Květiny a stromy na každého z nás působí různě. Většinou se ale jedná o estetickou potěchu - koho by nepotěšila kytice růží - nebo o zdravotní benefity. Různé bylinkové čaje si oblíbila spousta z nás, a mnohé květiny jsou také nepostradatelnou složkou v kuchyni - já hojně využívám pažitku, pórek, a třeba i takový medvědí česnek se výborně hodí do sýrů.
Rostliny se staly také ústřední postavou v mnoha dílech, třeba v pohádkách. Snad v žádné pohádce nechybí les, který v sobě skrývá mnohá tajemství, a rostliny zde často nemusí být přátelské, ale třeba rovnou lidožravé.
Ovšem některé báje a pověsti, týkající se nebezpečných rostlin s neuvěřitelnými vlastnostmi, přetrvaly do současnosti, a mnozí lidé pořád věří, že se kolem nás vyskytuje flóra, která má až nadpřirozené vlastnosti. Pojďme se dnes na tyto "květinové báchorky" podívat pozorněji!
Masožravé rostliny jsou všeobecně známé. Požírají menší hmyz, roztoče a larvy. Třeba takovou mouchu, malou housenku nebo dokonce i roztoče nebo prvoka slupnou na posezení. Ale krom toho potřebují samozřejmě i standartní pěstitelskou péči. Masožravky jsou pěkné pokojovky, ale mnohdy náročné na pěstování a podmínky.
Ale na Madagaskaru údajně existuje strom "lidožrout," který pojídá celé lidi. V roce 1881 se v New York Times objevil článek od německého cestovatele Carla Liche o setkání s děsivým masožravým stromem při jeho cestách po Madagaskaru. Podle popisu se mělo jednat o strom podobný ananasu, který měl místo koruny mnoho tenkých a dlouhých šlahounů. Vyrůstal do výšky asi pěti metrů, a místní obyvatelé z něj měli až panický strach.
Strom prý přináší smrt všemu živému, co se dostane do jeho dosahu, a pokud nemá dostatek potravy, dokáže své dlouhé šlahouny natáhnout velmi daleko a tímto způsobem si zakousnout k svačině třeba ženu, která jde zrovna z pole s košíkem brambor. Vesničané tyto stromy dokonce uctívali a ve zlých časech, kdy bylo málo potravy, jim přinášeli i lidské oběti. No, moc pěkné!
A právě Carl Liche byl svědkem události, kdy místní měli svázanou ženu hodit do blízkosti stromu, který ji omotal svými obrovskými šlahouny a nacpal do svých útrob.
Později se objevila teze, že celý článek německého dobrodruha byl jen hloupý žertík, který neměl nikdo brát vážně. V roce 1924 ale guvernér státu Michigan během své cesty na Madagaskar od místních slyšel podobný příběh, a dokonce mu strom, který se živí lidským masem, ukázali. Vědci ale toto tvrzení šmahem shodili ze stolu.
V 90. letech pátral po lidožravém stromu i slavný záhadolog Ivan Mackerle. Vesničané jej zavedli ke stromu jménem "kumanga." Vysvětlili mu, že v době kvetení se tato rostlina otevírá a chytá zvířata. Má být naplněna toxickou látkou, která jí pomáhá rozkládat kořist. Během návštěvy záhadologa ale rostlina nekvetla a zdála se naprosto klidná.
Takže opravdu nejspíš žádné takové schopnosti nemá. Nebo...?
Hladová tráva - další povídačka, která má zastoupení v irském folklóru. Tato tráva má růst v hustých, vysokých trsech a údajně ve tmě světélkovat. Její další zvláštní vlastností je, že u člověka vzbudí neukojitelný hlad. A ten se nedá nijak potlačit ani zahnat. Lidé se mohou doslova přecpat, a stejně budou chtít jíst pořád víc!
Příběhy to jsou dozajista zajímavé, ale jen tak pro pobavení a zasmání - no opravdu nevěřím tomu, že si strom sám loví lidi k večeři nebo že po procházce travinami dostanete hlad, který nelze zastavit. Báchorky, které se nedají brát vážně.
Velmi zajímavej článek , děkuju :) . Hladová tráva mě zaujala asi nejvíc .
OdpovědětVymazat