Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 379 Moje zlatá Audrina

 Autor: Virginia Andrewsová

Žánr: Romantický, Drama, Mysteriózní

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Devítiletá Audrina Adareová je na první pohled obyčejná, na ten druhý už poněkud zvláštní dívka. Ví jistě, že má devět let, ale nepamatuje si, že by své narozeniny spolu s rodinou oslavila. Audrina má totiž časté výpadky paměti. 

Co ví jistě, že před devíti lety zemřela její mladší sestra, která se také jmenovala Audrina. Sestra se narodila po letech, jako náhradnice, a rodiče jí dali stejné jméno, protože nemůžou na svou první dceru zapomenout. Byla totiž tak výjimečná! Krom rodičů žije ve velkém přepychovém sídle ještě Audrinina teta Ellsbeth s dcerou Verou. Sestřenice je o dva roky starší než Audrina, a dává to své příbuzné moc dobře znát. Vera totiž Audrinu nenávidí, a očividně na ni žárlí. 

Jenže Audrina Veře taky tak trochu závidí, ačkoliv se s ní snaží vycházet. Vera chodí do školy, užívá si venku s kamarády, zatímco Audrina může jen na zahradu, a rodiče ji důrazně varují, ať nikdy nechodí do lesa. Tam, pod zlatým deštěm, našli její mrtvou sestru, zohavenou a zneuctěnou, a nechce přeci dopadnout jako ona, že? Sestru před smrtí znásilnila parta kluků, a dodnes se je nepodařilo vypátrat. Takže Audrina nesmí nikam chodit - co kdyby ji postihl stejný osud? 

Jenže Audrina se doma nudí. Učí ji rodiče, s příbuznými si moc nepopovídá, navíc máma s tetou pořádají bizarní večírky na "počest" své mrtvé sestry Mercy Marie. Takže Audrina stejně občas z domu uteče, a dostane se až na kraj lesa. Ale stejně má vždycky divný pocit, když ví, co se tu stalo před lety sestře... Navzdory otcově a matčině varování si Audrina najde kamaráda. 

Arden žije v obyčejném domku, daleko od ostatních sousedů. Je o něco starší než Audrina, a ta se nemůže zbavit dojmu, že už se s chlapcem někdy setkala. Šálí ji zase její podvědomí? Ardenova matka Billie skončila díky úrazu na vozíčku, ale to jí nevzalo životní elán. Audrina se s oběma spřátelí, i když rodiče z toho nijak nadšení nejsou. A co teprve Vera, která začne žárlit ještě víc! 

Audrinin tatínek má pořád pocit, že se dívka musí vyrovnat své mrtvé sestře. Nutí ji chodit do jejího pokojíčku, který zůstal stejný od oné neblahé události. A Audrina musí sedávat v křesle, houpat se v něm, a snažit "se vzít na sebe vlastnosti své mrtvé sestry." První Audrina byla totiž výjimečná, talentovaná, ve všem se jí dařilo, a tatínek si vysnil, že jeho druhá holčička musí být také taková - ale jak toho má dosáhnout? 

Mezi Ardenem a Audrinou začne vzkvétat láska. Jenže Audrina je pořád ostražitá, z nějakého důvodu se mužů bojí. Opravdu se začíná podobat své mrtvé jmenovkyni, a bere na sebe její břímě? Dívka se pořád snaží dopátrat pravdy, ale má velké výpadky paměti. Jaktože si nepamatuje, kdy slavila Vánoce, a nelže Vera o svém a jejím věku? 

Když Audrinina máma otěhotní, je z toho v rodině velká radost a naděje. Jenže pak dojde k tragédii, která jakoby přivede neštěstí na celou rodinu. Audrina musí bojovat o své štěstí, lásku, a hlavně o odhalení pravdy, kterou před ní všichni kolem skrývají a chodí po špičkách. Důležitou roli v románu hraje despotický, ale Audrinou nadevše milovaný otec...

Fascinující příběh lásky a nenávisti, nevinnosti a podlosti.



Hodnocení: Od Virginie Andrewsové jsem již několik románů četla. Je to převážně čtivo pro ženy a dívky, ale vyloženě o červenou knihovnu se nejedná. Děje románů bývají většinou dost drsné - nenávist, incest, rodinná prokletí, nezřídka i vraždy. Mezi mé zamilované romány patří Květy z půdy, které byly několikrát i zfilmovány. 

Moje zlatá Audrina je samostatný román, titul jsem si koupila již před časem na Restoriu, online antikvariátu, protože je pořád ještě velká spousta titulů, které jsem od autorky nečetla. Anotace mě zaujala na první pohled, chtěla jsem si po delší době přečíst zase něco trochu jiného, tak jsem dala knížce šanci. 

Od začátku mě to chytlo, příběh je vyprávěn z pohledu Audriny, která je opravdu záhadná, spoustu věcí si nepamatuje a ztracené vzpomínky nijak nenahradí ani deník, který si začne psát. A její rodina jí také moc nepomáhala, nikdo se nechoval normálně, nejhorší byla však Vera. Její naschvály nebyly rozhodně nijak zvláště nevinné, ale přímo kruté. Fakt jsem ji nesnášela, a nakonec tedy dostala co proto, ale že to trvalo! 

No a pak došlo k oné tragické události, která významně poznamenala osudy všech okolo. Dost nečekaná zápletka, a Audrinin život se ještě zhoršil. Otec i teta Ellsbeth byly taky takové zvláštní postavičky. Hlavně otec mě až děsil svou krutostí a přísností, ale svým způsobem jsem ho nakonec chápala, protože on na sobě nesl břímě celé rodiny, a chtěl svoji zlatou Audrinu jen chránit. 

Nechyběla romantika, spousta zvratů, takový příběh jedné "normální" rodinky. Spoustu situací jsem nečekala, některých postav mi bylo upřímně dost líto, a ano, hrozně mě knížka bavila. Jen mi tam trošku něco chybělo, třeba Květy z půdy měly větší šmrnc. Autorka má velmi čtivý styl psaní, opravdu jsem byla zase od prvních řádků vtažena do děje, a vcítila jsem se do hlavní hrdinky. 

"Zlatá Audrina" opravdu neměla zase tak zlatý život, neměla na růžích ustláno, ale statečně se se vším prala. No a na závěr přišlo několik opět nečekaných událostí, přiznám se, že jsem už tak trochu tušila, přesto jsem byla překvapená. 

Knížka se mi líbila, přečetla jsem ji jedním dechem, bylo to pro mě takové odpočinkové čtení, po všech těch detektivkách a thrillerech. Pokud máte rádi příběhy ze života plné lásky, napětí a rodinných zvratů, rozhodně doporučuji. A rozhodně Vám doporučuji k přečtení i pětidílnou ságu Květy z půdy, případně shlédnout filmy, i to novější zpracování nebylo nijak strašné.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný dubnový den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tož zajímavé zvtaty a verim, ze o napětí neni nouze

    OdpovědětVymazat
  2. Poutavá recenze, určitě se po knížce podívám. Lena

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za tip, zeptám se v knihovně 😉

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....