Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 240 Lékárník z Osvětimi

 Autor: Patricia Posnerová

Žánr: Historický, Válečný, Podle skutečné události

Mé hodnocení: 80%

Obsah:                             Nevyřčený příběh Victora Capesia.

Kam až může dojít lidská krutost, bezohlednost a chorobná touha po penězích a majetku? Dlouho utajovaný a upozaďovaný příběh Victora Capesia, hlavního lékárníka největšího nacistického tábora v Osvětimi se po dlouhých letech dočkal knižního zpracování.

Autorka odkrývá Capesiovo kruté a chladné jednání, které vykonával při své službě v Osvětimi. K jednotkám SS se dostal po obsazení své rodné Transylvánie Němci, když dostal povolávací rozkaz. Opustil manželku a tři dcery, a po absolvování výcviku se dostal do koncentračního  tábora Dachau. Tam se mu podle jeho slov "velmi líbilo," nicméně od roku 1943 byl převelen do Osvětimi, kde měl zastupovat nemocného a starého lékárníka, který již nezvládal nápor své práce.

Capesius se v "táboře smrti" velmi rychle rozkoukal a krom starostí s malou lékárnou a ošetřovnou (léky, které byly v táboře, byly určeny pouze pro příslušníky SS, pro vězně ani náhodou), tak začal chodit na rampu a vykonával selekce u nových vězňů, kteří právě strávili několik hrůzných dní a nocí namačkaní v dobytčácích a do tábora jeli s přesvědčením, že budou v táboře pracovat.

A právě Capesius se často, a dokonce podle některých výpovědí chopil této práce a pouhé gesto jeho ruky - doprava či doleva, rozhodovalo o životě či smrti. Ukázání doprava znamenalo pro vězně okamžitou smrt, protože byli posláni do plynu.

Capesius byl také krom své bezcitnosti a krutosti také chamtivý. Při své práci na rampě často prohledával kufry a osobní věci vězňů, kteří byli pár chvil po svém odjezdu posláni buď na smrt, či na fyzicky těžkou práci, a majetek, včetně šatstva jim byl zabaven a oni byli zbaveni veškeré své důstojnosti.

Capesia zajímaly hlavně peníze, ale i šperky, a také léky a jiný lékařský materiál, který byl v táboře nedostatkové zboží. Zrůdnosti však zašly ještě dál, a to když v Osvětimi začali pracovat dva zubaři, kteří mrtvolám páčili z úst zlaté zuby, které se později přetavilo v hroudy zlata a bylo posíláno zpět do Říše.

V Osvětimi se Capesius setkal i s Josefem Mengelem, se kterým se nějakou dobu přátelil.

Po evakuaci tábora v roce 1945 byl Capesius v britském zajetí, ale díky nedostatku důkazů, které by prokázaly jeho spojitost s nacisty, byl nakonec propuštěn.

Po válce začal zcela nový život. I když se pořádal hon na bývalé pracovníky koncentračních táborů, Capesisus žil dlouho dobu v Německu, kde si zřídil lékárnu a kosmetický salon, údajně za peníze z prodaného zubního zlata, které se mu podařilo před evakuací tábora schovat.

Před soud se dostal až v roce 1959, a to když jej na vlakovém nádraží poznal jeden z přeživší tábora Osvětim, který na Capesia zavolal policejní hlídku.

Soud na něj vydal téhož roku vazbu, a začal dlouhý a zdlouhavý soudní proces. Capesius vinu popíral, tvrdil, že byl k práci v lékárně nucen, tvrdil, že se nepodílel na rozhodování, kteří vězni půjdou na smrt, a při výpovědích bývalých vězňů v Osvětimi se usmíval nebo dokonce propukal v hlasitý smích. 

I přes dlouhé soudní líčení se nedá říci úplně s uspokojením, že byl Viktor Capesius spravedlivě potrestán (nechci spoilerovat, pokud máte zájem, najděte si to, jak to s ním nakonec dopadlo na internetu, nechci odradit případné čtenáře.)



Hodnocení: Tuto knížku jsem si v knihovně vypůjčila hlavně na základě názvu. Mám ráda literaturu, která se týká druhé světové války, a i téma koncentračních táborů mi je blízké, i když se jedná o hodně smutné a často až depresivní čtení.

O Osvětimi jsem už hodně knih četla, ale nikdy jsem nezaznamenala, že by tam pracovali lékárníci. Jistě, ono je to asi logické, ale přesto mě to nikdy nenapadlo. 

Knížka má dvě stě padesát stránek, ale ke čtení jich je prakticky jen dvě stě, protože závěrečné stránky zabírají fotografie, seznam bibliografie, poděkování, poznámky a hodně obsáhlý rejstřík. To mě při prvním listování knihou celkem zarazilo, protože jsem se snad ještě nesetkala s knihou, kde by krom samotného příběhu bylo tolik různých příloh.

