Přeskočit na hlavní obsah

Domov je tam, kde jsou psí chlupy!

Každý, kdo má doma pejska, mi dá určitě za pravdu, že tvrzení "pes je nejlepší přítel člověka," je do puntíku pravdivé. Není na světě věrnějšího a upřímnějšího přátelství, než je to psí. Pejsek vás nikdy nezradí kvůli penězům nebo majetkům. Pes neřeší, jak vypadáte, kolik vyděláváte peněz, jaké máte vzdělání.

Pro pejska není důležitějšího člověka než jeho páníček, případně celá rodinná "smečka," na kterou je zvyklý. Podle posledních statistik se odhaduje, že na celém světě se chová více než 470 milionů psů. A rok od roku jejich počet stoupá. V roce 2012 bylo v Česku nejvíce psů na obyvatele ze všech zemí Evropy. Spolu s kočkami.

Ještě než jsem šla do první třídy, rodiče si pořídili nového psa. Předtím jsme měli německou dogu, ale tu si vůbec nepamatuji. Náš druhý rodinný pes byl rasy bernský salašnický, a jmenoval se Ben. Musím říct, že to byl nejhodnější pes, jakého jsem poznala. Jenom ten jeho pohled prozrazoval, jaký je to dobrák. Ale i přesto musím přiznat, že k pejskům jsem měla dlouho neutrální vztah.

Ba co víc, často jsem se jich bála. Když jsem třeba na ulici viděla nějakého toulavého psa, třebas i toho malého, tak jsem z něj měla přímo panický strach. Nikdy mě žádný nekousl, ale pohled na opuštěné, toulavé zvíře, kolem kterého nebyl nikdo v dohledu, byl opravdu nepříjemný.


Můj vztah ke psům se změnil, až když jsem začala bydlet s přítel. Přítel zdědil po rodičích, kteří zemřeli, křížence trpasličího pinče a srnčího ratlíka Žofku. Žofka má velice specifickou povahu, dává si velký pozor na lidi. 

Trvá jí nějaký čas, než si na nového člověka ve svém okolí zvykne a přijme jej za svého kamaráda. Zpočátku to opravdu bylo tak, že jsme se navzájem moc nemusely. Nebyla jsem zvyklá na to, žít se psem pod jednou střechou. A já byla zase pro Žofku cizí osoba, která se jí zničehonic objevila v životě. V té době ještě také dost smutnila po svých prvních pánech, které znala od štěňátka.

Kdykoliv jsem přišla domů, štěkala na mě, zlobně vrčela, a nakonec se klidila z mého dosahu. Nenechala se ode mě ani pohladit, ale kolečko salámu nebo nějaký dobrý pamlsek na úplatu si ode mě vždycky vzala.

Nakonec se to vyřešilo tím, že přítel musel odjet za prací do Prahy, a já zůstala doma na Žofku sama. A zvykly jsme si na sebe. Teprve to, když jsem zůstala se psem sama doma, mi umožnilo ho lépe pochopit a poznat, jaký vlastně je.

Každý majitel, který svého pejska miluje, vám řekne, že ten jeho je nejúžasnější na světě. A Žofka je pro mě také ten nejlepší psí kamarád, jakého jsem si mohla přát. Ano, má složitou povahu, nemá ráda cizí lidi, štěká na malé děti, proto ji mám pro jistotu vždy na vodítku. Už je stará na to, abych se pokoušela měnit její povahu. Není to nezvládnutelný pes, nikdy nikomu neublížila. Štěká, ale nekouše. 





Přidávám pár fotek mojí milované Žofinky. Letos bude mít dvanáct let, je to už tedy psí babička, ale jsem přesvědčená, že pěkných pár let spolu ještě strávíme. Jediné omezení, které ji potkalo, tak už nevyjde schody prvního patra našeho činžáku. 

Takže ji do schodů nosíme. Dvakrát zkusila neuváženě jít do schodů sama, ale uklouzla jí tlapka a skutálela se ze schodů. Od té doby má strach, takže ji nahoru vyneseme. Ale jinak je to strašně živý pejsek. Každé ráno nám do postele nosí svou oblíbenou hračku - v poslední době je to plyšák Huggy. Já vím, že některým lidem to může vadit, ale Žofka s námi spí v posteli. 

