Přeskočit na hlavní obsah

Tajemství šestého smyslu

 Když se řekne slovní spojení šestý smysl, každému se vybaví něco jiného. Někomu jeden ze smyslů navíc, tedy k těm základním - chuť, hmat, čich, sluch, zrak - schopnost, kterou lidská mysl dovede vycítit potencionální nebezpečí, či vidět a slyšet věci, které jsou běžným smrtelníkům nedostupné. 

A pak je tu samozřejmě i známý film z roku 1999 Šestý smysl, který byl ve své době naprosto přelomový co se týče duchařských a mysteriózních filmů, a dá se na něj podívat i dnes - pokud vám tedy nějaká dobrá duše nevyzradila celou pointu filmu, která je mimochodem naprosto geniálně vymyšlená. Bruce Willis a Haley Joel Osment předvedli naprosto skvělé herecké výkony.



Co se týče šestého smyslu, mají před námi zástupci zvířecí říše jasně navrch. Nejznámější případ je z roku 2004, kdy při ničivém tsunami v Indickém oceánu došlo k mnoha lidským úmrtím, protože selhaly přístroje, které měly tuto katastrofu předpovědět, ale zvířata dobře věděla, jak hrozivé nebezpečí se blíží. Podle průvodkyně v národním parku, která ničivou vlnu přežila, viděla již hodinu před katastrofou houfně odlétat skupinky plameňáků, a několik slonů vyděšeně utíkat do nitra země. 

Ale bohužel nikoho nenapadlo, že zvláštní chování zvířat může znamenat varování, a proto se nestalo nic. Podle dostupných zdrojů bylo jen minimum zvířat, které by vlna tsunami spláchla - varoval je snad právě onen šestý smysl, aby se stáhla do bezpečí, nebo mohla zvířata slyšet či cítit vibrace tektonických desek, které měly za následek obrovskou ničící vlnu? 

Tyto události, kdy zvířata vycítila nebezpečí, jsou zaznamenány již v dávné minulosti. V roce 1883 došlo k výbuchu sopky na ostrově Krakatoa v Sundském průlivu. Více než čtyřicet tisíc lidí zahynulo, a do atmosféry se dostalo obrovské množství sopečného prachu. Tyto sopečné exploze byly tak silné, že je slyšely obyvatelé i na ostrovech vzdálených stovky kilometrů od místa exploze...

A již několik dní před explozí došlo opět k podivnému chování zvířat. Ptáci houfně odlétali pryč, a plazi se snažili odplavat k nejbližší možné pevnině. Podle rybářů se změnilo i chování ryb, které se v houfech přemisťovaly co nejdále od Krakatoy. 

Většina z nás má doma pejska - jsou to úžasní společníci a kamarádi, ale také tvorové s neobyčejnými schopnostmi. V únoru roku 1939 skupinka mnichů, která cvičila bernardýny k záchranářským účelům, marně přemlouvala psy k pravidelné ranní vycházce. Jindy dobrosrdeční a milí pejsci odmítali opustit kotce, žalostně kňučeli, nepomáhaly ani výhružky, ani lichotky.

O hodinu později se podivné chování psů vysvětlilo. Na místě, kam obvykle chodili na své procházky, spadla lavina, která by mnichy i jejich psí společníky pohřbila... Je jen náhoda, že pejsci chtěli zrovna ten den zůstat doma? Nemyslím si, že jde o náhodu, ale o něco víc...

Pes má ale i jiné schopnosti. Máme doma fenku krysaříka, a ona prostě vycítí, když nemám nějakého člověka zrovna v lásce, a chová se k němu odměřeně - vrčí, štěká, nenechá se od něj pohladit, jinak je velmi přátelská, ale já mám pocit, že ona to prostě ví. Snad to pozná z mého postoje, nebo gest, tónu hlasu? Nevím, ale každopádně je její chování k těmto lidem opatrné a velmi nedůvěřivé.



Ale něco jako šestý smysl mohou mít za určitých okolností i lidé. Sama jsem to jednou zažila, a jednalo se o něco opravdu neobvyklého.

Bylo mi tehdy dvanáct, byl únor, pamatuji si, že venku strašně chumelilo, a já se vzbudila do úplně obyčejného školního dne. Jenže hned po probuzení jsem cítila hrozný strach a tíseň, a byla jsem přesvědčená, že se něco strašného stalo. Tento pocit se nedal nijak rozumně vysvětlit, dokonce jsem se ani den předtím nedívala na žádný horor. Trochu jsem se vzpamatovala, sešla dolů na snídani, ale pořád jsem měla pocit, že je něco špatně. Všechno vypadalo normálně, nasnídala jsem se a pomalu se chystala do školy, když zazvonil telefon. Tehdy jsme měli ještě pevnou linku.

