Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 194 Dojemná píseň

 Autor: Virginia C. Andrewsová

Žánr: Román, Pro ženy, Pentalogie 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: V pokračování Tklivé melodie se znovu setkáváme s Melody Loganovou, která žije u příbuzných na ostrůvku Cape Cod, přísným strýcem Jacobem a věčně vystrašenou tetou Sárou, a také se sestřenicí May, která je hluchoněmá, ale i přes své postižení dovede dávat světu obrovskou lásku, a snad největším přítelem v rodině je jí bratranec Cary. 

Sotva se smířila se smrtí muže, kterého považovala celé dětství za svého biologického otce, nyní se dozvídá další zdrcující novinu. Její matka, která ji opustila a zanechala v samých lživých vysvětleních u lidí, se kterými není ani pokrevně příbuzná a může je považovat za zcela cizí lidi - nečekaně umírá i se svým milencem při automobilovém neštěstí. 

Chester, kterého Melody považovala za svého otce, byl bratrem Jacoba, v mládí se však z důvodů, o kterých rodina mlčí, oba bratři na smrt pohádali, a dlouhé roky spolu nepromluvili ani slovo. 

Melody se tedy cítí úplně sama, přišla o jediného přímého člena rodiny, který jí zbýval, i když s matkou neměla moc dobré vztahy, přesto ji její smrt velmi zasáhla. 

Útěchu hledá v nové práci, pracuje jako asistentka pro extravagantního umělce Kennetha Childse, který by podle spousty indicií mohl být právě otcem Melody. A jako by toho nebylo moc, seznamuje se Melody i přes nesouhlas nevlastní babičky Olivie, se svou pravou babičkou Belindou, která žije již dlouhé roky v blázinci, a která nasadí dívce i přesto, že to nemá v hlavě v pořádku, pořádného brouka do hlavy.

A to úplně nejsložitější, s čím se Melody potýká, je láska, která sevřela její srdce do pevných okovů, a kterou zahořela ke svému nejbližšímu příteli, Carymu. Podaří se jejich počínající vztah Melody ukočírovat, a hlavně zatajit před přísnými "příbuznými?" 

Když už se zdá, že Melody bude zažívat své malé štěstí, dostane se jí do rukou výtisk časopisu, který ji přiměje vydat se na dlouhou cestu s nejistým výsledkem, a možná změní její život navždy...

Hodnocení: V minulé recenzi jste si mohli přečíst mé zhodnocení prvního dílu této pentalogie, no a včera jsem konečně přečetla, celá natěšená, druhé pokračování.

Pokračování se mi líbilo stejně jako první díl. Děj se pořádně rozjel, přibylo intrik, zvratů, polopravd a dalších rodinných tajemství. Jsem opravdu ráda, že v knihovně byly již k vypůjčení všechny díly, a dnes jsem začala číst už ten třetí.

Romány pro ženy nemusím, ale u této autorky vždycky udělám výjimku, protože se opravdu nejedná o žádné kýčovité se opakující děje a stále stejné hrdinky, ale každý její příběh je něčím jedinečný, a co je nejdůležitější, autorka má velice dobrý styl psaní, její knížky se čtou prostě samy.

Hlavní hrdinka Melody mi byla moc sympatická, dokázala jsem se do ní vcítit, její životní peripetie jsou uvěřitelné, na rozdíl od jiných ženských románů od jiných autorek, které jsem kdysi přečetla. Této pentalogii by určitě slušelo i kvalitní filmové zpracování, bohužel se tak zatím nestalo, zfilmována byla ale jiná, také kvalitní, série Květy z půdy, pokud máte rádi romantické filmy s originální zápletkou, rozhodně doporučuji.

Knížku hodnotím pozitivně, líbila se mi stejně jako první díl, proto dávám stejný počet procent. Jedná se o odpočinkové, nenáročné čtení - já osobně jsem si potřebovala už odpočinout od všech těch detektivek a thrillerů, proto jsem po velmi dlouhé době sáhla po něčem romantickém, tato knižní série je ideální na dlouhé deštivé večery.

Pokud máte rádi romantické knihy a nechcete číst  nic kýčovitého, rozhodně doporučuji!

A co Vy? Máte rádi ženské romány? Nebo je vůbec nečtete? A četli jste už nějakou knížku od této autorky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Mohla by se mně líbit.Myslím,že na čtení teď budeme mít hodně času.
    Měj hezký večer

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím s předchozím komentářem. Opravdu to vypadá, že bude hodně času, který strávíme doma třeba i u dobré knihy.

    OdpovědětVymazat
  3. Vypadá to hodně zajímavě, koukala jsem se a všech pět dílů máme u nás v knihovně, tak si je asi půjčím :) děkuji za tip!
    Také ráda oddechnu od "těžší" literatury u románů.
    Leník

    OdpovědětVymazat
  4. Chodím okolo série v práci a stále tápám, zda si ji přečíst nebo ne. Nejprve si říkám ne neláká mě a pak měním názor :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Babička Belinda mi přijde sympatická.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula