nenajdeš vůbec žádnou kauzalitu. Korelace sama neznamená nic. A pak jsou tu případy, kdy ten člověk ví předem, že je to "prokleté" a svým přesvědčením o tom, že se mu má něco stát, si přivodí nějakou nehodu nebo zhorší svůj stav, protože psychika má dopady i na fyzický stav.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ještě k té další otázce, odnášet si cokoli z památek je samozřejmě pěkně špatné, to by to bylo za chvíli zničené. Ono často i drobnosti, o kterých se zdá, že je jich na místě dost, třeba někde v přírodě, a člověk si řekne, že se přece nic neděje, když si pár vezme - jenže když to pak udělá každý, kdo tudy projde, tak to taky nakonec zmizí. Já jsem dost za neodnášení si ničeho odnikud, pokud se to neprodává s patřičným povolením turistům.

      Vymazat
  4. Pompeje má mnoho párů večer co večer, když se sejdou doma po práci.

    OdpovědětVymazat
  5. Na kletby nevěřím, ale turistické památky se samozřejmě nerozebírají - kletba, nekletba. Na to stačí obyčejná slušnost.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js