Pravidelně ji koupeme psím šamponem, dáváme přípravky proti blechám, a pokud přijdeme z procházky a je zablácená, tak ji vykoupu nebo utřu. Špinavý pejsek do bytu nepatří! 

Žofka mi ale velmi pomáhá i psychicky. Když jsem nemocná, nebo smutná, tak se mnou vydrží ležet celý den. Takový společník do nepohody je opravdu balzám pro duši. A musím říct, že když byla Žofka minulý rok nemocná, měla zánět v zubu, tak jsem z toho byla hotová. Dokonce jsem se málem na veterině rozbrečela, když jsem viděla, jak jí není dobře, chuděra měla napuchlou půlku obličeje. 

Žofku beru jako plnohodnotného životního parťáka. Můžu jí říct cokoliv, a ona mě neodsoudí. Psi sice nerozumí psí řeči, ale já mám pocit, že často rozumí úplně všemu. Hlavně je i velmi bystrá, reaguje na podněty a známá slova. Minule jsem se opravdu nasmála. V týdnu se sprchujeme, ale v neděli se vždycky neložíme do vany. Jako poslední se koupe Žofka.

A přítel si napustil vanu tuším ve středu, protože měl jet pracovně do Brna, takže si chtěl ještě poležet ve vaně. Byla jsem v koupelně s ním, vždycky si spolu povídáme. Dostala jsem žízeň, takže otevřu dveře do koupelny, a za dveřmi Žofka. Seděla tam, a čekala, až se půjde koupat. Se smíchem jsem ji poslala do obýváku s tím, že dnes přeci není neděle, a tak se koupat nebude. Bylo to opravdu milé!


Žofinka je naše zlatíčko, uznávám, že ji možná trochu rozmazlujeme, ale co se dá dělat? Síle psího pohledu se nedá odolat!

Myslím si, že každý pes je odrazem svého majitele. Pes nám naše chování vrátí. "I tak oddané zvíře, jakým je pes, představuje nezřídka problém, byť za to vesměs může jeho majitel." Tato citace jednoho odborníka na psí chování myslím mluví za vše.

A zcela nepochopitelné a neakceptovatelné je pro mě to, jak někdo může pejsky týrat. Fascinovalo mě prohlášení jedné mé spolužačky, podle které je to, že je pes venku přivázaný na řetězu, v pořádku. Já nevím, názory některých lidí nepochopím. Je v pořádku, že má pes boudu, kotec, ano, ale proč řetěz? 

Myslím, že každý pes se dá vychovat, ale chce to čas a péči ze strany majitele. Procházky, výcvik, trénink, to vše je časově náročné. Proto by si měl každý velice pečlivě promyslet, zda si psa vůbec pořídí. Když vidím fotky z útulků, kde pejsci už roky čekají na člověka, kterému budou moci předat svou lásku, je mi fakt do pláče.

Já jsem moc ráda, že Žofku máme. Nechci ani myslet na to, že jednoho dne tu s námi nebude, protože i jen myšlenky na to mi vhání slzy do očí. Ale říkám si, že na nás bude jednou v tom psím nebíčku čekat! Ještě k nadpisu článku - domov je pro mě opravdu místem, kde jsou psí chlupy.

A co Vy? Máte také doma nebo na zahradě pejska? Je pro Vás pejsek nepostradatelným společníkem? Máte nějaké oblíbené psí plemeno? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eli,to je moc hezký článek a Žofka je hezká fenečka.Já mám křečka Žofku.Dostala jsem ji jako náhradu za psa,protože už jsme staří na to,abychom si vzali domů pejska.Po Bleky,která tady s námi byla se synem pět let se mi stýská,chybí mi procházky s ní,ale syn nebydlí daleko a tak se s ní vídám a občas ji hlídám.Ale mám kočičku.
    Pes by rozhodně neměl být na řetězu,je to týrání.Kdo nikdy neměl psa,nepochopí nic z toho,co tu píšeš.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, napsala jsi to krásně, můžu jenom souhlasit. Barča je náš třetí pes a jsme přesvědčení, že každý z nich vždycky moc dobře věděl, co na nás platí. Někdy jí říkám, tak nečuč a mluv. A ona "mluví". Dokáže si vyřídit všechno a my jsme poslušní. Hezký den, vlastně večer 😀😉

