Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 379 Moje zlatá Audrina

 Autor: Virginia Andrewsová

Žánr: Romantický, Drama, Mysteriózní

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Devítiletá Audrina Adareová je na první pohled obyčejná, na ten druhý už poněkud zvláštní dívka. Ví jistě, že má devět let, ale nepamatuje si, že by své narozeniny spolu s rodinou oslavila. Audrina má totiž časté výpadky paměti. 

Co ví jistě, že před devíti lety zemřela její mladší sestra, která se také jmenovala Audrina. Sestra se narodila po letech, jako náhradnice, a rodiče jí dali stejné jméno, protože nemůžou na svou první dceru zapomenout. Byla totiž tak výjimečná! Krom rodičů žije ve velkém přepychovém sídle ještě Audrinina teta Ellsbeth s dcerou Verou. Sestřenice je o dva roky starší než Audrina, a dává to své příbuzné moc dobře znát. Vera totiž Audrinu nenávidí, a očividně na ni žárlí. 

Jenže Audrina Veře taky tak trochu závidí, ačkoliv se s ní snaží vycházet. Vera chodí do školy, užívá si venku s kamarády, zatímco Audrina může jen na zahradu, a rodiče ji důrazně varují, ať nikdy nechodí do lesa. Tam, pod zlatým deštěm, našli její mrtvou sestru, zohavenou a zneuctěnou, a nechce přeci dopadnout jako ona, že? Sestru před smrtí znásilnila parta kluků, a dodnes se je nepodařilo vypátrat. Takže Audrina nesmí nikam chodit - co kdyby ji postihl stejný osud? 

Jenže Audrina se doma nudí. Učí ji rodiče, s příbuznými si moc nepopovídá, navíc máma s tetou pořádají bizarní večírky na "počest" své mrtvé sestry Mercy Marie. Takže Audrina stejně občas z domu uteče, a dostane se až na kraj lesa. Ale stejně má vždycky divný pocit, když ví, co se tu stalo před lety sestře... Navzdory otcově a matčině varování si Audrina najde kamaráda. 

Arden žije v obyčejném domku, daleko od ostatních sousedů. Je o něco starší než Audrina, a ta se nemůže zbavit dojmu, že už se s chlapcem někdy setkala. Šálí ji zase její podvědomí? Ardenova matka Billie skončila díky úrazu na vozíčku, ale to jí nevzalo životní elán. Audrina se s oběma spřátelí, i když rodiče z toho nijak nadšení nejsou. A co teprve Vera, která začne žárlit ještě víc! 

Audrinin tatínek má pořád pocit, že se dívka musí vyrovnat své mrtvé sestře. Nutí ji chodit do jejího pokojíčku, který zůstal stejný od oné neblahé události. A Audrina musí sedávat v křesle, houpat se v něm, a snažit "se vzít na sebe vlastnosti své mrtvé sestry." První Audrina byla totiž výjimečná, talentovaná, ve všem se jí dařilo, a tatínek si vysnil, že jeho druhá holčička musí být také taková - ale jak toho má dosáhnout? 

Mezi Ardenem a Audrinou začne vzkvétat láska. Jenže Audrina je pořád ostražitá, z nějakého důvodu se mužů bojí. Opravdu se začíná podobat své mrtvé jmenovkyni, a bere na sebe její břímě? Dívka se pořád snaží dopátrat pravdy, ale má velké výpadky paměti. Jaktože si nepamatuje, kdy slavila Vánoce, a nelže Vera o svém a jejím věku? 

Když Audrinina máma otěhotní, je z toho v rodině velká radost a naděje. Jenže pak dojde k tragédii, která jakoby přivede neštěstí na celou rodinu. Audrina musí bojovat o své štěstí, lásku, a hlavně o odhalení pravdy, kterou před ní všichni kolem skrývají a chodí po špičkách. Důležitou roli v románu hraje despotický, ale Audrinou nadevše milovaný otec...

Fascinující příběh lásky a nenávisti, nevinnosti a podlosti.



Hodnocení: Od Virginie Andrewsové jsem již několik románů četla. Je to převážně čtivo pro ženy a dívky, ale vyloženě o červenou knihovnu se nejedná. Děje románů bývají většinou dost drsné - nenávist, incest, rodinná prokletí, nezřídka i vraždy. Mezi mé zamilované romány patří Květy z půdy, které byly několikrát i zfilmovány. 

Moje zlatá Audrina je samostatný román, titul jsem si koupila již před časem na Restoriu, online antikvariátu, protože je pořád ještě velká spousta titulů, které jsem od autorky nečetla. Anotace mě zaujala na první pohled, chtěla jsem si po delší době přečíst zase něco trochu jiného, tak jsem dala knížce šanci. 

Od začátku mě to chytlo, příběh je vyprávěn z pohledu Audriny, která je opravdu záhadná, spoustu věcí si nepamatuje a ztracené vzpomínky nijak nenahradí ani deník, který si začne psát. A její rodina jí také moc nepomáhala, nikdo se nechoval normálně, nejhorší byla však Vera. Její naschvály nebyly rozhodně nijak zvláště nevinné, ale přímo kruté. Fakt jsem ji nesnášela, a nakonec tedy dostala co proto, ale že to trvalo! 

No a pak došlo k oné tragické události, která významně poznamenala osudy všech okolo. Dost nečekaná zápletka, a Audrinin život se ještě zhoršil. Otec i teta Ellsbeth byly taky takové zvláštní postavičky. Hlavně otec mě až děsil svou krutostí a přísností, ale svým způsobem jsem ho nakonec chápala, protože on na sobě nesl břímě celé rodiny, a chtěl svoji zlatou Audrinu jen chránit. 

Nechyběla romantika, spousta zvratů, takový příběh jedné "normální" rodinky. Spoustu situací jsem nečekala, některých postav mi bylo upřímně dost líto, a ano, hrozně mě knížka bavila. Jen mi tam trošku něco chybělo, třeba Květy z půdy měly větší šmrnc. Autorka má velmi čtivý styl psaní, opravdu jsem byla zase od prvních řádků vtažena do děje, a vcítila jsem se do hlavní hrdinky. 

"Zlatá Audrina" opravdu neměla zase tak zlatý život, neměla na růžích ustláno, ale statečně se se vším prala. No a na závěr přišlo několik opět nečekaných událostí, přiznám se, že jsem už tak trochu tušila, přesto jsem byla překvapená. 

Knížka se mi líbila, přečetla jsem ji jedním dechem, bylo to pro mě takové odpočinkové čtení, po všech těch detektivkách a thrillerech. Pokud máte rádi příběhy ze života plné lásky, napětí a rodinných zvratů, rozhodně doporučuji. A rozhodně Vám doporučuji k přečtení i pětidílnou ságu Květy z půdy, případně shlédnout filmy, i to novější zpracování nebylo nijak strašné.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný dubnový den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tož zajímavé zvtaty a verim, ze o napětí neni nouze

    OdpovědětVymazat
  2. Poutavá recenze, určitě se po knížce podívám. Lena

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za tip, zeptám se v knihovně 😉

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...