Teorie o minulých prožitcích a případné reinkarnaci není nijak nová. Případů je velká spousta - jistě, najdou se lidé, kteří si vše vymysleli jen za účelem senzace a zviditelnění, a také bylo jejich lživé tvrzení doloženo. Do těchto případů se zapojují věštci, psychologové a také psychiatři. Některé prožitky malých dětí jsou opravdu mrazivé, protože prostě nejde logicky vysvětlit, jak mohou mít vzhledem ke svému věku takové znalosti a dovedou popsat místa, kde nikdy v životě nebyly...
Některé děti dokonce mrazivě přesně popsaly "vlastní smrt." Pojďme se tedy podívat na ty nejvíce známé kauzy...
V roce 2017 začal dvouletý Billy Campbell projevovat velké odchylky v chování. Začal své okolí šokovat neuvěřitelně konkrétními vzpomínkami na život britské princezny Diany. Údajně v pouhých dvou letech ukázal na fotografii princezny Diany - jednalo se o pohlednici - a začal o ní mluvit. "Aha, to jsem já, když jsem byl princeznou." Opravdu mrazivá slova od takto malého dítěte, že? Rodiče byli sice zaražení, ale vše přisuzovali dětské fantazii, která je celkem neškodná. Jenže když Billy přidával další detaily - začal podrobně popisovat skotské sídlo Balmoral, a tvrdil, že na zámku žijí "jednorožci." Královský znak Skotska skutečně obsahuje jednorožce...
A když rodiče chlapci ukázali fotografie Williama a Harryho, prohlásil: "To jsou moje děti." Na další dotazy o princezně Dianě odpověděl Billy toto: "Jednoho dne přišly sirény a už jsem nebyl princeznou."
Když chlapec oslavil čtvrté narozeniny, najednou přestal o Dianě úplně mluvit, a později, když mu bylo devět, si už vůbec nepamatoval, že by kdy něco takového říkal. Opravdu zvláštní případ. Jelikož Billův otec David je v Austrálii známou televizní osobností, objevily se brzy skeptické ohlasy, že se jedná o pouhou dětskou fantazii. David mohl syna chytře využít, aby zvýšil sledovanost svého pořadu, a děti mají prostě velkou fantazii, že? Billy mohl cokoliv o Dianě pochytit z televize nebo z rozhovorů mezi rodiči.
Co je ale opravdu podivné, tak Billy mluvil i o "bratru Johnovi." Davidova manželka si hledala fakta a Diana opravdu měla bratra Johna - ten ale zemřel pár hodin po svém narození v roce 1960 a tento fakt nebyl zase tak moc veřejně známý. Opravdu to celé byl pouhý výmysl, nebo se opravdu mohla Dianina duše převtělit do malého chlapce...? Přijde mi poněkud podivné, že už ve dvou letech dokázal chlapec mluvit "souvisle" o princezně, nicméně tohle se věkem prohlubovalo, pak na vše najednou zapomněl, neví, divné, podivné...
V roce 2000 navštívil dvouletý James Leininger se svým otcem letecké muzeum v San Franciscu. Jamese v muzeu zaujala zejména letadla z druhé světové války. O několik měsíců později začal při hře s letadélky vykřikovat: "Letadlo! Oheň! Nemůžu se dostat ven!" A pár dní poté se přidaly noční můry. Zdálo se mu o letecké katastrofě, a pořád vykřikoval ze spaní o pádu letadla. James měl velmi neklidný spánek, a rodiče o něj začali mít obavy.
Láska k letadlům se pomalu měnila ve fobii. "Ten hoch vykazoval všechny známky posttraumatické stresové poruchy," prohlásil jeden z psychiatrů. Ale věkem se podivné chování stupňovalo. Jak se James intelektuálně vyvíjel, přidával i další podrobnosti. Například vyprávěl o letadlové lodi jménem Natoma. Když tatínek chlapci opáčil, že to zní japonsky, James k jeho úžasu prohlásil: "Kdepak. Byla americká. Ale Japonci nás tenkrát sestřelili nad ostrovem Iwodžima..."
Chlapec ještě tvrdil, že v aeroplánu měl přítele jménem Jack Larson. Rodiče se rozhodli kontaktovat Jima Tuckera, který se zabývá případy dětí vzpomínajících si na své minulé životy. Natoma Bay byla skutečná americká loď ve druhé světové válce. A skutečně byla sestřelena nad ostrovem Iwodžima - a o život přišel pilot jménem James Huston...
