Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 223 Drsná země

 Autor: John Sandford

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Detektiv Virgil Flowers si užívá zaslouženou dovolenou v americké přírodě plné jezer se svým kamarádem Johnsonem a dny tráví popíjením piva a lovením muskalung - což je druh sladkovodní ryby spadající mezi štiky.

Pohodu přeruší telefonát od Virgilova nadřízeného Lucase Davenporta. A Virgil musí, ač s velkou nelibostí, přerušit svou dovolenou. V městečku Grand Rapids ve státě Minnesota došlo k vraždě v rekreačním středisku Orlí hnízdo. Třicetiletá Erica McDillová byla chladnokrevně zavražděna jedinou ranou mezi oči, když se v noci koupala v jezeře.

První obhlídka místa činu nic moc nového nepřinese, ale majitelka rekreačního střediska zasvětí Virgila do toho, jak to ve městě chodí.

Orlí hnízdo je totiž střediskem výhradně pro ženy - scházejí se tu lesbické páry či ženy, které nejsou zrovna zadané a chtějí se seznámit. Ve středisku je spousta aktivit, plavby lodí, jízda na koni, a pro opravdu drsné ženy je tu i možnost lovu divé zvěře. Virgil pomalu rozplétá složité klubko přátelských i nepřátelských vztahů kolem a zvláště jej zaujme místní dívčí kapela v čele se zpěvačkou Wendy. 

Seznam podezřelých se rozrůstá Virgilovi před očima a ukazuje se, že Orlí hnízdo, ač na první pohled krásné místo na ideální dovolenou, přitahuje vraždy a zlo. Před rokem totiž také došlo k vraždě jedné osamělé lesbičky. Může jít jen o náhodu? Nebo se vrah zacílil na homosexuály? Může jít o nějakého místního homofoba, nebo o člověka, který městečkem jen náhodně projíždí?

A situace se stane ještě horší, když dojde ke zmizení patnáctileté dívky, které nikdo neřekne jinak než malá Linda. Ta je ale heterosexuální. Chce pachatel jen odvést pozornost, nebo je vše trochu jinak? A podaří se Virgilovi rozlousknout tento zapeklitý případ?



Hodnocení: Pro milovníky detektivek není určitě autorovo jméno neznámé, napsal toho docela dost, a nejznámější je jeho detektivní série o obětech, která má aktuálně přes dvacet svazků. V této sérii je hlavním hrdinou vyšetřovatel Lucas Davenport, o němž je pár zmínek i v této knize.

Drsnou zemi jsem si vybrala kvůli názvu a také díky zvučnému jménu autora, bohužel jsem byla v tomto případě docela zklamaná.

Začnu tím pozitivním. Grafická úprava obálky se moc povedla, řekla bych, že spoustu čtenářů musela v knihkupectví nebo v knihovně zaujmout, protože opravdu "svítí." Hlavní hrdina, detektiv Virgil Flowers, byl takový pěkně sympatický "týpek." Na nic si nehrál, byl svůj - oceňuji i jeho zálibu ve starých metalových kapelách, a místy také pěkně sarkastický humor.

Tyto jediné dvě věci mě na knize zaujaly, což je dost málo. Detektivní linka mi připadala hrozně utahaná. Děj byl na můj vkus moc ukecaný, vše mi přišlo od autora dost natahované. Identita vraha se dala odhalit za půlkou, čekala jsem v tomto směru ještě nějaké zdramatizování, jak to někdy v detektivkách bývá - myslíte, že znáte vraha, a ono to je trochu jinak - ale tady nic takového neproběhlo. Za mě to bylo průhledné jako sklo, ačkoliv se autor snažil to nějak zaobalit, ale bohužel...

Přišlo mi, že autor chtěl do jedné knihy namačkat co nejvíce textu a postav a dějových linek, jen aby napsal co nejtlustší dílo...

Dalo by se ocenit i to, že autor zakomponoval do detektivky téma homosexuality, ale nevím, celé to bylo podané tak nějak dost zvláštně a nešikovně. Vadilo mi i velké množství postav, některé se v ději jen tak mihly a byly tam úplně zbytečně, a mě dost vadí, když se mi pak pletou jména všech dohromady.

Možná už jsem detektivního žánru přesycená, ale každopádně, tato knížka mě bohužel nijak zvlášť nebavila a dočetla jsem ji jen proto, že mi bylo líto odložit rozečtenou knihu. Hodnotím padesáti procenty, z tématu mohl autor určitě vytěžit víc. Tedy vlastně míň, kdyby v knize nebylo tolik zbytečného textu, bylo by to lepší.

A co Vy? Čtete rádi detektivky? Četli jste už něco od Johna Sandforda? Stalo se Vám v poslední době, že jste četli knihu, která Vám úplně nesedla? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji hezký sváteční den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Zrovna včera jsem dočetla Jak jsem vyhrál válku. Těšila jsem se na ni, všude ji chválili, ale mně se vůbec nelíbila, ale jak říkáš, bylo mi líto, nechat ji rozečtenou, takže jsem ji zuby nehty dočetla, ale velké zklamání...
    Leník

    OdpovědětVymazat
  2. Některé jeho knihy znám, ale tuhle jsem určitě nečetla. Detektivky mám celkem ráda. Měj se krásně, zdravím 🌞

    OdpovědětVymazat
  3. Detektivky mám ráda a spisovatele znám,ale tuhle knihu jsem nečetla.
    Možná bych se chytla.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem teď na čtení lajdák. Spíše lituji ve Špalíčcích výletů, a hledám, kam bychom se mohli jet podívat a večer většinou brzy usnu protože ráno vstávám brzy. Měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat
  5. Jméno autora jsem už asi někdy slyšela... nebo má ten člověk velice běžné jméno... Nic jsem od něj zatím nečetla.

    OdpovědětVymazat
  6. Autora neznám, nic jsem od něj nečetla. Detektivky mám ráda, ale ten pocit, kdy něco čekáš a nakonec jsi zklamaná, dobře znám. Stává se mi to nejen s detektivkami.
    Hezký den. 🙂

    OdpovědětVymazat
  7. Škoda, mám ráda detektivky, ale se spádem, ty, kde se pořád musím vracet kvůli rozmělněnému ději a retru, mě trochu nudí .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, i já mám příliš málo času na to číst rozvláčné detektivky.

      Vymazat
  8. Ahoj,
    autora znám, nějakou jeho knihu mám doma, ale nijak moc mě nezaujala, dokonce ji mám v hromadě knih na prodej. Tuto ani nebudu zkoušet, když jsi nebyla moc spokojená. Díky za recenzi.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...