Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 336 Dva životy

 Autor: Táňa Keleová-Vasilková 

Žánr: Romantický, Společenský román

Hodnocení: 65%

Obsah: Anna a Veronika jsou už dlouhé roky nejlepší kamarádky, přesto však jejich životy nemohou být rozdílnější. Anna pracuje jako tlumočnice a překladatelka, dlouhé roky už cestuje po celém světě. Ale pracuje i z domu - což je výhoda, protože má tak více času na své dvě dcerky, patnáctiletou Natálii a osmiletou Adélku. Krom toho má vedle sebe milujícího muže, o třináct let staršího Laca, který je, jak často říká, její skálou.

Na první pohled to vypadá, že Anna má všechno. Jenže musí řešit problémy se stárnoucí maminkou, na kterou nemá zdaleka tolik času, kolik by chtěla, a se svou nezodpovědnou mladší sestrou Alenou, která má dvě malé děti a velké finanční problémy.

A hlavně má Anna velké tajemství, které se skrývá pod tím vším naleštěným pozlátkem. Tajemství, které pokud by se provalilo, zničilo by úplně vše...

Veronika je zase kamarádčin pravý opak. Dlouhé roky učí na gymnáziu - často se smíchem říkává, že studenti jsou její druhá rodina. Před dvaceti lety se šeredně spletla ve svém budoucím muži Martinovi - jednoduše jednoho dne přišla ze školy dřív domů, a našla jej v posteli s cizí ženou. Tehdy už čekala Evu, zrovna byla v sedmém měsíci.

Od té doby na chlapy zanevřela - pokud se nepočítají tři rychlé románky, ze kterých nikdy žádný pořádný vztah nebyl. Jednou se zklamala a nemíní znovu pokoušet osud - naplnila si život drobnými radostmi, a to nejdůležitější, oč jí v životě jde to, aby její dcera byla šťastná, a nepotkal ji podobný osud jako Veroniku...

Jenže poslední dobou se harmonický vztah s dcerou povážlivě mění, a zdá se, že Evu něco trápí. Nebo si to jen namlouvá...? 

Starosti jí dělá - stejně jako Anně - stárnoucí maminka a také nevyspělá mladší sestra, která střídá partnery jako ponožky a přitom zanedbává vlastní dcerku Sáru. V životě obou žen se změní snad úplně všechno, a fatálním způsobem to spojí jejich přátelství.

Život je plný překvapení! 



Hodnocení: Po poslední přečtené knize, složitém špionážním románu, po kterém jsem měla hlavu nafouknutou jako pátrací balon, jsem potřebovala něco velmi odlehčeného ke čtení. V záloze jsem měla právě tento román. Půjčila jsem si při své předminulé návštěvě knihovny,

Před asi čtyřmi lety byl u nás v knihovně s knížky od Táni Keleové Vasilkové docela velký boom, snad každý měsíc byla nějaká nová. Já si na radu švagrové přečetla jako první Co to bude? - zde mě okamžitě upoutala moc pěkná ilustrace kaštanů na obálce. Jasně, bylo to takové opravdu ženské čtení, ale ne nijak přeslazené, takže dojmy byly spíše pozitivní.

Anotace k Dvěma životům mě zaujala. Dvě zcela rozdílné ženy, které mají společné jen to, troufám si říci celoživotní, přátelství. Tak jsem byla opravdu zvědavá, jak se mi knížka bude líbit.

Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu Anny a Veroniky. Jejich životní cesty opravdu nemohou být rozdílnější - Veronika je samotářka, které ke štěstí stačí pár kamarádek a dcera, žádného muže nehledá. Anna má zase manžela, dvě krásné dcery, zajištěný život, kdyby nechtěla, tak nemusí pracovat, ale ona rozhodně není žádná domácí puťka. 

Hned od začátku mě zaujal hlavně příběh Anny. Její cestování, život se starším mužem, věková propast, která se mezi nimi čím dál více rozevírala, to mi bylo opravdu velmi blízké. Ale v mnohých jejích rozhodnutích jsem se opravdu nedokázala ztotožnit... Zato bohužel Veroničin příběh mi připadal lehce nudný, a zlomilo se to až ke konci, kdy se příběhy obou žen tak trochu propojily. 

Jedná se o čtení ze života, okořeněné trochou romantiky. Dialogy jsou uvěřitelné, děj se někdy tak trochu táhnul, ale zase to vynahradila čtivost. Upřímně řečeno, nijak složitá zápletka tu není - zajímavé bylo jen to Annino tajemství, a jeho pozdější důsledky, to bylo pěkně vymyšlené. Pak se mi také líbily ty popisy života se starším mužem - postupem času se jejich cesty začaly opravdu hodně rozcházet, i když upřímně, třináct let mi nepřijde zase tak moc...

Takové opravdu jednoduché čtení pro ženy od ženy. A také se až v závěru vlastně objasnilo, proč se kniha jmenuje Dva životy, to byl od autorky pěkný tah. Závěr vlastně přinesl dvě velká překvapení, ale už od poloviny mi některé věci byly jasné - opravdu lehce předvídatelné, jak to bude dál.

Dávám tedy pětašedesát procent - nenadchne, neurazí, ale přesto určitým způsobem pohladí po duši. Teď v předvánočním shonu ideální čtení. Pokud si, milé dámy a slečny, chcete přečíst něco romantického a tak trochu ze života, knihy od Táni Keleové-Vasilkové nejsou rozhodně špatnou volbou. Já romantické knihy nevyhledávám - a když už, tak tohle jméno je pro mě zárukou spokojenosti.

A co Vy? Máte rádi romantické knížky? Četli jste od této slovenské autorky nějaký ženský román? Zaujala Vás recenze? Čtete teď v předvánočním čase spíše odlehčené knihy? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Od téhle autorky jsem toho přečetla už dost. Jsou to příběhy většinou mladých žen, jejich radosti i starosti, prostě ze života. Čtou se moc hezky, ale protože je téma vždy hodně podobné, nepamatuji si, jestli jsem četla zrovna tuhle. Na odreagování skvělé. Zdravím 😊🎄

    OdpovědětVymazat
  2. Od autorky mám přečtený snad všechno , novější příběhy už jsou trochu slabší , ale kdykoliv objevím její další knížku v knihovně , tak neváhám . Je to relax i když má taky pár knížek vážných , ale vždycky to dopadne tak nějak dobře .

    OdpovědětVymazat
  3. Tuto autorku má hodně ráda teta. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula