Přeskočit na hlavní obsah

Kauza "kočičí kavárny"

 Jednou za čas rozvíří stojaté vody českých luhů a hájů nějaká poměrně zajímavá kauza. A od té doby, co jsem na rodičovské dovolené, tak mě zaujmou kauzy týkající se malých dětí, respektive tedy to, že nějaký podnik dá zákaz vstupu malým dětem do své provozovny. Již v roce 2023 vyvolalo rozruch pražské bistro, které sepsalo "manuál" pro rodiče s dětmi. Vedení bistra apelovalo na rodiče v otázce skladování kočárků, či přebalování dětí na látkových sedačkách. 

Do bistra měly mít povolen vstup pouze děti, které se "umí chovat." "Nepřejeme si, aby dítě rušilo křikem, pláčem či pobíháním okolo stolů." Tak třeba zrovna ta část se skladováním kočárků je v pořádku. Já tedy do restaurací nechodím, v kavárně si vezmu kávu s sebou, ale nikdy neberu kočárek do provozovny. Nechávám jej venku, Julča jde se mnou dovnitř a čeká se mnou, než mám hotovou kávu. Ale neběhá, stojí u mě, jasně, chce si všechno osahat, a pokud už je její chování za hranou, samozřejmě ji usměrním. 

To, že nějakou maminku napadne přebalovat dítě na látkové sedačce, a zrovna třeba bez přebalovací podložky - což v článku vysvětleno není, to asi není v pořádku. A samozřejmě je tu další věc - sedím u stolu, jím oběd, a teď začne máma u stolu vedle přebalovat dítě, které má pos**nou plenku, a to tedy opravdu není nic příjemného! Když už tak se dá jít třeba na toaletu, či pokud jsem na místě autem, tak si odběhnu, dítě přebalím v autě, ale tak šikovná maminka si vždycky přece nějak poradí, ne? 

A to, že se dítě neumí chovat, samozřejmě je to jak otázka věku, tak otázka výchovy. Třeba dvouleté dítě ještě neumí regulovat své emoce, může být přetížené, růst mu zuby, nemůže usnout... Ale starší dítě, třebas to pětileté, by mělo vědět, že pobíhat a řvát v restauraci se prostě nesmí. 


Před třemi lety tahle kauza vzbudila velkou pozornost. Názorů byla velká spousta - někdo zastával názor, že ne vždy lze chování malých dětí kočírovat, že se jedná o diskriminaci těch nejmenších. A pokud by si chtěl člověk užít klidnou kávu či oběd, tak by musel nechat své děti doma. 

Další zákaznice tvrdila, že vedení mělo zcela na rovinu napsat, že upřednostňuje hosty bez dětí, a ne se odvolávat na způsoby dětského stolování. Děti jsou pořád dětmi, ale pokud s nimi chci navštívit nějaký podnik, přebírám za jejich chování a činy pořád já. Když jsme byli po svatbě mého bratra pozvání na hostinu do restaurace, tak vzdálená sestřenice měla pětiletého syna, který byl hyperaktivní. Začal v sále ničit výzdobu, ona nedělala vůbec nic, jen se tomu smála. V tu chvíli jsem se za její chování styděla a vůbec jsem nechápala, jak je něco takového možné. 

Kuba byl a dodnes je rozmazlený spratek a hádám, že do budoucna s ním budou ještě velké potíže, protože tento incident nebyl jediný a co jsem se dozvěděla z širších kruhů, tak má nakročeno k dětskému psychiatrovi. A teď si vezměte, že jste v kůži té obsluhy - děláte výzdobu, máte radost z udělané práce, a pak přijde nějaký spratek a celé to otrhá. Paráda, že? A nepochopitelná pro mě byla ta reakce matky - dítě něco ničí, a já se tomu směji? Z pozice rodiče vím, že tohle bych nikdy neudělala. 

Když se tedy vrátím k té restauraci - tak v těch pravidlech není nic tak šíleného nebo vyloženě diskriminačního. A pak tam také není nic o věku - respektive do podniku mohou ty děti, které se umí chovat. A tohle se dá vztáhnout i na rodiče - pokud mám slušným základem vychované dítě, tak se mnou může jít kamkoliv. Nastavím hranice - a dítě ví, že je nesmí překročit, protože jinak následuje trest. Ne nutně fyzický - ale dá se vymyslet spousta jiných alternativ. 

A tady už to může pramenit i od rodičů. Platí tady snad to - nevychovaný rodič rovná se nevychované dítě? Pokud dovolím, aby dítě házelo špagety po celém stole a vše upatlalo, plus třeba ještě něco rozbije - což se může stát, ale je třeba se tomu postavit čelem, že, a škodu uhradit. 


A teď se tedy dostáváme k oné kočičí kavárně. "Kočičí kavárna v Mladé Boleslavi zakázala vstup dětem. Ztráty hostů se nebojí."

Toť titulek z denik.cz. Od pondělí šestnáctého listopadu vstupuje v platnost toto opatření, které v kavárně Mňauccino udělala majitelka Barbora Šedinová. Tomuto předcházely špatné zkušenosti a několik incidentů právě s malými dětmi. Kavárna je v provozu od začátku listopadu, a majitelka se opakovaně pokoušela dávat dětem šanci. 

Jenže když děti stále hlučně pobíhaly po kavárně, kočky budily nebo je tahaly za ocas, řekla dost. Vrcholem všeho bylo, když nějaké dítě po kočce dupalo. Pro ta zvířata to muselo být nesmírně traumatizující. Do kavárny smí tedy pouze děti starší šesti let. A obsluha bude po rodičích požadovat ověření věku - tedy prý alespoň kartičku pojištěnce. 

Rodiče tohle samozřejmě vnímají jako "nepřijatelné." Dokonce už jeden z nich oslovil ČOI, protože se jedná o diskriminaci. Ale podle majitelky je problém jinde. Rodiče nemají pořádnou představu o tom, jak vlastně kočičí kavárna funguje. Berou to jako "výlet za kočkami," což samozřejmě není úplně to správné. Kočky bývají povahou velmi specifické, povětšinou mají rády svůj klid, a celé je to spíše o tom, že kočka zajde za člověkem, pokud se jí zalíbí a má na něj náladu. A pokud je zrovna taková kočka nevrlá a dítko ji začne honit po místnosti a ničit jí klid, tak pak taková kočka může i seknout drápkem. 

Co je dobrá zpráva, tak kontrola dopadla tak, že majitelka má právo omezit vstup dětem mladším šesti let. Vzhledem k bezpečnosti dětí i zvířat je tohle adekvátní řešení. Tedy k žádné diskriminaci nedochází. 

V životě jsem byla jen jednou v kočičí kavárně, nepamatuji si, že by tam tehdy byly nějaké malé děti. Je mi jasné, že tohle je výbušné téma, ale já souhlasím s majitelkou a plně se ztotožňuji s tím, že zakázala vstup malým dětem. Julinka má dva roky a kus a učím ji, jak se chovat ke zvířatům. Že musí dělat "mala mala." Samozřejmě že zkusila tahat Žofku za ocas, ale už chápe to, že pak má pejsek "au au," a že se to prostě nesmí dělat, a tahat zvířata za cokoliv není legrace. 

Tahle "kauza" je jen bouře ve sklenici vody. Slušné děti mohou kamkoliv, já taky teď nejdu na oběd do restaurace, protože mám malé dítě a nevím, zda tuto situaci zvládne. Společnost má být k dětem tolerantní, ano, s kočárkem se dá dnes dostat všude, což je dobré. Ale i ta tolerance má nějakou míru a pokud děti ubližují zvířatům a rodič nezasáhne, je potřeba nastavit mantinely. V pořádku. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, těším se na Vaše názory, mějte krásné listopadové dny, Vaše Eliss ♥ 

Zde ještě přikládám odkaz na články: 

https://www.centrum.cz/clanek/oblibena-kocici-kavarna-zavadi-prisny-zakaz-pro-male-navstevniky-rodice-se-chovaji-casto-nezodpovedne-97805
https://www.denik.cz/regiony/mlada-boleslav-kocici-kavarna-mnauccino-zakaz-vstupu-deti/

Komentáře

  1. S tím vstupem od určitého věku do kočičí kavárny plně souhlasím . A s tím , jak se děti chovají jinde .. to těžko soudit , vždycky se najdou rodiče , kteří svoje malý miláčky budou hájit , i kdyby se chovali na veřejnosti jakkoliv nevhodně , tak to prostě je a asi se s tím nic dělat nedá .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec nouzového stavu?

 Včera proběhlo ve Sněmovně hlasování o pokračování nouzového stavu. Tentokrát ale premiér Andrej Babiš neměl od začátku vůbec jisté, že jeho návrh bude akceptován. Samotné jednání bylo dokonce přerušeno a premiér vyjednával s opozicí na případném kompromisu. K žádné dohodě ale nedošlo, a po zdlouhavých vyjádřeních politiků došlo k dalšímu neprodloužení nouzového stavu. Ten tedy v neděli večer skončí. Teoreticky by se tak měly otevřít obchody a služby. Do školy s velkou pravděpodobností děti nepůjdou, to už odmítl ministr školství. Děti půjdou do školy, až bude možné je několikrát týdně testovat. Nebo by se děti mohly rovnou testovat samy. Otázkou ovšem je, jestli nebudou děti u těchto domácích testů podvádět. V pondělí by se mohly rozjet i vleky. Na Seznamu se už objevila zpráva, že v pondělí všichni otevřou. No na druhou stranu, lidi na ty lyže stejně vyrazí, přes všechny zákazy a nákazy. Nikomu se už totiž nechce sedět doma. Nejsem fanoušek zimních sportů, ale vůbec se nedivím. ...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...