Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 223 Drsná země

 Autor: John Sandford

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Detektiv Virgil Flowers si užívá zaslouženou dovolenou v americké přírodě plné jezer se svým kamarádem Johnsonem a dny tráví popíjením piva a lovením muskalung - což je druh sladkovodní ryby spadající mezi štiky.

Pohodu přeruší telefonát od Virgilova nadřízeného Lucase Davenporta. A Virgil musí, ač s velkou nelibostí, přerušit svou dovolenou. V městečku Grand Rapids ve státě Minnesota došlo k vraždě v rekreačním středisku Orlí hnízdo. Třicetiletá Erica McDillová byla chladnokrevně zavražděna jedinou ranou mezi oči, když se v noci koupala v jezeře.

První obhlídka místa činu nic moc nového nepřinese, ale majitelka rekreačního střediska zasvětí Virgila do toho, jak to ve městě chodí.

Orlí hnízdo je totiž střediskem výhradně pro ženy - scházejí se tu lesbické páry či ženy, které nejsou zrovna zadané a chtějí se seznámit. Ve středisku je spousta aktivit, plavby lodí, jízda na koni, a pro opravdu drsné ženy je tu i možnost lovu divé zvěře. Virgil pomalu rozplétá složité klubko přátelských i nepřátelských vztahů kolem a zvláště jej zaujme místní dívčí kapela v čele se zpěvačkou Wendy. 

Seznam podezřelých se rozrůstá Virgilovi před očima a ukazuje se, že Orlí hnízdo, ač na první pohled krásné místo na ideální dovolenou, přitahuje vraždy a zlo. Před rokem totiž také došlo k vraždě jedné osamělé lesbičky. Může jít jen o náhodu? Nebo se vrah zacílil na homosexuály? Může jít o nějakého místního homofoba, nebo o člověka, který městečkem jen náhodně projíždí?

A situace se stane ještě horší, když dojde ke zmizení patnáctileté dívky, které nikdo neřekne jinak než malá Linda. Ta je ale heterosexuální. Chce pachatel jen odvést pozornost, nebo je vše trochu jinak? A podaří se Virgilovi rozlousknout tento zapeklitý případ?



Hodnocení: Pro milovníky detektivek není určitě autorovo jméno neznámé, napsal toho docela dost, a nejznámější je jeho detektivní série o obětech, která má aktuálně přes dvacet svazků. V této sérii je hlavním hrdinou vyšetřovatel Lucas Davenport, o němž je pár zmínek i v této knize.

Drsnou zemi jsem si vybrala kvůli názvu a také díky zvučnému jménu autora, bohužel jsem byla v tomto případě docela zklamaná.

Začnu tím pozitivním. Grafická úprava obálky se moc povedla, řekla bych, že spoustu čtenářů musela v knihkupectví nebo v knihovně zaujmout, protože opravdu "svítí." Hlavní hrdina, detektiv Virgil Flowers, byl takový pěkně sympatický "týpek." Na nic si nehrál, byl svůj - oceňuji i jeho zálibu ve starých metalových kapelách, a místy také pěkně sarkastický humor.

Tyto jediné dvě věci mě na knize zaujaly, což je dost málo. Detektivní linka mi připadala hrozně utahaná. Děj byl na můj vkus moc ukecaný, vše mi přišlo od autora dost natahované. Identita vraha se dala odhalit za půlkou, čekala jsem v tomto směru ještě nějaké zdramatizování, jak to někdy v detektivkách bývá - myslíte, že znáte vraha, a ono to je trochu jinak - ale tady nic takového neproběhlo. Za mě to bylo průhledné jako sklo, ačkoliv se autor snažil to nějak zaobalit, ale bohužel...

Přišlo mi, že autor chtěl do jedné knihy namačkat co nejvíce textu a postav a dějových linek, jen aby napsal co nejtlustší dílo...

Dalo by se ocenit i to, že autor zakomponoval do detektivky téma homosexuality, ale nevím, celé to bylo podané tak nějak dost zvláštně a nešikovně. Vadilo mi i velké množství postav, některé se v ději jen tak mihly a byly tam úplně zbytečně, a mě dost vadí, když se mi pak pletou jména všech dohromady.

Možná už jsem detektivního žánru přesycená, ale každopádně, tato knížka mě bohužel nijak zvlášť nebavila a dočetla jsem ji jen proto, že mi bylo líto odložit rozečtenou knihu. Hodnotím padesáti procenty, z tématu mohl autor určitě vytěžit víc. Tedy vlastně míň, kdyby v knize nebylo tolik zbytečného textu, bylo by to lepší.

A co Vy? Čtete rádi detektivky? Četli jste už něco od Johna Sandforda? Stalo se Vám v poslední době, že jste četli knihu, která Vám úplně nesedla? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji hezký sváteční den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Zrovna včera jsem dočetla Jak jsem vyhrál válku. Těšila jsem se na ni, všude ji chválili, ale mně se vůbec nelíbila, ale jak říkáš, bylo mi líto, nechat ji rozečtenou, takže jsem ji zuby nehty dočetla, ale velké zklamání...
    Leník

    OdpovědětVymazat
  2. Některé jeho knihy znám, ale tuhle jsem určitě nečetla. Detektivky mám celkem ráda. Měj se krásně, zdravím 🌞

    OdpovědětVymazat
  3. Detektivky mám ráda a spisovatele znám,ale tuhle knihu jsem nečetla.
    Možná bych se chytla.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem teď na čtení lajdák. Spíše lituji ve Špalíčcích výletů, a hledám, kam bychom se mohli jet podívat a večer většinou brzy usnu protože ráno vstávám brzy. Měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat
  5. Jméno autora jsem už asi někdy slyšela... nebo má ten člověk velice běžné jméno... Nic jsem od něj zatím nečetla.

    OdpovědětVymazat
  6. Autora neznám, nic jsem od něj nečetla. Detektivky mám ráda, ale ten pocit, kdy něco čekáš a nakonec jsi zklamaná, dobře znám. Stává se mi to nejen s detektivkami.
    Hezký den. 🙂

    OdpovědětVymazat
  7. Škoda, mám ráda detektivky, ale se spádem, ty, kde se pořád musím vracet kvůli rozmělněnému ději a retru, mě trochu nudí .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, i já mám příliš málo času na to číst rozvláčné detektivky.

      Vymazat
  8. Ahoj,
    autora znám, nějakou jeho knihu mám doma, ale nijak moc mě nezaujala, dokonce ji mám v hromadě knih na prodej. Tuto ani nebudu zkoušet, když jsi nebyla moc spokojená. Díky za recenzi.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js