Trhlina

 Dnešní filmová recenze se bude týkat filmu, který jsem už sice viděla před nějakou dobou, ale líbil se mi natolik, že jsem se na něj od té doby podívala několikrát.

Mysteriózní horor Trhlina byl natočen vloni, jedná se o slovenské dílo, a předlouhou pro scénář se stala úspěšná kniha Jozefa Kariky. Film režíroval Peter Bebjak, před pár lety jsem viděla jeho další režisérský počin, horor Zlo, a i přes celkem kritické recenze si pamatuju, že se mi film líbil. 

V Trhlině se na začátku seznamujeme s mladým absolventem vysoké školy, Igorem. Ten bohužel skončí na úřadu práce, protože si nemůže najít práci. Práci v pravém slova smyslu nedostane, ale úřednice mu nabídne placenou absolventskou praxi. A protože Igor žije se svou přítelkyní Miou v podnájmu a všechny výdaje na domácnost táhne v podstatě jen ona, nabídku přijme. 

Naplní této praxe jsou pomocné práce při vyklízení staré psychiatrické léčebny. Igor spolu s partou řemeslníků vyklízí starý nábytek a demoluje zdi, když v tom narazí na starý, bytelný trezor. Hnán zvědavostí se rozhodne v noci tajně do budovy vrátit, aby trezor násilím otevřel. Jaké je jeho překvapení, když v něm místo pokladu najde jen pár lékařských zpráv, a starou vinylovou desku. Doma si ale materiály pečlivě prostuduje a zjistí, že je na stopě něčemu velkému.

V papírech i na desce, kterou si přehraje, jsou rozhovory s Walterem Fischerem, který se záhadně ztratil v pohoří Tribeč v roce 1939, když se vydal na procházku k Čiernemu hradu. Objevil se až po třech měsících, značně dezorientovaný, s podivnými popáleninami na krku a na tvářích, s řeznými ranami na nohou. Díky svému značně špatnému psychickému stavu se octl právě na psychiatrii. Mluvil z cesty, jeho vyprávění bylo značně nelogické, a musel setrvávat v absolutní tmě - světlo jej uvádělo do vegetativních stavů, byl zcela bez sebe, nekontrolovatelně zvracel a neudržel ani jiné tělesné tekutiny. Podle svého lékaře setrvával v pečlivě vybudovaném světě bludů.

Jenže Igorovi se to celé nezdá. O pohoří Tribeč si najde spoustu informací a zjišťuje, že podivných záhad a zmizení se tu dělo daleko více.

V roce 1929 například zmizel lesník Štefan Samšal, který znal celé pohoří velmi důkladně, při obvyklé obchůzce v lese. Po sedmačtyřicetiletém muži se nenašlo vůbec nic, ani zbytky oblečení, což by nahrávalo lidem, kteří věřili, že jej roztrhala nějaká lesní zvěř. Po třech měsících bylo pátrání ukončeno a muž prohlášen za mrtvého. A jen o rok dříve se při cestě k příbuzným ztratila osmnáctiletá studentka, která si přes Tribeč měla zkrátit cestu k příbuzným, ke kterým ale nikdy nedorazila.

Igorovi nedá celá záležitost spát a je rozhodnutý se do Tribeče vypravit a zjistit, jestli je na záhadě kus pravdy, nebo se jedná o pouhou smyšlenku. K výpravě přibere krom Mii i mladého milovníka záhad a konspiračních teorií Andreje a jeho přesný opak, postaršího skeptika Davida. Jenže tato výprava nebude jen tak obyčejná, pochmurné kopce tonoucí v mlze skrývají nejedno tajemství, a nemusí být tak jednoduché najít ten správný směr...

Ještě před prvním shlédnutím filmu jsem četla knižní předlohu. Jozef Karika je opravdu dobrý vypravěč, Trhlina dokáže čtenáři i přes stránky knihy zprostředkovat tu tajemnou a mysteriózní atmosféru, kterou se povedlo částečně přenést i do filmu. Ale v tomto případě je pro mě knižní předloha lepší.

Začátek filmu byl pro mě lehce utahaný a místy jsem se nudila, ale když se celá čtveřice vydá na průzkum pohoří, už to začínalo mít ty správné grády. Atmosféra houstla, začínalo přibývat čím dal podivnějších úkazů a celé to bylo znepokojující. 

Pro milovníky duchařských filmů to asi moc není, jelikož tu žádný "bubák" v pravém slova smyslu nestraší, ale je tu něco jiného, co nedokážeme pojmenovat, a snad právě proto je to mnohem děsivější. Herečtí představitelé byli vybráni dobře, jejich herecké výkony jsou průměrné, nejedná se o žádný debakl.

Hudební podkres je také dobrý, hodící se k mysteriózní atmosféře filmu, a speciálně musím vypíchnout hudební pecku Hýkal od skupiny Zrní, která ve filmu zazní.

Celkově se mi film líbil, na slovenskou tvorbu se jedná rozhodně o nadprůměr. Na československé filmové databázi má Trhlina sice "jen" šestapadesát procent, ze strany hodnotících jde ale asi o dost zkreslený dojem, já bych totiž hodnotila film daleko shovívavěji, protože se mi líbil. Má všechno, co od správného hororu divák čeká.

Pokud jste film neviděli, a chystáte se ho zhlédnout, nebo si chcete přečíst knihu, můžu oboje vřele doporučit, snad se Vám bude líbit jako mně! Je to celé pěkně tajemné, a mně z toho běhá pořádně mráz po zádech...

Na závěr přidávám ještě jedno pěkné videjko, kde je celá záhada Tribeče pěkně popsaná, rozhodně si jej pusťte!

A co Vy? Viděli jste film? A slyšeli jste o záhadě pohoří Tribeč? Napište mi do komentářů! 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