Knižní recenze 461 Expres do ráje

 Autor: Mark Vonnegut

Žánr: Autobiografický, Román, Cestopisný 

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Mark Vonnegut ve dvaadvaceti letech absolvoval univerzitu ve Swarthmoru - to bylo v roce 1969. A jelikož se cítil být znuděný životem a do "normální" práce se mu nechtělo, rozhodl se spolu s přáteli pro volnomyšlenkářský život. Se svou přítelkyní Virginií, věrným psem Zekem, přáteli ze školy Simonem a Kathy vyrazí ve svém starém "folcíku" do lesů kanadské Britské Kolumbie. 

Mají v úmyslu zde vytvořit "rajskou" komunitu. Čili místo, kde budou samostatně farmařit - pěstovat si bio zeleninu, starat se o ovce, krávy a prasata a pak si také svépomoci zařídí bydlení. Počítají s tím, že budou využívat elektriku, ale jen v co nejmenším množství, ovšem plyn mají zcela nahradit interiérová kamna a venkovní ohniště. 

Jenže prvním úskalím je už hledání vhodného pozemku pro takový typ svobodného života. Partička přátel zatím kempuje ve stanovém městečku u Powell River. A brzy ztratí první iluze - někteří obyvatelé kempu hledají podobný pozemek už více než rok - protože tento typ svobodného života v souladu s přírodou láká daleko více lidí, kteří už mají současného svazujícího života v Americe plné zuby... 

A tak po několika měsících se na ně konečně usmálo štěstí. Ale pozemek byl zcela odříznutý od okolí - dalo se k němu od civilizace dostat jedině přes řeku na člunu. Takže partička si pořídila motorový člun, kterému přezdívali "milej zlatej," a dovezli si na místo pořádnou hromadu zásob. Motorovou pilu, nástroje, zvířata, nejrůznější kbelíky, plastová umyvadla... 

Samozřejmě nechyběly ani zásoby mouky, medu, rýže a sušeného mléka. Mark díky štědrému kapesnému od otce disponoval velkými finančními prostředky, takže mohl přispět jak na zásoby, tak značnou částí i na pozemek. Ten disponoval dvěma budovami, které byly ale v havarijním stavu, takže nakonec bylo třeba je téměř celé přebudovat. Přidali další patro, dům postupně zvelebovali, ale práce kolem bylo pořád strašně moc a navíc se blížila zima... 

Chystat dříví na topení, starat se o zvířata, nošení vody z potoka, příprava snídaně, což byla většinou kaše z ovesných vloček. Pak šest až sedm hodin tvrdé práce, a k obědu se většinou podávala arašídová pomazánka, sušené ovoce a med. Další tvrdá práce, a k večeři je tu nakonec hnědá rýže a zelenina, dovezená z města. Každodenní rutina, tvrdá práce, večer chvíli odpočinek skládající se ze čtení knih, psaní dopisů či povídání si s přáteli. 

Komunita si postavila pravidla na tom, že všechno je společné, včetně jídla, přikrývek a pak také peněz. Všichni si byli navzájem rovni. 

Prostě pohádka, že? 

První měsíce šlo vše fajn, jenže když udeřila tužší zima, začal mít Mark první problémy. V té době začal intenzivněji kouřit marihuanu, večer pro uvolnění a ráno pro lepší náladu. První příznaky byly plíživě pomalé. Marka přestala bavit práce, každý pohyb pro něj byl utrpením. Jindy měl zase dny, kdy by udělal práce za pět lidí, a následně upadl zase do apatie. Začínají se mu plést zdvořilostní slůvka jako "ahoj," a "děkuji." 

Třese si s lidmi rukou déle, než je běžné, a časté záchvaty pláče jsou u něho provázeny pocitem viny za všechno možné, mimo jiné i za zemětřesení v Kalifornii. Toto zprvu zvláštní chování začíná dostávat jasné rysy duševní choroby. Přestával jíst, nemohl spát, a začal vídat věci, které nebyly skutečné, povídal si s dávno zemřelými lidmi. Ale dostat se z farmy nebylo pro Marka vůbec lehké, zvlášť když byly chvíle, kdy byl zcela normální a nepřipouštěl si, že by s ním něco bylo. 

Pobyt v psychiatrické léčebně, tvrdý režim a užívání léků, to vše je jen začátek, a diagnóza je jasná: Schizofrenie, kterou vyvolala nejspíš některá z drog, se kterou mladík experimentoval... Expres do ráje se může rychle změnit v expres do pekla..

Autobiografický příběh syna slavného spisovatele, který bojoval s nemocí, o které se toho tehdy ještě tolik nevědělo... 

Hodnocení: Expres do ráje jsem si koupila na posledním knižním bazárku. Zaujalo mě samozřejmě příjmení - Mark je synem slavného otce, spisovatele Kurta Vonneguta. Kniha byla zařazena v sekci cestopisné. Jenže to tak úplně není pravda. Jasně, cestujeme do Britské Kolumbie, jenže jinak se nikam moc nepodíváme. 

Příběh je vyprávěn z pohledu Marka. Úvod je celkem rychlý, a ze začátku na mě Mark působil dojmem rozmazleného spratka, který nikdy nic pořádně nedělal, poflakuje se, neví co se sebou, kouří trávu a občas si vezme nějakou tabletku něčeho na povzbuzení. Rodinné vztahy to jsou takové nijaké, Markovi rodiče se rozváděli, a celá rodina na mě působila dysfunkčním dojmem, chápu, že spisovatel, podle jehož knih se natáčejí filmy, je hrozně vytížený, ale ve výsledku mi přišlo, že nic jiného nakonec z Marka ani vyrůst nemohlo, než hipísák. 

Je tady pěkně představená realita "amerického snu," a kruté vystřízlivění, které přijde. Sám Mark zde říká, "že mládež toužila utéct před Amerikou, ale ta si je stejně všude našla..." 

První polovina knihy pro mě byla hrozně fajn. Bavilo mě to líčení života v souladu s přírodou, idylický začátek, kdy společně budovali bydlení, každý něco dělal, panoval zde mír, klid, a celé to mělo ambice "amerického snu." Mark zde také našel jakýsi klid, ale nějak jsem mezi řádky vyčetla, že se začínal mírně nudit, a tak se začal více oddávat marihuaně. A ve druhé části s názvem V cíli už naplno propuká Markova nemoc. 

Celé to bylo hrozně psychedelické, až mystické, a to přiblížení toho, co se děje člověku, kterého začne sužovat schizofrenie, bylo velmi věrné a autentické. Přeludy, ztrácení vnímání toho, co je a není reálné, absence chuti k jídlu a neuvěřitelná schopnost nespat... Styl psaní mi sedl i v tomto, i když někdy to nebylo úplně přehledné, ale jak by také mohlo, když byl Mark sužován psychickou chorobou... Měl kolem sebe přátele, kteří se mu snažili pomoci, dostal se do léčebny, ale ani pak to celé ještě nemělo úplně šťastný konec, a vše se opakovalo. 

Co jsem ale úplně nepochopila, že Mark i po zjištění své diagnózy začal znovu kouřit marihuanu a vrátil se na farmu, ačkoliv bylo jasné, že zrovna tohle je ten spouštěč. Drogy. Jasně, Mark byl mladý, evidentně rozmazlený, takže prostě pořádně nevěděl co se sebou a se životem, ale fakt jsem nechápala jeho myšlenkové pochody. 

Ale je to každopádně unikátní pohled do života v podobné komunitě, v dnešní době je to asi velká utopie. Oceňuji to, že někdo chce svou nezávislost a svobodu, bohužel to ale asi nemohlo dopadnout jinak než jak to bylo nakonec i zde. A až mě mrazilo z toho, jak se cítí člověk trpící schizofrenií. Jak se prolíná realita s halucinacemi, jak se ztrácí to, co je a není skutečné. Opravdu, schizofrenici to nemají jednoduché a je tady vidět, jak důležité je dbát na správnou léčbu - protože než se přijde na to, která kombinace léků pacientovi sedne, také to chvíli trvá! 

Dávám sedmdesát procent, hodně zvláštní a ojedinělá kniha. Asi to není čtení úplně pro každého, druhá polovina je docela čtenářský oříšek. Ono i to hodnocení na databázi knih je docela rozporuplné! Ale jsem ráda, že jsem po knize sáhla, už jsem potřebovala něco trochu náročnějšího. 

A co Vy? Četli jste někdy nějakou podobnou knihu? Máte rádi cestopisy? Máte rádi příběhy, které se týkají psychických poruch? Uvažovali jste někdy o podobném způsobu života v přírodě? Četli jste někdy knihu od Kurta Vonneguta? Napište mi do komentářů!
 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užijte si hezký mrazivý víkend, Vaše Eliss ♥