Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 195 Nedokončená symfonie

 Autor: Virginia C. Andrewsová 

Žánr: Román pro ženy, Pentalogie

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Ve třetím pokračování rodinné ságy Loganových se znovu setkáváme s mladou dívkou Melody. Ta právě odlétá do Los Angeles, protože se díky módnímu časopisu, který jí z rodného městečka Sewellu poslala nejlepší kamarádka Alice dozvěděla, že její matka nezemřela, ale žije právě ve městě andělů.

Melody se honí hlavou spousta myšlenek. Co když to není její matka ale jen někdo, kdo je jí velice podobný? A pokud je to její matka, je možné, že při autonehodě utrpěla amnézii a teď si vůbec nepamatuje, že má dceru? Melody se ubytuje u sestry své známé, astroložky Holly. 

Dorothy je ale úplný opak své sestry, ale Melody vítá s otevřenou náručí. S pomocí Dorothy a jejích přátel získá Melody adresu, kde by její matka Haille bydlet. Haille vždy snila o kariéře modelky a herečky, a zdá se, že se jí to povedlo. Když ale konečně dojde k setkání, do něhož dívka věnovala veškerou svou energii a touhu, výsledkem je obrovské zklamání.

Nachází chladnou odtažitou ženu, která je pevně rozhodnuta prosadit se v Hollywoodu a odmítá si připustit, že má již téměř dospělou dceru. Melody však chce přesto s mámou a jejím přítelem Richardem bydlet, najít si práci a pomoci jim s domácností, ale nic nevychází podle jejích představ. 

Nakonec plná smutku a hořkosti Los Angeles opouští a vydává se znovu na Cape Cod ke své babičce a tetě, a hlavně k milovanému bratranci Carymu. Tam ji ale stihne další tragická zpráva, která ji zasáhne plnou vahou. Cítí se osaměle, uvědomuje si, že už nemá žádnou matku a nikdy ani pořádně neměla. Matka jí však stihla svěřit to, co Melody tížilo nejvíc, a to sice jméno jejího pravého biologického otce. Najde dívka odvahu na to jej kontaktovat?

Na povrch mezitím vyplouvají další rodinná tajemství, Melody spolu s Carym navštíví babičku Belindu, která i přes svůj pokročilý věk a patrné známky demence ví daleko víc, než by Melody mohla doufat...

Podaří se mladé dívce konečně najít svoje štěstí, vyrovnat se s bolestivou minulostí, a prožít lásku, v kterou už ani nedoufala?

Hodnocení: Třetí díl ságy jsem začala číst hned po přečtení druhého dílu, protože jsem byla opravdu napnutá a natěšená, co se bude dít dál. 

Hned od prvních stránek jsem se začetla a skoro se nemohla od čtení odtrhnout, jak jsem byla vtažená do děje. Příběh je vyprávěn z pohledu Melody, autorka je opravdu skvělá spisovatelka, dovedla jsem se do mladé dívky a jejich pocitů opravdu vcítit. 

V knížce nebyla opět nouze o docela šokující zvraty a události. Na téměř každé stránce se dělo něco zajímavého, autorčin styl psaní mi sedl, a patří mezi mé oblíbené autorky. Už jsem zmiňovala i v minulých článcích sérii Květy z půdy, pokud jste ji nečetli a máte rádi nevšední romantické knihy se zajímavou zápletkou, rozhodně doporučuji. Líbila se i mně, a to ženské romány zrovna nevyhledávám, třeba takovou Danielle Steel nemusím, její knížky jsem četla naposledy, když mi bylo jedenáct.

Aktuálně mám rozečtený čtvrtý díl této série, který mě moc baví, a už se nemůžu dočkat až se vrhnu na ten poslední.

Nedokončenou symfonii hodnotím jako obě předchozí knížky kladně, knížka mě bavila, četla se mi dobře, prakticky nemám co bych vytkla, a vřele Vám tuto knížku můžu doporučit!

