zomablog

 Květiny a stromy na každého z nás působí různě. Většinou se ale jedná o estetickou potěchu - koho by nepotěšila kytice růží - nebo o zdravotní benefity. Různé bylinkové čaje si oblíbila spousta z nás, a mnohé květiny jsou také nepostradatelnou složkou v kuchyni - já hojně využívám pažitku, pórek, a třeba i takový medvědí česnek se výborně hodí do sýrů.  Rostliny se staly také ústřední postavou v mnoha dílech, třeba v pohádkách. Snad v žádné pohádce nechybí les, který v sobě skrývá mnohá tajemství, a rostliny zde často nemusí být přátelské, ale třeba rovnou lidožravé.  Ovšem některé báje a pověsti, týkající se nebezpečných rostlin s neuvěřitelnými vlastnostmi, přetrvaly do současnosti, a mnozí lidé pořád věří, že se kolem nás vyskytuje flóra, která má až nadpřirozené vlastnosti. Pojďme se dnes na tyto "květinové báchorky" podívat pozorněji!  Masožravé rostliny jsou všeobecně známé. Požírají menší hmyz, roztoče a larvy. Třeba takovou mouchu, malou housenku nebo dokonc...

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

  Autor: Virginia Andrewsová Žánr: Romantický, Drama, Mysteriózní Mé hodnocení: 80% Obsah: Devítiletá Audrina Adareová je na první pohled obyčejná, na ten druhý už poněkud zvláštní dívka. Ví jistě, že má devět let, ale nepamatuje si, že by své narozeniny spolu s rodinou oslavila. Audrina má totiž časté výpadky paměti.  Co ví jistě, že před devíti lety zemřela její mladší sestra, která se také jmenovala Audrina. Sestra se narodila po letech, jako náhradnice, a rodiče jí dali stejné jméno, protože nemůžou na svou první dceru zapomenout. Byla totiž tak výjimečná! Krom rodičů žije ve velkém přepychovém sídle ještě Audrinina teta Ellsbeth s dcerou Verou. Sestřenice je o dva roky starší než Audrina, a dává to své příbuzné moc dobře znát. Vera totiž Audrinu nenávidí, a očividně na ni žárlí.  Jenže Audrina Veře taky tak trochu závidí, ačkoliv se s ní snaží vycházet. Vera chodí do školy, užívá si venku s kamarády, zatímco Audrina může jen na zahradu, a rodiče ji důrazně varují, ať...

Dnešní název článku je poměrně netradiční, ale brzy se dozvíte proč. Ačkoliv to zní naprosto neuvěřitelně a šíleně, tak přesně jedenáct dní a pětadvacet minut vydržel Randy Gardner, sedmnáctiletý student, beze spánku.  Vše začalo naprosto nevinně. V prosinci roku 1963 vymýšlí dva spolužáci téma na školní projekt. Bruceho a Randyho nakonec napadne, že by mohli sledovat, jaký má vliv nedostatek spánku na paranormální schopnosti. Dost ošidné téma, zvlášť pro chlapce, kteří si jsou jisti, že žádnými paranormálními schopnostmi netrpí. Fascinuje je ale skutečnost, že havajský DJ Tom Rounds dokázal zůstat vzhůru jedenáct dní. A jsou pevně přesvědčeni, že se jim podaří tento rekord pokořit!   Hodí si mincí o to, kdo z nich bude sloužit jako pokusný králík. Randy má to "štěstí", a pokusí se vydržet co nejdéle beze spánku, zatímco Bruce jej bude hlídat a sledovat. Vánoční prázdniny jsou přímo ideální příležitostí k uskutečnění celého experimentu.  Experiment začal hned po Váno...

 Jaro už máme pár dní tady, alespoň dle kalendáře, ale venku to tak zatím moc nevypadá. Sníh sice nenapadl, lyžařská sezona u nás na horách nejspíš definitivně skončila, ale dnes je pošmourno, a zítra má pršet celý den.  Tento týden byl pro mě dost náročný. V rodině jsme měli úmrtí, zemřela mi sestřenice, v jednačtyřiceti letech. Doma po ní zůstal desetiletý synek a dvouroční holčička. Sestřenice více než rok a půl bojovala s rakovinou, ale nemoc byla nelítostná, nepomohly ani chemoterapie, ani ozařování, a v poslední řadě ani alternativní léčba. Moc si vážím své švagrové a bratra, protože byli s Anetkou do poslední chvíle, pomáhali s hlídáním holčičky. Švagrová je zdravotní sestra, tak se o Anetku starala do poslední chvíle, a taky díky ní mohla v klidu odejít doma, obklopena rodinou, jak si to přála.  Navštěvovali jsme se párkrát do roka, o svátcích a narozeninách, ale stejně to hrozně bolí. Anetka byla hrozně hodná holka, užila si jedno nepovedené manželství a konečně ...