Volala babička, že děda v nemocnici zemřel. Nevím jak to bylo možné, ale já věděla už předtím, než jsem se tu hroznou novinu dozvěděla, že se něco stalo. Mohla jsem to nějak vycítit? Nebo se se mnou děda přišel rozloučit, třeba prostřednictvím snu, a proto jsem měla divný, špatný pocit? Nevím, ale byl to velmi zvláštní zážitek a nikdy na něj nezapomenu.



Každý z nás určitě zažil situaci, kdy mu nějaký podivný vnitřní hlas najednou vydal varování. Ať třeba raději zůstaneme ten den doma, nebo nejezdíme autobusem, ale raději vlakem, ale například i to, že se někdo opozdí na vlak, a ten daný spoj zrovna vykolejil... Někdy se vyplatí poslechnout svou intuici, nebo ten podivný hlas...

Jsou nepochopitelné věci mezi nebem a zemí...

Co si o šestém smyslu myslíte Vy? Viděli jste stejnojmenný snímek? A mohou mít zvířata nějaké zvláštní schopnosti, kterými vycítí blížící se nebezpečí? A dostali jste někdy nějaké varování od rázného hlasu v hlavě? Napište mi Vaše zážitky a názory do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥




Komentáře

  1. Z filmu, když jsem jej viděla poprvé, mě docela mrazilo. Fakt se povedl.
    Reakce zvířat - myslím, že jsou vnímavější k drobným nuancím, které my už vidět neumíme...
    Šestý smysl u lidí - vnímám a myslím, že z části funguje - podle mě se jedná o podvědomé zpracování předešlých zkušeností a je dobré na něj dát.

    OdpovědětVymazat
  2. Lidi někdy moc rozumují a to pak žádný šestý smysl nemá moc šancí.

    OdpovědětVymazat
  3. Mě se líbí, jaké zajímavé téma si vybrala! Jsem rád, že zvládáš vybírat zajímavá témata, tak dobře. :)

    Šestý smysl zvířat - Líbí se mi, že k tématu, které je samo o sobě zajímavé máš i prvek/příběh, který je také zajímavý. Občas se stane, že se podívám na video, které má zajímavé téma, ale samotné prvky nejsou až tak zajímavé a někdy naopak se podívám na video s nezajímavým tématem a jsou tam zajímavé prvky - a to je v pohodě. Náhodou se stane, že to jinak předat možná najde a je skvělý, že právě tady se dokázalo skombinovat mít jak zajímavé téma, tak i jeho prvky. To by ti několik lidí mohlo na tomto článku závidět.

    Osobně si myslím, že když jsou zvířata jiní tvorové, tak každý musí mít jiné vnímání. S tém souvisí jedna zajímavá úvaha. Jak vím, že já vidím červenou stejně jako nademnou TlusŤjoch. Třeba on jí vidí, tak jak já vidím modrou, akorát jí říká červená. Nejde porovnat vnitřní pocit člověka, ale jenom věci, které mi dokáže nějak předat, třeba tím, že mi je sdělí. Třeba pro zvířata máme mi nějaký šestý smysl. :)

    To s tím dědem je velice zajímavé. Máš vzpomínku k nezaplacení. Já úplně měl husí kůži, když jsem to četl i teď jak to píši. Je něco jiného, když to v televizi říká někdo cití a někdo, koho znáte.

    Stejnojmenný snímek jsem neviděl, ale když se ti líbil a je mysteriózní, tak se na něj chci podívat. Přidal jsem si ho díky tobě i na CSFD do Chci vidět, tak aby až bude v televizi, aby mi zaslal upozornění. :)

    Vít a kniha - Díval jsem se na Knihydobrovsky.cz. Jen rychle, protože se mi zobrazila reklama a za chvíli byla škola. A uvědomil jsem si. Já vlastně možná už našel dávno svůj žánr akorát jsem si to hned neuvědomil - komiksy. Asi už mě znáš, tak že víš, že mám rád animované seriály (Garfield, Šmoulové a tak dále). Vlastně každý den mám vedle sebe Garfieldovy komiksové stripy a dokonce jsem jednu dobu jsem občas chodil k místnímu komiksákovy. :) Něco jako v Simpsnových akorát příjemnějšího. A co je super, tak je to, že je tam méně textu, takže jako pomalému čtenáři mi to netrvá přečíst hodně dlouho. Akorát si říkám, jestli komiksy se dají plně počítat jako kniha. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Film som videla viac krát pretože sa mi moc páči. Aj herecké výkony stoja za to! A čo sa týka šiesteho zmyslu ako takého, tak ho máme vlastne všetci, len málokto o tom vie. 😉

