Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 193 Tklivá melodie

 Autor: Virginia C. Andrewsová 

Žánr: Román, Pro ženy, Pentalogie

Mé hodnocení: 80%

Obsah: V prvním díle nové knižní série Virginie Andrewsové se seznamujeme s čtrnáctiletou Melody Loganovou, která žije šťastně se svými rodiči v hornickém městečku Sewell v Západní Virginii. Máma Haille pracuje v kosmetickém salonu, a tatínek Chester pracuje v hornickém dole.

Právě tatínek je středobodem Melodina světa, protože z něj cítí mnohem větší lásku a porozumění, než od své matky, která je i po práci věčně někde pryč s partou kamarádek. 

Jednoho dne ale dojde k tragédii, která změní osud mladé dívky i její matky. Chester umírá při důlním neštěstí spolu s několika dalšími horníky. Melody je otřesena, a ještě více se její svět zhroutí, když jí matka oznámí, že odjíždějí z města za příbuznými, které nikdy neviděla, a doma se o nich téměř nemluvilo. Dívka je nucena opustit své sousedy, přátele ze školy, a nejvíce jí bude chybět nejlepší kamarádka Alice.

Na ostrůvku Cape Cod se Melody seznamuje se strýcem Jacobem, bratrem svého otce, tetou Sárou, a také s bratrancem Carym a jeho mladší sestřičkou May, která je bohužel od narození hluchá. Strýc Jacob je úplný opak svého bratra, přísný, nemluvný, a teta Sára je až přehnaně úzkostlivá a nervózní.

Haille Melody oznámí šokující novinu, a sice že odjíždí se svým novým přítelem Archiem do New Yorku, budovat si kariéru modelku, a Melody zůstane u svých nových příbuzných. Dívce bohužel nezbyde nic jiného, ale u svých nových příbuzných se necítí zrovna nejlépe.

Seznamuje se i se svými prarodiči, přísnou Olivií, a Samuelem, který je jejím úplným opakem, a který Melody tolik připomíná zemřelého tátu. 

Dívka postupně odhaluje rodinná tajemství. Proč je Chester černou ovcí rodiny, která ho úplně zavrhla, a spolu s ním i jeho ženu? Jako by toho nebylo i tak na dívku příliš, teta Sára se v ní úplně zhlédla, vidí v ní totiž svou mrtvou dceru Lauru, která za záhadných okolností zahynula při lodním neštěstí, a její tělo se navíc nikdy nenašlo. Laura byla Caryho dvojče, byli si tedy hodně blízcí, ale jak se Melody ve škole dozví, možná si byli i bližší, než je zdrávo pro bratra a sestru...

O tajemství, lži, nenávist, ale také pochopení nebude v této knížce a i v dalších pokračováních nouze...

Hodnocení: Po dlouhé době jsem sáhla po ženském románu, potřebovala jsem si odpočinout od všech těch detektivek a hororů, a moje volba padla právě na tuto knížku a autorku.

Od V. C. Andrewsové jsem četla již před několika lety také románovou pentalogii Květy z půdy, která byla o nechtěných sourozencích a jejich životních osudech. Květy z půdy byly dokonce i několikrát zfilmovány, ale film příliš nedoporučuji, protože se od knihy liší jako den a noc.

Tklivá melodie se mi četla jedním dechem, knížku jsem měla přečtenou za dva dny i přes téměř tři sta stránek. Ženské romány nemám v oblibě, například knížky od Danielle Steel jsem četla, když mi bylo tak dvanáct, a dnes už bych po jejích románech nesáhla, připadají mi bezduché a zápletka je v podstatě pořád stejná, ale samozřejmě nemám nic proti lidem, co mají její knížky rádi, každý máme jiný vkus.

Andrewsová píše opravdu čtivě, do hlavní hrdinky a jejího nelehkého údělu jsem se dokázala vcítit, stránky jsem doslova hltala. Melody i její rodina jsou vykresleni uvěřitelně, jejich charaktery jsou pečlivě popsány, čtenář si tedy dovede tyto lidi doslova představit, jak jsem to dělala během čtení já.

Líbil se mi i šokující zvrat na závěr, a nemůžu se dočkat dalšího dílu - bohužel v knihovně byl zatím jen k vypůjčení tento první, doufám, že se mi dostanou do ruky co nejdříve!

