Přeskočit na hlavní obsah

Dá se to pochopit?

 Poslední dobou ve svém blízkém okolí znepokojeně zaznamenávám zvyšující se počet rozvodů a rozchodů. A bohužel velkou roli v tom hraje často nevěra jednoho z partnerů. Fenomén, který jsem nikdy úplně nepochopila. Možná jsem ještě mladá, nebo jsme s přítelem spolu krátce - ale sedm let už není tak úplně málo, ale možná to prostě jen nechápu.

Člověk asi není od přírody neprogramován tak, aby strávil celý život s jedním partnerem, zejména mladému člověku trvá někdy déle, než si uvědomí, s kým chce vlastně v životě být, a co je pro něj nejdůležitější. Někdy trvá, než najdeme toho "pravého či pravou."

Jedna moje bývalá kamarádka měla asi dva roky stálého přítele, a přitom chodila na návštěvu domů ke svému spolužákovi. Jednou se mi otevřeně přiznala, že s tím klukem spí. Docela mě to udivilo. Tak jsem se zeptala, proč to dělá. S pokrčením ramen odvětila, že přítel jí v posteli už nudí, prý je to pořád stejné, a ji to zkrátka nebaví, takže hledá "zábavu" jinde. A taky je to prý velký adrenalin. Považovala za zábavné to, že se musí schovávat a lhát příteli, že jde s kamarádkou na kafe. 

Pochopila bych, kdyby šlo třeba jen o jednorázový úlet. Když je člověk třeba hodně opilý, často udělá věci, za které se stydí, a prostě nemůže ukočírovat své chování, a pak tedy může dojít k tomu, že skončí v nějaké cizí posteli. Muži jsou někdy opravdu neodbytní, některé nezastaví ani to, když je dotyčná zadaná, a bohužel využijí příležitosti, aby objekt své touhy jednoduše využili, ale někdy může jít o vzájemnou náklonost založenou pouze na sexu, a na obou stranách pak padnou zábrany.

Je přeci přirozené, že se ohlédneme na ulici po pěkných mužích či ženách, kteří upoutají naši pozornost, ale nemusíme hned myslet na to, že bychom je nejraději měli ve své posteli.

Jenže chování kamarádky se mi ani trochu nelíbilo. Když už podvádí, přítel ji nudí a nebaví, proč se s ním jednoduše nerozešla? Je snad lepší podvádět, trápit člověka, který nás miluje - i když o tom neví, ale kdyby na aférku přišel, jistě by nebyl nadšený - a žít v neustálé nejistotě? Na internetu se dají najít stovky článků, jak se chovat, aby partner na nevěru nepřišel - teď jsem tento dotaz zadala zkusmo do vyhledávače - některé rady jsou opravdu... Bizarní.



Já si ale myslím, že to ve většině případů stejně musí zákonitě prasknout. I po třeba dlouhé době, ale i tak, jeden z milenců si nedá pozor, na zdánlivou maličkost, třeba zapomene vymazat milostnou textovku, a vše je odhaleno.

Jsem docela překvapená tím, kolik mužů to bere jako normální věc. Mít ženu, třeba i malé dítě, ale přesto usilovat o jinou slečnu, kterou by měli jen na sex. Jedna moje známá je už několik let sama, přítele si nehledá, ale když občas zavítá do místní hospůdky, chlapi se o ni můžou přetrhnout, a to i ti, jejichž pověst je v okolí moc dobře známá. Fyzická přitažlivost je ale opravdu bohužel častěji silnější než mozek, a pak to dopadá, jak to dopadá...

Ze začátku jsem byla celkem v šoku z toho, kolik příslušníků mužského pohlaví nezajímá, že jsem zadaná. Jako by sex s kamarádem byl v pořádku, když na mě doma čeká přítel. A pak je tu ta kouzelná věta: "Víme to přece jen my dva!"

To ale není tak úplně pravda. Ví to také svědomí. A to už je třetí článek. Nedovedu si představit, jak se musí cítit žena, která se vrátila ze schůzky s milencem, doma políbí manžela na tvář, nachystá mu večeři, a dělá, jako že nic... To musí být přeci strašný, ne?

Jediná situace, kdy má nevěra jakési "opodstatnění," je nemoc jednoho z partnerů. Pokud je jeden úplně sexuálně nefunkční, a ten druhý má přesto svoje potřeby, můžou se domluvit na nějakém kompromisu. I tohle je diskutabilní, ale pokud o tom ví ten nemocný partner, nevadí mu to, a nechce bránit tomu druhému v rozletu, tak ano. Ale je to upřímně dost kontroverzní, a nejsem si jistá, jestli to některé páry opravdu takto praktikují.

Ale jinak bych do podvádění partnera nikdy nešla. Mám si zahodit roky budování vztahu, tu důvěru, co mezi námi panuje, jen kvůli pár minutám slasti a rozkoše? V nejhorším případě tu jsou tisíce erotických videí, nebo hraček, a pokud partner nemá chuť, můžeme si jednoduše pomoci sami...

Co si myslíte o nevěře Vy? Má právo žít podváděný partner v iluzi a ve lži, nebo je lepší nikdy nepodvádět, a prostě ze vztahu odejít? A setkali jste se s nevěrou taky ve svém okolí? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Úplně mi mluvíš z duše, nevěru prostě nechápu! Sama bych to nikdy neudělala (a to jsem již několikrát měla možnost, dokonce i když můj tehdejší přítel stál za prd a já nebyla spokojená) ale prostě tohle se nedělá. Pro mě by to místo vzrušení, jak popisuje tvá kamarádka byl stres a šílené výčitky svědomí.
    Nikdy jsem to neudělala a nikdy vědomě neudělám, a to hlavně kvůli sama sobě, já bych s tím musela žít a to bych nechtěla.

    Klasická věta, že se to nikdo nedoví, to už znám také, je to chabý pokus o přesvědčení a je to to poslední, co by mě snad mělo přesvědčit :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem v tomto ohledu možná ještě radikálnější než Ty. Kdo miluje, nepodvede. Byť by byl sebevíc opilý. Nejde to svést na opilost, na úlet. To jenom v případě kdy by, bohužel, došlo k znásilnění a to pak není nevěra. Hranice mezi tím je ovšem tenká. Nikdy nepiji tak, aby o sobě absolutně nevěděla. Navíc opilé slečny jsou odporné. Taky jsem kolikrát v šoku z názorů a životních příběhů některých lidí z mého okolí. Bohužel ale myslím, že kolikrát nevěra prostě projde. Buď to nepraskne nebo to ten druhý strpí.

    OdpovědětVymazat
  3. Já bych neřekla, že jen muži dokáží být neodbytní, nejedna žena by je předčila...
    O nevěře si můžu myslet co chci, ale dokud mě to v reálu nepotká, nemůžu říct, jak bych skutečně reagovala. Ve dvaceti jsem měla názor takový, že bych nevěru neunesla a s partnerem se rozešla. Teď, když mi začalo táhnout na padesát, musím říct, že jsem v mnoha ohledech benevolentnější. Ale jak říkám, dokud mě to v reálu nepotká, netuším, jak se zachovám.

    OdpovědětVymazat
  4. Je jiná doba a vlastně hodně mladých začíná v patnácti a někdy i dřív...Opilost není důvodem k nevěře. Člověk se musí umět ukočírovat. V podstatě jsi vše popsala, tak Ti přeji šťastný vztah a ať ti vydrží jako nám. Letos jsme oslavili společných 50 let od svatby a tento týden 51 let, co jsme spolu začali chodit...a neměnila bych. To říkám upřímně i když jsme měli krize, občas se pohádali, jako to bývá všude, nikdy jsem na rozvod nepomyslela. Měj se moc krásně a svůj vztah si hýčkej. I to je potřeba.

    OdpovědětVymazat
  5. Tohle je tak individuální a nepřenosná záležitost, že se zdráhám být jakkoli rezolutní. Nechť si každý svůj život zařídí tak, jak mu to vyhovuje a jak bude schopný vysvětlit, až zůstane se svým svědomím o samotě.

    OdpovědětVymazat
  6. Já si myslím že je lepší odejít a teprv pak si užívat, pokud chci a ne lhát a podvádět. Naštěstí jsem se s nevěrou nesetkala, takže to musím zaťukat.

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  7. Takový článek je sice zajímavý a jde se hezky rozepsat, ale ani naše názory nevěru nevyřeší. Nevěra byla, je a bude a s tím se i my, co ji odsuzujeme, musíme smířit. Jako se smříříme s jinými věcmi, které nám prostě nejdou pod nos, ale nic s tím neuděláme. Proto já k tomu svůj postoj psát nebudu, jen mi nedá - na nevěru musí být dva a ne, že v nějakém průzkumu čtu, že muži jsou procentuálně v nevěře zdatnější, než ženy. Nevím, jak se to zjišťuje, ale už nám všem známý psycholog a psychiatr dr. Plzák (starší ho určitě znají, mladší si to mohou najít) doporučoval: Zatloukat, zatloukat.... Takže nakonec ti nevěrníci to měli odborně schváleno, protože i on, lékař a odborník věděl, že s nevěrou nic neuděláme. Asi tak... Hanka

