Přeskočit na hlavní obsah

Mrazivá rána a chladné dny

 Naše krásné Jeseníky jsou proslulé tím, že zima je tady vždycky v předstihu. A tak už ve vyšších polohách a také na Červenohorském sedle napadl první sníh - někde jen poprašek, jinde trochu víc, ale tohle je vždycky taková lehce neblahá předzvěst toho, že zima je zde. U nás zatím tedy nenasněžilo nic, ale rána a noci jsou extrémně chladná a mrazivá. Což s sebou nese mírné komplikace. 

Julča stále odmítá čepici, ráno si ji nasadí na chvíli, ale po cestě už si ji sundá a když se jí snažím znovu nasadit na hlavu, řev. Je to fakt nepříjemné, tento týden už se jí trošku spustila rýma, ale naštěstí to nijak dál nepokračovalo, žádné horečky. S tím oblékáním je to celkově dost složité. Nechce punčocháče, ponožky jedině pokud je na nich lev, a hlavně je v kurzu všechno, kde je Tlapková patrola. Takže máme batůžek, gumáky, boty, trička a plyšáky. Julinka má pro patrolu svůj vlastní, zkomolený název, "badžadža."


Outfit podle Juli - čepice, a na ni sluneční brýle. Ovšem čepice nezůstala na hlavě dlouho, ještě před příjezdem autobusu byla dole... Když už jsme u toho autobusu, mám zase další "zážitek." Julča někdy sedí v kočárku a někdy ne, většinou si chce sednout vedle mě na sedačku. Většinou jezdím s kočárkem jen já, takže je to fajn. Ale někdy předminulý týden jel nový řidič, a ten měl zvláštní požadavek: "Paní, u toho kočárku musíte stát, i když v něm nemáte dítě!" 

Argumentovala jsem tím, že kočárek mám zabrzděný a kde je tedy problém? Tak podle přepravního řádu musím stát u kočárku, i když v něm není dítě. Julinka mi zatím utekla dozadu na sedačku, pořád po mě pokukovala, nakonec přišla zpátky a sedla si vedle staré paní, kde bylo místo. Tohle se mi stalo prvně, nikdy mi žádný jiný řidič nic podobného neřekl. Tak jsem stála jak "trubka" u prázdného kočárku. My ten kočárek potřebujeme, Julinka ještě tak daleko neujde, a navíc je to praktické na nákupy, a někdy se jí chce v autobuse sedět i v kočárku, takže tohle fakt nemůžu odhadnout. Vidívám někdy i čtyřleté děti v kočárku, tak je to každého věc, každé dítě je samozřejmě úplně jiné. 

Ale tohle se mi stalo jen jednou, jinak nikdy zatím žádný řidič nechtěl, abych stála u prázdného kočárku. 


Takhle si doma teď Julča hraje nejraději. V pokojíčku, na posteli, a má tu svoji starou kobru z kočárku. A ráda si do ní občas vleze a udělá si pohodlí - polštář, peřinu, a k tomu tam ještě vezme miminko. Co se týče mluvení, rozmlouvá se čím dál víc, ráda ukazuje na barvy aut - modrá, bílá, červená. Dnes jsme třeba byly venku a najednou ukazuje vedle na trávu a "fufu." A "fufu" je foukat, takže chtěla olysalou pampelišku, která tam jediná smutně postávala. 

A "fufu" je také čaj - protože je tam brčko, a Juli ráda fouká do lahve, takže proto tedy "fufu." 


Minulý týden jsem stihla zajít na kafe za bráchou. Dlouho jsme spolu nemluvili, měl toho v práci víc. A tak jsme řešili i téma voleb - brácha byl také na kandidátce a zrovna za stranu, která měla většinu. Dík tomu už bylo jasné, že starostkou se stane bývalá místostarostka. Jenže o novém místostarostovi a radě obce mělo rozhodnout až první hlasování zastupitelstva. 

Tak jsme probrali všechno možné, Julinka si pohrála s hračkami a dostala s sebou hasičskou přilbu - už má doma kladivo, takže ještě nějaký obleček, a můžeme takto jít v únoru třeba na maškarní ples. 

