Přeskočit na hlavní obsah

Halloween nebo Dušičky?

Konec října a začátek listopadu se nese v duchu hned dvou svátků a tradic. Tím u nás více zažitějším a zabydlenějším je určitě Památka zesnulých, která připadá na pondělí druhého listopadu. V tento den proudí na hřbitovy davy lidí, aby zapálili svým milovaným, kteří tu již s námi bohužel nejsou, svíčku nebo donesou nějaký pěkný věneček nebo smuteční kytici.


Dušičky se historicky odvíjí od svátku Všech svatých. Tento svátek má svůj prapůvod již u starých Keltů, kteří takto slavili konec svého roku. Tento den byl vnímán jako magické datum i proto, že se měla prolomit hranice mezi mrtvým a živým světem, a duše mrtvých mohou navštěvovat své blízké. Keltové přišli i se zapalováním svíček a ohňů - věřili, že oheň očišťuje a pomáhá chránit před zlými duchy.

Svátek Všech svatých a Dušičky se začaly naplno dodržovat až s plným nástupem křesťanství.

Naproti tomu Halloween má svůj původ, možná nečekaně, v Irsku. Původně se opíral o židovské tradice, a teprve vystěhovalci přenesli až v devatenáctém století zvyk do USA, kde se postupně rozšířil na celém území tak, jak jej Američané slaví dodnes. Každoročně se slaví jednatřicátého října, mezi hlavní symbol Halloweenu patří vyřezávaná dýně a děti, které chodí ve strašidelných kostýmech na koledu. Typickou barvou tohoto svátku je černá a oranžová.

S pádem komunismu začaly tradice Halloweenu proudit i na naše území. V obchodech si můžeme koupit strašidelné kostýmy, vyřezané dýně, čokoládová cukrátka s motivy dýní a spoustu různých dalších věcí. Zkrátka lidé zběhlí v marketingu nám tento svátek, snad i trochu násilně doslova cpou a doufají v co největší výdělky. Kdybych šla dnes třeba do Kauflandu jistě tam najdu spoustu věcí spojených s Halloweenem, ty velké dýně, ze kterých se vyřezávají různé motivy tam byly již někdy minulý týden, a lidi je docela kupovali, co jsem stihla odpozorovat.

Byly časy, kdy mi Halloween doslova pil krev a já tento svátek nesnášela. Nyní mi už tak nevadí. Neslavím ho, ale ani neodsuzuji nikoho, kdo má tu potřebu jej dodržovat. U nás v místní základní škole je každý rok - letos tedy bohužel ne - tradice rozsvěcení dýní, kde šikovné děti a jejich rodiče nosí své vyřezané výtvory a autoři tří nejhezčích dýní dostanou nějakou odměnu. Každý kdo na akci přijde dostane žetonky a ty vhodí svým favoritům. Když jsem byla ještě na základce, máma každý rok z dýně také něco vytvořila a soutěžili jsme. Myslím, že je to pěkná akce pro děti a tvořivé lidi, které baví dlabat dýně. Ono není opravdu vůbec jednoduché vyřezat dýni aby to nějak vypadalo, dá to velký kus práce. 

Jsem přesvědčena, že tradice Dušiček nikdy nezmizí, náš národ ji nikdy nenechá zmizet a nahradit Halloweenem, ač bude třeba přibývat lidí, kteří budou raději slavit svátek dýní.


Dušičky jsou ale přeci jen mému srdci bližší. Každý rok koupím svíčky, s mámou vyrobíme věnce nebo kytice a večer jdeme na hřbitov. Je opravdu zvláštní vždycky vnímat tu podivnou, lehce tajuplnou atmosféru, potkávat davy lidí, a co se mi nejvíce líbí je to, jak téměř na každém hrobě svítí svíčka a to je důkaz toho, že lidé na své blízké nezapomínají, a třebas i jednou do roka na ten hřbitov zajdou.

Hřbitov navštěvuji vždycky právě na Dušičky, na Vánoce a když je výročí narozenin. Jinak ne, protože mě to vždycky dost psychicky zasáhne, a to že na hřbitov nechodím tak často přeci neznamená, že jsem na své blízké zapomněla. Bohužel se u nás v rodině najdou lidé, kteří mi to vyčítají, a mě to velice mrzí, ale já k tomu mám jiný přístup.