    OdpovědětVymazat
  8. Já už mám zkažený pohled na život.. Mám pocit, že chlap bude vždycky podvádět.. Vím, že to dělají i ženský, ale jelikož my jsme ženský, tak ty chlapy řešíme víc. :D Prostě jsem se celou dobu setkávala s chlapama, co to na mě zkoušeli a přitom doma měli rodiny. Rodina, která vypadala perfektně, šťastně, přitom tam ta nevěra byla... A bohužel si myslím, že i když ženská říká, že ji chlap nikdy nepodvedl nebo ji určitě nepodvede, může se mýlit.. Ona naivně čeká doma a přitom chlap to před ní zvládá krásně tajit. Ale na druhou stranu tu nevěru strašně nesnáším!!! Já bych ji prostě nedokázala překousnout.. Nechci se o chlapa dělit!! :D
    Ale říkám si, že k jednorázovému úletu je strašně lehké sklouznout..

    OdpovědětVymazat
  9. Nuž, je to veru smutné. Kedysi skutočne platilo "v dobrom i v zlom"... Dnes stačí menší konflikt a mladí ľudia idú od seba. Naši starí rodičia rozvody nepoznali (alebo nebol záujem). Keď vznikol problém, vždy si ho vedeli k spokojnosti vyriešiť. A žili spolu celý život. Klamať a podvádzať sa nemá. To je ale ešte názor starej školy. Dnes sa klame a podvádza vo veľkom - nakoniec, naša vláda je nám vzor ... 🥺

    OdpovědětVymazat
  10. Souhlasím s Míšou, mužům se odkrví mozek, překrví pinďour a je to jako mlha přede mnou, plha za mnou.
    Navíc jde o to, v jakém je to věku, jinak jsem se dívala na nevěru v 25, 30letech , jinak bych se dívala teď,, Ale hlavně vím, že pokud se někdo přizná k nevěře je to slaboch, protože ten, kdo uklouznul a má tě rád, se nikdy nemůže přiznat, ale jen zatloukat a trápit s sám, protože přiznání je jako nit, když ji přetrhneš, nesvážeš ji bez uzlu.

    OdpovědětVymazat
  11. Taky jsem tohle nikdy nepochopila, na druhou stranu naštěstí kolem sebe nemám moc lidí, kterých by se tohle týkalo. Pokud je člověk ve vtahu tak nešťastnej, že by zvládl toho druhého podvést, tak myslím, že už to nemá cenu prodlužovat. Naivně si myslím, že každý partner tomu druhému dluží alespoň to férové jednání, ať už je to mezi nimi jakékoliv.. Ale to je pouze můj názor, je mi jasné, že spousta lidí se tomuhle akorát zasměje .. Já bych to třeba nedokázala a zároveň je pro mě nevěra jedna z mála věcí, kterou bych asi nikdy nedokázala odpustit :)

    OdpovědětVymazat
  12. Nevěra z důvodu sexu mi přijde nedobrá, zvláště, když se to dělá dlouhodobě a s tím prvním se žije dál. Jsem pro rozchod.

    OdpovědětVymazat
  13. Na pěst je však asi věta: byl to jen sex, já tě jinak miluju!

    OdpovědětVymazat
  14. Nevěra je nejspíš známkou, že to ve vztahu nefunguje. Nezažila jsem ji, tak nevím, jak bych se zachovala. Ale rozhodně vím, že by se narušila důvěra, možná na celý život. Jak se říká: Odpustím, ale nezapomenu. Nevěra zásadním způsobem narušuje vztahy a bolí. Člověk může cítit i ponížení.

    OdpovědětVymazat
  15. Tohle je tak strašně těžké téma, a nedá se na něj odpovědět jedním komentářem. Někdy je podvádění nepochopitelné a někdy pochopitelné. Já jsem si taky prošla různýma vztahama či známotmi, ale mohu říct, že jsem se něco naučila. Pokud má partner tendenci, běž.. Běž si zkazit život, je to tvá volba a přesto že jsme spolu je to jeho volba života. To on si ten život a ten krok zvolil. Bohužel my jsme v tom a partner nás do toho zatáhnul. Ale vše se dá řešit. Pokud se toto stane, myslím že řešit se to dá. Pokud to bylo jednorázové jde se zeptat a řešit s partnerem kde se stala ve vztahu chyba. Co ho k tomu vedlo. Bývá to kvůli spoustu věcem. Partner se o nás nezajímá, nemluví s námi, je hodně v práci a mnoho dalších.. Pak je to věc druhá. Touha a něha a to co ve vztahu nemáte.. Naleznete to u jiného muže či ženy a nedá vám to. Je to strašně náročné a těžké na vysvětlení a pochopení..
    Samozřejmě bych to nikomu nepřála a pokud se to stalo doufám v to, že jste to vyřešily a pochopily jeden druhého. Je to o komunikaci i když to bolí vše se má řešit.
    Ještě tu mám jednu věc, znám jednu starou paní, která s manželem slavila snad 60 let vztahu. Já úplně žasla. Paní mi řekla, že to bylo sakra náročné, ženy a hospoda atd. Brala prášky na psychiku, ale zvládli to a jsou spolu. Jak? nevím.. Prostě to spolu překonali a všem přeji tu samou lásku co měli oni dva. Strašně zajímavé a rozsáhlé téma na několik řádků.. Milujme se a užívejme okamžiků, které s partnerem máme a hlavně mluvme <3

    OdpovědětVymazat
  16. Nevěra je strašně těžké téma, které zpravidla koření v celé řadě životních oblastí. Osobně mi připadá, že většinou je za tím snaha najít si v nudném a jednotvárném životě nějaké dobrodružství, něco, co člověka vytrhne z rozbředlé všednodennosti, co mu dá nějaký impulz, díky kterému se bude opět cítit intenzivně naživu. Poslední tři roky jsem strávila ve velmi průměrné práci a po nějaké době jsem zjistila, že už asi chápu, proč to ti lidé dělají. A taky že to nemusí nutně souviset s (ne)kvalitou vztahu. Každopádně jsou to všechno jen velmi teoretické úvahy a jediné, co lze říct s jistotou, je, že nevěra značí nějaký hlubší problém. Jaký to je, už je ale spíš otázka pro terapeuta.

    OdpovědětVymazat
  17. Můj názor je takový, že pokud to udělá, tak je dost možné, že to udělá znovu. A pokud toho partnera opravdu miluje, tak to neudělá ani kdyby byl opilý.

    OdpovědětVymazat
  18. Mám na nevěru hodně podobný názor jako ty. Upřímně to nechápu a nikdy nepochopím. A doufám, že jednou najdu chlapa, který to bude mít stejně jako já. Bohužel v mém okolí je nevěry tolik, jsem z toho hodně znechucená. A nejsou to jen chlapi. Nejvíc mě dostávají ti, co mají před svatbou, případně jsou v manželství a mají i děti. Proč si tu osobu chtějí vzít? Několikrát se mi stalo, že po mě vystartoval chlap na akci, kde měl svoji partnerku (i snoubenku)... a strašně vtipné mi přišlo teď naposled, když mi týpek tvrdil, že dokud nepoznal mě, tak byl hodnej :D (nevím třeba to byla pravda, ale nejsem naivní a vlastně je mi to jedno). Ale nechtěla bych být na místě jejich partnerek...když už člověk má free vztah, tak ok :) ale i tak tohle mě neláká :D a bylo by fajn, kdyby to na mě zadaní nezkoušeli :(

    OdpovědětVymazat
  19. Krásně to píšeš, krásně, díky za článek! Taky mi nevěra nejde úplně pochopit. Mám kolegyni z práce, která s manželem 20 let budovala vztah o pěti dětech. Prošla si v manželství i tříletou zamilovaností do jiného muže, ale svého manžela nikdy nezradila a vše mu na rovinu řekla...Jen aby ji o pár let později opustil kvůli mladší ženě, se kterou už samozřejmě přestává být šťastný. Nevěra mě trápí, a obecně malá vůle dnešního člověka budovat trvalé vztahy. Přijde mi, že příliš často lidé ulétávají ke chvilkovému štěstí, navzdory tomu že negativa nakonec převáží. Nevěrníci totiž sami nakonec skoro vždycky skončí nešťastní a prázdní. Jenže to nevědí dřív, než si to prožijí. Bohužel s sebou stáhnou i své partnery. :-/ Sama doufám nikdy svou polovičku nepodvedu a obě se snažíme o případných problémech hned mluvit a být si blízko. Jen jednou se mi zdál sen, že jsem jí nevěrná, a ten blbý sen mě docela trápil, byla jsem naštvaná, že se mi to vůbec zdálo...i pitomý sen nahlodal svědomí...natož pak jak to mají nevěrní lidé?..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