Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 194 Dojemná píseň

 Autor: Virginia C. Andrewsová

Žánr: Román, Pro ženy, Pentalogie 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: V pokračování Tklivé melodie se znovu setkáváme s Melody Loganovou, která žije u příbuzných na ostrůvku Cape Cod, přísným strýcem Jacobem a věčně vystrašenou tetou Sárou, a také se sestřenicí May, která je hluchoněmá, ale i přes své postižení dovede dávat světu obrovskou lásku, a snad největším přítelem v rodině je jí bratranec Cary. 

Sotva se smířila se smrtí muže, kterého považovala celé dětství za svého biologického otce, nyní se dozvídá další zdrcující novinu. Její matka, která ji opustila a zanechala v samých lživých vysvětleních u lidí, se kterými není ani pokrevně příbuzná a může je považovat za zcela cizí lidi - nečekaně umírá i se svým milencem při automobilovém neštěstí. 

Chester, kterého Melody považovala za svého otce, byl bratrem Jacoba, v mládí se však z důvodů, o kterých rodina mlčí, oba bratři na smrt pohádali, a dlouhé roky spolu nepromluvili ani slovo. 

Melody se tedy cítí úplně sama, přišla o jediného přímého člena rodiny, který jí zbýval, i když s matkou neměla moc dobré vztahy, přesto ji její smrt velmi zasáhla. 

Útěchu hledá v nové práci, pracuje jako asistentka pro extravagantního umělce Kennetha Childse, který by podle spousty indicií mohl být právě otcem Melody. A jako by toho nebylo moc, seznamuje se Melody i přes nesouhlas nevlastní babičky Olivie, se svou pravou babičkou Belindou, která žije již dlouhé roky v blázinci, a která nasadí dívce i přesto, že to nemá v hlavě v pořádku, pořádného brouka do hlavy.

A to úplně nejsložitější, s čím se Melody potýká, je láska, která sevřela její srdce do pevných okovů, a kterou zahořela ke svému nejbližšímu příteli, Carymu. Podaří se jejich počínající vztah Melody ukočírovat, a hlavně zatajit před přísnými "příbuznými?" 

Když už se zdá, že Melody bude zažívat své malé štěstí, dostane se jí do rukou výtisk časopisu, který ji přiměje vydat se na dlouhou cestu s nejistým výsledkem, a možná změní její život navždy...

Hodnocení: V minulé recenzi jste si mohli přečíst mé zhodnocení prvního dílu této pentalogie, no a včera jsem konečně přečetla, celá natěšená, druhé pokračování.

Pokračování se mi líbilo stejně jako první díl. Děj se pořádně rozjel, přibylo intrik, zvratů, polopravd a dalších rodinných tajemství. Jsem opravdu ráda, že v knihovně byly již k vypůjčení všechny díly, a dnes jsem začala číst už ten třetí.

Romány pro ženy nemusím, ale u této autorky vždycky udělám výjimku, protože se opravdu nejedná o žádné kýčovité se opakující děje a stále stejné hrdinky, ale každý její příběh je něčím jedinečný, a co je nejdůležitější, autorka má velice dobrý styl psaní, její knížky se čtou prostě samy.

Hlavní hrdinka Melody mi byla moc sympatická, dokázala jsem se do ní vcítit, její životní peripetie jsou uvěřitelné, na rozdíl od jiných ženských románů od jiných autorek, které jsem kdysi přečetla. Této pentalogii by určitě slušelo i kvalitní filmové zpracování, bohužel se tak zatím nestalo, zfilmována byla ale jiná, také kvalitní, série Květy z půdy, pokud máte rádi romantické filmy s originální zápletkou, rozhodně doporučuji.

Knížku hodnotím pozitivně, líbila se mi stejně jako první díl, proto dávám stejný počet procent. Jedná se o odpočinkové, nenáročné čtení - já osobně jsem si potřebovala už odpočinout od všech těch detektivek a thrillerů, proto jsem po velmi dlouhé době sáhla po něčem romantickém, tato knižní série je ideální na dlouhé deštivé večery.

Pokud máte rádi romantické knihy a nechcete číst  nic kýčovitého, rozhodně doporučuji!

A co Vy? Máte rádi ženské romány? Nebo je vůbec nečtete? A četli jste už nějakou knížku od této autorky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Mohla by se mně líbit.Myslím,že na čtení teď budeme mít hodně času.
    Měj hezký večer

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím s předchozím komentářem. Opravdu to vypadá, že bude hodně času, který strávíme doma třeba i u dobré knihy.

    OdpovědětVymazat
  3. Vypadá to hodně zajímavě, koukala jsem se a všech pět dílů máme u nás v knihovně, tak si je asi půjčím :) děkuji za tip!
    Také ráda oddechnu od "těžší" literatury u románů.
    Leník

    OdpovědětVymazat
  4. Chodím okolo série v práci a stále tápám, zda si ji přečíst nebo ne. Nejprve si říkám ne neláká mě a pak měním názor :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Babička Belinda mi přijde sympatická.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