Knižní recenze 240 Lékárník z Osvětimi

 Autor: Patricia Posnerová

Žánr: Historický, Válečný, Podle skutečné události

Mé hodnocení: 80%

Obsah:                             Nevyřčený příběh Victora Capesia.

Kam až může dojít lidská krutost, bezohlednost a chorobná touha po penězích a majetku? Dlouho utajovaný a upozaďovaný příběh Victora Capesia, hlavního lékárníka největšího nacistického tábora v Osvětimi se po dlouhých letech dočkal knižního zpracování.

Autorka odkrývá Capesiovo kruté a chladné jednání, které vykonával při své službě v Osvětimi. K jednotkám SS se dostal po obsazení své rodné Transylvánie Němci, když dostal povolávací rozkaz. Opustil manželku a tři dcery, a po absolvování výcviku se dostal do koncentračního  tábora Dachau. Tam se mu podle jeho slov "velmi líbilo," nicméně od roku 1943 byl převelen do Osvětimi, kde měl zastupovat nemocného a starého lékárníka, který již nezvládal nápor své práce.

Capesius se v "táboře smrti" velmi rychle rozkoukal a krom starostí s malou lékárnou a ošetřovnou (léky, které byly v táboře, byly určeny pouze pro příslušníky SS, pro vězně ani náhodou), tak začal chodit na rampu a vykonával selekce u nových vězňů, kteří právě strávili několik hrůzných dní a nocí namačkaní v dobytčácích a do tábora jeli s přesvědčením, že budou v táboře pracovat.

A právě Capesius se často, a dokonce podle některých výpovědí chopil této práce a pouhé gesto jeho ruky - doprava či doleva, rozhodovalo o životě či smrti. Ukázání doprava znamenalo pro vězně okamžitou smrt, protože byli posláni do plynu.

Capesius byl také krom své bezcitnosti a krutosti také chamtivý. Při své práci na rampě často prohledával kufry a osobní věci vězňů, kteří byli pár chvil po svém odjezdu posláni buď na smrt, či na fyzicky těžkou práci, a majetek, včetně šatstva jim byl zabaven a oni byli zbaveni veškeré své důstojnosti.

Capesia zajímaly hlavně peníze, ale i šperky, a také léky a jiný lékařský materiál, který byl v táboře nedostatkové zboží. Zrůdnosti však zašly ještě dál, a to když v Osvětimi začali pracovat dva zubaři, kteří mrtvolám páčili z úst zlaté zuby, které se později přetavilo v hroudy zlata a bylo posíláno zpět do Říše.

V Osvětimi se Capesius setkal i s Josefem Mengelem, se kterým se nějakou dobu přátelil.

Po evakuaci tábora v roce 1945 byl Capesius v britském zajetí, ale díky nedostatku důkazů, které by prokázaly jeho spojitost s nacisty, byl nakonec propuštěn.

Po válce začal zcela nový život. I když se pořádal hon na bývalé pracovníky koncentračních táborů, Capesisus žil dlouho dobu v Německu, kde si zřídil lékárnu a kosmetický salon, údajně za peníze z prodaného zubního zlata, které se mu podařilo před evakuací tábora schovat.

Před soud se dostal až v roce 1959, a to když jej na vlakovém nádraží poznal jeden z přeživší tábora Osvětim, který na Capesia zavolal policejní hlídku.

Soud na něj vydal téhož roku vazbu, a začal dlouhý a zdlouhavý soudní proces. Capesius vinu popíral, tvrdil, že byl k práci v lékárně nucen, tvrdil, že se nepodílel na rozhodování, kteří vězni půjdou na smrt, a při výpovědích bývalých vězňů v Osvětimi se usmíval nebo dokonce propukal v hlasitý smích. 

I přes dlouhé soudní líčení se nedá říci úplně s uspokojením, že byl Viktor Capesius spravedlivě potrestán (nechci spoilerovat, pokud máte zájem, najděte si to, jak to s ním nakonec dopadlo na internetu, nechci odradit případné čtenáře.)

Hodnocení: Tuto knížku jsem si v knihovně vypůjčila hlavně na základě názvu. Mám ráda literaturu, která se týká druhé světové války, a i téma koncentračních táborů mi je blízké, i když se jedná o hodně smutné a často až depresivní čtení.

O Osvětimi jsem už hodně knih četla, ale nikdy jsem nezaznamenala, že by tam pracovali lékárníci. Jistě, ono je to asi logické, ale přesto mě to nikdy nenapadlo. 

Knížka má dvě stě padesát stránek, ale ke čtení jich je prakticky jen dvě stě, protože závěrečné stránky zabírají fotografie, seznam bibliografie, poděkování, poznámky a hodně obsáhlý rejstřík. To mě při prvním listování knihou celkem zarazilo, protože jsem se snad ještě nesetkala s knihou, kde by krom samotného příběhu bylo tolik různých příloh.

Ale kniha mě od začátku zaujala, četla se mi dobře, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, jedna rozsáhlá kapitola pojednává i o Cyklonu B či fenolu, který se užíval jako jed vpravený injekcí přímo do srdce. a způsobil téměř okamžitou smrt.

Kniha má celkem čtyřiadvacet kapitol, které jsou celkem krátké a proto se mi dobře četly. Styl vyprávění se mi líbil, ale nejednalo se o pěkné čtení. Někdy jsem byla opravdu šokována Capesiovou krutostí a chamtivostí, se kterou se hnal po penězích a majetku, Chamtivost je hrozná vlastnost, a v kombinací s krutostmi válečných zločinů se jedná o šílenou kombinaci.

Je důležité si tyto zločiny připomínat, a snažit se udělat vše, aby se podobná zvěrstva již neopakovala.

Lékárník z Osvětimi se mi líbil, a velmi oceňuji autorčinu píli a snahu, se kterou sestavila příběh, který byl po mnoho let zapomenutý. Musela se probírat hromadami materiálů a to se cení. Pokud máte rádi příběhy z druhé světové války a máte rádi historii, knížku doporučuji.

A co Vy? Četli jste nějakou dobrou knihu z období druhé světové války či koncentračních táborů? Máte rádi tento typ knih? Slyšeli jste o lékárníkovi z Osvětimi? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