Asi před třemi lety se mi přihodila jedna taková nemilá věc. Bylo to právě před Dušičkami, a mě se v květinářství moc zalíbil kamenný andílek. Byl trochu dražší, já si však říkala, že se na hřbitově bude vyjímat moc hezky. Tak jsem ho koupila a odnesla jej na hrob. A asi za týden jsem najednou dostala takové zvláštní nutkání jít znovu na hřbitov. Nějaký hlas v hlavě na mě naléhal, ať tam zajdu. Vím že to zní praštěně, ale opravdu to tak bylo. A bohužel jsem zjistila, že andílek je pryč. Volala jsem hned babičce, která na hřbitov chodí každý den, a ta mi s údivem sdělila, že na hrobě žádný anděl nebyl. Někdy ho tedy musel ukrást hned ten den, kdy jsem ho tam položila. Tak si říkám, že mě někdo z mých blízkých z onoho světa upozornil na tu nekalou krádež...


Pro takovou věc nemám žádné pochopení. Pokud nemám peníze, radši koupím na hřbitov umělou kytici, i když jsou ošklivé, nebo tam dám svíčku, a nebo prostě nic a jen si půjdu chvíli postát k hrobu. Ale abych někdy něco ukradla z cizího hrobu? To bych se musela hanbou propadnout do země a nemohla bych se na sebe s čistým svědomím podívat do zrcadla. Bohužel, někteří lidé jsou hyeny a nezastaví se před ničím. Pro takové chování opravdu nemůžu najít žádné pochopení. Tohle se nedělá. 

Takže, mám pochopení pro oba svátky podzimu, i když dodržuji jen Dušičky. 

A co Vy? Slavíte Halloween, nebo jej nemusíte, a je to podle Vás jen komerční svátek? A chodíte druhého listopadu zapalovat svíčky na hřbitov? Napište mi do komentářů Vaše názory!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Já slavím oba svátky. Halloween slavím spíš ve stylu srazu s kamarádkami, uděláme si hezký den, vyrábíme, hrajeme hry, taťka nám vždy připraví stezku odvahy... Už jsme ho teda 2 roky neslavili, ale vždy an to s láskou vzpomínám, kdy jsme ho slavili :) A s tím andílkem je to fakt hnusné, přijde mi to i jako neúcta k mrtvým...

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  2. Já nemám nic proti ani jednomu. Dušičky mám od dětství spojené s tím, že jsme s rodinou vždycky zašli na hřbitov, pozdravit naše příbuzné zesnulé. Pamatuju si, že se mi vždycky líbilo tam jít večer, když bylo všude tolik zapálených svíček. I dneska to mám jako příležitost tam zajít, ale nijak extra to neprožívám. Stejně tak na ten hřbitov zajdu i jindy... Halloween se mi líbí třeba pro děti, vydlabávání dýní je super :)

    OdpovědětVymazat
  3. Držím se české tradice a zcela souhlasím s názory, které jsi popsala v článku.

    OdpovědětVymazat
  4. Ať si každý slaví či připomíná, co je mu milé, v tom jsem přející, byť pro mne osobně Halloween neexistuje a vlastně jsem ani přesně nevěděl, kdy si slaví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dýnobraní jest svátek pozoruhodný.
      Jakož i den dlabače.

      Vymazat
  5. Z mého pohledu cizí svátky "neslavím", dýně nedlabu, v tom už jiná nebudu. Na hřbitov chodím i během roku a nečekám až na Dušičky. Mimochodem dušičkovou výzdobu na hrobech (starám se o dva hroby) už mám. Když má člověk v péči hroby, ono to není jen tam zajít se svíčkou, nebo koupit květiny na hrob. Ono se to musí i pravidelně oplácet, to si někdo možná neuvědomuje, to není "automatické". Tohle je právě základ a na některých hřbitovech to není malá částka, ale pro své drahé to uděláme. K tomu patří i pravidelné mytí náhrobku a úklid okolí. A k těm krádežím - kdo vlastní hrob, asi už zažil, že mu tam něco zmizelo. Také je rozdíl, když mi ukradnou malého andělíčka nebo lampičku. U nás se stalo, že pachatel (vyšetřovala policie) nešetrně vytrhal z pomníků (množné číslo) vše kovové, např. kříže, nám vyrval plastiku hlavy Krista... Na druhém hřbitově nám sběrač kovů zlikvidoval vitrínku, protože ten rám byl z mědi. Takže další náklady, ale nerez vitríny je už nezajímají. Tak to je jen stručné zhodnocní z pohledu majitele hrobového místa a ne jen toho, kdo tam občas zajde. Hanka

    OdpovědětVymazat
  6. my jsme byli včera s maminkou na hřbitově, donesly jsme tam kateřinku a zavzpomínaly... staráme se o hrob o paní, která nám není tak blízká, ale díky tomu vzpomínáme na mého dědečka a maminčinýho tatínka :) jej bohužel nemáme jak jinak uctít :(

    OdpovědětVymazat
  7. Heloween neřeším, není to česká tradice, ale když se to někomu líbí, tak ať si to klidně užívá. Všimla jsem si, že u některých rodinných domů mají moc hezké aranže včetně dýní. To se mi líbí jako oslava podzimu, ale nemusí to být bráno nutně jako heloween.. Přeji Ti krásné podzimní dny se sluníčkem v pohodě a ve zdraví.

