Přeskočit na hlavní obsah

Emotivní Reportéři

Publicistické pořady nejsou zrovna tím, co bych nějak pravidelně vyhledávala. Kdysi mě bavilo Na vlastní oči, kde bývaly opravdu zajímavé reportáže, a hlavně se mi líbila ta různorodost. Ale od té doby toto opravdu nesleduji. Výjimku jsem udělala v pátek, kdy jsem si zpětně pustila jeden díl Reportérů ČT. Na Facebooku na mě totiž vyjel příspěvek, který na pořad odkazoval.

Bylo mi jasné, že půjde o velmi emotivní díl. Celý půlhodinový díl se měl totiž zabývat tragickou střelbou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zprvu jsem váhala, zda to vůbec chci vidět. Přeci jen, řečeno a napsáno toho bylo už dost.

Ale nakonec jsem velmi ráda, že jsem si jej pustila. První část je totiž velmi emotivní. Zpovědi lidí, kteří byli přímo na místě, ať už těsně po střelbě, nebo se jí, byť nepřímo, zúčastnili. Postarší učitel vstupoval do výtahu v budově FFUK za minutu tři. Výuku už zde ten den neměl, ale chtěl ještě kolegům popřát pěkné svátky a prohodit s nimi pár slov. A protože vracel ještě těžký reprák, použil místo schodů výtah. A ve druhém patře se výtah zasekl. Tma, stísněný prostor, to není jistě nic příjemného. 

Po deseti minutách uslyšel učitel sérii výstřelů. Tehdy ještě samozřejmě nevěděl, oč jde, sám zvuky popisuje jako prazvláštní. Je evidentní, že mu výtah zachránil život - kdyby šel po schodech, určitě by natrefil na střelce...



Nechybí ani výpovědi záchranářů, hasičů, ale také zasahujících policistů. Musí být šílená psychická zátěž, když na lince pláče dvacetiletý, k smrti vyděšený člověk s tím, že ještě prostě nechce umřít. Policisté, záchranáři, ale i hasiči, ti všichni jsou na podobné situace cvičeni. Jenže tohle nebylo cvičení, ale krutá realita. 

Pro záchranáře byla hrdinkou jedna zraněná mladá dívka. Měla zlomené oba kotníky, nedovedu si představit, jak moc to muselo být bolestivé. A přesto záchranáře prosila, ať pomůže nejprve jiným, co jsou na tom hůř, vždyť ona má jen zlomeniny a ještě to chvíli vydrží... Je vlastně úžasné, jak se člověk dokáže někdy chovat racionálně v takto hrůzné situaci. 

Všichni, kteří pomáhali zraněným, ať už jsou zasaženi na těle, či na duši, si zaslouží velký obdiv.

Ovšem druhá část pořadu už tak lidská není. Zabývá se totiž těmi, kteří na sociálních sítích tragédii znevažují, šíří různé, naprosto pitomé dezinformace. Jako můžu věřit všemu možnému, ale z šílené masové střelby se přeci nedělá ani legrace, ani se nijak neznevažuje. Dokonce se mezi studenty - sic na jiných školách - najdou tací, kteří střelce vyloženě obdivují, schvalují jeho čin, a chtějí jít v jeho stopách. 

To je něco naprosto šíleného! Schvalování takto šílené tragédie je na kriminál. Třicátého prosince loňského roku smotala zásahovka. Senior v Jindřichově Hradci vyhrožoval vystřílením pošty. Dvaadvacátého prosince volal na policii muž s tím, že má zbraň a chce zabíjet. Já tedy to, že policie tyto internetové hrdiny šoupne do vazby nebo předvolá k výslechu, kde jim hrozí trestní stíhání, naprosto schvaluji.

To už jsme jako společnost opravdu klesli na morální dno? To opravdu může každý psát co chce, přát ostatním smrt, chválit vraha za jeho hrůzný čin? Co se to krucinál děje? 



Známý dezinformátor Pavel Zítko, který je proslulý například i tím, že svým fanouškům tvrdí, že pořád žijeme v Československu, a tudíž dle něj jsou české zákony neplatné, přispěl také se svou troškou do mlýna. V dokumentu je krátký sestřih z jeho videa, které přidal na sociální sítě, a věci, které tvrdí, jsou přinejmenším... No, ani nevím, jak se to dá slušně okomentovat.

"Ty lidi na římsách mi přišli prapodivný, poskakující. Třetí policistka taky divná. Já tady zveřejním to video, kdy ty lidi na tom parapetu vypadali jako z cirkusu." Dále Zítko ve videu mluví s manžely Maruškovými. Ti mimo jiné tvrdí, že se na fakultě ten den vůbec nic nestalo. Podle nich jde o zinscenované divadlo! "Já jsem se včera na to koukala. Jsem taky matka, mám dvě děti, a se mnou to neudělalo vůbec nic. Protože jsem necítila, že je to skutečné. Bylo to zas sehraný, protože se blíží Vánoce, a potřebují lidi udržovat ve strachu!" Toto jsou, prosím pěkně, slova paní Maruškové. 