Ale to nebylo vše. Pátrání ve vojenských archivech přineslo další výsledky. Válečný veterán Jack Larsonžil v Arkansasu. A chlapec jej poznal - po šedesáti letech! Na starých fotkách rozeznával své bývalé vojenské kolegy. Tak to je opravdu velmi zvláštní, a naskakuje mi z toho husí kůže...
Další chlapec z Oklahomy, Ryan Hammons, se narodil v roce 2004. Když mu bylo pět let, začal zničehonic matce vyprávět o svém "hvězdném životě v Hollywoodu." Celé dny proplakal, protože se mu stýskalo. A když náhodou uviděl v novinách obrázek ze starého filmu, začal křičet: "To jsem přece já, a tohle je George, točili jsme spolu film!"
Onen kolega byl George Raft, filmová hvězda čtyřicátých let. Až pomocí archiváře se podařilo zjistit, kdo je ten druhý muž na fotografii. Marty Martyn, tanečník z Broadwaye, vystupoval na zaoceánském parníku Queen Mary, žil v ohromném domě s bazénem... A tyto podrobnosti věděl malý chlapec, přičemž odborníci je dávali dohromady právě s archiváři a historiky! Jak to tedy mohl Ryan všechno vědět, do takových detailů...?
V roce 2002 oslavil Cameron MacAulay druhé narozeniny. A přibližně od té doby začal vyprávět o "svém starém domově." Ten měl být na ostrově Barra na Vnějších Hebridách. Do ohromujících detailů popisoval bílý dům na pláži, z jehož oken sledoval přistávající letadla. Vzpomínal také na černobílého psa, rodinu jménem Robertsonovi a otce Shanea, který podle něj zahynul při automobilové nehodě.
Matka Camerona Norma viděla, jak je chlapec nešťastný, a jak mu "stará" rodina chybí. Doslova řekl, že mu chybí "stará" maminka. Cameron byl tak nešťastný a zoufale prosil, aby mohl vidět "starou rodinu," takže chvíli po pátých narozeninách na ostrov Barra se štábem dokumentaristů skutečně odcestoval. Po příjezdu na ostrov vyhledali onen "bílý dům", a chlapec jej okamžitě poznal. Věděl, kudy se k domu vchází, zavedl ostatní k tajným vrátkům, a dokonce věděl i o brance v plotě, která vedla přímo k moři.
Zůstal však evidentně zaskočený tím, že dům je opuštěný, s "stará rodina" je pryč. Pátrání v místních archivech a rozhovory s místními přinesly zajímavá fakta. Skutečně tady v minulosti na prázdniny jezdívala rodina Robertsonových z Glasgow. Skutečně měli černobílého psa, ale nenašel se žádný záznam o muži jménem Shane Robertson, který by tragicky zahynul. Dobře, tak některé detaily zde neseděly, ale jak mohl chlapec věděl tolik věcí, které se opravdu zakládaly na pravdě?
Všechny tyto případy jsou velmi podivné, a zcela vážně se jimi zabývají vědci na racionální úrovni. Nejvíce fascinující je ta souhra věku - ve dvou až čtyřech letech si dítě začíná vzpomínat na minulý život. A to bez předchozího varování či náznaku. Kolem šestého až sedmého roku, s nástupem do školy, vzpomínky téměř kompletně zmizí.
A to je také podivné. Proč najednou tak zmizí? Je ten věk nějaký milník, přerod z předškoláka do školáka, věková hranice? Jsou zdokumentované stovky případů, kdy děti měly mateřská znaménka či jiné tělesné anomálie přesně takové, jako měla osoba, kterou zmiňovaly ve svých vyprávěních... Děti občas projevovaly znalost cizích jazyků, uměly hrát na hudební nástroj či znaly detaily o místě, které nikdy předtím nemohly prokazatelně navštívit.
Já osobně věřím na věci mezi nebem a zemí a říkám: Něco na tomto opravdu jde. Z těchto uvedených případů mi přijde nejméně věrohodný ten s princeznou Dianou, přeci jen, otec moderátor, mohlo jít o pokus vyvolat senzaci a zvýšit tak sledovanost pořadu. Tohle mi úplně nesedí, ale ty tři další případy působí věrohodněji. Děti jsou úžasné bytosti a věk od dvou let je něco naprosto úžasného, malý človíček vše do sebe doslova nasává jako houba.
Sama jsem měla jeden paranormální zážitek a věřím tomu, že tohle je možné, a věřím v minulé životy a také jsem přesvědčena, že každý z nás má nějaký svůj životní úděl a svou cestu.
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, budu moc ráda za Vaše postřehy a názory, mějte hezky víkend, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat