Už je lépe!

 Minulý týden byl pro mě tedy zdravotně dost náročný. V úterý jsem napsala omluvu, že jsem nemocná, a ve středu už jsem hned ráno jela k doktorce - stejně jsem byla objednaná na kontrolu, sice kvůli něčemu jinému, ale aspoň jsem nemusela dlouho čekat, což bylo fajn.

Antibiotika jsem nedostala, sestra mi udělala i test na covid, který se neprokázal. Doktorka jenom řekla, že mám popíjet ten Coldrex, co jsem si koupila, mít klid na lůžku, takže jsem dostala neschopenku. Teplotu jsem měla zvýšenou jen mírně, horší byla ta únava a celková slabost - nebyla jsem schopná zapnout ani počítač a zaplatit něco přes účet, tak mi bylo zle.

Za dva dny už to bylo lepší. Jenže to zase ode mě chytil přítel, a ten to teda schytal mnohem hůř. Já vím, že chlapi jsou citlivější na virózy, ovšem že by mu bylo takhle zle, to jsem ještě neviděla za celou dobu, co jsme spolu. Dokonce i třikrát zvracel. 

Takže ještě ne úplně zdravá jsem se starala o sebe, o psa, o chlapa, a ještě chodila alespoň na nejnutnější nákupy. No prostě paráda, ale už to snad máme za sebou! Co mi ale přijde zvláštní, tak jsem neměla zase tak velkou rýmu. Přesto pořád cítím, jako bych v nose měla jakýsi knedlík, a taky mi zmizel čich! Na to jsem přišla včera, když jsem si přivoněla k novému sprcháči, a ono nic! Koukala jsem na internet, a prý je to po viróze normální, tak doufám, že se ti vůně brzy vrátí!

Chuť naštěstí nezmizela, to by bylo asi horší... 

Další knížka, kterou jsem nedočetla. Romány od Radky Třeštíkové moc nemusím, většina se mi netrefila do vkusu, ale pokaždé jí dám šanci. Nesympatická je mi i samotná Radky osobnost, její prezentace poslední dobou mě štve, takže jsem snad zaujatá.

Kde jsi, když nejsi má být románem o životě, nevěře, lásce a novém začátku. Dočetla jsem celkem asi pět kapitol, víc už jsem nezvládla. Styl psaní je na mě moc vulgární, jednoduchý, a hlavně postavy mi připadají tak nějak v podání paní Třeštíkové všechny stejné...

Třeba se někomu knížka líbí, ale já ji bohužel musela odložit, ač knížku nedočtu málokdy. A to se přiznám, že jsem se na ni moc těšila...

Sice mi už dávno není deset, ale adventní kalendář k předvánočnímu období tak nějak patří, bez ohledu na věk! Mamka mi letos koupila tento od Kinder. Výhodou je, že každý den se v okýnku skrývá jiná sladkost - vajíčko, tyčinka, což je fajn, protože to není pořád dokola. Já jsem takový ten poctivec, co fakt každý den otevře jedno okýnko, nikdy se mi nestalo, že bych všechny čokolády vydlabala na posezení! 

U místní základky se každý rok pořádá vánoční jarmark. Většinou tam chodím s mamkou, ale letos jsem byla nemocná, takže bohužel. Ale stejně šíleně mrzlo, mamka si poslechla vystoupení synovců, prošla si stánky a šla domů. Ani lidí tam prý nebylo tolik, většinu asi odradil ten mráz. Ruční výrobky zde prodávají žáci z jednotlivých tříd, většinou si takto šetří na školní výlet. 

Poprosila jsem ji, ať mi koupí nějakou maličkost domů. Tento svícen se mi opravdu trefil do vkusu, vyráběly jej děti ze šesté třídy. 

Když jsem tuto černou "věc" spatřila poprvé, vybuchla jsem smíchy. Co to kruci je, říkala jsem si v duchu. Prý to u toho nebylo napsané, ale mámě se to líbilo. Při bližším zkoumání mi to tak nejvíc připomíná "sobí lapač snů." Ať je to cokoliv, je to prostě správný vánoční punk! Škoda jen, že ty sobí "vlasy" nejsou třeba zelené, nebo stříbrné, ta černá je taková hodně smutná.

Každopádně mi dárky od mámy z jarmarku udělaly velkou radost, hlavně ten svícen.

Hlavně jsem ráda, že už je mi dobře, až na ten vypálený čích, což se snad v týdnu už upraví. Zítra už jdu do práce, tak snad to bude v pohodě!

Děkuji Vám za moc pěkné pozitivní komentáře u minulého příspěvku, udělali jste mi velkou radost, Vaše Eliss ♥