Přeskočit na hlavní obsah

Květinové báchorky

 Květiny a stromy na každého z nás působí různě. Většinou se ale jedná o estetickou potěchu - koho by nepotěšila kytice růží - nebo o zdravotní benefity. Různé bylinkové čaje si oblíbila spousta z nás, a mnohé květiny jsou také nepostradatelnou složkou v kuchyni - já hojně využívám pažitku, pórek, a třeba i takový medvědí česnek se výborně hodí do sýrů. 

Rostliny se staly také ústřední postavou v mnoha dílech, třeba v pohádkách. Snad v žádné pohádce nechybí les, který v sobě skrývá mnohá tajemství, a rostliny zde často nemusí být přátelské, ale třeba rovnou lidožravé. 

Ovšem některé báje a pověsti, týkající se nebezpečných rostlin s neuvěřitelnými vlastnostmi, přetrvaly do současnosti, a mnozí lidé pořád věří, že se kolem nás vyskytuje flóra, která má až nadpřirozené vlastnosti. Pojďme se dnes na tyto "květinové báchorky" podívat pozorněji! 

Masožravé rostliny jsou všeobecně známé. Požírají menší hmyz, roztoče a larvy. Třeba takovou mouchu, malou housenku nebo dokonce i roztoče nebo prvoka slupnou na posezení. Ale krom toho potřebují samozřejmě i standartní pěstitelskou péči. Masožravky jsou pěkné pokojovky, ale mnohdy náročné na pěstování a podmínky. 

Ale na Madagaskaru údajně existuje strom "lidožrout," který pojídá celé lidi. V roce 1881 se v New York Times objevil článek od německého cestovatele Carla Liche o setkání s děsivým masožravým stromem při jeho cestách po Madagaskaru. Podle popisu se mělo jednat o strom podobný ananasu, který měl místo koruny mnoho tenkých a dlouhých šlahounů. Vyrůstal do výšky asi pěti metrů, a místní obyvatelé z něj měli až panický strach. 

Strom prý přináší smrt všemu živému, co se dostane do jeho dosahu, a pokud nemá dostatek potravy, dokáže své dlouhé šlahouny natáhnout velmi daleko a tímto způsobem si zakousnout k svačině třeba ženu, která jde zrovna z pole s košíkem brambor. Vesničané tyto stromy dokonce uctívali a ve zlých časech, kdy bylo málo potravy, jim přinášeli i lidské oběti. No, moc pěkné! 

A právě Carl Liche byl svědkem události, kdy místní měli svázanou ženu hodit do blízkosti stromu, který ji omotal svými obrovskými šlahouny a nacpal do svých útrob. 

Později se objevila teze, že celý článek německého dobrodruha byl jen hloupý žertík, který neměl nikdo brát vážně. V roce 1924 ale guvernér státu Michigan během své cesty na Madagaskar od místních slyšel podobný příběh, a dokonce mu strom, který se živí lidským masem, ukázali. Vědci ale toto tvrzení šmahem shodili ze stolu.

V 90. letech pátral po lidožravém stromu i slavný záhadolog Ivan Mackerle. Vesničané jej zavedli ke stromu jménem "kumanga." Vysvětlili mu, že v době kvetení se tato rostlina otevírá a chytá zvířata. Má být naplněna toxickou látkou, která jí pomáhá rozkládat kořist. Během návštěvy záhadologa ale rostlina nekvetla a zdála se naprosto klidná. 

Takže opravdu nejspíš žádné takové schopnosti nemá. Nebo...? 




Hladová tráva - další povídačka, která má zastoupení v irském folklóru. Tato tráva má růst v hustých, vysokých trsech a údajně ve tmě světélkovat. Její další zvláštní vlastností je, že u člověka vzbudí neukojitelný hlad. A ten se nedá nijak potlačit ani zahnat. Lidé se mohou doslova přecpat, a stejně budou chtít jíst pořád víc! 

Vyskytuje se v místech, kde jsou pohřbená lidská těla, tedy na starých hřbitovech, ale také na dávných bojištích. Další legenda tvrdí, že hladovou trávu mají na svědomí víly - ty ji sázejí do okolí svých doupat, aby zahnaly nevítané návštěvníky. 

Hladový kopec je pahorek na jihozápadním pobřeží Irska. A váže se k němu pověst o hladové trávě. Každý člověk, který se pokusil vrch přejít, zemřel v hrozných mukách. Odborníci ale tvrdí, že pověst vznikla v období velkého hladomoru. Mezi lety1845-1849 mu padlo za oběť až jeden a půl milionu Irů. 



Ale příběh je to pěkný, což? 

Umdhlebi je pekelný strom, který najdeme ve východní části Jihoafrické republiky. Kdysi se zde rozléhalo malé, ale velmi mocné Zuluské království. Jeho bojovníků se obávaly všechny okolní národy, a prý k tomu nemalou měrou přispěl i strom, který vypadal "jako z pekla." Jeho kmen obsahoval dvě vrstvy kůry - vnější odumřelou, jejíž cáry visely ze stromu, a vnitřní novou vrstvu. 

Větve byly obalené zvláštními červenými a černými bobulemi a vyrůstaly z nich zelené, kopinaté listy. Dřevina prý vylučovala silně toxickou látku, která zabila vše živé okolo. Jedovatý toxin měl vycházet z jejích kořenů, čímž zamořil půdu v okolí. 

Mrtvá rozkládající se těla zvířat měla zúrodnit hlínu, ze které získávalo Umdhlebi živiny. Strom byl tedy snadno rozpoznatelný, protože se kolem něj povalovaly mršiny. V pověstech kmene Zulu je dokonce zaznamenán jeden případ hromadné otravy, kvůli které království málem prohrálo válku. V roce 1828 zaútočili Zuluové na území dnešního jižního Mosambiku a během toho se dostali do velkých problémů. 

Při procházení v džungli totiž narazili na několik stromů Umdhlebi, které mnoho vojáků otrávily. Většina vojáků se z otravy nevyléčila. Kvůli této tragické nehodě se vojsko muselo stáhnout. Prvním Evropanem, který přinesl o této rostlině zprávu, byl misionář Henry Callaway. Ten se ale domníval, že pověsti o rostlině jsou zveličené. 

Ovšem dnešní vědecké kruhy si jsou už jisté, že strom opravdu existuje. Latinským názvem se označuje Euphorbia cupularis, a jeho domovským výskytem je opravdu Afrika. Vylučuje navíc šťávu, která je smrtelně jedovatá. Míza navíc vydává dráždivé výpary, které po vdechnutí mohou vyvolat závažné dýchací obtíže. 

No, takže v jistém slova smyslu je to "pekelný strom." A pověst, která strom provází, může mít v tomto případě reálný základ. 

Příběhy to jsou dozajista zajímavé, ale jen tak pro pobavení a zasmání - no opravdu nevěřím tomu, že si strom sám loví lidi k večeři nebo že po procházce travinami dostanete hlad, který nelze zastavit. Báchorky, které se nedají brát vážně.

Anebo, co myslíte? Mohou mít rostliny, případně stromy nějaké "tajemné" vlastnosti? Je možné, že existuje masožravý strom, který pojídá lidi jako mouchy? Opravdu může existovat tráva, která vzbudí šílený pocit hladu a stačí k tomu, abychom se přes ni jen prošli? Může strom zabíjet na dálku - pomocí své mízy? Co myslíte? 

Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné dubnové dny, Vaše Eliss ♥





Komentáře

  1. Velmi zajímavej článek , děkuju :) . Hladová tráva mě zaujala asi nejvíc .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...