    OdpovědětVymazat
  5. Film jsem viděla několikrát zvířata mají zvláštní schopnosti říká se že i léčí. Nechci to zde zveřejnit, ale vím podle sebe jelikož jsem po těžké příhodě a dcerky pejsek to vycítil vždy je u mne olizuje mé bolavé rány, když s ním jdu ven vždy čeká v mezipatře než sejdu schody což mě opravdu překvapilo asi abych neupadla :-) Kočky také prý léčí znám z vyprávění mé kamarádky.

    OdpovědětVymazat
  6. Film je velice povedený, představitel dětské role mě naprosto uchvátil a jeho hraní ve filmu A.I. Umělá inteligence je vyloženě excelentní.
    Myslím, že zvířata cítí vibrace, které člověk není schopen vnímat, proto ty hromadné úprky před katastrofou.

    OdpovědětVymazat
  7. Film jsem neviděla, ale na šestý smysl věřím. Náš pes je neklidný, když má přijít bouřka a nikdy se ještě nespletl. Do dvou hodin opravdu bouřilo a pršelo.

    OdpovědětVymazat
  8. Film jsem viděla. Líbil se mi. To, že zvířata mají šestý smysl, je hodně známá věc. A hodně pravdivá. Já osobně jsem nikdy nic takového nepocítila. Ale věřím v to.

    OdpovědětVymazat
  9. Film jsem viděla,myslím,že ho nedávno i v telce opakovali.
    My máme doma,jak kočku,tak psa.Ten je ale syna a i když se o něj celý den starám,je pochopitelně napojen na syna.A moje kočka mě jednou hodně překvapila.Myslím,že jsme na sebe hodně napojené.Měla jsem nějaké trápení,tekly mi slzy a ona ke mně přišla a packou mě pohladila a olízala slzy.Takže jsem najednou pocítila něco zvláštního.Občas mě ale děsí,když upřeně hledí na něco nade mnou.Nevím,co tam vidí a je mi z toho zvláštně.
    Eli,měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  10. Článek se mi moc líbí, otázka šestého smyslu je zajímavá, ale málokdo se přizná, stal by se obětí pseudovzdělanců.

    OdpovědětVymazat
  11. Na film se musím podívat, neslyšela jsem o něm. :) Zvířata jsou opravdu v tomto hodně vnímavá, to souhlasím! :) A taky se mi už párkrát stalo, že mi intuice nějak napověděla. :)

    OdpovědětVymazat
  12. Film som ešte nevidela, ale po tomto článku sa naňho určite musím pozrieť :) Čo sa týka šiesteho zmyslu, verím naňho, stalo sa mi už niekoľko situácií, kedy som sa presvedčila, že musí existovať :)
    What A Fancy World

    OdpovědětVymazat
  13. Eliss, na film mám celkem silné vzpomínky. Před mnoha lety jsme jeli do Španělka autobusem, pozdě večer ho tam promítali a dcera (bylo jí tenkrát myslím 12 let) se na něj dívala, i když jsem jí to zrovna nedoporučila. Myslím, že si ho pamatuje doteď :o)
    O tom, co pes ví a vycítí daleko dřív než já bych mohla psát dlouho.
    A pochopitelně i mě se stalo pár nevysvětlitelných událostí...
    Prostě něco mezi nebem a zemí...
    Měj příjemný večer, Helena

    OdpovědětVymazat
  14. Film jsem ještě neviděla, určitě to budu muset napravit, moc mě z tvého článku zaujal. :) Taky mě vždycky fascinovala vnímavost zvířat, těžko říct, čím to může být. Zvířata mají mnohem vyvinutější smysly než my, ať už jde třeba o sluch nebo o zrak, takže třeba mají vyvinutější i šestý smysl.
    Co se týče mých osobních zážitků, tak se mi už stalo něco podobného, co tobě. Párkrát se mi také stalo, že se přes den událo přesně to, co se mi v noci zdálo. Je to mrazivé, ale zajímavé a neumím si to vysvětlit, nicméně se tomu nebráním. :)

    OdpovědětVymazat
  15. U těch zvirat hraje ovšem roli to, že mají smysly jinak nastavené, pes slyší ultrazvuk, jiná zvířata onfrazvuk) sloni) pozoruji se. Navzájem, vnímají vibrace jiné spektrum vidění... Tak vnímají I běžnými smysly co my nemůžeme..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula