Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 196 Ochotná zemřít

 Autor: Lisa Jackson

Žánr: Krimi, Thriller 

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Vyšetřovatelka Regan Pescoliová si právě užívá mateřskou dovolenou, před dvěma měsíci se jí narodil syn Tucker. Jenže Regan miluje svou práci a bez ní je jako ryba bez vody, proto naléhá na manžela Santanu, aby se mohla vrátit alespoň na částečný úvazek. 

Jenže vše se změní, když Regan obdrží telefonát od sestry Sariny, že jedna z jejích dalších sester Brindel byla zavražděna spolu se svým manželem Johnem. Sarina na Regan naléhá, ať okamžitě přijede do dalekého San Franciska, ta však váhá. S žádnou ze svých sester neměla nikdy nijak vřelý vztah, ale nakonec se nechá přemluvit, když s ní pojede i starší dcera Bianca, která se bude starat o Tuckera. 

V San Francisku se mezitím do pátrání pouští mladá vyšetřovatelka Tanakaová se svým kolegou Paternem, který má těsně před penzí a slíbil si, že toto bude jeho poslední případ.

Vše vypadá zpočátku na loupežnou vraždu, jenže spousta detailů nesedí. Proč a kam zmizela Brindelina sedmnáctiletá dcera Ivy, která žila s matkou a se svým nevlastním otcem v domě, kde došlo k vraždě? Mohla se snad stát obětí únosu? A navíc se pohřešují i Paulovi biologičtí synové, Macon a Seth, kteří neměli se svou nevlastní matkou a sestrou zrovna nejlepší vztahy. Mohou být snad do celé události nějak zapleteni?

Regan je jasné, že v San Francisku nemá žádné kompetence k vyšetřování případu, a navíc se jedná o její blízkou rodinu, proto ji ani nepřekvapí chladné přijetí obou detektivů. 

Jenže pak se u Reganiných dveří objeví právě Ivy, vyděšená a tvrdí své tetě, že ji cestou pronásledoval nějaký divný muž. Jenže Regan, která má za sebou roky policejní práce a vyšetřování, je od prvního okamžiku jasné, že Ivy něco důležitého skrývá, v její verzi událostí jsou značné trhliny.

Jenže bohužel brzy zjistí, že je ona i její rodina vydána napospas neznámému zabijákovi, který udělá cokoli, aby ji viděl trpět, takže jej musí najít dřív, než bude pozdě. Ale vůbec netuší, jaká nepříjemná překvapení na ni ještě čekají...

Hodnocení: Tak jsem si po sérii ženských románů konečně přečetla něco trochu jiného, a moje pocity jsou absolutně úžasné!

S autorkou Lisou Jackson mám už bohaté zkušenosti, četla jsem většinu jejích detektivek - všechny, co byly v knihovně k mání, a ani tato knížka mě nezklamala. Ochotná zemřít spadá do série Alvarezová a Pescoliová, což je dvojice vyšetřovatelek, které jsou každá úplně jiná a dá se říci, že si v práci pěkně lezou na nervy, přesto za sebou mají pěknou řádku vyřešených případů. V této knížce dostane Alvarezová prostor až ke konci, to ale není na škodu. 

Detektivní zápletka mě bavila, na můj vkus bylo vyprávění svižné, s každou stránkou jsem byla napjatější, přibývalo motivů, podezřelých, a nakonec i dalších mrtvol, no a já jsem tři sta stránek přelouskala za dva dny, příběh mi opravdu sednul, bavila jsem se jako už dlouho u žádné knížky.

Lisa Jackson má skvělý styl vyprávění, její knížky se opravdu čtou samy, snad jen jeden další autor detektivek mi tak sednul jako ona. Autorka mě neuvěřitelně vtáhla do děje, a při čtení jsem si užívala ten pocit tajemna a podivného zla, který z příběhu čišel. Závěr byl plný napjatých scén, nechyběly ani pořádné přestřelky. 

Moje hodnocení asi nebude úplně objektivní, ale já tuto knižní sérii prostě miluju, a knížku jsem si užila od začátku až do konce. Dávám devadesát procent, a doufám, že se v knihovně brzy objeví od Lisy Jackson knížka, kterou jsem ještě nečetla!

A co Vy? Četli jste tuto knížku? Nebo nějakou jinou od této autorky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Když si chci oddechnout od krutého světa, sahám po detektivkách s alespoň jednou mrtvolou. Není to divný? Tím jsem chtěla říct, že by se mi knížka asi líbila :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý odpočívá u něčeho jiného. Někdo u romantiky, někdo u mrtvol, tak proč ne ;-) :-D

      Vymazat
    2. Já mám nejraději detektivku klasickou. Nemám rád, když se do děje míchá moc osobních věcí.

      Vymazat
  2. Tak po téhle knize se určitě podívám, díky za typ.

    OdpovědětVymazat
  3. s autorkou nemám žádné zkušenosti, ale zní to dobře :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ty teda ozaj rýchlo čítaš! Tvoje recenzie si rada prečítam aj keď knihy nepoznám, pretože sú ozaj dobré a vlastne mi napovedia o čom sa jedná. Díky za to! 🌻

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že jsem tuto knihu měla v jednom ze svých článků o titulech v předprodeji. Velmi mě zaujala, ale ke čtení jsem se ještě nedostala. Díky za recenzi. Hezký den. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Myslím,že by mě knížka zaujala.Ovšem,kdy se dostanu do knihovny to teď nikdo neví.
    Měj hezký víkend

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula