Přeskočit na hlavní obsah

Už je lépe!

 Minulý týden byl pro mě tedy zdravotně dost náročný. V úterý jsem napsala omluvu, že jsem nemocná, a ve středu už jsem hned ráno jela k doktorce - stejně jsem byla objednaná na kontrolu, sice kvůli něčemu jinému, ale aspoň jsem nemusela dlouho čekat, což bylo fajn.

Antibiotika jsem nedostala, sestra mi udělala i test na covid, který se neprokázal. Doktorka jenom řekla, že mám popíjet ten Coldrex, co jsem si koupila, mít klid na lůžku, takže jsem dostala neschopenku. Teplotu jsem měla zvýšenou jen mírně, horší byla ta únava a celková slabost - nebyla jsem schopná zapnout ani počítač a zaplatit něco přes účet, tak mi bylo zle.

Za dva dny už to bylo lepší. Jenže to zase ode mě chytil přítel, a ten to teda schytal mnohem hůř. Já vím, že chlapi jsou citlivější na virózy, ovšem že by mu bylo takhle zle, to jsem ještě neviděla za celou dobu, co jsme spolu. Dokonce i třikrát zvracel. 

Takže ještě ne úplně zdravá jsem se starala o sebe, o psa, o chlapa, a ještě chodila alespoň na nejnutnější nákupy. No prostě paráda, ale už to snad máme za sebou! Co mi ale přijde zvláštní, tak jsem neměla zase tak velkou rýmu. Přesto pořád cítím, jako bych v nose měla jakýsi knedlík, a taky mi zmizel čich! Na to jsem přišla včera, když jsem si přivoněla k novému sprcháči, a ono nic! Koukala jsem na internet, a prý je to po viróze normální, tak doufám, že se ti vůně brzy vrátí!

Chuť naštěstí nezmizela, to by bylo asi horší... 


Další knížka, kterou jsem nedočetla. Romány od Radky Třeštíkové moc nemusím, většina se mi netrefila do vkusu, ale pokaždé jí dám šanci. Nesympatická je mi i samotná Radky osobnost, její prezentace poslední dobou mě štve, takže jsem snad zaujatá.

Kde jsi, když nejsi má být románem o životě, nevěře, lásce a novém začátku. Dočetla jsem celkem asi pět kapitol, víc už jsem nezvládla. Styl psaní je na mě moc vulgární, jednoduchý, a hlavně postavy mi připadají tak nějak v podání paní Třeštíkové všechny stejné...

Třeba se někomu knížka líbí, ale já ji bohužel musela odložit, ač knížku nedočtu málokdy. A to se přiznám, že jsem se na ni moc těšila...


Sice mi už dávno není deset, ale adventní kalendář k předvánočnímu období tak nějak patří, bez ohledu na věk! Mamka mi letos koupila tento od Kinder. Výhodou je, že každý den se v okýnku skrývá jiná sladkost - vajíčko, tyčinka, což je fajn, protože to není pořád dokola. Já jsem takový ten poctivec, co fakt každý den otevře jedno okýnko, nikdy se mi nestalo, že bych všechny čokolády vydlabala na posezení! 


U místní základky se každý rok pořádá vánoční jarmark. Většinou tam chodím s mamkou, ale letos jsem byla nemocná, takže bohužel. Ale stejně šíleně mrzlo, mamka si poslechla vystoupení synovců, prošla si stánky a šla domů. Ani lidí tam prý nebylo tolik, většinu asi odradil ten mráz. Ruční výrobky zde prodávají žáci z jednotlivých tříd, většinou si takto šetří na školní výlet. 

Poprosila jsem ji, ať mi koupí nějakou maličkost domů. Tento svícen se mi opravdu trefil do vkusu, vyráběly jej děti ze šesté třídy. 



Když jsem tuto černou "věc" spatřila poprvé, vybuchla jsem smíchy. Co to kruci je, říkala jsem si v duchu. Prý to u toho nebylo napsané, ale mámě se to líbilo. Při bližším zkoumání mi to tak nejvíc připomíná "sobí lapač snů." Ať je to cokoliv, je to prostě správný vánoční punk! Škoda jen, že ty sobí "vlasy" nejsou třeba zelené, nebo stříbrné, ta černá je taková hodně smutná.

