Přeskočit na hlavní obsah

Tajemství šestého smyslu

 Když se řekne slovní spojení šestý smysl, každému se vybaví něco jiného. Někomu jeden ze smyslů navíc, tedy k těm základním - chuť, hmat, čich, sluch, zrak - schopnost, kterou lidská mysl dovede vycítit potencionální nebezpečí, či vidět a slyšet věci, které jsou běžným smrtelníkům nedostupné. 

A pak je tu samozřejmě i známý film z roku 1999 Šestý smysl, který byl ve své době naprosto přelomový co se týče duchařských a mysteriózních filmů, a dá se na něj podívat i dnes - pokud vám tedy nějaká dobrá duše nevyzradila celou pointu filmu, která je mimochodem naprosto geniálně vymyšlená. Bruce Willis a Haley Joel Osment předvedli naprosto skvělé herecké výkony.



Co se týče šestého smyslu, mají před námi zástupci zvířecí říše jasně navrch. Nejznámější případ je z roku 2004, kdy při ničivém tsunami v Indickém oceánu došlo k mnoha lidským úmrtím, protože selhaly přístroje, které měly tuto katastrofu předpovědět, ale zvířata dobře věděla, jak hrozivé nebezpečí se blíží. Podle průvodkyně v národním parku, která ničivou vlnu přežila, viděla již hodinu před katastrofou houfně odlétat skupinky plameňáků, a několik slonů vyděšeně utíkat do nitra země. 

Ale bohužel nikoho nenapadlo, že zvláštní chování zvířat může znamenat varování, a proto se nestalo nic. Podle dostupných zdrojů bylo jen minimum zvířat, které by vlna tsunami spláchla - varoval je snad právě onen šestý smysl, aby se stáhla do bezpečí, nebo mohla zvířata slyšet či cítit vibrace tektonických desek, které měly za následek obrovskou ničící vlnu? 

Tyto události, kdy zvířata vycítila nebezpečí, jsou zaznamenány již v dávné minulosti. V roce 1883 došlo k výbuchu sopky na ostrově Krakatoa v Sundském průlivu. Více než čtyřicet tisíc lidí zahynulo, a do atmosféry se dostalo obrovské množství sopečného prachu. Tyto sopečné exploze byly tak silné, že je slyšely obyvatelé i na ostrovech vzdálených stovky kilometrů od místa exploze...

A již několik dní před explozí došlo opět k podivnému chování zvířat. Ptáci houfně odlétali pryč, a plazi se snažili odplavat k nejbližší možné pevnině. Podle rybářů se změnilo i chování ryb, které se v houfech přemisťovaly co nejdále od Krakatoy. 

Většina z nás má doma pejska - jsou to úžasní společníci a kamarádi, ale také tvorové s neobyčejnými schopnostmi. V únoru roku 1939 skupinka mnichů, která cvičila bernardýny k záchranářským účelům, marně přemlouvala psy k pravidelné ranní vycházce. Jindy dobrosrdeční a milí pejsci odmítali opustit kotce, žalostně kňučeli, nepomáhaly ani výhružky, ani lichotky.

O hodinu později se podivné chování psů vysvětlilo. Na místě, kam obvykle chodili na své procházky, spadla lavina, která by mnichy i jejich psí společníky pohřbila... Je jen náhoda, že pejsci chtěli zrovna ten den zůstat doma? Nemyslím si, že jde o náhodu, ale o něco víc...

Pes má ale i jiné schopnosti. Máme doma fenku krysaříka, a ona prostě vycítí, když nemám nějakého člověka zrovna v lásce, a chová se k němu odměřeně - vrčí, štěká, nenechá se od něj pohladit, jinak je velmi přátelská, ale já mám pocit, že ona to prostě ví. Snad to pozná z mého postoje, nebo gest, tónu hlasu? Nevím, ale každopádně je její chování k těmto lidem opatrné a velmi nedůvěřivé.



Ale něco jako šestý smysl mohou mít za určitých okolností i lidé. Sama jsem to jednou zažila, a jednalo se o něco opravdu neobvyklého.

Bylo mi tehdy dvanáct, byl únor, pamatuji si, že venku strašně chumelilo, a já se vzbudila do úplně obyčejného školního dne. Jenže hned po probuzení jsem cítila hrozný strach a tíseň, a byla jsem přesvědčená, že se něco strašného stalo. Tento pocit se nedal nijak rozumně vysvětlit, dokonce jsem se ani den předtím nedívala na žádný horor. Trochu jsem se vzpamatovala, sešla dolů na snídani, ale pořád jsem měla pocit, že je něco špatně. Všechno vypadalo normálně, nasnídala jsem se a pomalu se chystala do školy, když zazvonil telefon. Tehdy jsme měli ještě pevnou linku.

