zomablog

  Jako dítě jsem oslavy začátku nového roku milovala. Na Silvestra jsem s rodiči chodila buď k rodinným známým, případně jsme byli doma, a po půlnoci jsme se vyšli podívat před dům na ohňostroje a rodiče si připíjeli se sousedy. Celé se to neslo v duchu sousedské a kamarádské soudržnosti, ráda na to vzpomínám. Dnes je bohužel jiná doba, a soudržnost a sousedské přátelství se, alespoň u nás na vesnici, pomalu vytrácí... Ještě raději vzpomínám na dětské oslavy nového roku u babičky ve městě. Tam jsem z okna panelákového bytu sledovala obrovský roj lidí dole pode mnou a nádherné ohňostroje. Mělo to pro mě punc zvláštní atmosféry, už jen to, že jsem trávila začátek nového roku jinde než doma a s rodiči, bylo nové a zajímavé. Babička sice chodila vždy brzy spát, ale na toho Silvestra to s dědou a se mnou vydržela. Se zájmem jsem koukala i na silvestrovské pořady, jako malé holce se mi líbily pořady s Petrem Novotným a jeho hosty, dnes už podobnou, často i křečovitou zábavu nevyhledávám....

 Ještě během studia na střední jsem si hledala příležitostné brigády. Jednou jsem chodila na dva týdny do pekárny na výrobu chlebových smaženek, další léto jsem zase chodila vypomáhat do výrobny modelů dronů - tato práce mě bavila asi nejvíc, tam se dělaly takové velké formy, zajímavá, ale hodně pečlivá práce. Po škole jsem naštěstí získala práci hned v létě, a zůstala jsem v ní dodnes. Ale i tak jsem už nějakou dobu v facebookové skupině Práce, brigády, příležitosti. Bydlím v regionu s větší mírou nezaměstnanosti, proto se ve skupině moc nabídek k práci nenachází. Tedy, jak se to vezme, určití jedinci se snaží nabídnout své "služby" za každou cenu, až je to podezřelé. Většinou znějí nějak takto: "Chcete začít opravdu vydělávat, bez práce, bez nutnosti živnostenského listu, bez jakýchkoliv vstupních poplatků? Stačí připojení na internet a pár hodin času!" "Hledáš brigádu, práci, přivýdělek? Pak CHCI do týmu právě tebe! Jsi maminka na MD, studentka či aktivní dů...

 V dnešním článku bych chtěla shrnout svoje prožití svátků, ale na úvod chci moc poděkovat za pěkná přání k Vánocům, která jste mi Vy, drazí kamarádi a čtenáři, napsali do komentářů. Moc a moc děkuji, mám z toho velkou radost. Stromeček a cukroví jsem měla nachystané už kolem dvacátého, takže tohle bylo bez práce. Třiadvacátého jsem se pustila do úklidu a přípravy bramborového salátu (několik let si jej neumím představit bez cibule a celeru, tyto dvě ingredience jsou pro mě základ.) Kapra ani jiné ryby moc nejíme, takže jsme si nakoupili maso na řízky, kuřecí a vepřové. Jenže už toho třiadvacátého se to trochu zkomplikovalo. Všude jídlo - salát, pomazánky, cukroví (čokoládová kolekce záhadně zmizela ze stromku ještě před Štědrým dnem, nestačila jsem ani vyfotit, jak jsem stromek krásně vyzdobila, snad příští rok), do toho spousta sladkého pití, které přes rok běžně nepiju, jsem zvyklá jen na vodu, teď jsme měli Kofolu, džusy, takže co myslíte? Ano, třiadvacátého jsem skončila v pos...

Milí kamarádi, blogeři, čtenáři, moc ráda bych Vám popřála krásný Štědrý den, pohodu, klid, a ať pod stromečkem najdete od Ježíška vše co si přejete. Já už jsem nazdobila umělý stromeček, mám zabalené dárky (no, zabalené, letos jsem nakoupila pro všechny dárkové taštičky, je to praktické v tom, že vždycky ještě něco málo někomu přikoupím a nemusím tak balit další balíček, prostě to tam jen přihodím), vyrobila jsem tři druhy nepečeného cukroví. Na Štědrý den budeme mít řízky a salát, ani já ani přítel kapra nejíme, takže si obalíme kuřecí prsa, uděláme trochu bramborového salátu a je to. Nové články budou vycházet nejspíše od šestadvacátého či osmadvacátého prosince, na Štědrý den si dám od psaní pauzu (ale třeba něco napíšu, nechte se překvapit!), ale to neznamená, že nezajdu k nikomu na návštěvu a nebudu psát komentáře, na to si určitě čas najdu. Jeden článek se bude týkat prožití vánočních svátků, chystám recenzi a tip na vánoční film, a také snad stihnu přečíst knihu od Karla Gotta,...

  Autor: Patricia Posnerová Žánr: Historický, Válečný, Podle skutečné události Mé hodnocení: 80% Obsah:                              Nevyřčený příběh Victora Capesia. Kam až může dojít lidská krutost, bezohlednost a chorobná touha po penězích a majetku? Dlouho utajovaný a upozaďovaný příběh Victora Capesia, hlavního lékárníka největšího nacistického tábora v Osvětimi se po dlouhých letech dočkal knižního zpracování. Autorka odkrývá Capesiovo kruté a chladné jednání, které vykonával při své službě v Osvětimi. K jednotkám SS se dostal po obsazení své rodné Transylvánie Němci, když dostal povolávací rozkaz. Opustil manželku a tři dcery, a po absolvování výcviku se dostal do koncentračního  tábora Dachau. Tam se mu podle jeho slov "velmi líbilo," nicméně od roku 1943 byl převelen do Osvětimi, kde měl zastupovat nemocného a starého lékárníka, který již nezvládal nápor své práce. Capesius se v "táboře smrti" ...