Pokud máte rádi ženské romány, a nechcete si přečíst něco nudného a kýčovitého, tuto autorku a její pentalogie rozhodně doporučuji, nebudete zklamaní!

A co Vy? Četli jste tuto knížku, nebo nějakou jinou od této autorky? Nebo jste viděli filmová zpracování? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Tklivým věcem se vyhýbám. Tato kniha nebude mým šálkem čaje...😌

    OdpovědětVymazat
  2. No podle popisu to nevypadá moc na "červenou knihovnu" a bude to asi zas něco jiného...

    OdpovědětVymazat
  3. Já si myslím,že by to bylo zajímavé čtení tedy alespoň pro mě :-) I když stále mám nejraději od Danielle Steelová, Betty Mahmoodyová, Colleen McCulloughová ty bych mohla číst stále :-)Hezkou sobotu přeji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, páni, páni! Já tě tak rád vidím, tady v komentářové sekci blogu od Eliss, Iveto! :) (Pro kontext ostatním: Já již několik let komentuji výtvory Ivet.) Já na tebe tak rád narazil a ovzlášť na blogu, který je mi tak moc sympatický. :)

      Vymazat
  4. Tenhle žánr není můj šálek kávy, jak v tom není trochu krve nebo alespoň jedna mrtvola, nic pro mě. Ale to už je můj problém, že jo :).

    OdpovědětVymazat
  5. Podobné knihy nejsou mým šálkem čaje, nicméně nevylučuji, že občas nějakou přečtu.

    OdpovědětVymazat
  6. To zní zajímavě! :O Myslím, že by se mi tato kniha líbila k přečtení! )

    OdpovědětVymazat
  7. Vypadá to hodně zajímavě. Občas je potřeba si oddechnout. Podívám se, jestli ji mají u nás v knihovně.
    Ps. Také si dělám čtenářský deník a mám stejně knížek, jako Ty 😀
    Leník

    OdpovědětVymazat
  8. Na ženské romány už nejsem dávno,ale knížku bych doporučila své vnučce.Hltá jednu knížku za druhou,jako já v jejím věku a myslím,že by se ji kniha líbila.Já jsem spíše na ty detektivky,nebo spíše hodně psycho.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  9. Príbeh je určite veľmi zaujímavý, škoda len že už málo čítam... Ale ak by bol sfilmovaný a "šupli" by ho do tv, tak si ho iste rada pozriem! Díky za inšpiráciu. 👍

    OdpovědětVymazat
  10. Určitě to bylo moc zajímavé čtení - taky bych raději, kdyby to bylo zfilmované. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Mě se líbí, jak se umíš písemně vyjádřit. Já to tak dobře neumím. Mě lidé vysvětlovali, že jak člověk hodně čte, že se to potom naučí a možná je to i tvůj případ, že si četla profesionální literaturu, tak ses jí naučila sama zpracovávat.

    Já jako pomalý čtenář nejsem člověk, co by četl normálně knižní recenze, ale chtěl jsem ti udělat radost. :) Líbí se mi děj. Vypadá zajímavě a v kombinaci s tím, jak píšeš je to skvělý mix.

    Film jsem neviděl. Knihu jsem taky nečetl a autorku neznám. Takže obvyklá situace. Já přečetl asi 23 knih a pamatuji si tady dvě z nich, což je teda mega velká náhoda. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Maxi, jsem moc ráda, že jsi se po delší době ozval! :) Tvé komentáře mi moc chyběly. Je myslím velká škoda, že jsi přečetl tak málo knížek, třeba bys časem našel žánr, který by tě opravdu bavil, a čtení by tě chytlo :) A máš u mě ještě slíbený ten článek, tak to samozřejmě pořád platí, kdybys měl zájem si ho u mě napsat :) Přeji ti hezký den!

      Vymazat
  12. To je poprvé, co se setkávám s autorkou a s knihou. :) Jinak ženské romány mám ráda a hlavně k nim zavítám pokaždé, když si chci u četby odpočinout a vypnout. :)

    OdpovědětVymazat
  13. Upřímně vypadá hodně dobře. Bohužel je to starší kniha a já bohužel na starší knihy nemám čas, musím číst novinky v práci a ve volném čase knihy, které mám na seznamu. Je to dlouhý seznam, ale přidám na něj i tuto. Snad se k ní dostanu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula