Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 02 Mne soudila noc

Autor: Valja Stýblová
Žánr: Drama
Mé hodnocení: 90%
Obsah: Jan a Albert jsou dva kamarádi z medicínských studií. Protože mají nedostatek financí, rozhodnou se nelegálně praktikovat umělá přerušení těhotenství u žen, které nemohou nebo nechtějí jít k lékaři. Albert vypomáhá u otce v lékárně, kde sežene potřebné léky a materiály. Nejprve ženy navštěvují u nich doma, posléze si zřídí vlastní ordinaci u jednoho z nich doma. Ale jak se říká, s jídlem roste chuť, přibývá peněz, dokonce začnou dělat potraty v šestém měsíci těhotenství. Jednoho dne ale dojde k takové velké tragédii, že Jan dostane výčitky svědomí, trauma na celý život a se svým pochybným způsobem přivýdělku skončí.
Hodnocení: Knížka se mi moc líbila. Vzhledem k tématu v ní nejsou zdlouhavé lékařské názvy, vše je pro laika pochopitelné. Dost mě šokovala chladnost hlavního hrdiny a stavění se k vraždě plodu.
Nechci se tu moc rozepisovat o ději, protože mám strach, že bych všechno vyzradila. Knížka má pouhých 150 stran, je z roku 1990 ale to na její aktuálnosti nic neubírá.
Rozhodně doporučuji, určitě dostanete na umělé přerušení těhotenství úplně jiný názor...
Doufám, že se Vám recenze líbila. Máte zkušenost s touto knihou? Líbila se Vám? Děkuji za komentáře, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Padesátka22. července 2020 v 11:21

    Asi bys měla zmínit, že první vydání je z roku 1970! Tedy z doby, kdy přerušení těhotenství musela povolit "potratová komise". To pak celý příběh dostane jiný význam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eliss22. července 2020 v 12:35

      Děkuji, tento článek je jeden z nejstarších který jsem na blogu napsala :D Holt jsem to psaní neměla ještě tak promakané :-)

      Vymazat
  2. zahradacihelna28. července 2020 v 3:49

    Je vidět, že se Valje Stýblové podařilo napsat nadčasové dílo....

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova
11 komentářů
Další informace

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa
13 komentářů
Další informace

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula
9 komentářů
Další informace