Ale kniha mě od začátku zaujala, četla se mi dobře, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, jedna rozsáhlá kapitola pojednává i o Cyklonu B či fenolu, který se užíval jako jed vpravený injekcí přímo do srdce. a způsobil téměř okamžitou smrt.

Kniha má celkem čtyřiadvacet kapitol, které jsou celkem krátké a proto se mi dobře četly. Styl vyprávění se mi líbil, ale nejednalo se o pěkné čtení. Někdy jsem byla opravdu šokována Capesiovou krutostí a chamtivostí, se kterou se hnal po penězích a majetku, Chamtivost je hrozná vlastnost, a v kombinací s krutostmi válečných zločinů se jedná o šílenou kombinaci.

Je důležité si tyto zločiny připomínat, a snažit se udělat vše, aby se podobná zvěrstva již neopakovala.

Lékárník z Osvětimi se mi líbil, a velmi oceňuji autorčinu píli a snahu, se kterou sestavila příběh, který byl po mnoho let zapomenutý. Musela se probírat hromadami materiálů a to se cení. Pokud máte rádi příběhy z druhé světové války a máte rádi historii, knížku doporučuji.

A co Vy? Četli jste nějakou dobrou knihu z období druhé světové války či koncentračních táborů? Máte rádi tento typ knih? Slyšeli jste o lékárníkovi z Osvětimi? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Já četl kdysi kdysi dokument o Osvětimi napsaný již v roce 1946 - Erich Kulka "Továrna na smrt".

    OdpovědětVymazat
  2. Podobná literatura mne už děsí. Kdysi jsem ale četla dost knih s válečnou tématikou. Já jsem ani nechtěla navštívit Osvětim, když jsem chtěla vidět Krakov, vybrala jsem zájezd v kombinaci s Veličkou.

    OdpovědětVymazat
  3. Knížku jsem zaznamenala podle názvu asi v Databázi knih, věřím, že je zajímavá, ale nevím, jestli čtení pro mě. Na gymplu jsem přečetla hodně knížek od Lustiga a Remarqua, takže si něco představit dokážu. Asi se chci obklopovat veselejší literaturou. Ale každý by si někdy měl přečíst něco s touto tématikou, aby si uvědomil, jaké má štěstí, že žije tady a teď.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A byla jsem v Terezíně se školou. To je zážitek, na který taky nikdy nezapomenu.

      Vymazat
  4. Zaujalo mě to. A to dost. Ale stále častěji si říkám, že asi nemám potřebu takové věci číst. Hlavně dřív jsem tohle hodně hltala, ale teď už se mi do toho moc nechce.

    OdpovědětVymazat
  5. Tohle téma je přesně pro mě. Mám tyto knihy ráda, ačkoliv se jedná o velice smutné téma. Přesto mě to zajímá a dá se říct, že do těchto knih dost investuji. Tuto si taky píšu na seznam, protože to je přímo o tom, který ubližoval. A asi tuším, že budu na konci dost rozčílená, pokud nebyl spravedlivě potrestán :/

    OdpovědětVymazat
  6. zaujalo mě to :) já moc tedy knihy na toto téma nečtu a spíše se zajímám o vězně, kteří toto peklo přežili... ale dohledala jsem si více informací o něm a ten trest.. jako vážně? :(

    OdpovědětVymazat
  7. Téma mě zajímá, ale nevím, jestli bych po knize sáhla.

    OdpovědětVymazat
  8. O koncentračních táborech jsem přečetla desítky knih. Měla bych se preorientovat na jiné téma, ale tahle knížka mě zaujala, díky za tip. Ráda si ji přečtu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Rok se čtyřkou na konci

 Loňský Silvestr a oslavy nového roku u nás doma proběhly tradičně. Udělala jsem hromadu chlebíčků a jednohubek. Původně jsem myslela, že budeme s přítelem sami, ale nakonec přišla neohlášeně na návštěvu moje máma - ještě že bylo těch chlebíčků tolik! Na stole nechyběly ani tyčinky a brambůrky, prostě klasika. Chvíli jsme poseděli a povídali si o všem možném. Ač neohlášená návštěva, byla jsem moc ráda, že máma přišla. Původně jsme měli v plánu ještě procházku, ale tak nějak se nám po těch chlebíčcích nikam nechtělo. Tak jsem ještě nachystala další občerstvení, dosypala do misek brambůrky, a koukali jsme na televizi.  Vloni jsem také po letech dodržela pověru o praní prádla a nevynášení věcí z bytu - což se tedy týkalo odpadků. Mylně jsem se domnívala, že to platí jak na Silvestra, tak na Nový rok, ale na internetu jsem našla různé výklady. Ale nevadí, tak jsem si vyprala až dneska, a ten koš také nebyl ještě úplně plný. Tradičně si každý první den nového roku vaříme čočku s vajíčkem. N