Samozřejmě mě hrozně zajímalo, kdo bude místostarosta a kdo bude nakonec sedět v radě obce. Měla jsem svůj tip - a tak jsem se trefila. Zastupitelstvo tam delegovalo bráchu. Takže je teď místostarosta, je zároveň zastupitel a sedí i v obecní radě. Jako upřímně - z těch kandidátů by tam nebyl nikdo lepší než on. Tohle je jen můj osobní názor, jistě, můžu být zaujatá. Ale bráchu znám, a díky své práci u policie umí jednat s lidmi, takže jsem přesvědčená, že bude ve své funkci dobrý. 

Má to tak pěkně sesumírované, co bude potřeba udělat, je mi jasné, že to nebude lehké, vše musí schválit zastupitelstvo, a je tu velká spousta byrokracie. A i funkce místostarosty je o tom, že lidé volají někoho povolaného kvůli naprostým nesmyslům, ale tak uvidíme. Věřím, že se s tím popere a třeba to lidé ocení a stane se třeba starostou. Ale také to může všechno dopadnout jinak, ale to ukáže čas... 

Mám z toho velkou radost a moc mu to přeju, hrozně mě to zahřálo u srdce a byla jsem z toho dojatá. Hned jsem mu napsala SMS s gratulací a doufám, že se brzy zase uvidíme, i když toho času asi bude mít méně a méně... 


A teď něco málo zase z nákupního košíku. Posledně jsem zmínila, že jsem byla zase v Lidlu, a u té příležitosti jsem navštívila také přilehlé nákupní centrum, kde je drogerie, obchůdky se značkovým oblečením a taková všehochuť. Autobusové spojení bylo fajn, centrum je stranou od města, takže pokud cestujeme autobusem, je to trochu složitější, protože pěšky je to docela dálka. 

Ale stihla jsem všechno, a s nákupy jsem maximálně spokojená. 




Tak jak můžete vidět, opravdu jedeme na vlně Tlapkové patroly. Zvláštní, že než má člověk malé dítě, tak o podobných věcech ani nepřemýšlí - ještě předloni bych vůbec nevěděla, co to pořádně Tlapková patrola je, a dnes už umím vyjmenovat ty psí hrdiny zpaměti. Plyšáka a puzzle jsem koupila v Lidlu, tričko bylo v pěkné slevě, stálo jen padesát korun. 

Puzzle se mi líbí, velké kousky, Julinku baví si s ním hrát, a je fajn že už rozumí tomu, že se k hračkám musí chovat hezky. Tričko má trochu větší, ale to vůbec nevadí, protože do něj doroste, a doma to přece vůbec nevadí. V Lidlu se opravdu hrozně dobře nakupuje, všechno je tam kvalitnější, když to srovnám třeba s Penny, a je to tam i pěkně uklizené a přehledné. 

Alespoň jednou týdně si tam vždycky spolu zajedeme. 


Lupilu je privátní značka právě Lidlu. Toto jsou plenkové kalhotky, Julince sedí, nemá z nich žádné vyrážky, neprotékají a jsem s nimi spokojená, hodí se i na noc. Příště koupím další balení, cena je slušná, akorát je to nepraktické, jak mám malou tašku u kočárku, tak něco musím vždycky tahat ještě v rukách, ale autobusová zastávka není daleko, tak je to super, a domů přijedeme v ten čas co obvykle, protože spojení na sebe hezky navazuje. 


Balea je můj kosmetický miláček. Krásně voní, a tyto produkty nejsou výjimkou. Cake it easy má vonět po citronovém koláči. Ta vůně je opravdu jemná, příjemná, teď na podzim se to hezky hodí! Home for Christmas - samozřejmě Vánoce už jsou v obchodech všude kolem, tak kosmetika není výjimkou. Vůně opravdu něčím evokuje Vánoce - ale převládají v ní dle mého hodně maliny. Ale je fajn, do koupele příjemný relax. 


Selfcare moments. dle údajů na obalu s "rozmazlující" vůní. Vzala jsem krom sprchového gelu i textilní masku na obličej. Upřímně nevím, k čemu bych tu vůni přirovnala, je taková zvláštní, ne moc sladká, spíše jemnější, květinová, ale tak je fajn, že není převoněná, že. 



Tak se máme fajn. Dny se krátí, ubývá světla, ale i doma v teple se dá zažít spousta legrace a her, stavíme z kostek, a pořád něco vymýšlíme. Jenom bych si přála, aby si Julinka nechávala na hlavě čepici, protože se fakt bojím, že se mi nachladí. Tak snad se s příchodem ještě chladnějších dnů umoudří... 

Přeji Vám všem krásné listopadové dny, hlavně hodně zdraví a žádné podzimní virózy, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...