Relax bez technologií

 Chytré dotykové telefony, tablety, plus s tím související téměř neustálé připojení na bezdrátový internet či mobilní data, možnost být neustále online a brouzdat po sociálních sítích, to se pro dnešní společnost stává samozřejmostí. Když jedu někdy kolem druhé, třetí hodiny odpoledne z práce, tak většina studentů z místní základky má v autobuse v ruce mobil, někteří samozřejmě i sluchátka, aby nemuseli vnímat svět okolo. 

Je to tak trochu trend doby, v jistém ohledu je to, jak lidé kolem nás pořád koukají do mobilů, smutné. Neříkám, že dotykový mobil je zlo, jen je tu platí ono známé - všeho s mírou. 

Já mám samozřejmě chytrý telefon také. Ale nemám žádná mobilní data, ani pořádně nevím, jak tato služba funguje. Možná jsem sto let za opicemi, ale nijak mi to nevadí. Na internet se připojím doma, nejčastěji na mobil, kde si ve volném čase projedu Facebook, a pak také mám svou milovanou online hru, kterou hrajeme s přítelem. Ale když jsem venku, nemám potřebu tahat telefon a brouzdat po internetu? Proč, jsem přeci venku. 

Před čtyřmi lety , po pandemii koronaviru, bohužel zkrachovala moje milovaná kavárnička, kterou jsem pravidelně navštěvovala. A tato byla jediná svého druhu, kde nebyla Wi-Fi. Někteří hosté se tomu podivovali, a často se ptali paní majitelky, pročpak to. Ona odpovídala moc hezky: "Chci, aby si tu lidé povídali mezi sebou, a ne aby koukali do telefonů a komunikovali s někým tam venku." 

A právě i z tohoto důvodu měl podnik své kouzlo. Z rádia se linul francouzský jazz, kolem naskládané, velice vkusně knihy, a žádný internet. I z tohoto důvodu jsem se tu ráda učila do školy na písemky, a později i na maturitu. Jsem hrozně smutná, že toto božské místo zkrachovalo...

V posledních dvou letech se hodně do povědomí lidí dostaly chatky a hotýlky nabízející ubytování bez připojení. Mobily si zde mohou zákazníci odložit do speciálních skříněk, a nebo je nechají v trezoru na recepci. 

Britská novinářka Phoebe Smithová jeden takový pobyt i s manželem a tříletým synem absolvovala. V odlehlém hrabství Cheshire si zamluvili překrásnou chatku daleko od lidí. Telefony zamkli do připravené skříňky a dušovali se, že na ně po celý pobyt ani nesáhnou. A už první problém nastal po příjezdu. Dnes je většina z nás zvyklá, že si mobilem svítí na cestu - já to taky samozřejmě dělám, když se mi v noci chce čurat. 

Phoebe potřebovala v noci také na toaletu. Jenže kadibudka byla kus za chatou, a baterku nikoho z osazenstva nenapadlo vzít sebou. Takže na řadu přišla petrolejka a svíčky, které byly v chatě připravené. 

Manželé měli obavy o to, jak bude situaci zvládat jejich tříletý syn. Byl zvyklý na animované pohádky v televizi, dokonce už hrál i počítačové hry! Jako pardon, ale ve třech letech, není to brzy, uvykat dítě na počítačové hry? Ale po té počáteční fázi trucu, kdy syn fňukal a kňoural, že se nudí, se mu dobrodružství začalo líbit.

Rodinka začala hodně chodit do lesa, a klučík byl doslova fascinován papírovou mapou, kterou viděl poprvé v životě. Když nechodili na procházky, hráli stolní hry a karty. A díky tomu Phoebe zjistila, že si s manželem dokáží hezky povídat. Dříve večery trávili tak, že koukali do mobilů a počítačů, občas spolu prohodili pár slov. Ale díky digitálnímu detoxu zjistili, že nejlépe strávený čas je společně, bez jakýchkoliv rušivých elementů.

A tato slova, která Phoebe pronesla na závěr, mluví za vše: "Když jsem se syna zeptala na zpáteční cestě po ucpané dálnici, co se mu nejvíc líbilo, tak se na mě šťastně usmál a řekl, že strávený čas s mamkou a taťkou. A ještě se zeptal, jestli si budeme pouštět dětské písničky, které jsme měli rádi, když jsem byli malí jako on." 

I v Česku se dají najít podobná místa bez připojení. Například malá chatka u potoka poblíž Žumberka se nachází v krásné přírodě. A tady není nejen internetové připojení, ale také velice slabý mobilní signál. Kdo si chce zatelefonovat, musí vyjít pěkný kus po louce. Ale zase jsou v okolí krásné památky, například Kočičí hrádek.

Je mi jasné, že podobný digitální detox by prospěl v určité míře asi každému z nás. Ovšem nejvíce lituji ty, kteří tráví u počítače v rámci práce celý den. To je opravdu už tak trochu na vyhoření. Ale jen si to představte. Týden bez televize, mobilu, počítače. Dnes možná pro někoho nepředstavitelné, ale dřív to přeci bylo normální. Já jsem jako dítě byla ráda, že máme televizi, na které běžely čtyři programy, a z toho jeden zrnitý. 

A když jsem trávila léto u babičky, která nemá internet, bylo to vždycky něčím speciální. Skoro celý den jsme trávili na zahrádce, nebo ve městě, nebo procházkami po okolí. A na televizi jsem si vzpomněla až večer, kdy jsem koukala na Jetix, který babička chytala z kabelovky, a jelikož jsem doma tento program s pohádkami neměla, tak jsem ho doslova hltala. Ale jak jsem zmínila výše, bylo to pro mě speciální, protože televize u babičky nejela celý den, jak to u nás doma bývalo zvykem. 

Takovou speciální lahůdkou pro milovníky světa bez technologií je terapie tmou. Před asi rokem jsem četla na toto téma velmi sugestivní horor, takže ve mně tato představa nevyvolává nejpříjemnější pocity. Ale myslím, že to může být perfektní prostředek k uklidnění, relaxaci, a také můžeme trávit čas sami se sebou. Což je věc, které se spousta lidí vyhýbá. K dispozici jsou ubytovaným třeba i hudební nástroje - například ideální je bubínek, nebo posilovací stroje.

Pro mě by ale pobyt ve tmě opravdu nebyl. Nejvíc by mi totiž vadilo, že bych si nemohla číst knihy, bez čtení nevydržím ani jediný večer, je to takový můj rituál před usnutím. 

Ale každý můžeme začít maličkostmi. Chodit více ven. A postačí třeba i to, nechat při procházce doma mobil. Místo něj si vzít klasický fotoaparát. Mě třeba hrozně štve, že když jdeme s přítelem na procházku k lesu, tak pořád kouká do mobilu. A to už padnou z mé strany i menší výtky. Já mobil vytáhnu jen kvůli focení. Ale hledět do něj, když jsem venku? Proč? 

Co si o tomto myslíte Vy? Jsou podobné pobyty, bez technických vymožeností, fajn příležitostí k novým zážitkům a sblížení celé rodiny? Jeli byste na týdenní pobyt bez možnosti spojit se se světem tam venku? Není dnešní svět příliš přehlcen moderními technologiemi, a nezapomínáme tak trochu na naše kořeny? Je pro Vás zajímavá terapie tmou, chtěli byste ji někdy vyzkoušet? 

Napište mi Vaše názory do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