Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 02 Mne soudila noc

Autor: Valja Stýblová
Žánr: Drama
Mé hodnocení: 90%
Obsah: Jan a Albert jsou dva kamarádi z medicínských studií. Protože mají nedostatek financí, rozhodnou se nelegálně praktikovat umělá přerušení těhotenství u žen, které nemohou nebo nechtějí jít k lékaři. Albert vypomáhá u otce v lékárně, kde sežene potřebné léky a materiály. Nejprve ženy navštěvují u nich doma, posléze si zřídí vlastní ordinaci u jednoho z nich doma. Ale jak se říká, s jídlem roste chuť, přibývá peněz, dokonce začnou dělat potraty v šestém měsíci těhotenství. Jednoho dne ale dojde k takové velké tragédii, že Jan dostane výčitky svědomí, trauma na celý život a se svým pochybným způsobem přivýdělku skončí.
Hodnocení: Knížka se mi moc líbila. Vzhledem k tématu v ní nejsou zdlouhavé lékařské názvy, vše je pro laika pochopitelné. Dost mě šokovala chladnost hlavního hrdiny a stavění se k vraždě plodu.
Nechci se tu moc rozepisovat o ději, protože mám strach, že bych všechno vyzradila. Knížka má pouhých 150 stran, je z roku 1990 ale to na její aktuálnosti nic neubírá.
Rozhodně doporučuji, určitě dostanete na umělé přerušení těhotenství úplně jiný názor...
Doufám, že se Vám recenze líbila. Máte zkušenost s touto knihou? Líbila se Vám? Děkuji za komentáře, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Asi bys měla zmínit, že první vydání je z roku 1970! Tedy z doby, kdy přerušení těhotenství musela povolit "potratová komise". To pak celý příběh dostane jiný význam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, tento článek je jeden z nejstarších který jsem na blogu napsala :D Holt jsem to psaní neměla ještě tak promakané :-)

      Vymazat
  2. Je vidět, že se Valje Stýblové podařilo napsat nadčasové dílo....

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...