A co Vy? Máte rádi romantické knížky? Nebo je vůbec nečtete, a přečtete si raději pořádnou detektivku? A četli jste někdy něco od spisovatelky Andrewsové? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Vypadá to, že Tě sága (?) opravdu zaujala. Romány moc nečtu, ale někdy ano a občas bývám i překvapena jejich kvalitou. A myslím, že autorka bych k nim mohla zařadit a začít číst.

    OdpovědětVymazat
  2. Já nemám moc rád knihy na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  3. Když čtu další díl něčeho, obvykle mne to zklame ohlednevtusenych představ dalšího vývoje... Oni jsou v na vážných dílech často i nesrovnalosti proti dílům předchozím.. Ale věřím, že autorka dokáže psát zajímavě..

    OdpovědětVymazat
  4. Už se těším, až si tuto pětidílnou sérii přečtu, děkuji za tip :) já čtu spíše historické, ale ráda si přečtu na oddych i nějakou romanťárnu ;)
    Leník

    OdpovědětVymazat
  5. Spisovatelku neznám, takže jsem ani nic nečetla, ale knížka zní zajímavě. Myslím, že by mě bavila. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Romantika není nic pro mě, za to když má příběh alespoň jednu mrtvolu, to je jiná! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Knížka stvořená pro dlouhé zimní večery.Usednout večer do křesla u topení,zapálit svíčku,otevřít knížku,hrnek čaje,to miluju.
    Děkuji za tip

    OdpovědětVymazat
  8. Knížku neznám, ale zní dobře! Já ráda čtu romatické knížky, ale někdy jsem jich až přečtená, že sáhnu po nějakém scifi nebo thrilleru :D

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Odvrácená strana sladkého ovoce

 Nepatřím mezi zrovna velké milovníky ovoce. Sem tam si dám jablečnou nebo jahodovou přesnídávku, v zimě, hlavně mezi svátky, si ráda oloupu mandarinku nebo pomeranč, ale jinak se musím přiznat, že konzumaci ovoce moc nedám. Jedinou výjimkou jsou ale banány. Ty můžu opravdu kdykoliv, v jakékoliv podobě. Ať už je to přesnídávka, třeba i ta domácí, ideálně s piškoty. Banánům jsem přišla na chuť v devatenácti, kdy jsem měla problémy s nedostatkem fosforu, a jelikož jsou banány jeho velkým zdrojem, tak jsem je jedla doslova po kilech, a od té doby jsem si je zamilovala. Alespoň dvakrát týdně si s sebou beru banán na svačinu. Nevadí mi ani ty přezrálé, jím i ty "tmavé boláky", které spousta lidí vykrajuje ven. Přezrálé banány totiž mají pro lidské tělo velké množství benefitů!  Díky přezrálosti obsahují velké množství antioxidantů, které pomáhají před poškozením buněk v lidském organismu. A hnědé skvrny na banánech pomáhají při pálení žáhy - působí proti kyselosti. Často si u nás

Konec letního času

 Dnes brzy ráno došlo ke každoroční změně času z letního na zimní. Správně se ale tento čas nejmenuje "zimní," nýbrž standardní, nebo středoevropský. Našla jsem na internetu obě varianty. Je fakt, že ani ve stolním kalendáři není nový čas popsán jako "zimní," nýbrž je tam jen napsáno: Konec letního času.  Čas se tedy dnes ve 3:00 ráno posunul na 2:00. Prakticky se tedy vyspíme o jednu hodinu déle, jenže o to dříve se začne večer stmívat. Jako dítě školou povinné jsem nějaké střídání letního a zimního času nepociťovala. Jen jsem si přetočila hodiny na budíku, a to bylo všechno. Necítila jsem, že bych měla nějak rozhozený biorytmus, že by se mi hůře vstávalo, vůbec nic. Ale jak roky plynou, věkem se pomalu, ale jistě blížím ke třicítce, tak už můj organismus snáší změny z letního na zimní čas a opačně podstatně hůře. Je fajn, že se vyspím o hodinu déle. Ale do práce budu chodit tak jako tak za tmy, protože většinou jezdím do práce ve čtyři nebo v pět hodin ráno.  Musí