Emotivní Reportéři

Publicistické pořady nejsou zrovna tím, co bych nějak pravidelně vyhledávala. Kdysi mě bavilo Na vlastní oči, kde bývaly opravdu zajímavé reportáže, a hlavně se mi líbila ta různorodost. Ale od té doby toto opravdu nesleduji. Výjimku jsem udělala v pátek, kdy jsem si zpětně pustila jeden díl Reportérů ČT. Na Facebooku na mě totiž vyjel příspěvek, který na pořad odkazoval.

Bylo mi jasné, že půjde o velmi emotivní díl. Celý půlhodinový díl se měl totiž zabývat tragickou střelbou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zprvu jsem váhala, zda to vůbec chci vidět. Přeci jen, řečeno a napsáno toho bylo už dost.

Ale nakonec jsem velmi ráda, že jsem si jej pustila. První část je totiž velmi emotivní. Zpovědi lidí, kteří byli přímo na místě, ať už těsně po střelbě, nebo se jí, byť nepřímo, zúčastnili. Postarší učitel vstupoval do výtahu v budově FFUK za minutu tři. Výuku už zde ten den neměl, ale chtěl ještě kolegům popřát pěkné svátky a prohodit s nimi pár slov. A protože vracel ještě těžký reprák, použil místo schodů výtah. A ve druhém patře se výtah zasekl. Tma, stísněný prostor, to není jistě nic příjemného. 

Po deseti minutách uslyšel učitel sérii výstřelů. Tehdy ještě samozřejmě nevěděl, oč jde, sám zvuky popisuje jako prazvláštní. Je evidentní, že mu výtah zachránil život - kdyby šel po schodech, určitě by natrefil na střelce...

Nechybí ani výpovědi záchranářů, hasičů, ale také zasahujících policistů. Musí být šílená psychická zátěž, když na lince pláče dvacetiletý, k smrti vyděšený člověk s tím, že ještě prostě nechce umřít. Policisté, záchranáři, ale i hasiči, ti všichni jsou na podobné situace cvičeni. Jenže tohle nebylo cvičení, ale krutá realita. 

Pro záchranáře byla hrdinkou jedna zraněná mladá dívka. Měla zlomené oba kotníky, nedovedu si představit, jak moc to muselo být bolestivé. A přesto záchranáře prosila, ať pomůže nejprve jiným, co jsou na tom hůř, vždyť ona má jen zlomeniny a ještě to chvíli vydrží... Je vlastně úžasné, jak se člověk dokáže někdy chovat racionálně v takto hrůzné situaci. 

Všichni, kteří pomáhali zraněným, ať už jsou zasaženi na těle, či na duši, si zaslouží velký obdiv.

Ovšem druhá část pořadu už tak lidská není. Zabývá se totiž těmi, kteří na sociálních sítích tragédii znevažují, šíří různé, naprosto pitomé dezinformace. Jako můžu věřit všemu možnému, ale z šílené masové střelby se přeci nedělá ani legrace, ani se nijak neznevažuje. Dokonce se mezi studenty - sic na jiných školách - najdou tací, kteří střelce vyloženě obdivují, schvalují jeho čin, a chtějí jít v jeho stopách. 

To je něco naprosto šíleného! Schvalování takto šílené tragédie je na kriminál. Třicátého prosince loňského roku smotala zásahovka. Senior v Jindřichově Hradci vyhrožoval vystřílením pošty. Dvaadvacátého prosince volal na policii muž s tím, že má zbraň a chce zabíjet. Já tedy to, že policie tyto internetové hrdiny šoupne do vazby nebo předvolá k výslechu, kde jim hrozí trestní stíhání, naprosto schvaluji.

To už jsme jako společnost opravdu klesli na morální dno? To opravdu může každý psát co chce, přát ostatním smrt, chválit vraha za jeho hrůzný čin? Co se to krucinál děje? 

Známý dezinformátor Pavel Zítko, který je proslulý například i tím, že svým fanouškům tvrdí, že pořád žijeme v Československu, a tudíž dle něj jsou české zákony neplatné, přispěl také se svou troškou do mlýna. V dokumentu je krátký sestřih z jeho videa, které přidal na sociální sítě, a věci, které tvrdí, jsou přinejmenším... No, ani nevím, jak se to dá slušně okomentovat.

"Ty lidi na římsách mi přišli prapodivný, poskakující. Třetí policistka taky divná. Já tady zveřejním to video, kdy ty lidi na tom parapetu vypadali jako z cirkusu." Dále Zítko ve videu mluví s manžely Maruškovými. Ti mimo jiné tvrdí, že se na fakultě ten den vůbec nic nestalo. Podle nich jde o zinscenované divadlo! "Já jsem se včera na to koukala. Jsem taky matka, mám dvě děti, a se mnou to neudělalo vůbec nic. Protože jsem necítila, že je to skutečné. Bylo to zas sehraný, protože se blíží Vánoce, a potřebují lidi udržovat ve strachu!" Toto jsou, prosím pěkně, slova paní Maruškové. 

Tohle je, s prominutím, naprostý hyenismus, a plivnutí do tváře jak zraněným po střelbě, co leží stále v nemocnici, tak rodinám pozůstalých, kteří oplakávají své děti. Že těmto lidem není hanba! Chtěla bych vidět paní Maruškovou, jak by toto řekla do tváře příbuzným obětí? Zvládla by to, když je na kameru taková hrdinka?! 

A když se štáb České televize vydal za Zítkem, aby se přeptal, co to video má znamenat, nebral telefony. Maruškovi sice otevřeli reportérům dveře, ale oba zvládli na dotazy dokola omílat jen to, že Česká televize lže. No, taky názor, že.

Ovšem nebezpečné je, kolik lidí tomuto věří. Můj přítel třeba často říká, že každý má právo na názor. Jenže hranice mezi názorem, dezinformací, pomluvou, a šířením poplašné zprávy je velice tenká! Právě i můj přítel spadá do kategorie, že věří kdečemu, co se napíše na internetu. Dnes je doba, kdy každý idiot ze sebe může udělat konspirátora a proroka pravdy. 

Střelba na fakultě je šílená tragédie a pevně věřím, že takový psychopat se u nás vyskytl naposledy. A přijde mi nechutné a naprosto přes čáru, že se najdou lidé, kteří to zlehčují, píší na internet kraviny, a dokonce se nestydí tvrdit, že to celé bylo zinscenované.

Na závěr dokumentu říká policista, že byl přál každému jednomu konspirátorovi, aby se octl na místě střelby a poznal na vlastní kůži, jak reálné to bylo. Nikomu nepřeji nic špatnému, ale s tímto se nedá než souhlasit.

možná si říkáte, že tímto se nemá cenu zabývat. Ale má, protože podobní lidé jsou mezi námi, a je třeba na to důrazně upozorňovat. Protože takové chování opravdu není v pořádku. Líbí se mi, že Česká televize v dokumentu nabídla objektivní pohled ze dvou protilehlých vrstev společnosti. Jedni pomáhají, zachraňují, ti druzí se neštítí šířit zlo a nenávist.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