Volala babička, že děda v nemocnici zemřel. Nevím jak to bylo možné, ale já věděla už předtím, než jsem se tu hroznou novinu dozvěděla, že se něco stalo. Mohla jsem to nějak vycítit? Nebo se se mnou děda přišel rozloučit, třeba prostřednictvím snu, a proto jsem měla divný, špatný pocit? Nevím, ale byl to velmi zvláštní zážitek a nikdy na něj nezapomenu.



Každý z nás určitě zažil situaci, kdy mu nějaký podivný vnitřní hlas najednou vydal varování. Ať třeba raději zůstaneme ten den doma, nebo nejezdíme autobusem, ale raději vlakem, ale například i to, že se někdo opozdí na vlak, a ten daný spoj zrovna vykolejil... Někdy se vyplatí poslechnout svou intuici, nebo ten podivný hlas...

Jsou nepochopitelné věci mezi nebem a zemí...

Co si o šestém smyslu myslíte Vy? Viděli jste stejnojmenný snímek? A mohou mít zvířata nějaké zvláštní schopnosti, kterými vycítí blížící se nebezpečí? A dostali jste někdy nějaké varování od rázného hlasu v hlavě? Napište mi Vaše zážitky a názory do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. Z filmu, když jsem jej viděla poprvé, mě docela mrazilo. Fakt se povedl.
    Reakce zvířat - myslím, že jsou vnímavější k drobným nuancím, které my už vidět neumíme...
    Šestý smysl u lidí - vnímám a myslím, že z části funguje - podle mě se jedná o podvědomé zpracování předešlých zkušeností a je dobré na něj dát.

    OdpovědětVymazat
  2. Lidi někdy moc rozumují a to pak žádný šestý smysl nemá moc šancí.

    OdpovědětVymazat
  3. Mě se líbí, jaké zajímavé téma si vybrala! Jsem rád, že zvládáš vybírat zajímavá témata, tak dobře. :)

    Šestý smysl zvířat - Líbí se mi, že k tématu, které je samo o sobě zajímavé máš i prvek/příběh, který je také zajímavý. Občas se stane, že se podívám na video, které má zajímavé téma, ale samotné prvky nejsou až tak zajímavé a někdy naopak se podívám na video s nezajímavým tématem a jsou tam zajímavé prvky - a to je v pohodě. Náhodou se stane, že to jinak předat možná najde a je skvělý, že právě tady se dokázalo skombinovat mít jak zajímavé téma, tak i jeho prvky. To by ti několik lidí mohlo na tomto článku závidět.

    Osobně si myslím, že když jsou zvířata jiní tvorové, tak každý musí mít jiné vnímání. S tém souvisí jedna zajímavá úvaha. Jak vím, že já vidím červenou stejně jako nademnou TlusŤjoch. Třeba on jí vidí, tak jak já vidím modrou, akorát jí říká červená. Nejde porovnat vnitřní pocit člověka, ale jenom věci, které mi dokáže nějak předat, třeba tím, že mi je sdělí. Třeba pro zvířata máme mi nějaký šestý smysl. :)

    To s tím dědem je velice zajímavé. Máš vzpomínku k nezaplacení. Já úplně měl husí kůži, když jsem to četl i teď jak to píši. Je něco jiného, když to v televizi říká někdo cití a někdo, koho znáte.

    Stejnojmenný snímek jsem neviděl, ale když se ti líbil a je mysteriózní, tak se na něj chci podívat. Přidal jsem si ho díky tobě i na CSFD do Chci vidět, tak aby až bude v televizi, aby mi zaslal upozornění. :)

    Vít a kniha - Díval jsem se na Knihydobrovsky.cz. Jen rychle, protože se mi zobrazila reklama a za chvíli byla škola. A uvědomil jsem si. Já vlastně možná už našel dávno svůj žánr akorát jsem si to hned neuvědomil - komiksy. Asi už mě znáš, tak že víš, že mám rád animované seriály (Garfield, Šmoulové a tak dále). Vlastně každý den mám vedle sebe Garfieldovy komiksové stripy a dokonce jsem jednu dobu jsem občas chodil k místnímu komiksákovy. :) Něco jako v Simpsnových akorát příjemnějšího. A co je super, tak je to, že je tam méně textu, takže jako pomalému čtenáři mi to netrvá přečíst hodně dlouho. Akorát si říkám, jestli komiksy se dají plně počítat jako kniha. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Film som videla viac krát pretože sa mi moc páči. Aj herecké výkony stoja za to! A čo sa týka šiesteho zmyslu ako takého, tak ho máme vlastne všetci, len málokto o tom vie. 😉

