Dnešní název článku je poměrně netradiční, ale brzy se dozvíte proč. Ačkoliv to zní naprosto neuvěřitelně a šíleně, tak přesně jedenáct dní a pětadvacet minut vydržel Randy Gardner, sedmnáctiletý student, beze spánku.
Vše začalo naprosto nevinně. V prosinci roku 1963 vymýšlí dva spolužáci téma na školní projekt. Bruceho a Randyho nakonec napadne, že by mohli sledovat, jaký má vliv nedostatek spánku na paranormální schopnosti. Dost ošidné téma, zvlášť pro chlapce, kteří si jsou jisti, že žádnými paranormálními schopnostmi netrpí. Fascinuje je ale skutečnost, že havajský DJ Tom Rounds dokázal zůstat vzhůru jedenáct dní. A jsou pevně přesvědčeni, že se jim podaří tento rekord pokořit!
Hodí si mincí o to, kdo z nich bude sloužit jako pokusný králík. Randy má to "štěstí", a pokusí se vydržet co nejdéle beze spánku, zatímco Bruce jej bude hlídat a sledovat. Vánoční prázdniny jsou přímo ideální příležitostí k uskutečnění celého experimentu.
No, (jen) tři dny beze spánku, a jak neblaze se to projeví. Bylo tedy rozhodnuto, že do party přiberou ještě třetího kamaráda, Joea Marciana. Ten se s Brucem střídal - dělali Randymu společnost, bavili ho, aby jej udrželi vzhůru, a snažili se co nejpečlivěji popisovat jeho stav.
Středoškoláci zaujali novináře a vědce, a to z důvodu, že se jim ozvali Randyho rodiče. Přišlo jim to totiž dost amatérské a když už tedy chlapci takto experimentovali, oddechli si, když na celý průběh dohlíželi odborníci.
První dva dny to bylo snadné - Randy později vypověděl, že se snaží co nejvíce chodit, a vyhýbat se postelím. A paradoxně pomohli i novináři - jejich všetečné otázky také pomohly k tomu, aby hoch neusnul. Třetí ten ale přišla krize - Randymu začalo být nevolno od žaludku. Zvláštní je, že tyto stavy zaplašilo jedení mandarinek a pomerančů!
Přibližně čtvrtý den experimentu se na scéně objevil odborník přes spánek, William Dement ze Stanfordovy univerzity. Randymu to vlilo energii do žil, protože William přišel s novými, zábavnými podněty, jak usržet chlapce vzhůru. S kabrioletem jezdili po městě, a dokonce byl Randy schopen hrát basket, bowling, a také se zlepšil v pinballu, dokonce Williama několikrát porazil!
Krom občasného pití Coly neužíval žádné jiné stimulanty. Sportovní výkony se lepšily, ale hlava na tom začala být o poznání hůř. Randy začal být podrážděný a paranoidní. Bylo pro něj těžké si na něco vzpomenout. "Bylo to, jako kdyby mi někdo mozek brousil šmirglpapírem." No, tato slova mluví za vše.
Nakonec tedy Randy vydržel beze spánku 11 dní a 25 minut. Zlomil dosavadní rekord a zapsal se do Guinnessovy knihy rekordů. Hned po konci experimentu skončil mladík v nemocnici na pozorování, a tam prospal v kuse čtrnáct hodin. Pořád si prý připadal vyčerpaný, ale ne nijak neobvykle.
Po pár dnech se Randyho mozková aktivita vrátila k normálu, a hned druhý den se vrátil do školy. Ale výzkumy později ukázaly, že během experimentu chlapec upadal do několikavteřinových mikrospánků, kdy některé části mozku fungovaly jako u bdícího člověka, jiné zase odpočívaly.
Randy začal mít až po dlouhých čtyřiceti letech od experimentu problémy se spánkem. Začal trpět nespavostí - usnout pro něj bylo nějakou dobu zkrátka nemožné. Byl unavený, náladový a podrážděný. Po pár týdnech se mu schopnost usnout zase vrátila - ale nespí v kuse déle než pět hodin. Dnes je v důchodu a žije s manželkou a kočkou v Kalifornii.
Od té doby byl Randyho rekord několikrát překonán. Téměř devatenáct dní beze spánku vydržel v roce 1986 Robert McDonald. Ovšem již v roce 1997 Guinnessova kniha rekordů tuto kategorii nadobro vyřadila. Spánková deprivace je příliš nebezpečná a nezdravá.
Já osobně mám problém už s jedním dnem beze spánku, párkrát jsem šla nevyspaná do práce a bylo to peklo. Jsem velký spáč, spánek miluji, pokud se z nějakého důvodu vyspím v noci méně, musím to dohnat přes den. S Julčou si vždycky ráno ještě rády pospíme.
Když jsme nevyspalí, hůř se soustředíme a rozhodujeme, reagujeme pomalu, zhoršuje se nám koordinace, jsme netrpěliví a trpíme výkyvy nálad. Chronická nevyspalost zvyšuje riziko srdečních chorob, vysokého tlaku a deprese. Mimochodem, podle amerických vědců na nás má dopad i jen drobné nevypsání. Typicky teď, když se změnil čas ze zimního na letní - lidé přijdou o hodinu spánku, a počet infarktů vzroste o čtyřiadvacet procent. No, paráda!
Vůbec si nedovedu představit, jak mohl Randy zůstat vzhůru takovou dlouhou dobu, to je k zešílení. Je na jednu stranu fakt dobře, že už se podobné experimenty nesmějí oficiálně dělat, protože mi to přijde fakt jako velký hazard. No, ale vědecké kruhy tenkrát musely být nadšené!
A co Vy? Slyšeli jste o tomto experimentu? Máte někdy problémy s usnutím? Nespali jste někdy jeden nebo dva dny? Je dobře, že jsou už podobné experimenty zakázány? Dokážete si představit, že byste zůstali vzhůru jedenáct dní? Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný první dubnový den, Vaše Eliss ♥
O tomhle případu jsem nikdy neslyšela a nespat tak dlouho bych nedokázala . Nejsem spáč , že bych dala třeba 12 hodin v kuse , ale těch 8 potřebuju . Na spánek, ale potřebuju úplnej klid , což bohužel někdyx nejde - protože můj soused vedle v bytě je sice přes den ticho , ale jaksi ožívá večer a v noci . Televize , která je nahlas puštěná do rána už je standard , občas si přivede kamaráda a nahlas plkají nahlas venku na balkoně taktéž do rána . Už jsem ho taky upozornila , ale moc se to nezlepšilo . I když možná je chyba i ve mě ,že jsem obecně citlivá na zvuky . Na druhou stranu má každej právo se v klidu vyspat .
OdpovědětVymazatTak to si ani nedovedu představit, tak dlouhá doba bez spánku musí člověka úplně odrovnat. Takové experimenty neschvaluji, to už jde o život. Eliss, zdravím i Julinku, pá 😄
OdpovědětVymazatDocela čekám, kdy to napadne někoho na síti X a bude se zase soutěžit. Podle mne je to docela nebezpečné, takto hazardovat se svým zdravím.
OdpovědětVymazat