    OdpovědětVymazat
  8. Dušičky jsou historicky zhruba stejně české jako Halloween, takže každému, co jeho jest :-) Ke všem novoročním rituálům patří určitý chaos a sbližování světa živých a mrtvých a myslím, že je dobře, že nám z toho něco zůstalo, i když Nový rok slavíme úplně jindy. Jen se obávám, že letos vzhledem k lockdownu asi nebude plnohodnotný žádný z těch dvou svátků.

    OdpovědětVymazat
  9. Když jsme byly se ségrou malé, vyřezávali jsme dýně, moc mě to bavilo a doteď se mi líbí vyřezávané a rozsvícené dýně :).
    To mi připomíná, když jsme byli před rokem ve Skotsku. Halloweenskou výzdobu tam měli už měsíc dopředu :D. Už je to spíše komerční svátek, ale nic proti tomu nemám. Jak jsem říkala, líbí se mi, když vidím rozsvícené dýně :).
    Dušičky dodržuji a chodíme s celou rodinou na hřbitovy zapálit svíčky našim příbuzným. Nechápu, jak někdo může něco ukradnout a ještě tomu z hrobu! Nad tím mi zůstává rozum stát. Zajímavé, že tě někdo z příbuzných takto varoval.
    Leník

    OdpovědětVymazat
  10. Poslední roky mi kluci, protože se Halloween trochu kryje s mými narozeninami, dělali Halloweenský dort, beru ho jako součást našich životů a nevadí mi :).
    Dušičky u nás budou letos poprvé, než zemřela babička, neměla jsem tu nikoho, komu bych mohla zapalovat na hrobě svíčku.

    OdpovědětVymazat
  11. Hřbitovy také nemám ráda. Nějak vždy mám pocit, že ruším ten klid. A neznamená to, že bych mé blízké neměla uložené v srdci. Jinak dýni jsme dřív vydlabávali, je to dobrá zábava pro malé děti. Letos jsme nedělali. Je mi bližší svátek dušiček - i protože je to spojené s jednou šťastnou soukromou událostí, na kterou si vždy vzpomenu.

    OdpovědětVymazat
  12. Ja Halloween neuznávam vôbec, keďže to nie je slovanský sviatok. Nepáči sa mi aj to, že veľa slovanov tento halloween bezmyšlienkovite prebralo, pritom o tom našom sviatku nevedia skoro nič. Je to smutné, veď čo je naše - slovanské, to by sme si mali chrániť a poučiť neznalých.
    Vydlabané dyne s vyškereným "ksichtom" a zapálenou sviečkou by som si pred barák ako výzdobu na dušičky nedala nikdy ani omylom.
    Prajem pekný a pokojný zvyšok víkendu 🌞

    OdpovědětVymazat
  13. Já držím hlavně dušičky,ale když byla vnoučata malá slavila jsem s něma i Halloween.Nemám nic proti němu a děti bavilo dlabání dýní a i nějaké strašidelné příběhy,které jsem jim vyprávěla.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  14. Pěkné shrnutí obou svátků. Na Halloween si taky pořád nějak nemůžu zvyknout a jsou mi bližší Dušičky.
    Ale celkově, tak jako ostatní svátky, i tyto mi připadají čím dál víc komerčněji pojaté a v podstatě zrovna proto bych se na hřbitov nevydávala právě v tuto dobu.
    Osobně si myslím, že upřímná vzpomínka kterýkoli jiný den i v jiném místě se počítá mnohem víc, než povinné procesí na hřbitov v jeden konkrétní den v roce.

    To dlabání dýní, ačkoli jsem tomu moc neholdovala, bývaly v tuto dobu vystaveny v zoo a o Halloweenu se tam v dobách, kdy děti byly malé, organizoval lampionový průvod - to bylo moc hezké, okolo cest rozsvěcené dýně a k tomu prcci s se světýlky... Při čtení článku se mi to najednou vybavilo :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Hezký článek :) Taky e držíme české tradice a slavíme dušičky. Ale proti Halloweenu nic nemám, mám slabost pro dýně - přesněji pro dýňovou polévku a pustit si nějaký horor na večer je občas taky fajn :D

    OdpovědětVymazat
  16. Já tedy Halloween neslavím, ale na základní škole jsme k němu mívali tematické akce. :D A mám asi teda radši Dušičky. :) To je hrůza, čeho jsou někteří lidé schopní, děs! A s tím vnitřním hlasem tě chápu, taky se mi někdy stává, že mě k něčemu nabádá.