Každopádně mi dárky od mámy z jarmarku udělaly velkou radost, hlavně ten svícen.

Hlavně jsem ráda, že už je mi dobře, až na ten vypálený čích, což se snad v týdnu už upraví. Zítra už jdu do práce, tak snad to bude v pohodě!

Děkuji Vám za moc pěkné pozitivní komentáře u minulého příspěvku, udělali jste mi velkou radost, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. To jsem moc ráda ,že už je ti líp ! S tím adventním kalendářem to máme stejný - taky musím nějakej mít , letos mám takovej dětskej za pár korun , ale to vůbec nevadí , protože hlavní jsou ty čokoládky uvnitř . Na čokoládu nejsem velká nikdy :)

    OdpovědětVymazat
  2. Něco podobného jsem měla na konci října - taky se ta viróza vyznačovala hlavně rychlým nástupem a výraznout slabostí. Rýmu jsem taky neměla nijak velkou (a to já na ni obvykle trpím).
    Adventní kalendáře mám 4 :D - tři čajové a jeden s bio produkty z DMka (fotila jsem je na blog a budu dávat i články o obsahu, tak můžeš kouknout). A taky jsem v tomhle poctivka - jen jedno okýnko denně a u čajů vypiju i ty, co se jim normálně vyhýbám (třeba dneska anýz s fenyklem a kmínem :D)

    OdpovědětVymazat
  3. To je super, ale hlavně se šetři a nedodnikej žádné dlouhé výlety! Já nyní sleduju tu Lásku s vůní oliv a nemám čas už ani na čtení internetu, jak jsem do toho zažraný. Kdyby se mi na youtube neobjevila upoutávka na serfující Žofku, tak brzy bych tě určitě nenavštívil.
    Musím ti poděkovat, díky tvému článku jsem přišel znovu na ty výborné zdravotní účinky petržele a dělám si kůru. Po pár dnech mám mnohem více energie. Kdysi jsem to měl všechno v malíčku, ale člověk si nemůže pamatovat všechno. Měj se hezky.

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem ráda, že už je ti líp. 🙂

    OdpovědětVymazat
  5. Eliss, dobrá zpráva, ale hlavně se pořád ještě opatruj. Zdravím, pá 😄

    OdpovědětVymazat
  6. Já také Třeštíkovou nemusím.
    To černé je šaman v masce soba.

    OdpovědětVymazat
  7. To jsem ráda, že je ti lépe. :) Jinak od Radky Třeštíkové jsem zkoušela zatím jednu knihu, ale ta mi vůbec nesedla a na další se nechystám. :/

    OdpovědětVymazat
  8. hlavně že už je lépe :) doufám, že už i přítel je v pořádku :) přeji krásný adventní čas :)

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Eliss, moc Tě zdravím a to je dobře, že Ti je už líp. Na adventní kalendář není starej nikdo, mě je 60 a mám letos dva - čajíčkový a svíčkový, moc mi to dělá radost. Od Radky Třeštíkové se mě líbila knížka Veselí, jinak nic moc, vadí mě její vulgarita, čím dál větší. Svícen z jarmarku je roztomilý. Hodně zdraví, Lenka

    OdpovědětVymazat
  10. Zdravím Eliss. Jsem ráda, že je To lépe. Mně teď marodí manžel a tak na blogy moc nechodím. Nemám na to čas sedět v obýváku u počítače a tak občas nahlížím na mobilu. Měj se hezky a opatruj se.

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Eliss, punkový sobík lapač je terno :DDD Upřímně mě to rozesmálo, když jsem si přečetla, o co se jendá, neboť jsem tápala a tápala a toto by mě nenapadlo :D Můj tip byl nějaký sobí verze nějakého rockera :DDD
    Je dobře, že je ti už lépe, ono plně fungovat, když člověk není nejlépe, to není nic lehkého, klobouk dolů. Advnetní kalendář mám čajový i čokoládkový, ale většinou zapomínám otvírat, ale o ot déle mi kalendáře aspoň vydrží :)

    OdpovědětVymazat
  12. To mě mrzí, že jste byli nemocní :( teď to docela řádilo. Radka mi taky není sympatická. Žádnou knížku jsem od ní nečetla a zatím to ani nemám v plánu... Já byla včera na Dni otevřených dveří na naší škole, kde měly děti také jarmark :-) bylo to moc hezké <3!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....