    OdpovědětVymazat
  3. Tak krásně se mi to četlo, Eliss! ♥ Seš moc šikovná, že si to štěkání a nepříjemní začátky vydržela. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Žofka je úžasná a její páníčci taky . Momentálně mám 3 pejska - labradora , ale všichni byli větší plemeno . Bez pejsků nežiju a pokud bych si měla vybrat psa nebo kočku , tak určitě psa .

    OdpovědětVymazat
  5. Je příjemné mít věrného druha.

    OdpovědětVymazat
  6. Eliss, to je tak krásný příspěvek - plný psí a lidské lásky!
    Pes je komplikace, práce, zodpovědnost, starost, ale neuměla bych bez něj žít. Ta láska a oddanost, jejich smysl pro humor, empatie, když člověk není dobře,... Co ti budu povídat, ty to dobře znáš!
    Moc zdravím tebe i Žofku. Helena

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezký článek :) Přeju Žofce pevné zdraví! Mám čínského chocholatého pejska Tristana (naháčka) a doma u mě se teda nalézt nedají chlupy, ale především jeho bílé dlouhé vlasy :D Už mu letos bude 11 let, ale taky doufám, že tady bude ještě dlouho! Jinak co se týče omezení, tak po schodech nahoru vyjde, ale dolů se bojí, tak ho nosíme. Ale je to tím, že hůře vidí, jedno očička má úplně slepé :( Doufám, že bude mít i tak hezké stáří. Postarám se o to :)
    Nedávno jsem na fb četla: "Není na světě lepšího psychiatra, než je štěně olizující vám obličej." Moc hezké :) A tak jsem vyhrabala v počítači dokonce jednu fotku, kde mi Tristan opravdu olizuje tvář :))

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Eliss, hezky jsi to napsala o Žofce a psí lásce. Bulím u toho, před deseti dny zemřel náš Kumík. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Přátelství pejska si člověk musí zasloužit a když už ho získá, není silnějšího pouta. Já sice pejska nemám, ale vím, o čem píšeš. Starší syn si pejska pořídil a měl ho 14 let. Pomáhala jsem ho vychovávat od 6 týdnů jeho života. Střídali jsme se, aby nebyl doma sám. A že i to zvířátko jasně mluví, pozná každý chovatel. Když Denulka odešel, bylo nám smutno a mladí si pořídili druhého, stejné plemeno. Dcera si vzala 4 letého psa, který žil se starou paní a neudělali mic dobře. Paní žila v jednopokojovém bytě a zavírala pejska do klece, když přišla návštěva. A tak Bostonský teriér nemá návštěvy rád a trvá hodnou chvíli, než se uklidní. Ale vnučky ho milují, prý je to největší zlatíčko.

    OdpovědětVymazat
  10. Moc hezký článek :) mívali jsme křečky, teď máme králíka. Pejska ne, ale půjčujeme si ho na víkend od strejdy. Ťapinka je zlatíčko. Budou jí 3 roky a stále vypadá jako štěně. Měl to být jezevčík, ale je určitě s něčím zkřížená. Není to tak, že by k nám nerada šla, ona se vždycky těší, když s námi může jít. Chodíme s ní i k babičce a dědovi a tam to má taky moc ráda. Je taková prodejná :D ale jen na lidi, které zná. Ostatních se bojí. Je to náš miláček :) podobné to je i s dalšími zvířaty, např. u mě s koňmi. Taky jim mohu všechno říct a nikdy to nikomu nepoví (maximálně mezi sebou:DD). Je mi se zvířátky moc fajn :) <3

    OdpovědětVymazat
  11. u nás pejsek je také vevnitř a v posteli, i když je o něco větší než ten váš :D navíc rodiče s ním jezdí i na dovolené a výlety po Česku :) také mne vždy zalije smutno, když mi dojde, že tu s námi nemůže být tak dlouho, ale doufám, že si ještě spolu užijeme spoustu společného času a legrace :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js