Autor: Louise Pennyová
Žánr: Detektivní, Román
Mé hodnocení: 50%
Obsah: Bývalý policejní inspektor Armand Gamache si s manželkou Reine-Marie odešel předčasně do penze po traumatických událostech, které se mu staly při honbě za nebezpečným zločincem, musel zastřelit člověka, a nemůže na to pořád zapomenout, tím spíš, že se jednalo o kolegu z oddělení... A tak si teď užívá penze a snaží se srovnat s osobní tragédií, protože díky tomu předčasně zešedivěl a přátelé si všimli smutku a melancholie v jeho očích...
Velkou Armandovou radostí je dcera Annie, a její manžel a Armandův zeť je také bývalý podřízený, Jean Guy Beauvoir. Ti dva toho spolu zažili mnoho, jak v pracovním, tak i soukromém životě, a dost dlouho k sobě hledali cestu. Vztah obou mužů je velmi zvláštní, těžko ho nazvat přátelstvím, spíše opatrným respektem a velkou úctou, ale také vzájemnou ostražitostí. A teď má Armand důvod k radosti, protože dcera i se zetěm se k nim na pár dní do malé, zapadlé vesničky Three Pines chystají na návštěvu.
Armand má neměnné zvyky, od té nehody miluje rutinu, která jej uklidňuje. A tak každé ráno sedává na lavičce na stráni, kterou vyrobil jeden z místních obyvatel, a pokaždé vytáhne stejnou knihu, malý útlý svazek. Ale co je zvláštní, pořád kouká na jednu a tu samou stránku, nikdy se neposune ve čtení dál, po chvíli koukání do stránky zase knihu zadumaně zavře. Toho zvláštního zvyku si všimne i Clara Morrowová, která bydlí v téže ulici.
Několik dní váhá, ale nakonec se odhodlá a rozhodne se přisednout si k Armandovi a zapříst s ním rozhovor. Jde o poměrně delikátní a složitou záležitost, ale Clara je velmi zoufalá a prostě neví, komu by se mohla svěřit. Sice je jí jasné, že tak zničí Armandův klid na penzi, ale opravdu si nemůže pomoct...
Clara se živí jako úspěšná umělkyně - maluje obrazy, ať už abstraktní či konkrétní portréty. Vystavovala v několika galeriích, její styl se sice někomu může zdát kontroverzní, ale přesto se její obrazy prodávaly za horentní sumy. A její manžel Peter byl také malíř. Také úspěšný, ale když jej zastínila sláva jeho manželky, začala jeho kariéra stagnovat, a to bylo příčinou manželského nesouladu. Po opravdu velké hádce se dvojice rozhodla dát si od sebe pauzu.
Iniciátorem byl tedy Peter. Na rok se ztratí, odjede pryč, utřídí si myšlenky, a přesně za rok se vrátí zpět ke Claře domů. A pak se rozhodne, co s manželstvím dál, jestli k sobě najdou znovu cestu, či bude následovat rozchod... Jenže přesně rok uplynul a Peter se nevrátil. Clara má oprávněný strach, je si jista, že se muselo stát něco vážného, co manželovi zabránilo vrátit se domů, jak zněla domluva. Armand nemůže Claře odmítnout pomoc, je to rodinná přítelkyně a sousedka.
A tak se vydávají po Peterových posledních stopách. Ukáže se, že toho stihl procestovat docela dost, a všechno to jsou místa, kde by mohl stagnující malíř čerpat inspiraci. Paříž, Barcelona - ale do cestovatelského plánu nezapadá zapadlé skotské městečko Dumfries. Ale tady stopa končí. Armanda případ pohltí, navzdory svým zásadám se rozhodne spolu se svými přáteli odcestovat a vypátrat, jaký byl Peterův osud.
Možností je hned několik - mohl spáchat sebevraždu, stáhnul se zcela do ústraní, či se přidal k sektě, která pobývala nedaleko místa, kde Peter prokazatelně nějakou dobu byl. A nebo - mohl se stát obětí trestného činu. A když náhodou Clara přijde na to, kde jsou nejnovější Peterovy obrazy, je vše ještě více znepokojující.
