Přeskočit na hlavní obsah

Nový rok, nový začátek?

 


Jako dítě jsem oslavy začátku nového roku milovala. Na Silvestra jsem s rodiči chodila buď k rodinným známým, případně jsme byli doma, a po půlnoci jsme se vyšli podívat před dům na ohňostroje a rodiče si připíjeli se sousedy. Celé se to neslo v duchu sousedské a kamarádské soudržnosti, ráda na to vzpomínám. Dnes je bohužel jiná doba, a soudržnost a sousedské přátelství se, alespoň u nás na vesnici, pomalu vytrácí...

Ještě raději vzpomínám na dětské oslavy nového roku u babičky ve městě. Tam jsem z okna panelákového bytu sledovala obrovský roj lidí dole pode mnou a nádherné ohňostroje. Mělo to pro mě punc zvláštní atmosféry, už jen to, že jsem trávila začátek nového roku jinde než doma a s rodiči, bylo nové a zajímavé. Babička sice chodila vždy brzy spát, ale na toho Silvestra to s dědou a se mnou vydržela. Se zájmem jsem koukala i na silvestrovské pořady, jako malé holce se mi líbily pořady s Petrem Novotným a jeho hosty, dnes už podobnou, často i křečovitou zábavu nevyhledávám.

V počínající pubertě jsem považovala za důležité si dávat nějaké to novoroční předsevzetí. Většinou to byly takové věci jako lepší známky ve škole, či že budu jíst více sladkostí, ale už za pár dní se jakákoliv snaha vytratila a vyšuměla do prázdna. Začátek nového roku pro mě nikdy není začátkem něčeho nového v tom pravém slova smyslu. Tohle mám spíše spojené s narozeninami, ten předěl, že jsem zase o rok starší, je pro mě významnější. 

První leden pro mě už několik let znamená i období bolestných vzpomínek, protože jsem přišla o milovaného člena rodiny, a toto období je pro mě víceméně hořkosladké, a už i proto jsem na oslavy Silvestra docela zanevřela. Tedy ne, zanevřela úplně ne. Uděláme si s přítelem chlebíčky, koukáme na televizi, nebo na nějaký pěkný film, a většinou jdeme spát ještě před půlnocí. 

Ohňostroj ani jiné radovánky mi nevadí, myslím, že to není špatná tradice. Zase ale chápu to, že majitelé zvířat, zvláště pejsků nejsou hlukem nadšeni. Už roky nic podobného "bouchacího" nekupujeme, a tento byznys tedy nepodporuji.

Mám doma fenku krysaříka, a ta má ohňostroje a petardy a všechno hlučného ráda. Nebojí se, neštěká, nevyje - tedy štěká na nás, protože ji musíme dát do okna, aby viděla ven. To pak nadšeně vrtí ocasem a blaženě se na nás směje...



Ale je to samozřejmě pes od psa - kamarádka má podobné plemeno jako já, a své fence musí dát pravidelně na Silvestra uklidňující léky, protože nešťastně vyje a vyděšeně se klepe. Beru to jako argument, proč nepouštět petardy, ale je to asi hodně individuální pro každé zvíře. 

Rok 2021 byl v mnoha ohledech zvláštní, spíše převažovalo to horší, co se týče vývoje ve světě, naopak v osobním životě jsem já sama spokojená a ani po finanční stránce si nemůžu na nic moc stěžovat. Snad jen mám místy dojem, že bych se mohla posunout někam trochu dál, místy cítím ve svém životě lehký stereotyp, ale i ten je uklidňující a vlastně změny moc v životě ráda nemám. 

Každého z nás ale asi zajímá, zda to bude v roce 2022 lepší, například s vývojem pandemie a ekonomikou, ale i se situací u nás v republice. Na internetu je spousta "zaručených" proroctví, horoskopů a věšteb. 

Na webu extra.cz jsem našla článek s hororovými titulky, které předpovídají samé neštěstí. Podle Baby Vangy dojde k silným zemětřesením. Ty způsobí záplavy a ohromné vlny tsunami. A prý má přijít i zcela nová pandemie - tentokrát nějaký virus zaútočí z ruské Sibiře. A podle vizí slavné věštkyně dokonce příští rok konečně přistanou na Zemi mimozemšťané!

Nostradamus zase předpovídá zahájení třetí světové války. Vše vypukne ve chvíli, kdy se k Zemi přiblíží nějaké vesmírné těleso, a tehdy se začnou vyhrocovat vztahy Evropy s Čínou. Pokud vím tak tato proroctví jsou dost nejasná a je těžké si z nich něco logického odvodit, takže ono to asi nebude tak "horké."

Ale kdoví? 

Celé to beru s hodně velkou rezervou. Nevěřím moc ani na horoskopy, natož na nějaké věštby "zaručených" odborníků. Ráda si ale občas poslechnu astrologa Antonína Baudyše. Jeho základní astrologickou předpověď Vám dávám do odkazu, třeba si ji také rádi poslechnete:



Podle čínského kalendáře nám má letos vládnout tygr - ten je charismatický, odvážný, dynamický a dobrodružný. Podle této předpovědi by tedy rok 2022 měl být ve znamení obnovy, iniciativy a nových začátků. Ta kdyby se alespoň malá část těchto superlativ vyplnila, bylo by to fajn...



To bude pro dnešní článek vše. Do nového roku 2022 chci Vám všem popřát hlavně hodně zdraví a osobních úspěchů. A užijte si Silvestra v klidu a podle svých představ, hlavně s těmi, které máte rádi.

Napište mi do komentářů, co si myslíte o věštbách pro rok 2022! Věříte věštbám a horoskopům, nebo se jimi příliš nezabýváte?

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Oslavy konce roku mě nějak vůbec nezajímají. A obvykle jsem v posteli ve stejnou dobu jako v kterýkoli jiný den, takže to pro mě není ničím výjimečné, nestojím o to. Jako malá jsem taky milovala ohňostroje, prostě jen proto, že to bylo hlasitý a cool, ale teď jsem proti. Psi jsou úplně to poslední, s těma se ještě dá něco udělat, ale ten destruktivní vliv na divoká zvířata a pak akorát ten hroznej bordel po tom, to ne, radši klídek.

    OdpovědětVymazat
  2. Silvestr nemám ráda. Takový nucený mejdan na celé planetě, kterého se nechte účastnit. Ale v určité době jsem to brala za slavnostní příležitost. Nyní je to nucené zlo, kdy chtě nechtě musím vydržet do půlnoci, protože není klid. A doufám, že ostatní to pak přestane bavit. Petardy i řev na sídlišti. Do nového roku jen vše dobré.

    OdpovědětVymazat
  3. Poslední roky slavíme Silvestra s manželem sami.Už se nám nikam nechce,ani k mladým ani k sestrám.Bouřlivé oslavy máme za sebou,třeba na chatě na horách s přáteli to špatné opravdu nebylo.Věštby si sice občas přečtu,ale nic to se mnou nedělá,moc na to nevěřím a nebo tomu nepřikládám nějaký význam.Stojím docela pevně na zemi.jsem také zemské znamení.
    Docela mě překvapilo,že se tak malý pejsek nebolí rachejtlí.Náš poslední pejsek byl naprosto zděšený.Schovávala jsem se s ním pod peřiny a nebo zavírala v koupelně.Bylo to hrozný.Synova fenka je v pohodě,ale trochu se bojí kočka.Letos je zatím naštěstí v sídlišti klid.
    Eli,přeji Ti krásný rok 2022

    OdpovědětVymazat
  4. Já vyhlásil rok 2022 rokem Pavouka.

    OdpovědětVymazat
  5. Já Silvestra nijak neprožívám. Je to sice čas chlebíčků, šampusu (který mi nechutná), vánočního cukroví. Předsevzetí jsem si nikdy nedávala a jako malá jsem Silvestra vůbec neměla ráda. Vzpomínám na jeden pěkný Silvestr, který jsme strávili i s dětmi na horách. To je snad jediný, který se tenkrát vydařil. Teď si ale vystačíme s televizí, zavoláme s blízkými a kamarády.
    Pes od kamaráda nesnášel petardy. Jednou skočil do vápna a museli s ním na Silvestra na pohotovst. Míša před asi čtyřmi roky skončil na popáleninovém centru - špatně odpálil petardu.
    Eli, přeji ti hezký Nový rok 2022 a nepřeháněj to na Silvestra! Všeho s mírou nebo Mírou? Mám syna Mirka. Radost, štěstí a pohodu!!! 🎈🎉🍾

    OdpovědětVymazat
  6. Silvestra ve velkém neprožívám. Uděláme si jednohubky, cukroví, brambůrky a koukáme na televizi. O půlnoci si připijeme a popřejeme všechno nejlepší do nového roku. Z okna koukáme na ohňostroje. Bydlíme na konci města, tak máme všechny pěkně po ruce. Když jsem byla malá, hodně jsem se bála opilých lidí. Proto asi ani nechodím na nějaké Silvestrovské akce. Líbí se mi domácí pohoda a klid. Dnes jsem byla u koníků. Bylo nádherné teplé počasí, tak jsem se s nimi slunila a relaxovala :) takovou pohodu mám ráda. Když jsem přijela domů, upekla jsem buchtu, ať je na večer :). Teď se budu koukat na televizi a ještě opakovat učivo, protože po neděli píšu 3 zkoušky :D.
    To je opravdu hodně zajímavé, že má váš pejsek rád ohňostroje. To slyším poprvé :). I Tobě přeji krásný nový rok! Díky moc, že tak skvěle píšeš. Ráda sem chodím :).

    OdpovědětVymazat
  7. Také jsem bývala z ohňostrojů nadšená, za mlada jsme vyráželi za oslavami do různých podniků, když přišly děti, tak jsme koukali na ohňostroje v sousedství a děti jsme budili. Hned pak zase usnuly. Dneska koukám na filmy, manžel chodí pravidelně ve 22 do postele celý rok a na Silvestra to nehodlá měnit. Takže o půlnoci se nepolíbíme, ale to nevadí, už jsme to spolu vydrželi 45 let a říkáme si, hlavně zdraví. Na věštby a kartářky nevěřím, protože každý říká něco jiného, ale zase na druhou stranu mnohým nahrávají současné události, ze kterých se vývoj dá předpokládat. Ale raději žít současností a nenechat se děsit. Ten shluk dvojek mě přiměl k myšlence na rok 2222. Když se podívám zpět o 200 let, co se vše událo a k tomu dnešní technogie, skoro věřím, že dnešní sci-fi bude nornou nebo lidstvo už nebude? Zahubí samo sebe? Dnes na vlastní kůži prožíváme některé dříve natočené americké filmy o virových nákazách...Najednou je z fikce fakt. Tak přeji ať nikoho nepotká nic zlého a o tomto roce si pak rekneme, že byl dobrý.

    OdpovědětVymazat
  8. Raději předpovědi nečtu, jsem z toho pak dost v depresi. Pokud něco přijde, tak to přijde nečekaně a jistě nebudeme připraveni. Tak proč o tom ještě číst a trápit se. Já se soustředím tento rok na nové bydlení. I tobě přeji krásný nový rok, hodně lásky, zdraví a životních úspěchů. Snad tě všechny zlé předpovědi minou :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Věštit na Nový rok neštěstí je praktické: Všichni to čtou, když to vyjde (a čas od času to vyjde, protože různá neštěstí se prostě čas od času dějí), věstec je za kinga, a když to nevyjde, všichni na jeho nesmyslnou věštbu rádi zapomenou. A tak pořád dokola :-).

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Eliss,
    předně přeji vše nejlepší do nového roku! Já oslavy konce roku nijak neprožívám, nepiju alkohol a na žádné velké akce moc nejsem. Kočičáci to nesou hodně špatně, Frankie vylezl zpoza gauče až druhý den ráno.
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Elis, do nového roku přeji tobě i partnerovi jen to nejlepší. Buďte šťastní, spokojení a mějte se rádi. Jsem zvědavá, co nám další rok přinese.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula