Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 195 Nedokončená symfonie

 Autor: Virginia C. Andrewsová 

Žánr: Román pro ženy, Pentalogie

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Ve třetím pokračování rodinné ságy Loganových se znovu setkáváme s mladou dívkou Melody. Ta právě odlétá do Los Angeles, protože se díky módnímu časopisu, který jí z rodného městečka Sewellu poslala nejlepší kamarádka Alice dozvěděla, že její matka nezemřela, ale žije právě ve městě andělů.

Melody se honí hlavou spousta myšlenek. Co když to není její matka ale jen někdo, kdo je jí velice podobný? A pokud je to její matka, je možné, že při autonehodě utrpěla amnézii a teď si vůbec nepamatuje, že má dceru? Melody se ubytuje u sestry své známé, astroložky Holly. 

Dorothy je ale úplný opak své sestry, ale Melody vítá s otevřenou náručí. S pomocí Dorothy a jejích přátel získá Melody adresu, kde by její matka Haille bydlet. Haille vždy snila o kariéře modelky a herečky, a zdá se, že se jí to povedlo. Když ale konečně dojde k setkání, do něhož dívka věnovala veškerou svou energii a touhu, výsledkem je obrovské zklamání.

Nachází chladnou odtažitou ženu, která je pevně rozhodnuta prosadit se v Hollywoodu a odmítá si připustit, že má již téměř dospělou dceru. Melody však chce přesto s mámou a jejím přítelem Richardem bydlet, najít si práci a pomoci jim s domácností, ale nic nevychází podle jejích představ. 

Nakonec plná smutku a hořkosti Los Angeles opouští a vydává se znovu na Cape Cod ke své babičce a tetě, a hlavně k milovanému bratranci Carymu. Tam ji ale stihne další tragická zpráva, která ji zasáhne plnou vahou. Cítí se osaměle, uvědomuje si, že už nemá žádnou matku a nikdy ani pořádně neměla. Matka jí však stihla svěřit to, co Melody tížilo nejvíc, a to sice jméno jejího pravého biologického otce. Najde dívka odvahu na to jej kontaktovat?

Na povrch mezitím vyplouvají další rodinná tajemství, Melody spolu s Carym navštíví babičku Belindu, která i přes svůj pokročilý věk a patrné známky demence ví daleko víc, než by Melody mohla doufat...

Podaří se mladé dívce konečně najít svoje štěstí, vyrovnat se s bolestivou minulostí, a prožít lásku, v kterou už ani nedoufala?

Hodnocení: Třetí díl ságy jsem začala číst hned po přečtení druhého dílu, protože jsem byla opravdu napnutá a natěšená, co se bude dít dál. 

Hned od prvních stránek jsem se začetla a skoro se nemohla od čtení odtrhnout, jak jsem byla vtažená do děje. Příběh je vyprávěn z pohledu Melody, autorka je opravdu skvělá spisovatelka, dovedla jsem se do mladé dívky a jejich pocitů opravdu vcítit. 

V knížce nebyla opět nouze o docela šokující zvraty a události. Na téměř každé stránce se dělo něco zajímavého, autorčin styl psaní mi sedl, a patří mezi mé oblíbené autorky. Už jsem zmiňovala i v minulých článcích sérii Květy z půdy, pokud jste ji nečetli a máte rádi nevšední romantické knihy se zajímavou zápletkou, rozhodně doporučuji. Líbila se i mně, a to ženské romány zrovna nevyhledávám, třeba takovou Danielle Steel nemusím, její knížky jsem četla naposledy, když mi bylo jedenáct.

Aktuálně mám rozečtený čtvrtý díl této série, který mě moc baví, a už se nemůžu dočkat až se vrhnu na ten poslední.

Nedokončenou symfonii hodnotím jako obě předchozí knížky kladně, knížka mě bavila, četla se mi dobře, prakticky nemám co bych vytkla, a vřele Vám tuto knížku můžu doporučit!

A co Vy? Máte rádi romantické knížky? Nebo je vůbec nečtete, a přečtete si raději pořádnou detektivku? A četli jste někdy něco od spisovatelky Andrewsové? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Vypadá to, že Tě sága (?) opravdu zaujala. Romány moc nečtu, ale někdy ano a občas bývám i překvapena jejich kvalitou. A myslím, že autorka bych k nim mohla zařadit a začít číst.

    OdpovědětVymazat
  2. Já nemám moc rád knihy na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  3. Když čtu další díl něčeho, obvykle mne to zklame ohlednevtusenych představ dalšího vývoje... Oni jsou v na vážných dílech často i nesrovnalosti proti dílům předchozím.. Ale věřím, že autorka dokáže psát zajímavě..

    OdpovědětVymazat
  4. Už se těším, až si tuto pětidílnou sérii přečtu, děkuji za tip :) já čtu spíše historické, ale ráda si přečtu na oddych i nějakou romanťárnu ;)
    Leník

    OdpovědětVymazat
  5. Spisovatelku neznám, takže jsem ani nic nečetla, ale knížka zní zajímavě. Myslím, že by mě bavila. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Romantika není nic pro mě, za to když má příběh alespoň jednu mrtvolu, to je jiná! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Knížka stvořená pro dlouhé zimní večery.Usednout večer do křesla u topení,zapálit svíčku,otevřít knížku,hrnek čaje,to miluju.
    Děkuji za tip

    OdpovědětVymazat
  8. Knížku neznám, ale zní dobře! Já ráda čtu romatické knížky, ale někdy jsem jich až přečtená, že sáhnu po nějakém scifi nebo thrilleru :D

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula