Přeskočit na hlavní obsah

Trhlina

 Dnešní filmová recenze se bude týkat filmu, který jsem už sice viděla před nějakou dobou, ale líbil se mi natolik, že jsem se na něj od té doby podívala několikrát.

Mysteriózní horor Trhlina byl natočen vloni, jedná se o slovenské dílo, a předlouhou pro scénář se stala úspěšná kniha Jozefa Kariky. Film režíroval Peter Bebjak, před pár lety jsem viděla jeho další režisérský počin, horor Zlo, a i přes celkem kritické recenze si pamatuju, že se mi film líbil. 

V Trhlině se na začátku seznamujeme s mladým absolventem vysoké školy, Igorem. Ten bohužel skončí na úřadu práce, protože si nemůže najít práci. Práci v pravém slova smyslu nedostane, ale úřednice mu nabídne placenou absolventskou praxi. A protože Igor žije se svou přítelkyní Miou v podnájmu a všechny výdaje na domácnost táhne v podstatě jen ona, nabídku přijme. 

Naplní této praxe jsou pomocné práce při vyklízení staré psychiatrické léčebny. Igor spolu s partou řemeslníků vyklízí starý nábytek a demoluje zdi, když v tom narazí na starý, bytelný trezor. Hnán zvědavostí se rozhodne v noci tajně do budovy vrátit, aby trezor násilím otevřel. Jaké je jeho překvapení, když v něm místo pokladu najde jen pár lékařských zpráv, a starou vinylovou desku. Doma si ale materiály pečlivě prostuduje a zjistí, že je na stopě něčemu velkému.

V papírech i na desce, kterou si přehraje, jsou rozhovory s Walterem Fischerem, který se záhadně ztratil v pohoří Tribeč v roce 1939, když se vydal na procházku k Čiernemu hradu. Objevil se až po třech měsících, značně dezorientovaný, s podivnými popáleninami na krku a na tvářích, s řeznými ranami na nohou. Díky svému značně špatnému psychickému stavu se octl právě na psychiatrii. Mluvil z cesty, jeho vyprávění bylo značně nelogické, a musel setrvávat v absolutní tmě - světlo jej uvádělo do vegetativních stavů, byl zcela bez sebe, nekontrolovatelně zvracel a neudržel ani jiné tělesné tekutiny. Podle svého lékaře setrvával v pečlivě vybudovaném světě bludů.

Jenže Igorovi se to celé nezdá. O pohoří Tribeč si najde spoustu informací a zjišťuje, že podivných záhad a zmizení se tu dělo daleko více.

V roce 1929 například zmizel lesník Štefan Samšal, který znal celé pohoří velmi důkladně, při obvyklé obchůzce v lese. Po sedmačtyřicetiletém muži se nenašlo vůbec nic, ani zbytky oblečení, což by nahrávalo lidem, kteří věřili, že jej roztrhala nějaká lesní zvěř. Po třech měsících bylo pátrání ukončeno a muž prohlášen za mrtvého. A jen o rok dříve se při cestě k příbuzným ztratila osmnáctiletá studentka, která si přes Tribeč měla zkrátit cestu k příbuzným, ke kterým ale nikdy nedorazila.

Igorovi nedá celá záležitost spát a je rozhodnutý se do Tribeče vypravit a zjistit, jestli je na záhadě kus pravdy, nebo se jedná o pouhou smyšlenku. K výpravě přibere krom Mii i mladého milovníka záhad a konspiračních teorií Andreje a jeho přesný opak, postaršího skeptika Davida. Jenže tato výprava nebude jen tak obyčejná, pochmurné kopce tonoucí v mlze skrývají nejedno tajemství, a nemusí být tak jednoduché najít ten správný směr...




Ještě před prvním shlédnutím filmu jsem četla knižní předlohu. Jozef Karika je opravdu dobrý vypravěč, Trhlina dokáže čtenáři i přes stránky knihy zprostředkovat tu tajemnou a mysteriózní atmosféru, kterou se povedlo částečně přenést i do filmu. Ale v tomto případě je pro mě knižní předloha lepší.

Začátek filmu byl pro mě lehce utahaný a místy jsem se nudila, ale když se celá čtveřice vydá na průzkum pohoří, už to začínalo mít ty správné grády. Atmosféra houstla, začínalo přibývat čím dal podivnějších úkazů a celé to bylo znepokojující. 

Pro milovníky duchařských filmů to asi moc není, jelikož tu žádný "bubák" v pravém slova smyslu nestraší, ale je tu něco jiného, co nedokážeme pojmenovat, a snad právě proto je to mnohem děsivější. Herečtí představitelé byli vybráni dobře, jejich herecké výkony jsou průměrné, nejedná se o žádný debakl.

Hudební podkres je také dobrý, hodící se k mysteriózní atmosféře filmu, a speciálně musím vypíchnout hudební pecku Hýkal od skupiny Zrní, která ve filmu zazní.


Celkově se mi film líbil, na slovenskou tvorbu se jedná rozhodně o nadprůměr. Na československé filmové databázi má Trhlina sice "jen" šestapadesát procent, ze strany hodnotících jde ale asi o dost zkreslený dojem, já bych totiž hodnotila film daleko shovívavěji, protože se mi líbil. Má všechno, co od správného hororu divák čeká.

Pokud jste film neviděli, a chystáte se ho zhlédnout, nebo si chcete přečíst knihu, můžu oboje vřele doporučit, snad se Vám bude líbit jako mně! Je to celé pěkně tajemné, a mně z toho běhá pořádně mráz po zádech...