Ten nový Peter totiž úplně změnil svůj styl tvorby, který se dá popsat jen jako "akt destrukce." Armanda čeká velké putování se svými přáteli, a na dlouhé cestě, kdy se bude snažit najít Petera, možná najde sílu bojovat i se svými vnitřními démony a postavit se jim. Cesta domů bývá totiž někdy velice dlouhá...
Hodnocení: Dlouhou cestu domů jsem koupila na letošním jarním bazárku knih vyřazených z knihovny. Od autorky jsem četla jedinou knihu - první díl této série - Zátiší. A tento titul je již desátým pokračováním detektivní série s inspektorem Armandem Gamachem. Ale tak jsem si říkala, že to snad nebude zase tak moc vadit, a pokud by se mi kniha líbila, u nás v obecní knihovně ještě nějaké díly taky k vypůjčení jsou.
Je to už pár let, co jsem četla Zátiší, ale matně jsem si vybavovala, že se mi knížka docela líbila. A tak jsem byla hrozně zvědavá na tento díl. A bohužel musím po přečtení konstatovat, že převažuje spíše zklamání. Začátek byl fajn, hrozně se mi líbil popis kanadské vesničky Three Pines, krásná, malebná, poklidná, opravdu ideální místo na život. Od začátku bylo jasné, že detektivka bude taková klidnější, typicky anglická, žádný thriller, ale čistokrevné krimi.
A taky to tak opravdu bylo. Zprvu mi zápletka přišla zajímavá, Clara, která doufá, že se její manžel vrátí domů, bývalý inspektor Gamache na penzi, který se snaží užívat poklidného důchodu, ale nosí v sobě nevyřešené události a chybí mu jakýsi vnitřní klid.
Líbil se mi přátelský, sice trochu zvláštní vztah, který měl se svým zetěm Jeanem Guyem, pak také sousedská pospolitost - některé postavy jsem si vybavila i po letech - Ruth, stárnoucí podivínku s dobrým srdcem a její společnici husu Rózu, Gabriho a Oliviera, páreček gayů, provozující místní bistro, až mě překvapilo, že jsem si některé postavy ještě pamatovala!
Dějová linka byla zpočátku napínavá, ale po asi sté stránce mi bylo jasné, že tohle se mi do noty moc netrefilo. Detektivní linka, tedy pátrání po Peterovi, není totiž hlavní osou příběhu. Tedy respektive je, ale pořád se nic pořádného neděje. Gamache vytáhne paty z rodné vesnice, postupně se objevují nějaké indicie - Peterovy obrazy, ale moc mi neladilo to, jak Gamache přicházel k dalším faktům, vše mi přišlo až příliš náhodné.
A začala jsem se ztrácet v ději, protože postav, hlavně těch vedlejších, postupně přibývalo, a musela jsem se do čtení nutit, protože mě to nebavilo. Spíše než detektivka je to psychologický román, kdy honě cestujeme, poznáváme různá místa a lidi, ale o vyšetřování v pravém slova smyslu se prostě nejedná, a také to bylo na můj vkus šíleně zdlouhavé. Ke konci jsem měla pocit, že mě bolí číst, fakt, snažila jsem se číst co nejrychleji abych už to měla za sebou.
Závěr byl poměrně nečekaný, žádný happy end se nekonal, zápletka tedy nic moc, bylo to celé poslepované tak nějak divně dohromady. Mám dojem, že autorka se to celé snažila zbytečně natáhnout, jen aby napsala co nejvíce stran, ale polovina by tam klidně nemusela být, protože je to jen vycpávková vata... Poklidné detektivky mi nevadí, ale tohle bylo utahané a zdlouhavé až moc...
Nejsem s knihou spokojená, dávám padesát procent a nevím, zda má pro mě smysl si půjčovat další díly ze série, možná ty předchozí jsou lepší, jak jsem psala, tak první díl se mi líbil moc. Škoda, čekala jsem o mnoho víc! Knížku půjdu každopádně zítra odnést do knihobudky, třeba se někomu trefí do vkusu více než mně...
A co Vy? Četli jste tuto knihu? Nebo nějakou jinou ze série s inspektorem Gamachem? Baví Vám knihy Louise Pennyové? Napište mi do komentářů!
Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte chladné říjnové dny a mějte se hezky, Vaše Eliss ♥
Komentáře
Okomentovat