    OdpovědětVymazat
  17. Halloween u nás vnímám jen jako marketing, dušičky jako tradici!

    OdpovědětVymazat
  18. Taky se přidám s příběhem o tom, že jsem měla nutkání jít na hřbitov. Poté jsem zjistila, že jsou dušičky. Taky mě nedalo a poslechla jsem svůj vnitřní hlas. Přesto, že jsem prababi neznala ráda jsem tam zašla a udělala ji pořádek na hrobě. Asi tam nikdo dlouho nebyl a tak poprosila mě. Tak si aspoň myslím já, že to bylo. Jinak neříkám, že ohledně halloweenu jsem nikdy nic neslavila, ale i dušičky mám ráda. Když si vzpomenu svíčky zapálím. A popravdě pálím i když myslím na své blízké bez dušiček. Prostě si řeknu dnes je to za Vás a zapálím. Jinak spíše tíhnu ke keltským a slovanským oslavám. Takže žádné upalování čarodejnic, ale třeba Beltain :) Zatím sem slavila po prvé, ale myslím, že aspoň stojí o těchto oslavách přečíst :)

    OdpovědětVymazat
  19. Jako stará škola slavím (i když to asi není to pravé slovo) dušičky, ale tam, kde jsou v rodině menší děti, tam se Halloween určitě slaví, protože se na něj připravují už v mateřských školkách. Každý má volbu a je jenom na něm, čemu dá přednost a nebo slaví svátky oba ☺

    OdpovědětVymazat
  20. Ja bych řekla oboje, nebo od každého trochu. Na halloween se pobavíme na party s přáteli a děti rádi dlabou a o našem svátku zajdu na hřbitov a zapálím svíčku :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Mám ráda obojí. Pro mě mají větší význam Dušičky, protože je to pro mě příležitost se zastavit a zavzpomínat na ty, co už tu s námi nejsou, zajít na hroby nebo aspoň zapálit svíčku. Halloween se mi líbí jako zábava pro děti a mladé - kostýmy, chystání dobrot, proč by ne. Osobně ale Halloween neslavím, jen na podzim profituji z levných dýní, které miluju celoročně. :D

    OdpovědětVymazat
  22. Líbí se mi podzimní aranžmá s dýněmi, ale Halloween neslavím. Od dětství jsem byla zvyklá na Dušičky. Ovšem vydlabané dýně- proč ne ?
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  23. Já držím Dušičky. Na hřbitovech je zvláštní atmosféra. Vše rozzářené a skrze naše vzpomínání ožívají i mrtví. Jinak musím udržovat tři hroby a chodím tam i jindy než o Památce zesnulých. Halloween je převzatý svátek, nedržím ho. Ale jako zábavu pro děti, zúčastnit se dýňovyřezávání, soutěží, kdo má lepší vydlabanou dýni na výstavce, proč se toho stranit? Halloween bývá spojován se strašidelnými příběhy. Jako svátek ho ale neuznávám.

    OdpovědětVymazat
  24. My v neděli zapálíme jednu z těch velkých ozdobných svíček, které máme doma a zavzpomínáme na všechny, kteří už nejsou mezi námi ...

    OdpovědětVymazat
  25. Měla jsem to s tím Halloweenem dost podobně, můj taťka je stále zarytej komunista a rusofil a už jen za slovo "Halloween" by pomalu nejradši střílel a posílal lidi do Ameriky. :D Takže jsem vyrostla v čiré nenávisti k tomuto svátku. Postupem času si ale uvědomuji, že Halloween nemá nahradit Dušičky, jsou to dva zcela odlišné svátky s odlišnými cíly a tradicemi, takže mi taky nedělá problém přijmout oba. Ostatně čím víc důvodů něco slavit, tím líp.
    Kradení na hřbitovech už je takový evergreen. Nevím, jestli půlka našeho národa jsou fakt takvý socky, ale neznám nikoho, kdo by si na podobné zloděje nestěžoval. Proto už na hřbitov raději nic nenosím. Chodím tam je se svými vzpomínkami a dobrými slovy pro zesnulého, protože to mi nikdo nevezme.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