Na závěr přidávám ještě jedno pěkné videjko, kde je celá záhada Tribeče pěkně popsaná, rozhodně si jej pusťte!

A co Vy? Viděli jste film? A slyšeli jste o záhadě pohoří Tribeč? Napište mi do komentářů! 

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Knihu jsem četla, líbila se, film tedy zkusím taky, když se ti zdál taky dobrý. Jinak hodnocením na ČSFD se nikdy neřídím, často se neshoduje s mým, což je v pohodě, každý ať si hodnotí filmy podle svého.

    OdpovědětVymazat
  2. Knižku som nečítala ale som presvedčená, že bude oveľa lepšia a pútavejšia ako bol film, z ktorého som bola skutočne sklamaná. Čakala som rozhodne viac. O pohorí Tríbeč sa vie že je to veľmi záhadné, dokonca strašidelné miesto - napísala som o ňom aj článok. Ak máš záujem tak zájdi na: https://latrynablog.blogspot.com/search?q=tr%C3%ADbe%C4%8D
    Prajem pohodový podvečer. 🌞

    OdpovědětVymazat
  3. Četla jsem knížku a ta se mi líbila moc. Zkusím vyhledat i film, díky za tip ☺

    OdpovědětVymazat
  4. Kápla jsi mě do noty.Já tyhle záhady miluji.Film jsem viděla a knihu mám objednanou.Zhlédla jsem i nějaké dokumenty o pohoří Tribeč,kde mizeli lidé a na Youtube je i audiokniha Trhlina.Na knížku se hrozně těším,vždy jel epší,jak film.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  5. Knížku jsem bohužel nečetla. Film jsem chtěla vidět v rámci "Slovenského týdne" na ČT, ale ani to jsem nestihla.

    OdpovědětVymazat
  6. já film viděla a líbil se mi :) a jsem dost nalomena si přečíst knihu, prý je lepší a lépe pochopitelnější, ale můj seznam je táák dlouhý :D

    OdpovědětVymazat
  7. Tento žánr není mým šálkem čaje, ale možná se podívám po knížce, protože v dnešní složité době, kdy už téměř nikam nemůžeme, bude čas na čtení.

    OdpovědětVymazat
  8. Ja som na tento film počula skôr negatívnejšie recenzie, takže som nejako nemala chuť pozrieť si ho, ale plánujem prečítať si knihu :)
    What A Fancy World

    OdpovědětVymazat
  9. Nad Trhlinou jsem uvažovala od chvíle, co jsem se dozvěděla o knize. :) Ale vypadá to, že nejdříve dám přednost filmu. :D

    OdpovědětVymazat
  10. Knížku máme doma, ségra ji četla a moc si ji chválila. S mamkou se nedávno podívaly na film, běžel v televizi. Já na to nemám odvahu, ale třeba ji někdy najdu.
    Leník

    OdpovědětVymazat
  11. Vnadivá recenze. O knize už jsem viděla nejednu zmínku na knižních fejs speciálech, film jsem neviděla, ale jedno z toho, nebo oboje, asi vyzkouším. - U hororů nepotřebuji litry krve, dobře vybudované napětí mi vyhovuje víc. Totéž u thrillerů...

    OdpovědětVymazat
  12. Stalo se mi už mnohokrát, že film, který se mi líbil a mému mlsnému manželovi taky, byl na ČSFD strašně strhaný. Takže jejich hodnocení už vynechávám a řídím se raději hodnocením přes Google, kde jsou lidé z celého světa, ne jen intoši, kterým hned tak něco nevoní, z ČSFD :D.

    OdpovědětVymazat
  13. Mám rád filmy, které jsou zajímavé i na druhé, třetí i další zhlédnutí, tenhle film - z toho mála, co o něm vím, protože jsem ho neviděl - se mi jeví spíš tak, že čím víc toho člověk ví o jeho ději, tím méně je důvodů ho ještě navrch vidět (a nedej bože, aby někdo předem prozradil, jak to dopadne! :-)). Můžu se samozřejmě plést, ale řekl bych, že to asi není úplně film pro mě.

    OdpovědětVymazat
  14. Film neznám, ale podle popisu mě zaujal. Určitě na něj během následujících dní přijde řada. :))

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za rozšíření filmových obzorů. Neznám a neviděla jsem.

    OdpovědětVymazat
  16. Film jsem neviděla, ale knihu jsem četla.Líbila se mi. Nevím však, jestli bych film chtěla vidět.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  17. I když většinu takových filmů moc nevyhledávám, musím uznat, že tento mě zaujal. :D

    OdpovědětVymazat
  18. Tak tohle Tvoje vyprávění mě hodně navnadilo si knihu přečíst a filmu pustit, snad už bude někde na stažení když je poměrně nový, ale zase ne tak moc :-)
    Slováci poslední dobou nemají vůbec špatné filmy, stejně jako Češi se zlepšují :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Já znám knížku, o které mi několik lidí už říkalo, ale přijde mi, že i na ní bylo spousta různých názorů. Přiznám se, že jsem netušila, že je podle toho natočený film, ale zní docela dobře :) První si ale určitě chci přečíst knihu :D

    OdpovědětVymazat
  20. Mne sa film páčil, možno aj preto, že som ho v kine videla ešte predtým, ako som prečítala knihu a tak sa mi páčilo aj filmové spracovanie aj knižný príbeh :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Na film jsem se podíval. Líbil se mi.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