Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 336 Dva životy

 Autor: Táňa Keleová-Vasilková 

Žánr: Romantický, Společenský román

Hodnocení: 65%

Obsah: Anna a Veronika jsou už dlouhé roky nejlepší kamarádky, přesto však jejich životy nemohou být rozdílnější. Anna pracuje jako tlumočnice a překladatelka, dlouhé roky už cestuje po celém světě. Ale pracuje i z domu - což je výhoda, protože má tak více času na své dvě dcerky, patnáctiletou Natálii a osmiletou Adélku. Krom toho má vedle sebe milujícího muže, o třináct let staršího Laca, který je, jak často říká, její skálou.

Na první pohled to vypadá, že Anna má všechno. Jenže musí řešit problémy se stárnoucí maminkou, na kterou nemá zdaleka tolik času, kolik by chtěla, a se svou nezodpovědnou mladší sestrou Alenou, která má dvě malé děti a velké finanční problémy.

A hlavně má Anna velké tajemství, které se skrývá pod tím vším naleštěným pozlátkem. Tajemství, které pokud by se provalilo, zničilo by úplně vše...

Veronika je zase kamarádčin pravý opak. Dlouhé roky učí na gymnáziu - často se smíchem říkává, že studenti jsou její druhá rodina. Před dvaceti lety se šeredně spletla ve svém budoucím muži Martinovi - jednoduše jednoho dne přišla ze školy dřív domů, a našla jej v posteli s cizí ženou. Tehdy už čekala Evu, zrovna byla v sedmém měsíci.

Od té doby na chlapy zanevřela - pokud se nepočítají tři rychlé románky, ze kterých nikdy žádný pořádný vztah nebyl. Jednou se zklamala a nemíní znovu pokoušet osud - naplnila si život drobnými radostmi, a to nejdůležitější, oč jí v životě jde to, aby její dcera byla šťastná, a nepotkal ji podobný osud jako Veroniku...

Jenže poslední dobou se harmonický vztah s dcerou povážlivě mění, a zdá se, že Evu něco trápí. Nebo si to jen namlouvá...? 

Starosti jí dělá - stejně jako Anně - stárnoucí maminka a také nevyspělá mladší sestra, která střídá partnery jako ponožky a přitom zanedbává vlastní dcerku Sáru. V životě obou žen se změní snad úplně všechno, a fatálním způsobem to spojí jejich přátelství.

Život je plný překvapení! 



Hodnocení: Po poslední přečtené knize, složitém špionážním románu, po kterém jsem měla hlavu nafouknutou jako pátrací balon, jsem potřebovala něco velmi odlehčeného ke čtení. V záloze jsem měla právě tento román. Půjčila jsem si při své předminulé návštěvě knihovny,

Před asi čtyřmi lety byl u nás v knihovně s knížky od Táni Keleové Vasilkové docela velký boom, snad každý měsíc byla nějaká nová. Já si na radu švagrové přečetla jako první Co to bude? - zde mě okamžitě upoutala moc pěkná ilustrace kaštanů na obálce. Jasně, bylo to takové opravdu ženské čtení, ale ne nijak přeslazené, takže dojmy byly spíše pozitivní.

Anotace k Dvěma životům mě zaujala. Dvě zcela rozdílné ženy, které mají společné jen to, troufám si říci celoživotní, přátelství. Tak jsem byla opravdu zvědavá, jak se mi knížka bude líbit.

Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu Anny a Veroniky. Jejich životní cesty opravdu nemohou být rozdílnější - Veronika je samotářka, které ke štěstí stačí pár kamarádek a dcera, žádného muže nehledá. Anna má zase manžela, dvě krásné dcery, zajištěný život, kdyby nechtěla, tak nemusí pracovat, ale ona rozhodně není žádná domácí puťka. 

Hned od začátku mě zaujal hlavně příběh Anny. Její cestování, život se starším mužem, věková propast, která se mezi nimi čím dál více rozevírala, to mi bylo opravdu velmi blízké. Ale v mnohých jejích rozhodnutích jsem se opravdu nedokázala ztotožnit... Zato bohužel Veroničin příběh mi připadal lehce nudný, a zlomilo se to až ke konci, kdy se příběhy obou žen tak trochu propojily. 

Jedná se o čtení ze života, okořeněné trochou romantiky. Dialogy jsou uvěřitelné, děj se někdy tak trochu táhnul, ale zase to vynahradila čtivost. Upřímně řečeno, nijak složitá zápletka tu není - zajímavé bylo jen to Annino tajemství, a jeho pozdější důsledky, to bylo pěkně vymyšlené. Pak se mi také líbily ty popisy života se starším mužem - postupem času se jejich cesty začaly opravdu hodně rozcházet, i když upřímně, třináct let mi nepřijde zase tak moc...

Takové opravdu jednoduché čtení pro ženy od ženy. A také se až v závěru vlastně objasnilo, proč se kniha jmenuje Dva životy, to byl od autorky pěkný tah. Závěr vlastně přinesl dvě velká překvapení, ale už od poloviny mi některé věci byly jasné - opravdu lehce předvídatelné, jak to bude dál.

Dávám tedy pětašedesát procent - nenadchne, neurazí, ale přesto určitým způsobem pohladí po duši. Teď v předvánočním shonu ideální čtení. Pokud si, milé dámy a slečny, chcete přečíst něco romantického a tak trochu ze života, knihy od Táni Keleové-Vasilkové nejsou rozhodně špatnou volbou. Já romantické knihy nevyhledávám - a když už, tak tohle jméno je pro mě zárukou spokojenosti.

A co Vy? Máte rádi romantické knížky? Četli jste od této slovenské autorky nějaký ženský román? Zaujala Vás recenze? Čtete teď v předvánočním čase spíše odlehčené knihy? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Od téhle autorky jsem toho přečetla už dost. Jsou to příběhy většinou mladých žen, jejich radosti i starosti, prostě ze života. Čtou se moc hezky, ale protože je téma vždy hodně podobné, nepamatuji si, jestli jsem četla zrovna tuhle. Na odreagování skvělé. Zdravím 😊🎄

    OdpovědětVymazat
  2. Od autorky mám přečtený snad všechno , novější příběhy už jsou trochu slabší , ale kdykoliv objevím její další knížku v knihovně , tak neváhám . Je to relax i když má taky pár knížek vážných , ale vždycky to dopadne tak nějak dobře .

    OdpovědětVymazat
  3. Tuto autorku má hodně ráda teta. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js