Na základní škole přišlo asi tak v sedmé třídě období, kdy se všechny moje spolužačky začínaly líčit, zajímat se o kosmetiku, debatovat o tom, které voskové pásky jsou na odstraňování chloupků nejlepší. Já jsem při těchto debatách stála vždycky stranou, protože jsem k tomu neměla co říct. Nelíčila jsem, zatím jsem nepoužívala ani žádné krémy a jiné věci, a maximálně mě tak zajímalo, který deodorant mi bude vonět lépe a který používat. Pamatuju si, jak jsem jednou přespala u své spolužačky, a ráno jsem se divila, proč je víc než půl hodiny v koupelně. Samozřejmě se fintila, trhala si obočí, přemítala dlouhou dobu nad tím, jaké oční stíny si má dnes nanést. Nechápala jsem to. Říkala jsem si, že je přeci víkend, nechystá se nikam do společnosti a ani do školy, tak proč ta péče? Až v devatenácti jsem začala používat svůj první denní krém. Byla to značka Nivea, a vůně krému byla taková ovocná, docela mi sedl, jen mě z něj bohužel začaly štípat oči, nevím jestli mi vadila nějaká složka kr