    OdpovědětVymazat
  5. Film jsem viděla několikrát zvířata mají zvláštní schopnosti říká se že i léčí. Nechci to zde zveřejnit, ale vím podle sebe jelikož jsem po těžké příhodě a dcerky pejsek to vycítil vždy je u mne olizuje mé bolavé rány, když s ním jdu ven vždy čeká v mezipatře než sejdu schody což mě opravdu překvapilo asi abych neupadla :-) Kočky také prý léčí znám z vyprávění mé kamarádky.

    OdpovědětVymazat
  6. Film je velice povedený, představitel dětské role mě naprosto uchvátil a jeho hraní ve filmu A.I. Umělá inteligence je vyloženě excelentní.
    Myslím, že zvířata cítí vibrace, které člověk není schopen vnímat, proto ty hromadné úprky před katastrofou.

    OdpovědětVymazat
  7. Film jsem neviděla, ale na šestý smysl věřím. Náš pes je neklidný, když má přijít bouřka a nikdy se ještě nespletl. Do dvou hodin opravdu bouřilo a pršelo.

    OdpovědětVymazat
  8. Film jsem viděla. Líbil se mi. To, že zvířata mají šestý smysl, je hodně známá věc. A hodně pravdivá. Já osobně jsem nikdy nic takového nepocítila. Ale věřím v to.

    OdpovědětVymazat
  9. Film jsem viděla,myslím,že ho nedávno i v telce opakovali.
    My máme doma,jak kočku,tak psa.Ten je ale syna a i když se o něj celý den starám,je pochopitelně napojen na syna.A moje kočka mě jednou hodně překvapila.Myslím,že jsme na sebe hodně napojené.Měla jsem nějaké trápení,tekly mi slzy a ona ke mně přišla a packou mě pohladila a olízala slzy.Takže jsem najednou pocítila něco zvláštního.Občas mě ale děsí,když upřeně hledí na něco nade mnou.Nevím,co tam vidí a je mi z toho zvláštně.
    Eli,měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  10. Článek se mi moc líbí, otázka šestého smyslu je zajímavá, ale málokdo se přizná, stal by se obětí pseudovzdělanců.

    OdpovědětVymazat
  11. Na film se musím podívat, neslyšela jsem o něm. :) Zvířata jsou opravdu v tomto hodně vnímavá, to souhlasím! :) A taky se mi už párkrát stalo, že mi intuice nějak napověděla. :)

    OdpovědětVymazat
  12. Film som ešte nevidela, ale po tomto článku sa naňho určite musím pozrieť :) Čo sa týka šiesteho zmyslu, verím naňho, stalo sa mi už niekoľko situácií, kedy som sa presvedčila, že musí existovať :)
    What A Fancy World

    OdpovědětVymazat
  13. Eliss, na film mám celkem silné vzpomínky. Před mnoha lety jsme jeli do Španělka autobusem, pozdě večer ho tam promítali a dcera (bylo jí tenkrát myslím 12 let) se na něj dívala, i když jsem jí to zrovna nedoporučila. Myslím, že si ho pamatuje doteď :o)
    O tom, co pes ví a vycítí daleko dřív než já bych mohla psát dlouho.
    A pochopitelně i mě se stalo pár nevysvětlitelných událostí...
    Prostě něco mezi nebem a zemí...
    Měj příjemný večer, Helena

    OdpovědětVymazat
  14. Film jsem ještě neviděla, určitě to budu muset napravit, moc mě z tvého článku zaujal. :) Taky mě vždycky fascinovala vnímavost zvířat, těžko říct, čím to může být. Zvířata mají mnohem vyvinutější smysly než my, ať už jde třeba o sluch nebo o zrak, takže třeba mají vyvinutější i šestý smysl.
    Co se týče mých osobních zážitků, tak se mi už stalo něco podobného, co tobě. Párkrát se mi také stalo, že se přes den událo přesně to, co se mi v noci zdálo. Je to mrazivé, ale zajímavé a neumím si to vysvětlit, nicméně se tomu nebráním. :)

    OdpovědětVymazat
  15. U těch zvirat hraje ovšem roli to, že mají smysly jinak nastavené, pes slyší ultrazvuk, jiná zvířata onfrazvuk) sloni) pozoruji se. Navzájem, vnímají vibrace jiné spektrum vidění... Tak vnímají I běžnými smysly co my nemůžeme..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