Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 223 Drsná země

 Autor: John Sandford

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Detektiv Virgil Flowers si užívá zaslouženou dovolenou v americké přírodě plné jezer se svým kamarádem Johnsonem a dny tráví popíjením piva a lovením muskalung - což je druh sladkovodní ryby spadající mezi štiky.

Pohodu přeruší telefonát od Virgilova nadřízeného Lucase Davenporta. A Virgil musí, ač s velkou nelibostí, přerušit svou dovolenou. V městečku Grand Rapids ve státě Minnesota došlo k vraždě v rekreačním středisku Orlí hnízdo. Třicetiletá Erica McDillová byla chladnokrevně zavražděna jedinou ranou mezi oči, když se v noci koupala v jezeře.

První obhlídka místa činu nic moc nového nepřinese, ale majitelka rekreačního střediska zasvětí Virgila do toho, jak to ve městě chodí.

Orlí hnízdo je totiž střediskem výhradně pro ženy - scházejí se tu lesbické páry či ženy, které nejsou zrovna zadané a chtějí se seznámit. Ve středisku je spousta aktivit, plavby lodí, jízda na koni, a pro opravdu drsné ženy je tu i možnost lovu divé zvěře. Virgil pomalu rozplétá složité klubko přátelských i nepřátelských vztahů kolem a zvláště jej zaujme místní dívčí kapela v čele se zpěvačkou Wendy. 

Seznam podezřelých se rozrůstá Virgilovi před očima a ukazuje se, že Orlí hnízdo, ač na první pohled krásné místo na ideální dovolenou, přitahuje vraždy a zlo. Před rokem totiž také došlo k vraždě jedné osamělé lesbičky. Může jít jen o náhodu? Nebo se vrah zacílil na homosexuály? Může jít o nějakého místního homofoba, nebo o člověka, který městečkem jen náhodně projíždí?

A situace se stane ještě horší, když dojde ke zmizení patnáctileté dívky, které nikdo neřekne jinak než malá Linda. Ta je ale heterosexuální. Chce pachatel jen odvést pozornost, nebo je vše trochu jinak? A podaří se Virgilovi rozlousknout tento zapeklitý případ?



Hodnocení: Pro milovníky detektivek není určitě autorovo jméno neznámé, napsal toho docela dost, a nejznámější je jeho detektivní série o obětech, která má aktuálně přes dvacet svazků. V této sérii je hlavním hrdinou vyšetřovatel Lucas Davenport, o němž je pár zmínek i v této knize.

Drsnou zemi jsem si vybrala kvůli názvu a také díky zvučnému jménu autora, bohužel jsem byla v tomto případě docela zklamaná.

Začnu tím pozitivním. Grafická úprava obálky se moc povedla, řekla bych, že spoustu čtenářů musela v knihkupectví nebo v knihovně zaujmout, protože opravdu "svítí." Hlavní hrdina, detektiv Virgil Flowers, byl takový pěkně sympatický "týpek." Na nic si nehrál, byl svůj - oceňuji i jeho zálibu ve starých metalových kapelách, a místy také pěkně sarkastický humor.

Tyto jediné dvě věci mě na knize zaujaly, což je dost málo. Detektivní linka mi připadala hrozně utahaná. Děj byl na můj vkus moc ukecaný, vše mi přišlo od autora dost natahované. Identita vraha se dala odhalit za půlkou, čekala jsem v tomto směru ještě nějaké zdramatizování, jak to někdy v detektivkách bývá - myslíte, že znáte vraha, a ono to je trochu jinak - ale tady nic takového neproběhlo. Za mě to bylo průhledné jako sklo, ačkoliv se autor snažil to nějak zaobalit, ale bohužel...

Přišlo mi, že autor chtěl do jedné knihy namačkat co nejvíce textu a postav a dějových linek, jen aby napsal co nejtlustší dílo...

Dalo by se ocenit i to, že autor zakomponoval do detektivky téma homosexuality, ale nevím, celé to bylo podané tak nějak dost zvláštně a nešikovně. Vadilo mi i velké množství postav, některé se v ději jen tak mihly a byly tam úplně zbytečně, a mě dost vadí, když se mi pak pletou jména všech dohromady.

Možná už jsem detektivního žánru přesycená, ale každopádně, tato knížka mě bohužel nijak zvlášť nebavila a dočetla jsem ji jen proto, že mi bylo líto odložit rozečtenou knihu. Hodnotím padesáti procenty, z tématu mohl autor určitě vytěžit víc. Tedy vlastně míň, kdyby v knize nebylo tolik zbytečného textu, bylo by to lepší.

A co Vy? Čtete rádi detektivky? Četli jste už něco od Johna Sandforda? Stalo se Vám v poslední době, že jste četli knihu, která Vám úplně nesedla? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji hezký sváteční den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Zrovna včera jsem dočetla Jak jsem vyhrál válku. Těšila jsem se na ni, všude ji chválili, ale mně se vůbec nelíbila, ale jak říkáš, bylo mi líto, nechat ji rozečtenou, takže jsem ji zuby nehty dočetla, ale velké zklamání...
    Leník

    OdpovědětVymazat
  2. Některé jeho knihy znám, ale tuhle jsem určitě nečetla. Detektivky mám celkem ráda. Měj se krásně, zdravím 🌞

    OdpovědětVymazat
  3. Detektivky mám ráda a spisovatele znám,ale tuhle knihu jsem nečetla.
    Možná bych se chytla.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem teď na čtení lajdák. Spíše lituji ve Špalíčcích výletů, a hledám, kam bychom se mohli jet podívat a večer většinou brzy usnu protože ráno vstávám brzy. Měj se moc hezky.

    OdpovědětVymazat
  5. Jméno autora jsem už asi někdy slyšela... nebo má ten člověk velice běžné jméno... Nic jsem od něj zatím nečetla.

    OdpovědětVymazat
  6. Autora neznám, nic jsem od něj nečetla. Detektivky mám ráda, ale ten pocit, kdy něco čekáš a nakonec jsi zklamaná, dobře znám. Stává se mi to nejen s detektivkami.
    Hezký den. 🙂

    OdpovědětVymazat
  7. Škoda, mám ráda detektivky, ale se spádem, ty, kde se pořád musím vracet kvůli rozmělněnému ději a retru, mě trochu nudí .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, i já mám příliš málo času na to číst rozvláčné detektivky.

      Vymazat
  8. Ahoj,
    autora znám, nějakou jeho knihu mám doma, ale nijak moc mě nezaujala, dokonce ji mám v hromadě knih na prodej. Tuto ani nebudu zkoušet, když jsi nebyla moc spokojená. Díky za recenzi.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...