Halloween nebo Dušičky?

Konec října a začátek listopadu se nese v duchu hned dvou svátků a tradic. Tím u nás více zažitějším a zabydlenějším je určitě Památka zesnulých, která připadá na pondělí druhého listopadu. V tento den proudí na hřbitovy davy lidí, aby zapálili svým milovaným, kteří tu již s námi bohužel nejsou, svíčku nebo donesou nějaký pěkný věneček nebo smuteční kytici.

Dušičky se historicky odvíjí od svátku Všech svatých. Tento svátek má svůj prapůvod již u starých Keltů, kteří takto slavili konec svého roku. Tento den byl vnímán jako magické datum i proto, že se měla prolomit hranice mezi mrtvým a živým světem, a duše mrtvých mohou navštěvovat své blízké. Keltové přišli i se zapalováním svíček a ohňů - věřili, že oheň očišťuje a pomáhá chránit před zlými duchy.

Svátek Všech svatých a Dušičky se začaly naplno dodržovat až s plným nástupem křesťanství.

Naproti tomu Halloween má svůj původ, možná nečekaně, v Irsku. Původně se opíral o židovské tradice, a teprve vystěhovalci přenesli až v devatenáctém století zvyk do USA, kde se postupně rozšířil na celém území tak, jak jej Američané slaví dodnes. Každoročně se slaví jednatřicátého října, mezi hlavní symbol Halloweenu patří vyřezávaná dýně a děti, které chodí ve strašidelných kostýmech na koledu. Typickou barvou tohoto svátku je černá a oranžová.

S pádem komunismu začaly tradice Halloweenu proudit i na naše území. V obchodech si můžeme koupit strašidelné kostýmy, vyřezané dýně, čokoládová cukrátka s motivy dýní a spoustu různých dalších věcí. Zkrátka lidé zběhlí v marketingu nám tento svátek, snad i trochu násilně doslova cpou a doufají v co největší výdělky. Kdybych šla dnes třeba do Kauflandu jistě tam najdu spoustu věcí spojených s Halloweenem, ty velké dýně, ze kterých se vyřezávají různé motivy tam byly již někdy minulý týden, a lidi je docela kupovali, co jsem stihla odpozorovat.

Byly časy, kdy mi Halloween doslova pil krev a já tento svátek nesnášela. Nyní mi už tak nevadí. Neslavím ho, ale ani neodsuzuji nikoho, kdo má tu potřebu jej dodržovat. U nás v místní základní škole je každý rok - letos tedy bohužel ne - tradice rozsvěcení dýní, kde šikovné děti a jejich rodiče nosí své vyřezané výtvory a autoři tří nejhezčích dýní dostanou nějakou odměnu. Každý kdo na akci přijde dostane žetonky a ty vhodí svým favoritům. Když jsem byla ještě na základce, máma každý rok z dýně také něco vytvořila a soutěžili jsme. Myslím, že je to pěkná akce pro děti a tvořivé lidi, které baví dlabat dýně. Ono není opravdu vůbec jednoduché vyřezat dýni aby to nějak vypadalo, dá to velký kus práce. 

Jsem přesvědčena, že tradice Dušiček nikdy nezmizí, náš národ ji nikdy nenechá zmizet a nahradit Halloweenem, ač bude třeba přibývat lidí, kteří budou raději slavit svátek dýní.

Dušičky jsou ale přeci jen mému srdci bližší. Každý rok koupím svíčky, s mámou vyrobíme věnce nebo kytice a večer jdeme na hřbitov. Je opravdu zvláštní vždycky vnímat tu podivnou, lehce tajuplnou atmosféru, potkávat davy lidí, a co se mi nejvíce líbí je to, jak téměř na každém hrobě svítí svíčka a to je důkaz toho, že lidé na své blízké nezapomínají, a třebas i jednou do roka na ten hřbitov zajdou.

Hřbitov navštěvuji vždycky právě na Dušičky, na Vánoce a když je výročí narozenin. Jinak ne, protože mě to vždycky dost psychicky zasáhne, a to že na hřbitov nechodím tak často přeci neznamená, že jsem na své blízké zapomněla. Bohužel se u nás v rodině najdou lidé, kteří mi to vyčítají, a mě to velice mrzí, ale já k tomu mám jiný přístup.

Asi před třemi lety se mi přihodila jedna taková nemilá věc. Bylo to právě před Dušičkami, a mě se v květinářství moc zalíbil kamenný andílek. Byl trochu dražší, já si však říkala, že se na hřbitově bude vyjímat moc hezky. Tak jsem ho koupila a odnesla jej na hrob. A asi za týden jsem najednou dostala takové zvláštní nutkání jít znovu na hřbitov. Nějaký hlas v hlavě na mě naléhal, ať tam zajdu. Vím že to zní praštěně, ale opravdu to tak bylo. A bohužel jsem zjistila, že andílek je pryč. Volala jsem hned babičce, která na hřbitov chodí každý den, a ta mi s údivem sdělila, že na hrobě žádný anděl nebyl. Někdy ho tedy musel ukrást hned ten den, kdy jsem ho tam položila. Tak si říkám, že mě někdo z mých blízkých z onoho světa upozornil na tu nekalou krádež...

Pro takovou věc nemám žádné pochopení. Pokud nemám peníze, radši koupím na hřbitov umělou kytici, i když jsou ošklivé, nebo tam dám svíčku, a nebo prostě nic a jen si půjdu chvíli postát k hrobu. Ale abych někdy něco ukradla z cizího hrobu? To bych se musela hanbou propadnout do země a nemohla bych se na sebe s čistým svědomím podívat do zrcadla. Bohužel, někteří lidé jsou hyeny a nezastaví se před ničím. Pro takové chování opravdu nemůžu najít žádné pochopení. Tohle se nedělá. 

Takže, mám pochopení pro oba svátky podzimu, i když dodržuji jen Dušičky. 

A co Vy? Slavíte Halloween, nebo jej nemusíte, a je to podle Vás jen komerční svátek? A chodíte druhého listopadu zapalovat svíčky na hřbitov? Napište mi do komentářů Vaše názory!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