Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 336 Dva životy

 Autor: Táňa Keleová-Vasilková 

Žánr: Romantický, Společenský román

Hodnocení: 65%

Obsah: Anna a Veronika jsou už dlouhé roky nejlepší kamarádky, přesto však jejich životy nemohou být rozdílnější. Anna pracuje jako tlumočnice a překladatelka, dlouhé roky už cestuje po celém světě. Ale pracuje i z domu - což je výhoda, protože má tak více času na své dvě dcerky, patnáctiletou Natálii a osmiletou Adélku. Krom toho má vedle sebe milujícího muže, o třináct let staršího Laca, který je, jak často říká, její skálou.

Na první pohled to vypadá, že Anna má všechno. Jenže musí řešit problémy se stárnoucí maminkou, na kterou nemá zdaleka tolik času, kolik by chtěla, a se svou nezodpovědnou mladší sestrou Alenou, která má dvě malé děti a velké finanční problémy.

A hlavně má Anna velké tajemství, které se skrývá pod tím vším naleštěným pozlátkem. Tajemství, které pokud by se provalilo, zničilo by úplně vše...

Veronika je zase kamarádčin pravý opak. Dlouhé roky učí na gymnáziu - často se smíchem říkává, že studenti jsou její druhá rodina. Před dvaceti lety se šeredně spletla ve svém budoucím muži Martinovi - jednoduše jednoho dne přišla ze školy dřív domů, a našla jej v posteli s cizí ženou. Tehdy už čekala Evu, zrovna byla v sedmém měsíci.

Od té doby na chlapy zanevřela - pokud se nepočítají tři rychlé románky, ze kterých nikdy žádný pořádný vztah nebyl. Jednou se zklamala a nemíní znovu pokoušet osud - naplnila si život drobnými radostmi, a to nejdůležitější, oč jí v životě jde to, aby její dcera byla šťastná, a nepotkal ji podobný osud jako Veroniku...

Jenže poslední dobou se harmonický vztah s dcerou povážlivě mění, a zdá se, že Evu něco trápí. Nebo si to jen namlouvá...? 

Starosti jí dělá - stejně jako Anně - stárnoucí maminka a také nevyspělá mladší sestra, která střídá partnery jako ponožky a přitom zanedbává vlastní dcerku Sáru. V životě obou žen se změní snad úplně všechno, a fatálním způsobem to spojí jejich přátelství.

Život je plný překvapení! 



Hodnocení: Po poslední přečtené knize, složitém špionážním románu, po kterém jsem měla hlavu nafouknutou jako pátrací balon, jsem potřebovala něco velmi odlehčeného ke čtení. V záloze jsem měla právě tento román. Půjčila jsem si při své předminulé návštěvě knihovny,

Před asi čtyřmi lety byl u nás v knihovně s knížky od Táni Keleové Vasilkové docela velký boom, snad každý měsíc byla nějaká nová. Já si na radu švagrové přečetla jako první Co to bude? - zde mě okamžitě upoutala moc pěkná ilustrace kaštanů na obálce. Jasně, bylo to takové opravdu ženské čtení, ale ne nijak přeslazené, takže dojmy byly spíše pozitivní.

Anotace k Dvěma životům mě zaujala. Dvě zcela rozdílné ženy, které mají společné jen to, troufám si říci celoživotní, přátelství. Tak jsem byla opravdu zvědavá, jak se mi knížka bude líbit.

Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu Anny a Veroniky. Jejich životní cesty opravdu nemohou být rozdílnější - Veronika je samotářka, které ke štěstí stačí pár kamarádek a dcera, žádného muže nehledá. Anna má zase manžela, dvě krásné dcery, zajištěný život, kdyby nechtěla, tak nemusí pracovat, ale ona rozhodně není žádná domácí puťka. 

Hned od začátku mě zaujal hlavně příběh Anny. Její cestování, život se starším mužem, věková propast, která se mezi nimi čím dál více rozevírala, to mi bylo opravdu velmi blízké. Ale v mnohých jejích rozhodnutích jsem se opravdu nedokázala ztotožnit... Zato bohužel Veroničin příběh mi připadal lehce nudný, a zlomilo se to až ke konci, kdy se příběhy obou žen tak trochu propojily. 

Jedná se o čtení ze života, okořeněné trochou romantiky. Dialogy jsou uvěřitelné, děj se někdy tak trochu táhnul, ale zase to vynahradila čtivost. Upřímně řečeno, nijak složitá zápletka tu není - zajímavé bylo jen to Annino tajemství, a jeho pozdější důsledky, to bylo pěkně vymyšlené. Pak se mi také líbily ty popisy života se starším mužem - postupem času se jejich cesty začaly opravdu hodně rozcházet, i když upřímně, třináct let mi nepřijde zase tak moc...

Takové opravdu jednoduché čtení pro ženy od ženy. A také se až v závěru vlastně objasnilo, proč se kniha jmenuje Dva životy, to byl od autorky pěkný tah. Závěr vlastně přinesl dvě velká překvapení, ale už od poloviny mi některé věci byly jasné - opravdu lehce předvídatelné, jak to bude dál.

Dávám tedy pětašedesát procent - nenadchne, neurazí, ale přesto určitým způsobem pohladí po duši. Teď v předvánočním shonu ideální čtení. Pokud si, milé dámy a slečny, chcete přečíst něco romantického a tak trochu ze života, knihy od Táni Keleové-Vasilkové nejsou rozhodně špatnou volbou. Já romantické knihy nevyhledávám - a když už, tak tohle jméno je pro mě zárukou spokojenosti.

A co Vy? Máte rádi romantické knížky? Četli jste od této slovenské autorky nějaký ženský román? Zaujala Vás recenze? Čtete teď v předvánočním čase spíše odlehčené knihy? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Od téhle autorky jsem toho přečetla už dost. Jsou to příběhy většinou mladých žen, jejich radosti i starosti, prostě ze života. Čtou se moc hezky, ale protože je téma vždy hodně podobné, nepamatuji si, jestli jsem četla zrovna tuhle. Na odreagování skvělé. Zdravím 😊🎄

    OdpovědětVymazat
  2. Od autorky mám přečtený snad všechno , novější příběhy už jsou trochu slabší , ale kdykoliv objevím její další knížku v knihovně , tak neváhám . Je to relax i když má taky pár knížek vážných , ale vždycky to dopadne tak nějak dobře .

    OdpovědětVymazat
  3. Tuto autorku má hodně ráda teta. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...