Tohle je, s prominutím, naprostý hyenismus, a plivnutí do tváře jak zraněným po střelbě, co leží stále v nemocnici, tak rodinám pozůstalých, kteří oplakávají své děti. Že těmto lidem není hanba! Chtěla bych vidět paní Maruškovou, jak by toto řekla do tváře příbuzným obětí? Zvládla by to, když je na kameru taková hrdinka?! 

A když se štáb České televize vydal za Zítkem, aby se přeptal, co to video má znamenat, nebral telefony. Maruškovi sice otevřeli reportérům dveře, ale oba zvládli na dotazy dokola omílat jen to, že Česká televize lže. No, taky názor, že.

Ovšem nebezpečné je, kolik lidí tomuto věří. Můj přítel třeba často říká, že každý má právo na názor. Jenže hranice mezi názorem, dezinformací, pomluvou, a šířením poplašné zprávy je velice tenká! Právě i můj přítel spadá do kategorie, že věří kdečemu, co se napíše na internetu. Dnes je doba, kdy každý idiot ze sebe může udělat konspirátora a proroka pravdy. 



Střelba na fakultě je šílená tragédie a pevně věřím, že takový psychopat se u nás vyskytl naposledy. A přijde mi nechutné a naprosto přes čáru, že se najdou lidé, kteří to zlehčují, píší na internet kraviny, a dokonce se nestydí tvrdit, že to celé bylo zinscenované.

Na závěr dokumentu říká policista, že byl přál každému jednomu konspirátorovi, aby se octl na místě střelby a poznal na vlastní kůži, jak reálné to bylo. Nikomu nepřeji nic špatnému, ale s tímto se nedá než souhlasit.

možná si říkáte, že tímto se nemá cenu zabývat. Ale má, protože podobní lidé jsou mezi námi, a je třeba na to důrazně upozorňovat. Protože takové chování opravdu není v pořádku. Líbí se mi, že Česká televize v dokumentu nabídla objektivní pohled ze dvou protilehlých vrstev společnosti. Jedni pomáhají, zachraňují, ti druzí se neštítí šířit zlo a nenávist.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Nedívala jsem se , osobně jsem nikdy nebyla typ , co by uvěřil dezinformaci , obecně jsem hodně přemýšlivá , takže to bude asi tím . Dokážu si všechno zpracovat a podívat se na věci z více úhlů . Spíš mě udivuje , kolik lidí nemá vlastní názor a dezinformacím věří , zřejmě proto, že to nevyžaduje přemýšlet .

    OdpovědětVymazat
  2. Často čtu články na Seznamu a někdy nevěřím svým očím, jaké jsou to nesmysly a někdy i ty komentáře, to by člověk brečel. Mám svůj názor a veřejně tyto mnohdy zvláštní, články nekomentuji.Vadí mi články rozdělující seniory a mladé lidi, vytváření nenávisti a zloby a redaktoři k tomu mnohdy používají i velmi silná slova, čímž tyto skupiny lidí rozdělují místo aby spojili životní zkušenosti, přidali úctu , lásku a pochopení mladé i starsi generace .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dodám, že dokument jsem neviděla, ale je strašné, co se stalo. Vnučka v Praze na Karlově univerzitě studuje a měli jsme o ni strach. Co zažívají rodiny těch, kteří tam zemřeli nebo jsou zranění je nepředstavitelné. Společnost by jim měla pomáhat a ne je ještě víc zraňovat.

      Vymazat
  3. Stále se ukazuje, že hloupých lidí je u nás docela hodně - a je to alarmující. Jak mohou používat rozum, když jim očividně chybí?
    A to není jen nyní, v souvislostí s touto tragedií.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  4. Nejsou to jenom dezinformátoři, ale jsou to i lidé, kteří se pokřivením reality snaží získat obdiv, nebo politické body.

    OdpovědětVymazat
  5. Reportáž jsem viděl a oceňuji obě její části, protože obě vypovídají o naší skutečnosti. Pitomci byli vždycky, jen bývali často izolovaní ve svém vyšinutém světě. Dnes dokážou najít snadno sobě podobné, aby se mohli ve svém pojetí světa navzájem podporovat.

    OdpovědětVymazat
  6. Na televizi se moc nedívám, ale na tohle jsem se podívala (i když zpětně, ale to je jedno). Také se mi to moc líbilo. Přesně jak říkáš, takové věci se musí připomínat. Dívka s kotníky mě také mile překvapila, je vidět, že má srdce na správném místě. V takové strašné chvíli se zachovat tak hrdinsky!
    Fuj, o tom Jindřichově Hradci jsem neslyšela a to bydlím kousek... Je to strašné a nechápu, že tohle někdo může dělat...
    Ty dezinformátory jsem nepochopila, je to něco strašného, jak tohle dokáží pokažovat za fake. Musí to být hlavně šílené pro rodinné příslušníky..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula